Po vyšetření podávám k hořejší interpelaci tuto odpověď:

1. Pracovní poměr s p. F. Šikolou byl zrušen 5. 3. 1947 s okamžitou platností podle § 34, odst. 1 zákona č. 154/34 Sb. o soukromých zaměstnancích, protože Šikola se dopustil jednání, pro které se jeví být nehodným důvěry zaměstnavatelovy. Tato ztráta zaměstnavatelovy důvěry spočívá v tom, že Šikola bez jakéhokoliv dovolení a oprávnění vzal si spisy, které nespadaly svou povahou do oboru jeho působnosti jako kresliče a týkaly se záležitostí, ve kterých jmenovaný nepracoval a které mu ani z žádného jiného důvodu nebyly svěřeny nebo dány k disposici. Tyto spisy, jak doznal, bez dovolení z podniku vynesl, aby jich použil prý pro vlastní informaci, jak se hospodaří ve znárodněném podniku.

Obsahu těchto spisů použil pak k nepravdivému informování veřejnosti o provozních věcech zaměstnavatelových, a to na schůzi zaměstnanců kin v kinu Letka, konané dne 4. března 1947, tedy ještě za trvání služebního poměru v zestátněném filmu (v úseku kinofikace). Těchto nesprávných informací užil potom deník Lidová demokracie v článku "O nepřátelích čs. filmu do nekonečna?" ze dne 5. března 1947 a v článku "Za odkrytí plýtvání státními penězi vyhazov" ze dne 12. března 1947 a Dělnickozaměstnanecká Lidová demokracie v článku "Pošlapaná spravedlnost" ze dne 26. března 1947.

Okresní úřad ochrany práce byl včas, t. j. v osmidenní lhůtě, požádán o souhlas s rozvázáním pracovního poměru a v téže lhůtě svůj souhlas vyslovil, a to z důvodů zaměstnavatelem uplatňovaných.

Šikola nebyl připuštěn k volbám do závodní rady po rozboru jeho případu 22. svazem ROH a na jeho pokyn.

Šikola domáhá se žalobou trvání pracovního poměru; o jeho žalobě dosud nebylo pravoplatně rozhodnuto. (Soudní spisy jsou označeny č. j. Cn XV 171/47 okresního soudu civilního pro vnitřní Prahu v Praze II.) Smír nabídnutý ústně se strany žalobcovy byl žalovanou stranou odmítnut.

Ve sporu nebylo zjištěno, že by zaměstnanci, kteří podepsali protest proti postupu proti Šikolovi, byli svými nadřízenými vyslýcháni odděleně jako delikventi, ač svědci byli právním zástupcem žalobce Šikoly na tuto okolnost dotazováni. Nevzniklo také nepochybně u žádného z vyslýchaných svědků podezření z křivého svědectví a tato okolnost nebyla ani se strany žalobcovy uplatňována.

Stavební úpravy v kinu Beseda byly plánovány v rozsahu, který by si při jejich dokončení vyžádal nákladu asi 120.000.- Kčs. Poněvadž však je nebylo možno dokončiti v době, kdy toto kino nebylo v provozu a bylo uznáno za finančně výhodnější spíše zahájiti znovu provoz kina, než pokračovati v dokončení úprav, bylo nutno nově proražené dveřní otvory prozatímně zazdíti. Náklady tohoto zatímního zazdění včetně materiálu (jehož bude možno dále použíti) a práce nepřesahují 4.000.- Kčs. Naproti tomu výši škody, která by vznikla ušlým ziskem, jež by byl způsoben oddálením znovuzahájení provozu kina, lze odhadnouti mnohonásobkem této částky.

