Podle § 16, odst. 1 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, započítává se veřejným zaměstnancům doba strávená ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození jako služební doba skutečně strávená ve veřejných službách

a) pro zvýšení služného,

b) pro určení služebního stáří (pořadí),

c) pro délku doby potřebné pro povýšení,

d) pro postup do vyššího služebního poměru a

e) nárok na výslužné a jeho výměru

§ 16, odst. 5, věta prvá téhož zákona pak stanoví, že doba strávená ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození započte se v té platové stupnici nebo v tom platovém stupni, kterých dosáhla dotčená osoba jako veřejný zaměstnanec před počátkem doby vymezené v § 15, č. 1 zmíněného zákona.

Při projednávání prováděcích směrnic v úřednické personální komisi vznikly dvě zásadní otázky.

I. Jak provésti zhodnocení doby strávené ve vlastnosti účastníka boje za osvobození dvojnásobkem, po případě trojnásobkem, v platové stupnici nebo platovém stupni, kterého účastník dosáhl v té době vymezené v § 15, č. 1 zákona, když dotyčný účastník národního boje za osvobození byl mezitím povýšen v rámci renominace nebo nominace.

II. Má-li započtení doby účasti národního boje za osvobození býti provedeno v platové stupnici nebo platovém stupni skutečně dosaženém při počátku účasti na národním boji za osvobození nebo docíleném k tomuto termínu renominací.

Ad I. Ministerstvo národní obrany v souhlase s odbojovými orgamsacemi zastávalo názor, že jediný způsob jak lze plně vyhověti znění zákona jest revise renominace, po případě nominace, u účastníků národního boje za osvobození.

Úřad předsednictva vlády, ministerstvo vnitra, ministerstvo financí a NÚKÚ namítaly:

a) na povýšení není právního nároku,

b) renominace a nominace jest skončena a není možné je revidovati, jelikož by to znamenalo nové obrovské zatížení personální agendy, jež by nebylo úměrné dosaženým výsledkům,

c) renominační kvota stanovená vládním usnesením z 5. srpna 1945 jest vyčerpána.

Navrhli pak následující řešení:

Při hodnocení doby strávené ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození pro povýšení hodnotí se tato doba jak pro celkovou délku doby potřebné pro povýšení tak i do tříleté lhůty stanovené v oddílu C, č 2 vládního usnesení z 11. prosince 1931. Důsledky z toho vyplývající se projeví teprve při povyšování k prvnímu jmenovacímu termínu po dni počátku účinnosti tohoto zákona, t. j. k 1. říjnu 1946, a to tak, že při tomto povýšení se hledí na zaměstnance tak, jako kdyby doba podle § 16, odst. 1 mu byla započtena již v době provádění jmenování za léta 1938 až 1946 a jako kdyby na základě této doby - za předpokladu, že splňoval i všechny ostatní podmínky pro ono jmenování potřebné - byl skutečně jmenován.

K tomu podotkly odbojové organisace:

Postup navržený úřadem předsednictva vlády, ministerstvem vnitra a financí a NÚKÚ neodpovídá znění zákona a jasnému úmyslu zákonodárce, neboť

1. ustanovení zákona, že se doba strávená ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození započte pro délku doby potřebné pro povýšení by se nevztahovalo vůbec na zaměstnance, kteří po dni účinnosti zákona č 255/1946 Sb. povýšeni nebudou;

2. účastníci národního boje za osvobození by byli v důsledku různosti termínů, k nimž bylo prováděno povyšování v jednotlivých létech poškozeni na svém služebním stáří (pořadí).

Jest nepochybné, že vláda nenavrhovala a ústavodárné Národní shromáždění neodhlasovalo ustanovení § 16, odst. 1, aby výkladem, který navrhují úřad předsednictva vlády, ministerstvo vnitra, financí a NÚKÚ, bylo jeho provádění mařeno. Neobstojí ani námitky, jež byly vznášeny proti řešení navrhovanému ministerstvem národní obrany a odbojovými organisacemi.

Ad a) Je pravda, že není právního nároku na jmenování. Tato zásada platila i při renomisaci a přece bylo provedeno jmenování všech v úvahu přicházejících zaměstnanců podle příslušných směrnic vlády, jestliže vyhovovali jinak předepsaným podmínkám. Zaměstnancům, proti kterým bylo vedeno řízení podle dekretu č. 105/1945 Sb., bylo vyhrazeno místo. Účastníci národního boje za osvobození nežádají nic jiného, než aby bylo stejným způsobem postupováno vůči nim, to jest, aby bylo jejich jmenování provedeno stejným způsobem, ovšem s přihlédnutím k jejich služební době po započtení příslušné doby podle ustanovení zákona č. 255/1946 Sb.

