Ustanovení odst. 5, § 142 zákona č. 103/26 Sb. zrušilo všechna zákonná ustanovení o započítávání předchozí služby. Tím byli zvlášť těžce postiženi učitelé a profesoři. Zatím co absolvent jiných vysokých škol měl velmi rozmanité možnosti k uplatnění, byl profesor se středoškolskou aprobací, pokud chtěl vstoupiti do státních služeb, vázán na omezený počet středních škol a uplatnění v soukromé praksi nebo v jiných oborech hospodářského života nepřicházelo pro něho v úvahu.

Pokud jde o zhodnocení předchozí služby byl pak zcela hříčkou sil, které ovládaly hospodářskou situaci státu. Příliv posluchačů nebyl nijak regulován a tak v některých skupinách aprobačních trval nedostatek sil, některé obory byly naopak tak přeplněny, že kandidáti čekali tři, pět i více let než mohli býti umístěni trvale jako zatímní profesoři a musili proto hledati jiná přechodná zaměstnání a nejčastěji odcházeli vyučovati na měšťanské školy.

I. Nedostatek zkoušených sil vytvořil kategorii suplujících profesorů. Kandidáti, kteří absolvovali potřebných 8 semestrů vysokoškolského studia a byli přihlášeni ke státním zkouškám, byli často úřadem požádáni, aby nastoupili službu na střední škole. Uposlechli-li tohoto přání úřadu, byli zpravidla ustanovováni na místa, kde jedinou studijní pomůckou jim byla kniha, kterou si přivezli s sebou, nebo kterou si vypůjčili v některé studijní knihovně. Jako zaměstnanci nejmladší byli totiž ustanovováni na místa nejméně vyhledávaná. Když kandidát dokončil i za těchto podmínek své studium, byl jmenován zatímním profesorem s platností ode dne, kdy dosáhl středoškolské aprobace. V době před vydáním zákona č. 103/26 Sb. uznával stát dobrou vůli těchto zaměstnanců tím, že pokud dosáhli aprobace do dvou let od počátku služby, započítávala se jim tato služba plně pro zvýšení základního služného. Teprve doba přesahující tyto dva roky se započítávala polovinou.

Podle ustanovení § 67 zákona č. 103/26 Sb. přejímal suplující profesor všechny povinnosti zatímního profesora a konal tedy práci stejně odpovědnou a ve stejném rozsahu. Přes tuto okolnost a přes fakt, že zaměstnání velmi omezilo studijní možnosti zaměstnance a tím způsobilo odklad v dosažení aprobace, vyvinula se po vydání platového zákona prakse tak, že služební doba suplujícího profesora se započítávala pouze polovinou pro zvýšení základního služného, mnohdy i méně. Stejná prakse je zavedena i při zápočtu této služby pro zvýšení základního služného na odborných a průmyslových školách.

II. V podobné situaci jako suplující profesoři, ba v situaci ještě horší, byli kandidáti profesury, kteří před aprobaci odcházeli učiti na střední školy jako výpomocní učitelé. Suplující učitel měl zaručen plný úvazek a stálé zaměstnání. Výpomocný učitel však učil pouze neúplný počet hodin, byl placen jen za tyto hodiny a jeho působení bylo časově omezeno zpravidla trváním nemoci profesora, kterého zastupoval a jehož hodiny nebylo možno vysuplovati. Dosud se tato služba započítávala polovinou, pokud zaměstnancův učebný úvazek přesahoval 18 hodin.

III. V podobné situaci byli i kandidáti profesury, kteří odcházeli na školy národní. I na těchto školách byl nedostatek sil. Učitelstva národních škol bylo v jeho celku sice nadbytek, avšak protože definitivní ustanovení na měšťanské škole mohlo býti provedeno teprve po vykonání zvláštní aprobační zkoušky a rozdíl mezi platem učitele obecné a měšťanské školy, téže skupiny míst byl velmi malý, učitelé obecných škol nekonali zkoušky v takovém počtu, aby mohli tento nedostatek odstraniti. Kandidáti profesury, kteří vstupovali na školy měšťanské byli na počátku této služební dráhy ustanovováni jako výpomocní učitelé a bez ohledu na to, zda již dosáhli středoškolské aprobace či nikoliv, podrobeni školení ve zvláštních kursech a po dvouleté službě se mohli podrobiti zkoušce učitelské způsobilosti pro měšťanské školy. Při těchto zkouškách byly jim promíjeny pouze vědecké zkoušky z jejich aprobačních předmětů. Zkoušku z pedagogiky a jiných vědních oborů musili konati v každém případě bez ohledu na to, že z pedagogiky měli samostatnou státní zkoušku a bez ohledu na povinná státní kolokvia některých příbuzných vědních oborů jejich aprobační skupiny a bez ohledu na to, že vědní rozsah těchto zkoušek učitelské způsobilosti pro školy měšťanské nepřesahoval rozsah požadavků střední školy.