Přestavba cihelny v Dejvicích na skladiště filmů byla uskutečněna z toho důvodu, že filmové podnikání (hlavně jeho archiv) nemá vhodného místa k řádnému uložení filmového materiálu, zejména po bezpečnostní stránce. Před započetím stavebních prací sešla se dne 20. května 1946 komise přímo na místě a po stanovení příslušných podmínek bylo dáno povolení k užívání. Všem požadavkům komisionelního řízení bylo učiněno zadost. Pouze opatření samočinných sprch vyžádalo si určitého času, jelikož snaha získati tyto samočinné sprchy z některého zrušeného textilního závodu v pohraničí nevedla k cíli, neboť zařízení, která by mohla býti uvolněna, nevyhovovala po technické stránce. Všechna tato jednání byla prováděna s vědomím požární policie a vzhledem k tomu, že dotčená zařízení jiným způsobem nebylo možno opatřiti, dala požární policie souhlas k tomu, aby samočinné sprchy byly nahrazeny sprchami ručně ovládanými. Státu tím nevznikly ztráty, naopak opatření ručně ovládaných sprch je podstatně levnější.

Stavební úpravy jsou prováděny postupně. Úhrn dílčích rozpočtů na tyto práce činil 1,229.262,25 Kčs. Tato úhrnná částka byla překročena o 136.223,30 Kčs z toho důvodu, že se během stavby ukázala potřeba pořízení části nové krytiny, zřízení betonových dlažeb, opravy krovů a krytiny a výpomoci při elektrické instalaci.

Nebylo tedy žádného podezření z plýtvání penězi v úseku kinofikace a nebyl zjištěn ani žádný nezákonný postup při vyšetřování případu Šikolova. Přesto se strany filmového podnikání (státní kinofikace) i závodní rady byl dán kriminální policii dne 26. března 1947 k disposici článek "Pošlapaná spravedlnost", uveřejněný v Dělnickozaměstnanecké Lidové demokracii č. 72 ze dne 26. března 1947 se žádostí o zahájení vyšetřování proti neznámému pachateli, případně proti osobám tam označeným.

2. V zájmu úspornosti snížením počtu zaměstnanců, na níž apeloval též nejvyšší účetní kontrolní úřad, byli v hospodářskofinančním úseku filmu v lednu t. r. vyzváni vedoucí jednotlivých oddělení, aby rozdělili zaměstnance do tří skupin. Do prvé skupiny měli býti zařazeni zaměstnanci, kteří svým výkonem a přesností prací jim přidělených vyhovují požadavkům kladeným na ně v dotčeném úseku filmového podnikání a kterých je nezbytně třeba pro úkoly dvouletého plánu. V druhé skupině měli býti zaměstnanci, kteří jsou případně kvalifikováni ku pracím pro jiný úsek filmového podnikání a dále zaměstnanci, kteří svého času byli přijati do zaměstnání z důvodů sociálních, po př. jiných. Do třetí skupiny měli pak býti zařazeni zaměstnanci bez schopností pro úkoly hospodářskofinančního úseku, s nimiž měl býti pracovní poměr rozvázán. Každý takový případ byl řádně odůvodněn.

Seznamy sestavené podle zmíněných hledisek byly předloženy počátkem února 1947 závodní radě. Závodní rada dala souhlas k rozvázání pracovního poměru u dvou z devíti celkem projednávaných případů. Na to byl požádán okresní úřad ochrany práce, aby dal svolení k rozvázání pracovního poměru ve smyslu § 13 dekretu č. 88/45 Sb.

Okresní úřad ochrany práce doručil správě závodu dne 28. února, 1. dubna a 8. dubna 1947 výměry, podle nichž udělil souhlas s rozvázáním pracovního poměru celkem u tří zaměstnanců. Správa závodu podala odvolání v pěti případech, kdy úřad ochrany práce svůj souhlas s rozvázáním pracovního poměru neudělil. Ve zbývajícím jednom případě jest zaměstnanec t. č. v ústavním léčení a správa závodu neučinila zatím žádného dalšího opatření. Ve sporných případech byly platy příslušných zaměstnanců složeny a budou nadále skládány do soudního deposita až do rozhodnutí o odvoláních.

