Podle § 64, odst. 1, č. 3 ústavní listiny předkládám ústavodárnému Národnímu shromáždění mírovou smlouvu mezi mocnostmi spojenými a sdruženými se strany jedné a Italií se strany druhé, podepsanou v Paříži dne 10. února 1947, k vyslovení souhlasu.

Mírová smlouva s Italií, jež byla vypracována postupem, vylíčeným v důvodové zprávě k mírové smlouvě s Maďarskem, se skládá z úvodu a 90 článků zařazených do 11 částí:

I. Územní klausule čl. 1 - 14

II. Politické klausule čl. 15 - 44

III. Váleční zločinci čl. 45

IV. Námořní, vojenské a letecké klausule čl. 46 - 72

V. Stažení spojeneckých vojsk čl. 73

VI. Nároky vzniklé z války čl. 74 - 77

VII. Majetek, práva a zájmy čl. 78 - 81

VIII. Všeobecné hospodářské styky čl. 82

IX. Řešení sporů čl. 83

X. Různá hospodářská ustanovení čl. 84 - 85

XI. Závěrečné klausule čl. 86 - 90.

K mírové smlouvě jest připojeno 17 příloh.

V úvodu jsou jmenovány smluvní strany, vyjádřeno chování Italie za války a poznamenáno, že po vyřešení dosud otevřených otázek bude signatáři podpořena žádost Italie o přijetí za člena Spojených národů.

Čl. 1 - 14 upravují hranice Italie, jež zůstávají takové, jaké byly dne 1. ledna 1938 se změnami provedenými ve prospěch Francie a Jugoslavie. Jugoslávským požadavkům na úpravu hranic, uplatňovaným ze závažných důvodů ethnických a hospodářských, bylo mírovou smlouvou vyhověno jen z části. Nová hraniční čára ponechává Gorici, Tržič i ústí Soči Italii. Dodekaneské ostrovy, jež budou demilitarisovány, odstupuje Italie Řecku.

Čl. 15 - 18 ukládají Italii, aby zajistila lidská práva, nepronásledovala svých příslušníků za sympatie, projevené za války k věci Spojenců, nedovolila obnovu fašistických organisací a uznala ostatní mírové smlouvy a dohody. Čl. 19 a 20 upravují otázky státní příslušnosti a opce. Čl. 21 zřizuje Svobodné území terstské, jehož hranice jsou vytčeny v čl. 4 a 22. Podrobná ustanovení o Svobodném území obsahují přílohy č. VI - X. Čl. 23 odkládá konečné rozhodnutí o územních državách v Africe, jichž se Italie zříká, na dobu jednoho roku ode dne, kdy smlouva nabude účinnosti. Čl. 24 - 38 jednají o zrušení práv, jichž Italie nabyla jednak jako účastník na mírové úpravě po prvé světové válce, jednak útokem na Ethiopii a na Albanii. Čl. 44 upravuje shodně s ostatními mírovými smlouvami podmínky, za kterých jest zachovati v účinnosti anebo obnoviti dvoustranné smlouvy sjednané s Italií před válkou.

Čl. 45 ukládá Italii součinnost při zjišťování a souzení válečných zločinců a příslušníků mocností spojených a sdružených, kteří porušili zákony své země zradou nebo spoluprací s nepřítelem za války.

Čl. 46 až 55 obsahují všeobecná vojenská omezení; o omezení italského válečného loďstva jednají články 56 - 60, o omezení armády články 60 - 63 a o omezení vojenského letectva články 64 - 66. O válečném materiálu, vymezeném v příloze XIII, jedná článek 67, o zamezení opětného ozbrojení Německa a Japonska jednají články 68 - 70, o válečných zajatcích jedná článek 71 a o odstraňování min článek 72.

Podle čl. 46 mohou býti uvedené klausule měněny dohodou mezi spojenými a sdruženými mocnostmi a Italií, nebo - po jejím přijetí za člena Spojených národů - mezi Italií a Radou bezpečnosti.

Čl. 73 stanoví, že ozbrojené síly Spojenců budou odvolány do 90 dnů ode dne, kdy mírová smlouva nabude účinnosti.

