(¹) Odchyluje-li se řečník od věci projednávané, volá jej předseda k věci. Za projevy a činy porušující jednací řád, urážející slušnost či mrav anebo trestuhodné, volá předseda k pořádku. Předseda může z naléhavých důvodů řečníka přerušiti.

(²) Řečníkovi, kterého volal za jeho řeči třikrát k věci nebo k pořádku, jakož i řečníkovi, který překročil dobu řeči určenou podle § 45, může předseda odníti slovo. Řečník, jemuž bylo odňato slovo a jehož řeč přestane se pak ihned těsnopisecky zaznamenávati, musí opustiti řečniště.

(³) Bylo-li poslanci odňato slovo, nesmí v téže rozpravě mluviti. Ztratil-li slovo (§ 45, odst. 7), může se v téže rozpravě přihlásiti již jen jednou (§ 45, odst. 5). Poslanec, jemuž bylo slovo odňato, může se odvolati k předsednictvu, které rozhodne před zakončením rozpravy.

(⁴) Projevy a návrhy směřující zřejmě k tomu, aby sněmovní jednání mařily nebo svévolně zdržovaly, může sněmovna na návrh předsedův bez rozpravy prostým hlasováním vyloučiti z jednání.

(¹) Urazí-li poslanec u výkonu mandátu (§ 23 úst. list.) při jednání sněmovním člena Národního shromáždění, nebo jiné osoby uvedené v § 46, odst. 1 spíláním nebo zlým nakládáním nebo přednese-li obvinění, dotýkající se cti těchto činitelů způsobem, jaký se nesnáší s důstojností sněmovny, může uražený do 8 dnů žádati písemně u předsedy sněmovny, aby proti provinilému bylo zavedeno kárné řízení. Žádost přikáže předseda s urychlením výboru imunitnímu. Urazí-li poslanec u výkonu mandátu (§ 23 úst. list.) při jednání sněmovním sněmovnu nebo její orgán, navrhne předseda do 8 dnů písemně výboru imunitnímu, aby zavedl kárné řízení.

(²) Imunitní výbor vyslechne obviněného, uraženého a po případě svědky (§ 30) a podá v určené lhůtě předsedovi sněmovny písemnou zprávu. V ní navrhne buď aby se přešlo k dennímu pořadu nebo aby byl provinilý potrestán veřejnou důtkou spojenou ve vážných případech se ztrátou poslaneckého platu na jeden měsíc.

(³) Konečný návrh výboru se rozdá tiskem a dá se na pořad nejbližší schůze sněmovny. Sněmovna vyslechne toliko zpravodaje, provinilého a uraženého, a po doslovu zpravodajově rozhodne o návrhu výboru, po případě o návrzích podaných podle §§ 47 a 48.

(¹) Urazil-li poslanec ve schůzi presidenta republiky, nebo urazil-li ve schůzi (§ 51) předsedu sněmovny, předsednictvo sněmovny, nebo jeho členy, vládu, předsedu nebo člena vlády pro výkon jejich funkcí, nebo neuposlechne-li nařízení nebo opatření předsedových, anebo maří-li jednání sněmovní, ač byl napomenut, může ho předseda sněmovny vyloučiti na dobu trvání této schůze, po případě na dobu až šesti schůzí dalších. Z tohoto opatření může se vyloučený odvolati k předsednictvu sněmovny ve lhůtě 8 dnů. Nepodrobí-li se vyloučený poslanec dobrovolně rozhodnutí, kterým byl vyloučen, ztrácí nadto poslanecký plat na jeden měsíc.

(²) Maří-li poslanec jednání takovým způsobem, že se nemůže v jednání pokračovati, nebo dopustí-li se násilností, vyloučí ho předsednictvo sněmovny ze schůzí na dobu jednoho až tří měsíců. Po dobu vyloučení ztrácí vyloučený poslanec nárok na poslanecký plat.

