Počátkem června 1945 byl v Kolíně IV. zřízen internační tábor, jehož vedením byl pověřen okresním národním výborem v Kolíně politický vězeň Bedřich Kárník ze Sendražic. Jeho zástupci byli jmenováni Jan Hála z Kolína a Vilím z Hradištka. Pomocníky dále byli Josef Pašek, Jaroslav Antonín a J. Darebný, vesměs z Kolína. Těmto ještě pomáhali různí strážní z Kolína a okolních vesnic.

Kárník se ujal vlády. Nejprve zřídil t. zv. kolonu smrti, čítající 40 vyšetřovanců, která byla později rozšířena na 70 osob. Vyšetřovanci byli označeni červeným kruhem na bílém podkladě o průměru 18 cm. Potupné znamení museli vyšetřovanci nosit na prsou a zádech. Výběr do kolony smrti se dál namátkou, a byli do ní určeni zejména všichni vyšetřovanci z Kolína. Byla jim přidělena nejtěžší a nejnebezpečnější práce, a Kárník při každé příležitosti prohlašoval, že jsou určeni k postupné likvidaci.

Vyšetřovanci okusili mnoha trestů: rány pěstí a obuškem, kopance a vytlučení zubů bylo běžným zjevem, který se denně opakoval. Internovaní byli odsuzováni k 25 až 50 ranám kulatým gumovým kabelem s drátem uvnitř až 1 cm silným. Strážní se v bití střídali. Po takovém trestu pokračovalo cvičení k "rozproudění krve". Bylo to 50 až 100 dřepů, někdy i více. Potom následovaly ještě jiné cviky, do úplného zemdlení internovaných. Aby se internovaní vzkřísili, byli dáváni pod studenou sprchu, při čemž museli nazvednout hlavu a zpívat, aby jim při tom tekla voda ze sprchy do úst. I při tom byli často tlučeni, nebo postaveni před vanu, naplněnou vodou, a ranami sráženi do vany. Obvyklým zjevem bylo i nařízení poskoků v dřepu přes chodbu 100 metrů dlouhou. V noci ze dne 6. na 7. června 1945 přišel Kárník se svými společníky a jednou ženou z Kolína. Osobně vyhnal před půlnocí všechny zajištěné Čechy ve spodním prádle na dvůr, který byl po dešti plný bláta a kaluží. Půlhodinku k rozcvičování sestavil z krátkých klusů, přerušovaných povely "K zemi!". Vyšetřovancům v blátě ležícím stráže šlapaly po rukou i hlavách, zatím co Kárník měl proslov, vybavující se v mysli dnes asi takto: "Všichni tady chcípnete nebo budete pověšeni, a kdyby se některým podařilo u soudu vyklouznout, pak Kárník půjde jako stín za vámi, až vás oddělá, nebo alespoň oči vypíchá. Všichni jste byli přisluhovači nacismu, a my vám teď ukážeme, jak nacismus vypadá".

A pak to začalo: Nejdříve musili zajištění provádět "Paradeschritt" a kdo nezvedal nohy dost vysoko, byl bit. Po tomto slavnostním pochodu nastoupili internovaní do sevřeného útvaru, a nato následoval dotaz Kárníka kdo je v táboře nevinně. Ti, kdo nepochopili tento Kárníkův žert, a vystoupili z řady, dostali 15 až 25 ran karabáčem na zadní část těla. Kdo byl již na této části těla z dřívější doby rozbit, dostal 10 až 15 ran na chodidla. Ostatní, kteří se nepřiznali k nevině, byli biti dvojnásobně. Zvláště těžce byl zbit V. Fuchs, a několik internovaných muselo ho pak kousati do obnaženého těla. Za toto kousání dostali všichni pár políčků, protože prý kousali málo. Následovalo další kousání, provázené padáním k zemi, "válení sudů" a jiné cviky. Aby dojem pro vyděšené obyvatelstvo, které do osvětleného tábora z protějších domů vidělo, byl úplný, bylo po celou dobu mučení vypalováno větší množství světelných raket.

Protože tyto scény budily u obyvatel okolních domů pobouření, nařídil Kárník, že další tělesné týrání se bude provádět na chodbě baráku. Ze stráží byla postavena t. zv. "probíhačka smrti". Na začátku chodby byla postavena lavice, internovaní byli na ni položeni a dostali 15 ran. Při tom musili sami rány počítat, a když se stalo, že některý přestal počítat pro velkou bolest, bylo začato s bitím znovu, až si každý svých 15 ran skutečně odpočítal. Nato museli tito vyplacení proběhnout uličkou smrti, při čemž byli po obou stranách stojícími nově přijatými strážemi tlučeni obuškem, nebo rukou, anebo kopáním bez ohledu na to, kam rána dopadne.

