Sociálně-politický výbor ve své schůzi, konané dne 23. dubna 1947, přidělil vládní návrh zákona (tisk 390) k projednání subkomisi složené ze zástupců stran Národní fronty. Tato subkomise projednala pouze § 1 vládního návrhu, nedošla však k uspokojujícímu kompromisu. Ve schůzi sociálně-politického výboru dne 14. května 1947 bylo proto jednomyslně usneseno, aby vládní návrh projednala nová subkomise sociálně-politického výboru, která se osnovou zabývala ve dvou schůzích, a to 14. a 28. května 1947. Subkomise přijala kompromisní řešení v otázce Bratislavského oblastního ústavu práce, pozměnila § 2 a podstatně i § 3. Sociálně-politický výbor ve své schůzi, konané dne 3. června 1947, přijal pak toto znění uvedených paragrafů.

Nadpis zákona zůstává beze změny.

§ 1 byl přijat takto: Zřizuje se Československý ústav práce (dále pouze ústav) jako samostatná právnická osoba. Jeho sídlem je Praha. Činnost na Slovensku vykonává ústav prostřednictvím Oblastního ústavu pro Slovensko v Bratislavě (dále pouze oblastní ústav).

§ 2 ve znění vládního návrhu se ruší a navrhuje se toto znění:

(¹) Úkolem ústavu jest přispívati k vytváření podmínek pro nejlepší účinnost, hospodárnost a bezpečnost práce ve všech složkách hospodářského i veřejného života, zejména pak zkoumati předpoklady a připravovati návrhy pro:

a) správnou volbu povolání a účelnou distribuci pracovních sil podle schopností a hospodářských potřeb,

b) soustavnou pracovní výchovu a odborný výcvik,

c) spravedlivé hodnocení a odměňování práce tělesné i duševní,

d) účinnou ochranu zdraví a bezpečnosti pracujících,

e) účelnou organisací veškerého pracovního úsilí českého a slovenského lidu.

(²) Podkladem praktické činnosti ústavu je psychologický, fysiologický, sociologický a ekonomický výzkum práce, jakož i příslušné pomocné vědy.

§ 3 vládního návrhu mění se takto:

(¹) Ústav řídí představenstvo skládající se z 33 členů. Ministr sociální péče jmenuje po slyšení ústředních hospodářských organisací a v dohodě se zúčastněnými ministry po dvou členech z oborů zemědělství, průmyslu a dopravy, po jednom členu z oboru veřejné správy, distribuce, veřejnoprávního sociálního pojištění, zdravotnictví, stavebnictví, řemesla a výživy; dva z těchto třinácti členů musí býti ze Slovenska. Dále jmenuje ministr sociální péče čtyři členy navrhované sborem pověřenců a 16 členů navrhovaných Ústřední radou odborů, z nichž 5 ze Slovenska. Slovenští zástupci se jmenují z členů oblastního představenstva. Za každého člena se jmenuje 1 náhradník. V čele představenstva stojí předseda ústavu, kterého zastupuje jeho náměstek. Předsedu a jeho náměstka jmenuje ministr sociální péče z členů představenstva; je-li předsedou Čech, je jeho náměstkem Slovák a naopak.

(²) Členství v představenstvu trvá 3 roky a je funkcí čestnou. Ministr sociální péče může kdykoliv odvolati člena nebo náhradníka představenstva na návrh nebo po slyšení těch, kdož spolupůsobili při jmenování.

(³) Pro Oblastní ústav pro Slovensko v Bratislavě se zřizuje oblastní představenstvo, jehož členy jsou slovenští členové představenstva Československého ústavu práce.

(⁴) Ministr sociální péče vydá na návrh představenstva ústavu v dohodě s ministrem financí po slyšení pověřence sociální péče jeho jednací a služební řád pro přijímání, zaměstnávání a propouštění zaměstnanců ústavu.

(⁵) Ústav spravuje podle směrnic udělených představenstvem ředitel a dva jeho náměstkové, z nichž jeden spravuje Oblastní ústav pro Slovensko v Bratislavě. Ředitel a jeho náměstkové tvoří ředitelství ústavu. Ředitele a jeho náměstky jmenuje ministr sociální péče na návrh představenstva ústavu, a to náměstka, který má býti pověřen správou Oblastního ústavu pro Slovensko v Bratislavě na návrh pověřence sociální péče.