(³) V době vyloučení není vyloučenému poslanci dovolen vstup do zasedací síně a do místností výborových.

(¹) Po skončené rozpravě povšechné hlasuje se, má-li osnova býti základem rozpravy podrobné. O podaném snad návrhu na přechod k dennímu pořadu hlasuje se předtím.

(²) V podrobné rozpravě hned potom zahájené ustanoví předseda, o kterých částech osnovy se má porada a hlasování konati společně nebo zvláště. O námitce proti tomu rozhodne se bez rozpravy prostým hlasováním.

(³) Ustanovení §§ 44 až 48 platí i pro rozpravu podrobnou.

(¹) Pokud zákonem není stanoveno jinak, je sněmovna způsobilá usnášeti se zpravidla za přítomnosti aspoň třetiny všech poslanců a ku platnosti usnesení je třeba nadpoloviční většiny přítomných (§ 32 úst. list.).

(²) Při rovnosti hlasů je návrh zamítnut.

(³) K usnesení o vypovědění války a ke změně ústavní listiny a jejích součástí je třeba třípětinové většiny všech poslanců (§ 33 úst. list.).

(⁴) K usnesení ústavního zákona týkajícího se ústavně právního postavení Slovenska je třeba také souhlasu většiny přítomných členů sněmovny zvolených na Slovensku (úst. zák. č. 65/1946 Sb.).

(⁵) K usnesení o vyslovení nedůvěry vládě je třeba přítomnosti nadpoloviční většiny poslanců a nadpoloviční většiny hlasů (§ 75 úst. list.).

(⁶) Ustanovení § 48 úst. list. jest užíti přiměřeně.

(¹) Po skončené rozpravě ustanoví předseda pořad hlasování, hledě k tomu, aby vyšel najevo pravý názor většiny.

(²) Aby se hlasování zjednodušilo, může předseda vyvolati usnesení o některé otázce zásadní.

(¹) Hlasuje se pro návrh nebo proti návrhu bez udání důvodu.

(²) Zpravidla se hlasuje zdvižením ruky nebo povstáním. Je-li výsledek prostého hlasování podle názoru předsedy anebo padesáti poslanců pochybným, dá předseda, opakuje otázku, buď sečísti hlasy nebo hlasovati podle jmen. Oboje provede generální tajemník sněmovny nebo jeho náměstek se zapisovateli za dozoru předsedy.

(³) Hlasy jest sečísti i tehdy, nařídí-li to předseda anebo žádá-li toho alespoň padesát poslanců před hlasováním.

(⁴) Vyjde-li při hlasování najevo, že není přítomna ani třetina poslanců, předseda přeruší nebo skončí schůzi.

(¹) Podle jmen se hlasuje:

a) vrátil-li president republiky usnesený zákon s připomínkami (§ 48 úst. list.),

b) v případě § 75 úst. list.,

c) jinak jen z rozhodnutí předsedy.

(²) Hlasuje se podle jmen tak, že každý poslanec odevzdá sedě na svém místě tištěný hlasovací lístek obsahující jeho jméno a slovo "ano" nebo "ne". Výsledek prohlásí předseda, avšak podrobný výčet jmen budiž uveden jen ve zprávě těsnopisecké (§ 70).

(¹) Volby nebo návrhy na jmenování dějí se zpravidla hlasovacími lístky prostou většinou hlasů. Lístky sčítají zapisovatelé nebo skrutátoři (§ 4, odst. 4).

(²) Není-li námitek, může se voliti zdvižením ruky nebo povstáním, vyjma volbu předsedy sněmovny.

(¹) Nedosáhne-li se při prvé volbě prosté většiny hlasů, koná se volba užší, do níž se pojme z těch, kdo při prvé volbě obdrželi poměrně nejvíce hlasů, dvakráte tolik jmen, kolik jich má býti voleno.

(²) Při rovnosti hlasů v prvé neb užší volbě rozhodne předseda losem, kdo se má dostati do volby užší nebo kdo je zvolen.