Když se takový kandidát profesury, který pro nedostatek volných míst jeho aprobační skupiny na střední škole ztrávil řadu let na národní škole, dostal posléze na střední nebo odbornou školu a žádal o započtení této služby pro zvýšení základního služného, dověděl se, že se mu tato služba hodnotí po dosažení středoškolské aprobace dvěma třetinami, před jejím dosažením že se mu pak nehodnotí vůbec.

Při tom příslušné úřady až dosud vůbec neuvažovaly, že tito kandidáti profesury

1. odcházeli na národní školy v době nedostatku učitelských sil a pomáhali tak odstraňovat závady ve školení nejširších vrstev mládeže,

2. odcházeli velmi často před dosažením středoškolské aprobace a tak podstatně zhoršovali své studijní možnosti,

3. umožňovali vyzkoušeti prakticky, jak se bude jeviti zavedení vysokoškolského vzdělání učitelstva na národních školách a skýtali tak materiál pro přípravu pedagogických fakult.

IV. Někteří kandidáti profesury přijali z vědeckého zájmu místa asistentů i na nesystemisovaném místě na vysokých školách nebo vědeckých ústavech, nebo působili jako výpomocné vědecké síly nebo demonstrátoři na těchto ústavech nebo působili jako asistenti vysokých škol ve II. služební skupině, t. j. před dosažením úplného vysokoškolského vzdělání. Dosavadní prakse započítávání jest velmi nejednotná a tříští tyto služby v množství skupin a různě je započítává. I zde je zapotřebí provésti sjednocení prakse.

V. Jiní odcházeli do různých úřadů, kde působili jako úředníci II. platové stupnice a při tom pokračovali ve studiu. Tím získávali cenné zkušenosti pro práce administrativní, avšak prakse započítávání těchto služeb jest zatím také značně nejednotná.

VI. Učňovské školy byly dříve organicky přičleněny k průmyslovým a odborným školám a nečinil se rozdíl mezi vyučováním na škole učňovské a průmyslové, takže se dříve tato služba hodnotila plně. Po vydání zákona č. 103/26 Sb. a osamostatnění těchto škol se hodnotí pouze dvěma třetinami.

V tomto případě jde většinou o strojní inženýry, kterých je na průmyslových školách velký nedostatek a kteří jsou z učňovských škol převáděni na školy průmyslové.

Na školách učňovských konají rovnocennou praksi s vyučováním některých předmětů na škole průmyslové (vyučování rýsování, technickému kreslení, mechanické technologii atd.). Místo učitele na učňovských školách přijali většinou nuceně v době okupace a jsou finančně trvale zkracováni oproti profesorům, kteří byli umístěni na průmyslové škole.

VII. Profesoři odborných předmětů na průmyslových a odborných školách (strojní inženýři a pod.) mají často před dosažením úplné kvalifikace hodnotnou odbornou praksi, která je ve smyslu § 67 zákona č. 103/26 Sb. zhodnotitelná pro ustanovení profesorem průmyslových škol. Jde zde o službu, jejíž význam pro řádný výkon služby profesora na průmyslové škole není menší než význam suplentské služby pro profesora středoškolského Ale i zde není prakse započítávání uspokojivá.