3. K tomuto bodu poznamenávám, že se zaměstnanci Barrandovských atelierů nebyly za trvání služebního poměru uzavřeny postupně trojí smlouvy. Všichni zaměstnanci výroby byli převzati podle dekretu presidenta republiky č. 50/45 Sb. za platových podmínek, které měli u svých předchozích zaměstnavatelů. Šlo o sazby mezd, stanovené podle okupačních předpisů. Sazby v honorářové listině, která byla vzata za základ pro převzaté platy, byly stanoveny k 1. únoru 1945 a při desetihodinové denní pracovní době. Po květnové revoluci byl zaveden pětidenní pracovní týden a výroba dlouhých hraných filmů zkrátila týdenní pracovní dobu na 50 hodin, aniž by však byla provedena tomu odpovídající redukce platů.

Poté bylo zahájeno jednání o nové základní platy za účasti ministerstva sociální péče, ministerstva financí, ROH a Svazu filmových tvůrčích pracovníků. Jednání tato byla obtížná a komplikovaná. Neodpovídá skutečnosti, že před skončením platnosti smlouvy pro rok 1946 nebylo zahájeno se zaměstnanci nové jednání, neboť další jednání byla vedena v jednotlivých sekcích zaměstnanců. Bylo dosaženo dohody, jejíž obsah byl formulován v textu příslušných smluv, které byly předkládány individuálně jednotlivým zaměstnancům k podpisu. Přitom nebyl na zaměstnance činěn nátlak, ani jim nebylo hrozeno propuštěním, nýbrž k podpisu smluv došlo ze svobodné vůle obou smluvních stran.

Pokud jde o revisi paušální odměny za vícepráce, upraveny byly tyto odměny podle zkušeností v tom smyslu, že byl na ně přiznán nárok toliko za tu dobu, ve které tyto vícepráce byly skutečně konány. Základní platy zůstaly proti dohodnutým sazbám za rok 1946 nezměněny.

Vzhledem na možné tvrdosti, které by mohly vzniknouti při srážkách vyplacených záloh, dohodla se výroba dlouhých hraných filmů s ministerstvem sociální péče, že za měsíc leden a únor budou zaměstnancům vyplaceny platy podle smluv z roku 1946 a poskytnuté zálohy budou s nimi zúčtovány.

4. Podle smlouvy z 11. června 1945 jsme povinni předkládati zastupitelství Sovexportfilmu v ČSR příslušné exploitační výkazy a současně uhraditi příslušnou částku pro Sovexportfilm na účet Gosbanky SSSR u Národní banky Československé do 15. každého měsíce.

Pochopením vedoucích činitelů sovětského filmového podnikání byly k nám dováženy sovětské filmy hned po 5. květnu 1945, a to pomocí Rudé armády, poněvadž jiných dopravních možností nebylo. Tyto filmové zásilky byly adresovány Sovexportfilmu a neprocházely celním úřadem a nebyly procleny. Národní banka proto odmítla provésti úhradu na zahraniční dodatečné dovozní povolení a proclení již upotřebeného filmového materiálu, což si vyžadovalo velmi značnou dobu.

Požadované penále, vyplývající z prodlení úhrad exploitačních podílů a protihodnoty dodávek filmového materiálu Sovexportfilmu, bylo pak tímto zastupitelstvím naúčtováno ve výši 17 milionů Kčs a nikoliv 25 milionů Kčs.

Vzhledem k tomu, jak k uvedenému prodlení došlo, byla však se zástupcem ministra kinematografie SSSR, p. M. K. Kolotozovem, tato záležitost projednána v tom smyslu, že Sovexportfilm od vymáhání účtovaného penále upustí.

Shrnu-li vše, co bylo vyšetřeno, mohu prohlásiti, že nebylo a není třeba odstraňovat nějaké závady, že vůči zaměstnancům jsou plněny zákony a že se činí v dohodě s příslušnými činiteli všechna opatření k vydání služebních a pracovních smluv a k jejich plnění. Ježto nebylo zjištěno, že by byla vznikla nějaká škoda, nebylo třeba ji předpisovati k náhradě. Hospodářství zestátněného filmu bylo revidováno nejvyšším účetním kontrolním úřadem v zimních měsících letošního roku a písemná zpráva tohoto úřadu ze dne 15. května 1947, č. j. D 10.343/47-III/4, došlá úřadu koncem května t. r., se zpracovává.