Čl. 74 stanoví reparační závazky Italie, jež činí:

Jest určeno, z jakých zdrojů hospodářských tyto platby reparační mohou být vzaty.

Pro Československo nejsou stanoveny žádné reparace v určité výšce, ale Československo má právo krýti své případné nároky reparační z likvidace italského majetku ve smyslu čl. 79 této smlouvy.

Čl. 75 stanoví restituční povinnost Italie, která jest obdobně jako v druhých mírových smlouvách podepsaných v Paříži omezena na předměty zjistitelné. Vedle toho Italie přijme zásady prohlášení Spojených národů z 5. ledna 1943.

Oboje tato ustanovení jsou pro Československo významná, ježto na jejich základě může býti vyžadováno vrácení veškerého československého majetku, který za války byl některou z mocností osy odvlečen do Italie násilím nebo donucením.

V čl. 76 Italie se vzdává pro sebe a všechny své příslušníky práva žádati náhradu za škody, které vznikly jakýmkoliv opatřením mocností spojených a sdružených za války. Naproti tomu v čl. 77 poskytuje se Italii výhoda, že všechen majetek italského státu a italských příslušníků nalézající se v Německu nebude považován ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnost, za majetek nepřátelský.

Čl. 78 stanoví, že Italie jest povinna obnoviti všechna práva a zájmy Spojených národů a jejich příslušníků v Italii ke stavu 10. června 1940 a vrátit všechen majetek Spojených národů a jejich příslušníků v Italii ve stavu, v jakém jest nyní. Všechen majetek, práva a zájmové účasti mají být vráceny prosty všech břemen a závazků, k jejichž uložení mohlo dojíti následkem válečného stavu. Všechna opatření italské vlády omezující právo volného nakládání s tímto majetkem, právy a zejména účastmi musí být zrušena stejně jako všechny majetkové převody, které byly učiněny za války násilím nebo z donucení.

V případě, že majetek, shora uvedená práva a zájmové účasti nemohou být italskou vládou vráceny vůbec nebo ve stavu jen poškozeném, Italie se zavazuje nahraditi tuto škodu ve výši ²/₃ hodnoty ke dni placení nezbytné k zakoupení podobného majetku nebo k nahrazení utrpěné škody. Tato náhrada bude vyplacena v italské měně.

Čl. 79 přiznává Československu právo likvidovati majetek italského státu a italských příslušníků nacházejících se na jeho území. Toto právo jest omezeno tím, že může být uplatňováno jen do výše pohledávek, které československý stát nebo jeho příslušníci mají proti italskému státu nebo jeho příslušníkům.

Ustanovení čl. 78 o kompensaci a čl. 79 o likvidaci jsou nejdůležitější ustanovení mírové smlouvy s hlediska finančního a dávají Československu možnost náhrady ztrát utrpěných z viny Itale a jejich příslušníků za války.

V čl. 80 jest obsažena generální kvitance všech signatárních států, ze které se podává, že kromě nároků reparačních obsažených v článku 74 a likvidace v čl. 79 nemohou být uplatňovány žádné další nároky vůči Italii.

Čl. 81 stanoví, že dluhy z doby předválečné trvají dále.

Podle čl. 82 jest Italie povinna přiznati Československu stejně jako druhým Spojeným národům po dobu 18 měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude účinnosti, i právo nejvyšších výhod.

V čl. 83 jest stanoveno zvláštní smírčí řízení podobně jako v jiných mírových smlouvách, pokud jde o výklad a provádění článků 75 a 78 jakož i příloh XIV, XV, XVI a XVII, část B.

V čl. 84 a 85 jsou obsažena různá ustanovení hospodářského rázu.

V čl. 86 jest stanoveno, že, vzniknou-li spory o výklad a provádění této smlouvy, jsou velvyslanci čtyř velmocí v Římě příslušni jednati o odstranění těchto rozporů s italskou vládou.

Čl. 90 stanoví, že smlouva nabude účinnost, jakmile budou složeny ratifikační instrumenty čtyř velmocí v Paříži.