Kolona nejtěžších zločinců - ovšem podle Kárníka - která pracovala v cihelně firmy Bůzek v Kolíně, měla nařízeno, že každý vyšetřovanec musí denně vyrobit 500 ručních cihel. Nebyl-li tento počet jen jediný den splněn, byli všichni potrestáni 25 ranami a cvičením do úplného zemdlení. Při válení sudů o závod (Kárník tomu říkal předvádění "Pražských vzorkových veletrhů") většina internovaných zvracela.

Koncem července 1945 byl v Kolíně chycen vězeň, který zběhl z tábora v Jihlavě. Byl to člověk vysoké postavy, zavalitý a kypící zdravím. Při přivedení do tábora byl Kárníkem odsouzen k 50 ranám za to, že uprchl z tábora. Výplata byla na dvoře při apelu. Asi po šesté ráně odhodil stráže, které ho držely, byl proto sražen k zemi a odvlečen do kanceláře. Tam byl ztýrán tak, že zůstal v bezvědomí, a ve spodním prádle bez spodků pověšen za svázané ruce na sloup vysokého plotu u brány. Tak visel asi od 8. hod. večerní do 4. hod. ranní. Po celou noc byla velmi silná bouře a prudký liják. Při budíčku ležel na nosítkách na chodbě a krátce nato zemřel.

Neuvěřitelný případ se stal se štábním strážmistrem v. v. Suldovským z Velimi u Kolína. Byl to český legionář, vyznamenaný v bitvě u Zborova, proti němuž mělo býti řízení pro nedostatek důkazů zastaveno. Ale právě proto stal se předmětem pozornosti táborového panstva. Byl nesnesitelně týrán, takže několik dní před smrtí byl pro úplné vyčerpání dán do táborové nemocnice. Den před smrtí byl Suldovský z nemocnice vyhoštěn, že prý je simulant. Druhý den však Suldovský zemřel. A v týž den přišel rozkaz k jeho propuštění z tábora na svobodu.

Po smrti Suldovského vyšetřovanci na světnici - bylo jich asi padesát - vzpomněli jeho smrti dvěma minutami ticha. Dověděl se to Kárník s Hálou, a iniciátoru této posmrtné vzpomínky Jaroslavu Týcemu z Kácova rozbili kabelem úplně hlavu. Všichni, kdo vzpomněli Suldovského dvěma minutami ticha, musili druhý den večer dvě hodiny cvičit. Při cvičení jeden z internovaných byl již vyčerpán, a proto mu bylo poručeno kleknout. Při tom dostal takový políček, že mu vyletěl umělý chrup, na který Hála šlápl. Pekař Ferdinand Punčochář a zahradník Josef Ledvinka z Kolína musili po dobu dvou hodin ležet obličejem k zemi v jámě na hnijících odpadcích, v nichž pobíhaly myši.

Dne 3. srpna 1945 byl zbit na pracovišti v továrně Vacuum Oil Comp. v Kolíně Josef Škoda z Kolína tak, že nemohl chodit, a byl přivlečen polomrtvý do tábora, kde byl znovu bit, takže do rána zemřel. Dopoledne příštího dne byl na rozkaz Kárníka a Hály vynesen jen ve spodním prádle do kuchyně, a měl být hozen do kotle. Škodu nesli lesní Buchal z Bečvár a sedlák Jan Hovorka z Hatí, oba internovaní v táboře. Bylo jim to poručeno, a pak rozumnějšími strážnými opět odvoláno.

Poslední veliké mučení, jež prováděl Kárník, bylo v noci z 23. na 24. září 1945. Internovaní nazvali tuto noc nocí bartolomějskou. Po 11. hodině večer proběhl Kárník ubikací s výkřikem "alles heraus", a vyhnal všechny na chodbu k prohlížení umytých nohou. Bylo dosti těch, kteří musili na dvůr na cvičení, zatím co ostatní se mohli vrátit do světnice v domnění, že již mají pokoj. Ale neměli, protože přišel nový povel k nástupu na chodbu v sevřené řadě podél zdi. A pak to začalo. Nejprve Kárníkův proslov o ksindlech, bídných psech, které musí zničit atd. Po proslovu Kárník s bambusovou rákoskou, opatřenou uvnitř drátem, šel podle řady, a každý dostal dvě rány přes pravou a dvě přes levou tvář. Všichni krváceli. Pak nový povel, kleknout čelem ke zdi. Každý dostal čtyři rány přes hlavu. Tento výkon doprovázel Kárník slovy: "To není komunismus, to je demokracie, jak si ji Kárník představuje."