Ad b) a c) Podmínky pro renominaci a lhůty stanovila vláda usnesením, takže by také vláda mohla tyto podmínky změniti- Zákon je nutno vyložiti tak, aby dosáhl účelu, který sleduje a aby byl vzat náležitý zřetel na zájmy těch, v jejichž zájmu byl vydán. Zákon č. 255/1945 Sb. byl vydán s úmyslem upraviti služební platové poměry veřejných zaměstnanců účastníků národního boje za osvobození s ohledem na dobu strávenou v uvedené vlastnosti. Provádění každé normy přináší státní správě určité úkoly, někdy větší, jindy menší. Jestliže byla zdolána zajisté velmi rozsáhlá personální agenda s vlastní renominací, nelze poukazem na obrovské zatížení odmítati provedení pouhé revise jistě nikoliv v příliš velkém úseku, zvláště když jde o účastníky národního boje za osvobození.

Úmysl zákonodárců by se tímto způsobem minul cíle, panoval by stav, jako kdyby uvedeného zákona nebylo a jako by trval stav přivoděný okupanty. Účastníci národního boje za osvobození by museli v těchto námitkách spatřovati nutně u vládních činitelů nedostatek pochopení a dobré vůle splniti to, co bylo zákonem č 255/1946 Sb. dáno.

Ad II. Úřad předsednictva vlády, ministerstvo národní obrany a ministerstvo vnitra zastávalo ve shodě s podepsanými bojovými organisacemi názor, že započtení se má díti ve stupnici dosažené renominací.

Ministerstvo financí a NÚKÚ naproti tomu uplatnily stanovisko, že věc je nutno vykládati časově a rozhodná bude tudíž stupnice skutečně dosažená. Zařazení renominačního prý bylo dosaženo teprve doručením renominačního dekretu. V době, kdy se taková osoba zařadila do odboje, neměla ještě stupnici dosaženou renominací. Renominace je normální jmenování a s ním jsou spojeny i normální účinky. Rozhodným je tudíž okamžik doručení dekretu.

Toto stanovisko nemůže však obstáti, uváží-li se, že zákon č. 255/1945 Sb. byl dělán ve prospěch účastníků národního boje za osvobození, jímž chtěl přinésti uznání za jejich práci a oběti.

Je sice pravda, že účinky určitého rozhodnutí mohou nastati teprve jeho vydáním, to jest v daném případě doručením renominačního dekretu. Nelze však přehlédnouti okolnost, že účelem renominace bylo napraviti křivdy spáchané okupanty v době nesvobody na veřejných zaměstnancích tím, že nebyli řádně podle dosud platných směrnic jmenováni. Kdyby nebylo okupace, nebylo by těch křivd a nebylo ani těch, jimž tyto křivdy jsou odčiňovány. Trpěl-li ten, kdo v důsledku okupace nebyl jmenován a byla-li mu tato křivda renominací odčiněna, jest spravedlivým požadavkem, aby byla odčiněna tím spíše tomu, kdo nejen nebyl v době okupace jmenován, ale účastnil se boje za osvobození.

Tento výklad znamenal by uznání stavu okupace jako stavu právního a stavu se kterým se počítá, ačkoliv náš právní řád v oboru personálním u veřejných zaměstnanců stav okupační neuznává. Jest nepochopitelné, že v případě účastníků národního boje za osvobození jsou hájeny důsledky okupačního stavu, ačkoliv jde o odčinění křivd spáchaných na lidech, kteří neváhali obětovati své zdraví a životy.

Nebylo-li datum doručení renominačního dekretu na újmu zpětné účinnosti renominace ve věci z toho plynoucích doplatků, jež pobírali všichni veřejní zaměstnanci bez rozdílu, není důvodu spatřovati v něm překážku, jedná-li se o to, zda má býti účastníku národního boje za osvobození započtena rozhodná doba v té stupnici nebo stupni, jichž by byl dosáhl, kdyby nebylo okupace a jichž dosáhl dodatečně teprve nyní v důsledku renominace.

Odchylný názor přehlíží výsledek boje za osvobození stejně jako výsledek revoluce a snaží se dáti ustanovení § 16, odst. 5 zákona č. 255/1945 Sb. výklad nepříznivý účastníkům národního boje za osvobození, neboť jim chce přiznati započtení v nižších platových stupnicích a stupních, které by se při pozdějším jmenování nijak anebo jen nepatrně projevilo.

Z těchto všech důvodů žádaly odbojové organisace, aby při projednávání směrnic k provedení zákona č. 255/1945 Sb. bylo uznáno za správné stanovisko jimi hájené, které nesleduje úzký zájem účastníků národního boje za osvobození, nýbrž jen to, aby se jim podle jasně projeveného úmyslu zákonodárce dostalo projevu uznání za jejich oběti a postavení ve veřejné službě, která jim vzhledem k jejich účasti na národním boji za osvobození a vzhledem k jejich nejvýše kladnému poměru k lidově demokratické republice náleží.

Poukazujíc na tyto okolnosti, táží se podepsaní vlády:

1. Je vláda ochotna ve směrnicích k provedení zákona č. 255/1945 Sb. uznat stanovisko odbojových organisací ve věci započtení doby strávené ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození podle § 16, odst. 1 citovaného zákona?

2. Je vláda ochotna vydat tyto směrnice se vším urychlením?