Hospodaření uhlím je stále ještě obtížné a v nejobtížnější situaci jsou obchodníci uhlím, kteří přes nejlepší vůli nemohou plně uspokojiti jim přidělené zákazníky, zvláště ve venkovských okresech. Ústřední rozdělovna uhlí může jednotlivým okresům při stanovení ročních kontingentů uhlí jen z části uspokojiti potřebu uhlí pro domácí otop. Okresní národní výbory ve venkovských okresích podle přidělených jim kontingentů mohou pak stanoviti nejvyšší kvotu pro otop a vaření v domácnosti 7 až 10 q ročně. Přitom přidělované uhlí jest povětšině méně kvalitní (hnědé), takže potřeba v domácnosti jest kryta nedostatečně.

Naproti tomu máme zjištěno, že některé znárodněné průmyslové podniky ze svých zásob průmyslového uhlí - prodávají svým zaměstnancům toto kvalitní uhlí povětšině černé kamenné - v množství až 25 q na osobu a uhelné období. Tímto způsobem jest ochuzována výroba podniků, jsou poškozováni obchodníci uhlím, kteří jediní jsou oprávněni prodávati uhlí v drobném a jsou poškozováni všichni ostatní spotřebitelé otopného uhlí, kteří nemají to štěstí, že jsou zaměstnanci znárodněných průmyslových podniků. Považujeme tento stav za nezdravý a poškozující zájmy hospodářské i zájmy výroby, jakož i zájmy nejširších vrstev spotřebitelských.

Tážeme se proto pana ministra průmyslu, zda jest mu známo, že v některých národních podnicích průmyslových ze zásob průmyslového uhlí jest prodáváno zaměstnancům podniků toto průmyslové uhlí pro soukromou potřebu a otop v domácnosti a zda se tak děje s jeho souhlasem?

Pana ministra vnitřního obchodu, zda i jemu jsou tyto skutečnosti známy a co hodlá zaříditi, aby tento neoprávněný prodej uhlí, poškozující jak obchodníky, tak i nejširší vrstvy spotřebitelské byl zamezen?