(⁶) Členové ředitelství jsou zaměstnanci ústavu. Pracovní a platové poměry zaměstnanců ústavu se řídí předpisy platnými pro zaměstnance v soukromoprávním poměru. Platové a zaopatřovací podmínky zaměstnanců, které Československý ústav práce převezme, nesmějí býti zásadně zhoršeny.

V § 4, odst. 4 přijal sociálně-politický výbor toto znění:

Na ústav dozírá ministr sociální péče, na Oblastní ústav ministr sociální péče zásadně prostřednictvím pověřence sociální péče. Výsledky své činnosti podle § 2 tohoto zákona předkládá ústav ministerstvu sociální péče.

§§ 5 až 9 byly přijaty ve znění vládní osnovy. Sociálně-politický výbor přijal též připojenou resoluci.

Rozpočtový výbor ve své schůzi, konané dne 11. června 1947, projednal vládní návrh zákona (tisk 390) a přijal tuto osnovu se změnami a doplňky tak, jak se na nich usnesl výbor sociálně-politický.

Současně však rozpočtový výbor se usnesl, aby ministerstvo sociální péče při vypracování jednacího řádu pro Československý ústav práce se řídilo zásadou, platnou pro tento řád, a to:

funkciu predsedu Oblastného ústavu vykonáva slovenský člen, ktorý je predsedom alebo podpredsedom Československého ústavu v Prahe.

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zřizuje se Československý ústav práce (dále pouze ústav) jako samostatná právnická osoba. Jeho sídlem je Praha. Činnost na Slovensku vykonává ústav prostřednictvím Oblastního ústavu pro Slovensko v Bratislavě (dále pouze oblastní ústav).

(¹) Úkolem ústavu jest přispívati k vytváření podmínek pro nejlepší účinnost, hospodárnost a bezpečnost práce ve všech složkách hospodářského i veřejného života, zejména pak zkoumati předpoklady a připravovati návrhy pro:

a) správnou volbu povolání a účelnou-distribuci pracovních sil podle schopností a hospodářských potřeb,

b) soustavnou pracovní výchovou a odborný výcvik,

c) spravedlivé hodnocení a odměňování práce tělesné i duševní,

d) účinnou ochranu zdraví a bezpečnosti pracujících,

e) účelnou organisaci veškerého pracovního úsilí českého a slovenského lidu.

(²) Podkladem praktické činnosti ústavu je psychologický, fysiologický, sociologický a ekonomický výzkum práce, jakož i příslušné pomocné vědy.

(¹) Ústav řídí představenstvo skládající se z 33 členů. Ministr sociální péče jmenuje po slyšení ústředních hospodářských organisací a v dohodě se zúčastněnými ministry po dvou členech z oboru zemědělství, průmyslu a dopravy, po jednom členu z oboru veřejné správy, distribuce, veřejnoprávního sociálního pojištění, zdravotnictví, stavebnictví, řemesla a výživy; dva z těchto třinácti členů musí býti ze Slovenska. Dále jmenuje ministr sociální péče čtyři členy navrhované sborem pověřenců a 16 členů navrhovaných Ústřední radou odborů, z nichž pět ze Slovenska. Slovenští zástupci se jmenují z členů oblastního představenstva. Za každého člena se jmenuje 1 náhradník. V čele představenstva stojí předseda ústavu, kterého zastupuje jeho náměstek. Předsedu a jeho náměstka jmenuje ministr sociální péče z členů představenstva; je-li předsedou Čech, je jeho náměstkem Slovák a naopak.

(²) Členství v představenstvu trvá 3 roky a je funkcí čestnou. Ministr sociální péče může kdykoliv odvolati člena nebo náhradníka představenstva na návrh nebo po slyšení těch, kdož spolupůsobili při jmenování.

(³) Pro Oblastní ústav pro Slovensko v Bratislavě se zřizuje oblastní představenstvo, jehož členy jsou slovenští členové představenstva Československého ústavu práce.

(⁴) Ministr sociální péče vydá na návrh představenstva ústavu v dohodě s ministrem financí po slyšení pověřence sociální péče jeho jednací řád a služební řád pro přijímání, zaměstnávání a propouštění zaměstnanců ústavu.

(⁵) Ústav spravuje podle směrnic udělených představenstvem ředitel a dva jeho náměstkové, z nichž jeden spravuje Oblastní ústav pro Slovensko v Bratislavě. Ředitel a jeho náměstkové tvoří ředitelství ústavu. Ředitele a jeho náměstky jmenuje ministr sociální péče na návrh představenstva ústavu, a to náměstka, který má býti pověřen správou Oblastního ústavu pro Slovensko v Bratislavě na návrh pověřence sociální péče.