K územním klausulím se vztahují přílohy:

I. Mapy;

II. Popis úseků hranic francouzsko-italských, upravených v čl. 2 této smlouvy;

III. O zárukách, týkajících se oblasti Mont Cenis a Tenda-Brigua;

IV. Rakousko-italská dohoda ze dne 5. září 1946 o postavení německé národnostní skupiny v jižním Tyrolsku a o styku mezi oběma státy;

V. O úpravě dodávky vody pro město Gorici a okolí.

VI. Stálý statut Svobodného území terstského;

VII. Řád pro zatímní správu Svobodného území terstského;

VIII. Řád pro svobodný přístav terstský;

IX. Technická opatření týkající se Svobodného území terstského;

X. Hospodářská a finanční ustanovení týkající se Svobodného území terstského.

Politické zřízení Svobodného území terstského jest charakterisováno vztahem k Radě bezpečnosti Spojených národů a rozdělením vládní moci mezi orgány volené - lidové shromáždění, vládní radu - a činitele jmenovaného - guvernéra -, jemuž jest vyhrazena široká pravomoc.

Z hospodářských ustanovení Statutu čl. 32 vymezuje práva obchodních letadel Spojených národů na Svobodném území. K potřebám vnitrozemských států přihlíží čl. 33: Na požádání příslušných vlád budou zřízeny zvláštní lodní rejstříky pro takové lodi a plavidla Československa a jiných států, jejichž základním přístavem jest Terst a jež obsluhují pravidelně a trvale potřeby své země přes terstský přístav. Čl. 35 vyjadřuje zásadu svobody průvozu zboží dopravovaného mezi svobodným přístavem a státy, jimž slouží.

Řád pro zatímní správu Svobodného území terstského se vztahuje na dobu, než stálý statut nabude účinnosti.

Řád pro svobodný přístav terstský stanoví, že oblast bezcelného svobodného přístavu, jež bude zahrnovati svobodná pásma terstského přístavu z r. 1939, může býti za určitých podmínek rozšířena. Čl. 3 zakazuje zřízení zvláštních pásem pod výlučnou pravomocí kteréhokoliv státu. Jak poplatky přístavní, tak i poplatky za užívání zařízení a služeb svobodného přístavu musí býti upraveny bez jakýchkoliv diskriminací. Čl. 16 podrobněji rozvádí zásadu svobody průvozu, uvedenou v čl. 35 stálého statutu. Podle čl. 21 bude utvořena ze čtyř velmocí, z Jugoslavie, Italie a pěti vnitrozemských států včetně Československa Mezinárodní komise svobodného přístavu, jež bude oprávněna jednati o všech otázkách, týkajících se provozu, užívání a správy přístavu nebo technických stránek průvozu. Její doporučení, pokud nebudou odporovati předpisům Řádu, budou provedena Svobodným územím nebo zúčastněnými státy.

Příloha IX upravuje technické otázky, vyvolané zřízením Svobodného území terstského a změnami hranic.

Příloha X řeší hospodářské a finanční problémy, vyplývající z vytvoření Svobodného území terstského na území dříve italském.

Příloha XI, vztahující se k čl. 23 mírové smlouvy, obsahuje společné prohlášení čtyř velmocí o italských koloniích v Africe.

Příloha XII obsahuje seznam válečných plavidel, která Italie podrží, a těch, jež odevzdá Spojencům.

Příloha XIII vymezuje pojmy týkající se válečných plavidel, vojenského výcviku, demilitarisace a válečného materiálu, jehož seznam podává.

O hospodářských a finančních problémech odstoupených území jedná příloha XIV.

Příloha XV jedná o živnostenském, literárním a uměleckém vlastnictví a o pojištění.

Příloha XVI obsahuje ustanovení o smlouvách, promlčecích lhůtách, obchodních skripturách a ustanovení zvláštní.

Příloha XVII jedná o rozsudcích.

Poslední tři přílohy jsou obdobné jako v ostatních mírových smlouvách, podepsaných v Paříži.

Poněvadž včasné rozmnožení této mírové smlouvy tiskem působí značné obtíže, a též z důvodů úsporných, rozhodlo předsednictvo ústavodárného Národního shromáždění upustiti od jejího úplného vytištění. Úplné znění této mírové smlouvy je v kanceláři pomocných úřadů k nahlédnutí.