Ministerstvo financí uznalo k návrhu ministerstva zemědělství nutnost vyjíti vstříc těm zemědělcům, kteří splnili v r. 1945 kontingent a obdrželi za to peníze ve staré měně a přiznalo jim proto svým vynesením z 20. prosince 1946, č. j. 230.184/46-V/4 výhodu při dávce z přírůstku na majetku za předpokladu, že doplní nebo opraví své přiznání ve lhůtě do 15. ledna 1947.

Bohužel toto vynesení zůstalo interním do té míry, že se o něm zemědělci včas nedověděli, ježto bylo uveřejněno ve Věstníku ministerstva financí ze dne 14. dubna 1947, č. 8 - tedy po lhůtě.

Zřejmě z toho důvodu bylo v tomtéž Věstníku pod následujícím bodem č. 83 uveřejněno vynesení ministerstva financí ze dne 24. března 1947, č. 27.531/47-V/4, kterým jednak byla výše zmíněna lhůta prodloužena do konce měsíce dubna, jednak vymezen přesněji pojem zemědělce, který splnil 100%ně kontingent.

Podepsaní zjistili, že široké vrstvy zemědělců se nedověděly o této úlevě včas, neboť citovaný Věstník není jimi odebírán a došel zájmovým organisacím až po lhůtě. Podepsaným je známo, že venkovské lidové peněžní ústavy se dověděly o této výhodě až koncem května 1947, takže nemohly upozorniti do stanovené lhůty ty zemědělce, jichž se výhoda dotýká.

Podepsaní mají za to, že k lidově demokratickému charakteru státu patří v podrobnostech také takový způsob vyhlašování úlev při daních, dávkách a poplatcích, který zaručuje, že opravdu všichni, jichž se úleva týká, se o ní včas dovědí a mohou ji také uplatniti.

Tážeme se proto pana ministra financí:

1. zda je ochoten zaříditi, aby shora uvedená lhůta byla prodloužena a vyhlášena včas, aby zemědělci mohli výhody v citovaných výnosech uvedené použíti,

2. zda je ochoten dáti svému úřadu poukaz, aby i v jiných případech byly stanoveny lhůty tak, aby jejich publikace se stala včas.