(¹) Výbory se volí podle zásady poměrného zastoupení.

(²) Při této volbě odevzdají hlasovací lístky jen poslanci, kteří nejsou členy žádného klubu a klubovní předsedové (místopředsedové je zastupující) za všechny členy svého klubu, byť i tito přítomni nebyli. Sdružování klubů, jakož i poslanců mimo kluby je přípustno. Součet všech odevzdaných hlasů (kromě prázdných) dělí se počtem mandátů, které se mají obsaditi. Nejbližším celým číslem vyšším (číslem volebním) dělí se součet každé skupiny hlasovacích lístků v celém obsahu stejně znějících a přikáže se každé skupině tolik mandátů, kolikrát je volební číslo obsaženo v součtu a to v pořadí, jak kandidáti na hlasovacích lístcích jsou uvedeni. Jsou-li na takových hlasovacích lístcích napsáni kandidáti v různém pořadí, rozhodují o jejich pořadí hlasovací lístky tvořící většinu dotčené skupiny. Mandáty zbylé přidělí se skupinám vykazujícím při dělení číslem volebním největší zbytky. Jsou-li zbytky dělení u více skupin sobě rovny, rozhodne los. Byl-li by takto někdo zvolen dvakráte, prohlásí, za kterou skupinu mandát chce podržeti a skupině, ze které ubyl, přidělí se mandát další.

(³) Ubyl-li člen výboru, jmenuje zaň náhradníka předseda klubu (místopředseda jej zastupující), jehož byl členem; nebyl-li členem žádného klubu nebo nejmenuje-li předseda klubu (místopředseda jej zastupující) do lhůty předsedou sněmovny dané náhradníka, zvolí se náhradník podle §§ 58 a 59.

Členu vlády je dáti slovo také k prohlášením, která nejsou v souvislosti s denním pořadem.

K písemnému návrhu kteréhokoliv poslance může se sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, že o prohlášení jest zahájiti rozpravu ihned anebo v některé schůzi příští. Tuto rozpravu zakončiti jest hlasováním, schvaluje-li či neschvaluje-li sněmovna toto prohlášení; sněmovna může se však usnésti, že hlasování odkládá.

(¹) Vláda může podati návrh na vyslovení důvěry. O návrhu tom se jedná, aniž byl přikázán výboru (§ 77 úst. list.).

(²) Sněmovna může vládě vysloviti nedůvěru.

(³) Návrh na vyslovení nedůvěry musí býti podepsán nejméně sto poslanci a přikáže se výboru iniciativnímu, který o něm podá zprávu nejdéle do 8 dnů. Iniciativní výbor projednává přikázaný mu návrh na vyslovení nedůvěry vládě meritorně podle ustanovení pro jiné výbory platných a podává zprávu sněmovně (§ 76 úst. list.).

(¹) Poslanci se mohou písemně dotazovati vlády nebo člena vlády po činech vlády a jejích orgánů a po zamýšlených opatřeních. Dotázaní jsou povinni na dotazy odpověděti, pokud tyto činy nebo opatření spadají do jejich kompetence.

(²) Právo dotazovati se vlády nebo člena vlády vykonávají poslanci:

a) stručnými dotazy,

b) písemnými dotazy,

c) naléhavými interpelacemi.

(¹) V době zasedání vyhradí předsednictvo sněmovny zpravidla v první plné schůzi v měsíci přiměřenou dobu pro stručné dotazy poslanců, které byly předsednictvem sněmovny připuštěny pro ústní odpovědi.

(²) Stručný dotaz může býti podán každým poslancem.

(³) Stručný dotaz musí býti podán ve sněmovní kanceláři písemně v tolika vyhotoveních, aby mohl býti doručen též každému dotazovanému a nesmí míti rozsah přesahující 200 slov.

(⁴) Připustilo-li předsednictvo sněmovny dotaz pro ústní odpověď, zašle jedno vyhotovení dotázanému a stanoví zároveň dobu schůze, ve které má býti podána odpověď.

