Dekretem presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 102 Sb., byly sice znárodněny akciové banky, ale nebyla provedena reforma našeho bankovnictví. Chvat, se kterým byl tento dekret projednáván, způsobil, že zůstaly nevyplněny některé mezery našeho právního řádu, pokud se vztahuje na tento úsek peněžnictví.

Nejzávažnější z nich je skutečnost, spočívající v tom, že pro všechny druhy peněžních ústavů jest speciálními normami vymezen okruh působnosti, avšak pouze znárodněné banky takového předpisu nemají. Zejména pak postrádají zákonné úpravy své vlastní činnosti a vymezení okruhu působnosti i vůči ostatním složkám peněžnictví. Jest proto třeba právě nyní, kdy se reorganisuje peněžnictví a úvěrnictví, tuto mezeru vyplniti, čímž bude též vyřešena složitá otázka koncentrace a specialisace bank, zasahující svými důsledky do celého našeho hospodářského života. Jako nelze řešiti tuto otázku bez ohledu na začlenění bank do organisace peněžnictví, tak nelze ani stanoviti počet bank bez ohledu na všechny složky celého našeho hospodářství. Počet bank musí vyplývati ze struktury a skladby našeho společenského a hospodářského řádu, který je pluralitní a nikoliv monopolistický a svou členitostí vyžaduje též členitého zařízení bankovnictví.

Jinou takovou mezerou je otázka právní povahy Ústřední správy bank, která byla v bankovním dekretu myšlena jako sborový orgán, avšak nyní chce z ní ministr financí vytvořiti samostatnou právnickou osobu. Ministr financí chce tuto nápravu uskutečniti v prováděcím nařízení k bankovnímu dekretu. Avšak tento způsob nemající opory v bankovním dekretu jest cestou nařízení neproveditelný a podobná úprava nemůže býti uskutečněna jinak, leč ve formě zákona.

Podobných mezer a závad je mnohem více, a jest tudíž nejvýše žádoucí nejen v zájmu zdárného vývoje našeho bankovnictví a uklidnění jeho zaměstnanců, nýbrž i za tím účelem, aby bankovnictví mohlo dobře plniti své úkoly ve prospěch celého hospodářského života a mělo plnou důvěru veškeré veřejnosti, aby v době co nejkratší byla sjednána náprava cestou zákona. Jest sice pravda, že otázku organisace bank je vláda oprávněna vyřešit ve své kompetenci, ale otázka tato je tak složitá a není řešitelná bez souvislosti s výše naznačenými problémy, k jejichž řešení je třeba zákona, že povazujeme za nutné, aby celý soubor těchto otázek byl projednán ústavodárným Národním shromážděním.

Ostatně nová organisace peněžnictví je tak životně důležitým zásahem do všech oborů hospodářských, že je v zajmu demokracie, aby diskuse a řešení byly svěřeny zákonodárnému sboru.

Naléhavost této interpelace jest odůvodněna nebezpečím z prodlení, neboť tato otázka má býti v nejbližších dnech vyřešena bez účasti parlamentu.

Podepsaní se proto táží pana ministra financí:

1. Jest ochoten p. ministr financí uznat, že tak důležitý zásah do hospodářského života nelze řešiti pouhým vládním usnesením, nýbrž vyžaduje formu zákona?

2. Jest proto p. ministr financí ochoten dáti vypracovati po dohodě s odborníky z kruhů bankovních osnovu novely, která by odstranila nedostatky bankovního dekretu a nově upravila organisaci peněžnictví?

3. Jest proto p. ministr financí ochoten v době co nejkratší vypracovati po dohodě s odborníky z kruhů bankovních osnovu zákona o obchodní činnosti znárodněných bank a okruhu působnosti bank navzájem a vůči ostatním složkám peněžnictví zvláště, jakož i o ostatních otázkách dosud neřešených dosavadním právním řádem?