Hamburk byl a stává se opět nejdůležitější
branou československého vývozu a dovozu.
Pro čs. národní hospodářství
má obzvláště velkou důležitost
proto, že při přepravě po Labi není
k úhradě přepravného zapotřebí
zahraničních devis. Přeprava Čs. Paroplavební
Společnosti Labské do Hamburku a z Hamburku již
dobře funguje a vládními místy, jakož
i průmyslem a kruhy obchodními a spedičními
jest žádáno preferování hamburské
cesty, při čemž však dosud nebylo umožněno
řádné provádění spedičních
úkonů v Hamburku.
Veškeré spediční úkony v Hamburku
zprostředkoval doposud Čs. úřad pro
hospodářskou pomoc a obnovu (COFRAR) tím
způsobem, že částečně
sám, částečně přibráním
hamburských místních spedičních
firem a částečně pomocí přidělených
pracovních sil anglickými okupačními
úřady prováděl tuto činnost.
Tato činnost omezovala se přirozeně pouze
na prosté překladištní práce,
jelikož jmenovaný úřad jako neodborník
nemá schopností prováděti všechny
spediční úkony, kterých vyžaduje
mezinárodní obchod. K této činnosti
také chybí úřadu přirozeně
zkušenosti, neboť spediční činnost
není možno omeziti na prosté překladištní
práce. Dosud staral se Čs. úřad pro
hosp. pomoc a obnovu o zprostředkování překladu
a podávání UNRRA-zásilek do ČSR.
Z usnesení vlády byla mu do určité
lhůty povolena i činnost pro non-UNRRA transporty.
Obzvláště při těchto non-UNRRA
transportech ukázaly se nedostatky odborných znalostí
COFRAR-u, vzniklé na jedné straně nepřesným
a ne dosti rychlým vyřizováním, na
druhé straně vyššími výlohami,
než jaké by byly způsobily odborně řádně
vedené spediční firmy.
Vzhledem k tomu, že v Hamburku jest protokolováno
několik spedičních firem, náležejících
československým občanům, bylo z příslušných
míst žádáno o připuštění
těchto firem k činnosti. Účelem úřadu
není podle našeho názoru vykonávání
výdělečné živnostenské
činnosti, nýbrž jak již jméno samotného
tohoto úřadu naznačuje, patří
k jeho povinnostem starati se o hospodářskou pomoc
a obnovu. Za svou dvouletou působnost v Hamburku neučinil
však pro obnovu hamburských spedičních
firem, patřících Čechoslovákům,
toho nejmenšího a hospodářsky zdejším
spedičním firmám nijak nepomohl, nýbrž
snažil se znemožniti jim jakoukoliv činnost v
Hamburku, a sice tím, že sám požádal
o vykázání úředníků
čs. spedičních firem v Hamburku, místo
aby - pokud nevyhovovali - požádal u příslušných
míst o jejich výměnu.
Vládním usnesením byla také činnost
COFRAR-u omezena do 31. 12. 1946 a zahájením činnosti
čs. generálního konsulátu v Hamburku
dne 1. 1. 1947 měla býti umožněna tamní
činnost čs. podnikání. Čs.
gen. konsulát v Hamburku přislíbil vykonati
vše možné, aby tato činnost mohla býti
zahájena. Jelikož však okupační
úřady přály si míti v Hamburku
styk jen s jedním čs. místem, byla meziministerským
usnesením vytvořena Čs. dopravní agencie
(Czechoslovak Forwarding Agency), do níž nominovali
příslušné spediční kruhy
své delegáty, kteří již v prvních
jarních měsících měli odcestovati
do Hamburku, aby se postavili v čelo tamních, stávajících
spedičních firem, patřících
Čechoslovákům a aby jako Czechoslovak Forwarding
Agency zprostředkovali styk mezi okupačními
úřady a těmito firmami. Doposud však
přes žádosti o udělení povolení
k vjezdu do Hamburku a přes nesčetné intervence
u generál. konsulátu, tyto osoby povolení
k vjezdu neobdržely. Již v minulém roce pokoušeli
se zástupci některých zdejších
spedičních firem dosáhnouti povolení
k vjezdu do Hamburku. Žádosti o povolení vjezdu
do Hamburku jsou postupovány zdejším spojeneckým
úřadem nejvyššímu velitelství
v Bad Salzuflen, kde delegáti COFRAR-u bývali dotazováni
na nutnost nebo potřebu vjezdu těchto osob do Hamburku
od anglických úřadů a musíme
se domnívati, že vyslovili vždy takový
posudek, aby tito zástupci do Hamburku vpuštěni
nebyli, protože, ačkoliv činnost COFRAR-u dnem
31. 12. 1946 v Hamburku měla končiti, dosud se COFRAR
snaží udržeti ve svých rukách monopolní
postavení spediční činnosti v Hamburku.
Vzhledem k neupravenému platebnímu styku mezi ČSR
a obsazenými územími Německa, není
možnosti platební do Hamburku Přes terstský
přístav byl platební styk uspořádán
tak, že tamním spedičním firmám
možno platiti přes úvěr, který
z neznámých nám důvodů utvořil
v Terstu COFRAR místo Národní banky československé
a který je uhražován dodávkami zboží.
Takový úvěr mohl by být beze všeho
otevřen i v Hamburku, arci nechce-li Národní
banka čs. otevříti jej některou ze
znárodněných bank, zabývajících
se mezinárodním obchodem, čímž
by se usnadnil styk přes hamburský přístav.
V tomto směru neučinil však dodnes ani COFRAR,
ani Čs. konsulát toho nejmenšího.
Podepsaní poslanci dotazují se proto vlády
republiky Československé:
1. Proč Čs. úřad pro hospodářskou
pomoc a obnovu věnoval se v Hamburku dosud jen činnosti,
směřující ke zmonopolisování
spedičních úkonů v Hamburku, místo
skutečným pracím pro hospodářskou
pomoc a obnovu?
2. Proč se dosud nepodařilo našim zastupitelským
úřadům prosaditi, aby meziministerským
usnesením schválení zástupci čs.
spedičních firem mohli odcestovati do Hamburku?
3. Proč vůbec zástupcům čs.
spedice jest zamezován vjezd do Hamburku, když usnesením
okupačních úřadů automaticky
každá československá osoba, která
je nejméně 33% zúčastněna na
německém podniku, musí obdržeti povolení
k vjezdu?
4. Proč činnost COFRAR-u nebyla dosud přenesena
na stávající živnostenské podniky,
patřící Čechoslovákům,
ač jeho činnost dne 31. 12. 1946 zanikla?
5. Jest vládě známo, že neodborná
spediční činnost v Hamburku poškozuje,
ba ohrožuje náš tak důležitý
vývoz do zámoří?