(⁵) Dotázaný jest povinen dostaviti se do schůze nebo se dáti zastoupiti jiným členem vlády.

(⁶) Ve schůzi, určené pro ústní odpovědi na stručné dotazy poslanců, přečte tazatel svůj dotaz. Dotázaný je povinen odpověděti nebo odpověď odepříti s udáním důvodů. Odepře-li tázaný odpověď, může tazatel položiti jednu dodatečnou otázku, která však nesmí trvati déle než dvě minuty. Dotázanému jest volno odpověděti na tuto otázku ústně buď ihned nebo v příští schůzi, vyhrazené ústním odpovědím na stručné dotazy, nebo si vyhraditi odpověď písemnou, kterou jest pak povinen podati do 15 dnů. Dotázaný může též odepříti odpověď na dodatečnou otázku s udáním důvodů.

(⁷) K žádosti dotazovaného musí předseda prohlásiti schůzi, určenou pro odpověď na dotaz, za důvěrnou.

(⁸) Sněmovní kancelář vyvěsí ve sněmovně seznam stručných dotazů, jež byly předsednictvem sněmovny připuštěny pro ústní odpovědi, s pořadovým číslem, jménem tazatele i dotázaného a s krátkým údajem o předmětu dotazu, a to nejméně 48 hodin před schůzí, ve které mají býti zodpověděny. Tyto dotazy se tiskem nerozdávají. Poslanci a oprávnění parlamentní zástupci tisku mohou nahlédnouti ve sněmovní kanceláři do jejich znění. Seznam vyvěšených stručných dotazů může býti zveřejněn.

(⁹) Uveřejniti v tisku obsah dotazů, které ještě nebyly předneseny ve sněmovně, odděliti dotazy od odpovědí již podaných, změniti obsah dotazů nebo odpovědí nebo připojovati k nim bezprostřední poznámky, je nepřípustné.

Předsednictvo sněmovny nepřipustí k ústnímu zodpovědění dotazy, jež mohou ohroziti veřejný zájem a to zejména:

a) dotazy, které obsahují projevy uvedené v § 8, odst. 1, písm m) j. ř.;

b) dotazy, obsahující urážlivá tvrzení nebo osobní útoky;

c) dotazy, na které byla již dána vyčerpávající odpověď;

d) dotazy o věcech, které jsou již předmětem jiného jednání sněmovny nebo sněmovního výboru (komise);

e) dotazy, které se dotýkají abstraktních právních otázek nebo mají povahu hypothetickou;

f) dotazy o povaze nebo chování kterékoliv osoby, ledaže se dotaz vztahuje na skutečnosti při jejím úředním nebo veřejném působení.

Písemné dotazy, za které se považují i stručné dotazy, jež nebyly předsednictvem připuštěny pro ústní odpovědi a vyhovují podmínkám § 66, podávají se písemně sněmovní kanceláři a musí býti zodpověděny písemně do jednoho měsíce, pokud se dotázaný nerozhodne odpověděti ústně. Dotaz a odpověď se tiskem nerozdávají. Sněmovní kancelář dodá dotaz i odpověď.

(¹) Je-li dotaz mimo podpisy tazatelů uvedených v záhlaví opatřen ještě dalšími 30 podpisy poslanců a je-li označen výslovně jako naléhavá interpelace s uvedením důvodů, musí dotázaný odpověděti do 14 dnů buď písemně nebo v plenární schůzi ústně nebo stejným způsobem odpověď s udáním důvodů odepříti. Nejpozději v nejbližší schůzi po rozdání odpovědi tiskem nebo po uplynutí čtrnáctidenní lhůty bez odpovědi může tazatel navrhnouti, aby se rokovalo o předmětu interpelace. O návrhu tom usnáší se sněmovna prostým hlasováním a v usnesené rozpravě náleží slovo nejprve jednomu z tazatelů uvedených v záhlaví interpelace. Dotázaný musí se v rozpravě ujmouti slova, jestliže do zahájení rozpravy nebyla odpověď rozdána tiskem.