VIII. Učitelé průmyslových škol se III. stupněm předběžného vzdělání mají většinou absolvovánu dvouletou mistrovskou školu. Aby byli přijati ke studiu na této odborné škole, musí před studiem prokázati několikaletou odbornou praksi, takže při započítávání mají praksi před dosažením kvalifikace. Tato prakse jim není dosud buď započítávána vůbec, nebo je jim odpočítávána šestiletá čekatelská doba. Učitelé se IV. stupněm předběžného vzdělání prokazují při započítávání místo dvou let studia, které se nezapočítává, dvě další léta prakse, která se započítává. Protože mezi služným III. a IV. služební třídy na průmyslových školách není rozdílu a protože učitelé se III. stupněm předběžného vzdělání mohou prokázati za jinak stejných podmínek o dvě léta kratší započitatelnou dobu, jsou finančně poškozováni proti učitelům se IV. stupněm předběžného vzdělání. Jsou tedy fakticky poškozováni za svou vyšší kvalifikaci a béře se jim tak popud k získávání vyššího vzdělání, které jest velmi žádoucí, s ohledem na stoupající požadavky, kladené na odborné školy. Bylo by proto spravedlivé, aby se učitelům průmyslových škol odpočítávaly pouze čtyři roky čekatelské doby bez ohledu na to, kdy dosáhli III. stupně vzdělání.

IX. Na středních školách působí vedle skutečných zřízenců vždy nejméně jedna námezdní síla. Tento zaměstnanec jest podle smlouvy povinen konati pouze práce uklízečské, avšak skutečnost jest taková, že zpravidla koná i ostatní práce zřízenecké. Tak tomu bylo zejména za protektorátu, kdy mnoho zřízenců bylo totálně nasazeno, a kdy jedinými silami, které byly na ústavě ponechány, byly tyto námezdní sily, kterých nebylo možno z důvodů zdravotních použíti k totálnímu nasazení, avšak které stačily vykonávati všechny povinnosti zřízence.

Tážeme se proto pana ministra školství a osvěty:

I. Co hodlá učiniti, aby školská služba v poměru suplujícího profesora byla pro zvýšení základního služného na středních a odborných školách započítávána do dvou let plně a zbytek dvěma třetinami, bez ohledu na délku jejího trvání?

II. Co hodlá učiniti, aby služba výpomocného učitele na středních školách před dosažením aprobace byla pro zvýšení základního služného započítávána na středních a odborných školách při plném úvazku do dvou let plně a zbytek dvěma třetinami, při neúplném úvazku ještě úměrně s počtem přepočtených hodin vyučovacích, bez ohledu na délku jejího trvání?

III. Co hodlá učiniti, aby služba učitele na národních školách se započítávala profesorům na středních a odborných školách

a) před dosažením středoškolské nebo odborné aprobace do dvou let plně a zbytek dvěma třetinami,

b) po dosažení této aprobace plně pro zvýšení základního služného bez ohledu na délku jejího trvání?

IV. Co hodlá učiniti, aby služba uvedená v bodě IV. interpelace se započítávala před dosažením aprobace pro střední, po př. odborné školy do dvou let plně a zbytek dvěma třetinami a po jejím dosažení plně pro zvýšení základního služného bez ohledu na délku jejího trvání?

V. Co hodlá učiniti, aby se služba ztrávená v jiných oborech veřejné správy započítávala polovinou pro zvýšení základního služného, bez ohledu na délku jejího trvání a bez ohledu na to, zda byla konána před aprobací nebo po jejím dosažení?

VI. Co hodlá učiniti pro to, aby se služba na učňovských školách započítávala učitelům a profesorům odborných škol před dosažením aprobace do dvou let plně a zbytek dvěma třetinami, po dosažení aprobace plně pro zvýšení základního služného, bez ohledu na délku jejího trvání?

VII. Co hodlá učiniti, aby se profesorům odborných předmětů na průmyslových a odborných školách započítávala hodnotná odborná prakse, zhodnotitelná podle ustanovení § 67 zákona č. 103/26 Sb., dvěma třetinami pro zvýšení základního služného, bez ohledu na délku jejího trvání?

VIII. Co hodlá učiniti, aby se učitelům průmyslových škol se III. stupněm předběžného vzdělání odečítala při započítávání předchozí služby pouze čtyřletá čekatelská doba?

IX. Co hodlá učiniti, aby se pomocným a definitivním zřízencům na středních školách hodnotila služba námezdní síly plně pro zvýšení základního služného bez ohledu na délku jejího trvání?