(⁶) Členové ředitelství jsou zaměstnanci ústavu. Pracovní a platové poměry zaměstnanců ústavu se řídí předpisy platnými pro zaměstnance v soukromoprávním poměru. Platové a zaopatřovací podmínky zaměstnanců, které Československý ústav práce převezme, nesmějí býti zásadně zhoršeny.

(¹) Náklady ústavu se hradí:

a) z vlastních příjmů,

b) z příspěvků ministerstva sociální péče,

c) z jiných dobrovolných příspěvků, darů a pod.

(²) Za práce pro soukromé, družstevní a národní podniky a pro zařízení veřejné správy smí ústav požadovati úhradu nákladů podle směrnic a sazebníku, schválených ministerstvem sociální péče v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady, a pokud jde o Slovensko, po slyšení příslušných pověřenectev.

(³) Rozpočet ústavu podléhá schválení ministerstev sociální péče a financí, kterým přísluší též schvalovati jeho účetní závěrku. Představenstvo ústavu i ředitelství jsou povinna hospodařiti podle schváleného rozpočtu s péčí řádného hospodáře. Jejich členové odpovídají za škodu, jež by vznikla zanedbáním těchto povinností.

(⁴) Na ústav dozírá ministr sociální péče, na Oblastní ústav ministr sociální péče zásadně prostřednictvím pověřence sociální péče. Výsledky své činnosti podle § 2 tohoto zákona předkládá ústav ministerstvu sociální péče.

(¹) Úřady a jiné orgány veřejné správy, odborové a zájmové organisace, orgány podniků národních, soukromých i družstevních, jakož i orgány zájmových zastupitelstev zaměstnanců jsou povinny ústav v jeho činnosti podporovati. Zejména jsou povinny podávati na vyzvání ústavu informace o všech skutečnostech, spadajících do oboru jeho působnosti, a dovoliti orgánům ústavu, pověřeným ministerstvem sociální péče nebo pověřenectvem sociální péče prováděním šetření a zkoumání, prohlídku všech svých zařízení a provozu, pokud je jí nezbytně třeba k plnění úkolů ústavu. Ústav i jeho orgány jsou povinny zachovávati úřední a obchodní tajemství, jakož i naprostou mlčenlivost o všem, čeho se při výkonu své činnosti dovědí. Tato povinnost trvá i po vystoupení z pracovního (služebního) poměru nebo po skončení činnosti. Při úkonech podle tohoto paragrafu jest nutno šetřiti ústavního zákona ze dne 19. dubna 1920, č. 293 Sb., o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního, jakož i ustanovení §§ 15, 16 a 17 zákona ze dne 23. března 1923, č. 60 Sb., o telegrafech, pokud jde o zachování telegrafního a telefonního tajemství. Ustanovení zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu, zůstávají nedotčena.

(²) Jednání a opomenutí osob, uvedených v předchozím odstavci, příčící se jeho ustanovením, trestá, pokud nejde o čin trestný soudem, okresní národní výbor jako správní přestupek pokutou do 100.000 Kčs nebo vězením do 30 dnů nebo oběma těmito tresty. Byla-li uložena pokuta, budiž pro případ nedobytnosti vyměřen zároveň náhradní trest vězení, a to podle míry zavinění, do 30 dnů.

Ústav přejímá práva i závazky Ústavu lidské práce v Praze. Přejímá dále práva i závazky Revolučního odborového hnutí, týkající se Ústavu pro pracovní normy při Ústřední radě odborů v Praze za podmínek, jež budou stanoveny vládním nařízením vydaným podle § 7.

Vláda vydá nařízením bližší předpisy k provedení tohoto zákona, zejména o organisaci ústavu, o působnosti představenstva a ředitelství a o zřizování a působnosti jejich pomocných orgánů.

Zrušuje se použivatelnost vládního nařízení ze dne 18. září 1942, č. 333 Sb., o Ústavu lidské práce.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Činnosť Oblastného čs. ústavu práce v Bratislave naväzujúc na doterajšiu prácu Psychotechnického ústavu, nech prihliada k zvláštnym slovenským pomerom, pri čom jeho vedecká práca bude samostatná, smerujúca k povzneseniu Slovenska v rámci Československej republiky.