Zákonem č. 12/46 Sb. bylo upraveno řízení
o obnovení právního pořádku
a působnost tohoto zákona, pokud jde o správní
akty, byla zákonem č. 72/47 Sb. prodloužena.
Zjistili jsme, že ministerstvo spravedlnosti dosud neprozkoumalo
různé případy abolice, kterou za součinnosti
úřadu K. H. Franka poskytl dr. Emil Hácha
různým osobám, které se provinily
v předmnichovské době proti důležitým
zájmům Československé republiky.
Zastává-li pan ministr spravedlnosti kontinuitu
našeho právního řádu, musí
zastávati názor, že veškeré abolice
a amnestie, poskytnuté za Háchova režimu, představují
paakty, neboť právo amnestie a abolice náleželo
v době okupace řádně zvolenému
presidentu republiky, jenž s hlediska kontinuity ve výkonu
tohoto práva nikdy omezen nebyl. Jedná se totiž
o rozhodnutí uvedené v článku 6 a)
a b) ústavního dekretu č. 11 ze dne 3. srpna
1944.
V předmnichovské republice vyvolaly ohromný
rozruch různé aféry, jako aféra pražcová,
aféra uhelná a jiné. Veškeré
tyto aféry byly z důvodů nám neznámých
soustředěny u pátého senátu
krajského soudu trestního v Brně a v době
okupace pak abolovány. K ilustraci těchto abolicí
uvádíme data k uhelné aféře.
V r. 1934 učinilo státní zastupitelství
trestní oznámení asi proti 50 osobám,
a to jednak proti úředníkům ministerstva
železnic a státních drah, jednak velkoobchodníkům,
úředníkům uhelných bání
a dolů a uhelných velkofirem pro braní darů
ve věcech úředních podle § 104
tr. z., zločin svádění ke zneužití
moci úřední podle § 105 tr. z. a přečin
podle § 5 zákona o úplatkářství.
Skoro dvou let bylo zapotřebí k tomu, aby byl tento
případ vyšetřen.
Dne 7. ledna 1936 podalo státní zastupitelství
v Brně obžalovací spis pod č. j. St.
7465/3491 pro uvedené zločiny a přečiny
na třicet osob: Ing. Rudolfa Hegera, vrchního odborového
radu min. železnic, Ladislava Chmelíčka, vrchního
inspektora státních drah, ing. Karla Maýra,
vrchního technického radu státních
drah, Artura Wucha, vrchního inspektora státních
drah, Josefa Kellera, vrchního inspektora státních
drah, Josefa Velebila, inspektora státních drah,
Karla Bláhu, vrchního oficiála státních
drah, Jindřicha Holdu, vrchního inspektora státních
drah, ing. Bedřicha Grosseho, vrchního technického
radu státních drah, ing. Ludvíka Svobodu,
vrchního technického radu státních
drah, ing. Rudolfa Zahradníčka, technického
radu státních drah, Richarda Lederera, prokuristu
fy E. J. Weimann, Františka Stejskala, soukromníka,
Karla Ruslera, ředitele v. v., Ottu Augsteina, ředitele
a majitele dolů, ing. Hugona Briefa, místoředitele
Handlovské uhelné báně, Dominika Dlouhého,
obchodníka, Bedřicha Špalka, náměstka
ředitele České obchodní společnosti,
Karla Kvapila, ředitele fy Heřman Winter, Leonarda
Vogela, inspektora státních drah, Rudolfa Lüftnera,
správce u fy Spolek pro chemickou a hutní výrobu,
Ústí n. L., dr. Jaroslava Mosera, náměstka
ředitele Prodejní kanceláře ostravských
dolů, Ervína Chobotského, úředníka
fy Ing. Petschek, Jana Beneše, báňského
inspektora, Josefa Langera, presidenta správní rady
Mostecké společnosti pro dobývání
uhlí, Pavla Roberta, ředitele Ústecké
montanní společnosti, Arnolda Weila, úředníka,
dr. ing. Karla Jirsche, prokuristu fy Severočeské
společnosti pro obchod uhlím, Karla Kindermanna,
prokuristu, dr. ing. Gotharda Dřízu, obchodníka.
Obžaloba tato byla předsedovi pátého
senátu krajského soudu trestního v Brně
pod č. j. Tk V 3796/34 v lednu 1936 doručena, avšak
k hlavnímu líčeni do 15. března 1939
nedošlo. O to se postaral bývalý generální
sekretář agrární strany Beran a bývalý
živnostenský ministr Najman.
V době okupace podal Arnold Weil již koncem března
1939 žádost o abolici dr. Háchovi, a po něm
následovali druzí. Po dlouhém šetření
též se strany německých soudů
bylo trestní řízení podle § 2,
čís. 4 a § 227 tr. ř. v listopadu a
prosinci 1941 ve většině případů
abolicí zastaveno. Abolici doporučovaly též
německé úřady. V odůvodnění
abolice se poukazovalo na to, že prý škoda byla
nahrazena. Obžalovací spis má 260 stran a škoda,
která byla manipulacemi úředníků
a obchodníků republice způsobena jde však
do miliard a je vyloučeno, aby byla nahrazena. Nanejvýš
snad byly vráceny částečně
malé úplatky, dané nižším
úředníkům.
Podepsaní poslanci táží se proto pana
ministra spravedlnosti:
1. Jsou panu ministru tyto okolnosti známy?
2. Hodlá pan ministr učiniti rozhodnutí,
aby abolice, poskytnutá různým osobám,
které se zločinným způsobem obohatily
na státních dodávkách, byla zrušena?
3. Je pan ministr ochoten dáti prozkoumati veškeré
specielní amnestie a abolice poskytnuté během
okupace?
4. Je pan ministr spravedlnosti ochoten naříditi
příslušným soudům bezodkladné
znovuzavedení trestního řízení
proti osobám v interpelaci uvedeným?