(²) Ustanovení § 62 platí obdobně.

(³) Tato ustanovení nevztahují se na naléhavé interpelace, které v době, kdy tento zákon nabyl účinnosti, jsou již předmětem sněmovního projednávání.

Každý poslanec může se dotázati předsedy sněmovny nebo předsedy výboru po jejich opatřeních; dotaz jest podati písemně kanceláři sněmovní a jest naň do 7 dnů ve sněmovně odpověděti, při čemž tázaný obsah dotazu sdělí. Dotaz se tiskem nerozdává.

(¹) Petice znějící sněmovně dodati jest sněmovní kanceláři. Nepředčítají se ve schůzi a nerozdávají tiskem.

(²) Podání neb petice nepodepsané se neprojednávají.

(³) O peticích rozhodne předsednictvo sněmovny podle zprávy sněmovní kanceláře.

(¹) O jednání ve schůzi sněmovny nebo výboru sepíše se zápis. Má se v něm zaznamenati, kolik členů bylo přítomno (§ 1), jaké návrhy byly podány při jednání (§§ 47 a 48), jaký byl postup rozpravy se jmény řečníků a jaký byl výsledek hlasování.

(²) Zápisy o schůzi sněmovny, ověřené předsedou, zapisovatelem a gen. tajemníkem sněmovny, mají býti po 48 hodin vyloženy v kanceláři k nahlédnutí. Nepodá-li žádný poslanec v této lhůtě písemných námitek, pokládá se zápis za správný. Nevyhoví-li předseda námitce, rozhodne o ní příští schůze sněmovny bez rozpravy prostým hlasováním.

(¹) O každé schůzi sněmovny sepíše se a vytiskne zpráva těsnopisecká, podávající přesný obsah celého jednání.

(²) Zprávy ty buďtež v obyčejném písmě po schůzi vyloženy v sněmovní kanceláři.

(³) Každý řečník může prohlédnouti ve sněmovní kanceláři část zprávy obsahující jeho řeč a naznačiti, jaké omyly nebo nedostatky obsahuje; kdyby sněmovní kancelář nemohla přáním těmto vyhověti, vyžádá si rozhodnutí předsedova, který se dohodne s úřadujícími zapisovateli.

(⁴) Spisy rozdané tiskem jsou přílohami zpráv těsnopiseckých.

(¹) Do schůzí sněmovny a výborů kromě poslanců a osob úřadem svým k tomu povolaných nemá nikdo přístupu.

(²) Ústních žádostí ani deputací sněmovna nepřijímá.

(³) Deputace vyslané k poslancům do budovy sněmovní nemají přístupu, je-li v nich více než 10 osob.

(⁴) Ve dny, kdy zasedá sněmovna nebo některý sněmovní výbor, nejsou v obvodu jednoho kilometru od budovy, kde sněmovna (výbor) zasedá, dovoleny na místech sloužících veřejné dopravě ani schůze, ani jakékoli průvody.

Přijaté osnovy dodá předseda sněmovny prostřednictvím vlády presidentu republiky.

Usnesení, že sněmovna setrvává na zákonu presidentem republiky vráceném podle § 48 úst. list., může se státi jen po poradě výborové.

(¹) Usnesením sněmovny může Stálému výboru Národního shromáždění býti uloženo, aby o naléhavé osnově vládní podal sněmovně zprávu (§ 33).

(²) Zpráva Stálého výboru může bez další porady výborů sněmovních býti podkladem jednání plné schůze sněmovny.

(³) Usnesení podle odstavce 1 činí sněmovna k návrhu vlády nebo předsednictva sněmovny bez porady výborové po rozpravě; může však návrh k tomu směřující odkázati i svému výboru.

(⁴) Zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 327 Sb. o jednacím řádu Stálého výboru jest užíti přiměřeně.