Dekret presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101/1945 o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského přiznává v zásadě osobám fysickým a právnickým, pokud nenáležely k nepřátelům národa a státu a proti němu se neprohřešily, náhradu za znárodněný majetek, kterou lze poskytnouti v cenných papírech, v hotovosti nebo v jiných hodnotách. O náhradě a způsobu placení má rozhodnouti ministr výživy a náhrada jest splatna do šesti měsíců od doručení výměru o náhradě. Ačkoliv již uplynula značná doba od vyhlášení dekretu i od jeho provádění, dosud nestalo se ničeho, aby aspoň řízení o náhradě za znárodněný majetek bylo zahájeno. Spolumajitelé tohoto, dnes znárodněného majetku, zvláště v případech, kdy majetkové hodnoty byly vyjádřeny v podílech, nebo v akciích, nedostávají žádných výtěžků z těchto podniků a ačkoliv museli majetek ten přihlašovati a zdaňovati v majetkových dávkách, jest majetek ten prakticky pro ně zcela bezcenný. Do dnešního dne nebylo učiněno ani toho nejmenšího, aby aspoň v jasných a prokázaných případech sociálních, kdy výtěžky tohoto majetku sloužily skutečně jen k zajištění slušného a někdy jen nuzného živobytí, dostalo se poškozeným nějaké zálohy na odškodnění nebo náhrady.

Na poslance obracejí se tito poškození a líčí svou zoufalou situaci, kdy, vyčerpavše veškeré možnosti u svých příbuzných, stojí dnes s holýma rukama s právním nárokem sice na náhradu za svůj znárodněný majetek, na který jim však nikdo nic nepůjčí a nedá toho nejmenšího, aby aspoň mohli uhájiti holý život. Máme zde především na zřeteli osoby staré, které nemají žádných jiných prostředků ke své výživě. Ještě drastičtější jsou případy, když do této nezaviněné bídy a nemožnosti opatřiti si obživu dostali se i lidé, kteří uposlechnuvše příkazu národní povinnosti, pomáhali svými drobnými úsporami budovati v národně ohrožených krajích české průmyslové podniky, jako byl na př. český pivovar v Budějovicích Budvar. Jeho akcionáři z převážné většiny jsou naprosto drobní a chudí lidé vrstev řemeslnických a dělnických. Že těmto drobným majitelům podílů znárodněného průmyslu potravinářského do dnešního dne nedala se sebemenší náhrada, že jim nebyla poskytnuta ani záloha na tuto náhradu, pokládáme ze velikou křivdu, která může míti těžké důsledky, neboť v nejširších vrstvách lidových otřásá se tím důvěra ve spravedlnost a opravdové sociální chápání.

Táží se proto podepsaní pana ministra výživy zda jest ochoten

1. zahájiti řízení o poskytování náhrad a způsobu placení za znárodněný majetek podniků průmyslu potravinářského,

2. zda jest ochoten zaříditi, aby v naléhavých sociálních případech byla osobám starým a nemocným, nemajícím jiného majetku, poskytnuta aspoň záloha na odškodné,

3. zda jest ochoten zaříditi, aby provádění náhradové služby bylo uvedeno co nejdříve v život,

4. zaříditi, aby do rozpočtu ministerstva výživy na příští rok byly vloženy potřebné částky na vyplácení náhrad za znárodněný majetek aspoň v případech sociálně nejnaléhavějších?