Dne 4. března 1947 byli na rozkaz předsedy ONV v
Mělníku zatčeni pro podezření
ze zločinu křivého svědectví
Dr. Jaroslav Štěpanovský, přednosta
okresního soudu na Mělníku a Miroslav Krejčí
z Děčína. Oba byli eskortováni ku
krajskému soudu trestnímu v Praze, kde Státní
zastupitelství po prozkoumání trestního
oznámení a předchozích spisů
navrhlo, aby byli propuštěni na slib podle §
101 tr. ř. K zatčení došlo z těchto
důvodů:
Dne 18. 2. 1947 odsoudil mimořádný lidový
soud v Praze Annu Šťastnou z Mělníka k
trestu jednoho roku těžkého žaláře,
protože v červnu 1942 vyhrožovala Miroslavu Krejčímu
udáním na Gestapu. Jako hlavní svědek
v tomto procesu vystupoval Dr. J. Štěpanovský,
přednosta okresního soudu v Mělníku,
který toto obvinění proti Šťastné
vznesené potvrdil. M. Krejčí, Dr. Štěpanovský
i Anna Šťastná bydleli za války v jednom
domě.
Anna Šťastná je bývalou manželkou
předsedy ONV v Mělníku, Šťastného,
jehož manželství bylo asi před šestnácti
lety rozloučeno z ženiny viny a manželé
se rozešli v nepřátelství.
Po rozsudku dostavily se na okresní národní
výbor v Mělníku některé osoby,
mezi nimi i dcera odsouzené, které se domáhaly,
aby byli okresním národním výborem
vyslechnuti noví svědci, kteří měli
prokázati, že výhrůžka Gestapem
se nestala v roce 1942, jak Krejčí i Dr. Štěpanovský
u mimořádného lidového soudu tvrdili,
ale o rok později.
Svědci vyslechnutí na ONV v Mělníku
tvrdili s určitostí, že až do konce roku
1942 vládl mezi Šťastným, rodinou Krejčovou
a Dr. Štěpanovským velmi srdečný
poměr. Svědkové shodně vypovídali,
že ke kritické hádce a hrozbě Gestapem
mohlo dojíti až v roce 1943. Dr. Štěpanovský
však byl od prosince roku 1942 až do počátku
roku 1944 na léčení v nemocnici u Milosrdných
v Mělníku, což bylo podle úředních
záznamů zjištěno.
Z rozporu ve výpovědi Krejčího, Dr.
Štěpanovského a ostatních vyslechnutých
svědků vzniklo podezření z křivého
svědectví M. Krejčího i Dr. Štěpanovského.
Za onemocnělého bezpečnostního referenta
okresního národního výboru v Mělníku
ujal se záležitosti sám předseda okresního
národního výboru, Šťastný,
který tohoto referenta i v jiných případech
zastupoval. Předvolal proto k výslechu M. Krejčího
i Dr. Štěpanovského. Oba odmítli se
k úřadu dostaviti a proto předseda ONV nařídil
jejich předvedení. Jako první byl předveden
Miroslav Krejčí z Děčína. Během
výslechu Krejčího dospěl předseda
ONV k názoru, že mimo podezření z křivého
svědectví zde jest nebezpečí působení
Krejčího na svědky a dal proto příkaz
k jeho zatčení.
Jako druhý svědek byl k výslechu obeslán
přednosta okresního soudu Dr. J. Štěpanovský.
Obsílka byla tomuto doručena pomocí místního
velitelství SNB. Podle výpovědi místn.
velit. SNB odmítl Dr. Štěpanovský se
dostaviti k výslechu s odůvodněním,
že jde o věc trestní. Po telefonické
rozmluvě s oblastním velitelem SNB Praha-venkov-sever
dal předseda ONV jako zástupce bezpečnostního
referenta příkaz k předvedení Dr.
Štěpanovského. Na žádost Dr. Štěpanovského
bylo tomuto povoleno přibrati si svého právního
zástupce.
Dr. Štěpanovský odmítl dáti jakoukoliv
odpověď s odůvodněním, že
se jedná o záležitost trestní a že
je ochoten vypovídati pouze před vyšetřujícím
soudcem.
Vzhledem k tomu, že po výslechu všech svědků
zde bylo podezření ze zločinu křivého
svědectví a nebezpečí působení
na svědky, rozhodl se předseda okresního
národního výboru ponechati jmenované
ve vazbě a předati je urychleně krajskému
soudu trestnímu v Praze. Zatčení obou obviněných
provedl nadporučík Kašpar podle předpisů.
Oznámení Státnímu zastupitelství
a krajskému soudu trestnímu v Praze bylo vyhotoveno
a obvinění byli ihned dopraveni autem ke krajskému
soudu trestnímu v Praze.
Dne 8. března 1947 bylo o celé záležitosti
referováno v bezpečnostní komisi ONV zatím
se uzdravivším se bezpečnostním referentem
Krčmou. Jeho zpráva byla schválena.
Ve schůzi rady dne 10. března 1947 referoval o případu
opět bezpečnostní referent. Ke zprávě
nebylo dotazů a tato byla schválena. Na výslovný
dotaz, zda někdo z členů bezpečnostní
komise nebo někdo z členů rady se obrátil
na předsedu ONV nebo bezpečnostního referenta
ONV před schůzí bezpečnostní
komise a před schůzí rady s dotazem nebo
intervencí nebo protestem proti jednání předsedy
ONV, bylo výslovně za účasti členů
rady předsedou konstatováno, že ačkoliv
celá veřejnost v Mělníku o případu
věděla jak z tisku, tak i z místního
rozhlasu, nikdo tak neučinil.
Ze všeho toho je zřejmo, že se strany předsedy
okresního národního výboru Šťastného
nedošlo k porušení právního řádu.
1. Podle § 25, odst. 2 prozatímního organisačního
řádu pro zemské a okresní národní
výbory ze dne 18 ledna 1946, č. j. B-2000-21/11-45-II/2
jest předseda okresního národního
výboru při nebezpečí v prodlení
oprávněn jednati za příslušného
referenta. Jest povinen oznámiti to na nejbližší
schůzi rady. To se stalo. Nedošlo tudíž
k porušení zákona či služebních
povinností ani se strany předsedy ONV ani se strany
bezpečnostních orgánů.
2. Národní výbory i orgány SNB jsou
poučeny o tom, že k zatčení občana
je zapotřebí zásadně soudcovského
rozkazu. Podle § 177 zák. ze dne 23. května
1873, č. 119 ř. z. jsou bezpečnostní
orgány oprávněny provésti prozatímní
zajištění osob, podezřelých ze
zločinu, jsou-li zde skutečnosti odpovídající
§ 175 odst. 3 cit zákona, jak tomu bylo v tomto případě,
bez soudcovského příkazu.
3. Vzhledem k výsledkům šetření
nařízeného ministerstvem vnitra i zemským
národním výborem v Praze a vzhledem k tomu,
že opatření provedená referátem
bezpečnosti ONV na Mělníku, byla schválena
jak členy bezpečnostní komise ONV, tak radou
ONV, neshledává ministr vnitra důvody k zavedení
trestního případně kárného
řízení proti osobám, které
v této záležitosti působily, protože
nedošlo k porušení ani zákonných
ani služebních povinností.