Při tomto týrání musel hrát na housle Aleš Osecký z Kolína skladby Fibicha, Dvořáka a jiných, jakož i národní písně. Osecký byl také v táboře internován. Kárník s Hálou tu a tam přidali ještě někomu kopance, a pak přivlékl Hála z táborové nemocnice těžce nemocného (lehce nemocní nebyli nikdy uznáni a musili do práce) drožkáře Jana Strnada z Kolína. Na chodbě baráku před zraky ostatních internovaných dostal Strnad od Hály asi 70 ran rákoskou, a byl tak zřízen, že druhý den nebyl vůbec k poznání. Tyto násilnosti trvaly do půl 3. hod ráno s tím výsledkem, že do 5. hodiny ráno musili čtyři internovaní lékaři ošetřovat přes 100 rozbitých hlav. Těchto 100 vyšetřovanců s rozbitými hlavami, sotva stojících na nohou, musilo ráno nastoupit cestu do práce do petrolejky a do Báňské a hutní.

Ve veřejnosti zavládlo zděšení a v petrolejce závodní rada, složená téměř jen z přívrženců komunistické strany, se sama ujala vyšetřování toho, co se to v noci v táboře dálo, a poslala písemný protest do Prahy.

Brzy nato byli Kárník, Hála, Vilím a Mikeš zatčeni a uvězněni ve věznici krajského soudu v Kutné Hoře. Asi po šesti týdnech byli však propuštěni. Oba odešli do pohraničí. Jako svědci o poměrech v kolínském táboře byli krajským soudem v Kutné Hoře vyslýcháni Jar. Chocenský, úředník ONV v Kolíně, Josef Beránek, štábní strážmistr SNB v Kolíně, nadporučík SNB Josef Tvrzník z Kolína, partyzán Jaroslav Škoda z Přelouče, Rudolf Hubený, kriminální úředník z Kolína, kteří byli v kolínském táboře internováni, a buď byli propuštěni, nebo soudem osvobozeni.

Ještě horší týrání bylo pácháno v táboře v Radboři u Kolína. Na př. byl tam za několik hodin po svém příchodu utlučen obchodník Frant. Osecký z Kolína. Jeho mrtvola byla úmyslně znečištěna a zakopána za zpěvu posměšných písní u rybníka u Kořenic. Při výsleších v táboře byli internovaní pícháni bodlem, věšeni na stromy za nohy a biti. Na to je několik svědků ze Sendražic, ze Zásmuk a j.

Celkem bylo v kolínském internačním táboře utýráno k smrti 22 internovaných. Úmrtní listy vydával MUDr. Alfred Guttmann, který ve většině případů zjistil smrt srdeční mrtvicí. Úmrtní listy jsou přiloženy k trestnímu spisu Kárníka a Hály u krajského soudu v Kutné Hoře. Skutečná příčina smrti všech utýraných je uvedena ve svědecké výpovědi lékaře Dr. Josefa Ševčíka z Oseku, který byl v táboře též zajištěn a týrán a zraněné ošetřoval.

Zatím neuvádíme případ sebevraždy Zdeňky Končelové, vdovy po popraveném českém důstojníku, která po internování v internačním táboře v Kolíně po dlouhotrvající hladovce a po trýznivých výsleších skončila sebevraždou.

Podepsaní poslanci se táží:

1. Byly a jsou tyto skutečnosti panu ministru vnitra známy?

2. Nařídí pan ministr vnitra okamžitě podrobné a objektivní šetření o všech událostech, násilnostech a nelidském zacházení s internovanými v býv. internačním táboře v Kolíně?

3. Předloží pan ministr vnitra seznam všech osob, které v době trvání internačního tábora v Kolíně v táboře zemřely a uvede skutečnou příčinu smrti?

4. Bude proti osobám, kterým se prokáže vina a jsou odpovědny za poměry v býv. internačním táboře zahájeno trestní řízení a podle své viny potrestány?

5. Jakým způsobem budou odškodněni pozůstalí po osobách, které v internačním táboře v Kolíně zemřely v důsledku nelidského zacházení s nimi?