Všechny veřejné a státní instituce se snaží všemi silami podporovati populační snahy našeho národa a upozorňují na nebezpečí, které nám hrozí snížením porodnosti. Stejná péče je věnována i dětem právě narozeným. Méně péče je již věnováno dětem starším a případně již dorůstajícím.

Jsou mužové, kteří zasvětili celý svůj život svému povolání a neměli nikdy času nazbyt. Pro ně existovala jenom práce pro jejich podnik, ať již vlastní nebo je zaměstnávající. Tak se právě mnohému z nich stalo, že nezanechal svým dětem - když došlo náhodně k jeho předčasnému skonu - nic jiného, než uspořené peníze, které po jeho smrti byly převedeny do sirotčí pokladny. Z těchto peněz bylo pak vdově umožňováno, aby se starala o ošacení, obutí a vzdělání svých dětí - polosirotků. Tyto sirotčí peníze požívaly státní ochrany a jistoty a disposice s nimi byla vázána na souhlas poručenského soudu. Byly to peníze poctivě vydělané a těžce nastřádané za doby míru a klidu.

Nyní byly tyto sirotčí peníze postaveny úplně na roveň úsporám šmelinářů a osob, které na válce vydělaly. A přece to byly peníze nastřádané ještě před válkou, ještě před rokem 1939. Za dob mírových požádala matka nebo poručník nezletilého dítěte o uvolnění částky, potřebné na zakoupení oděvu, obuvi, školních potřeb a pod. a její žádosti bylo určitě vyhověno. Dnes, kdy tyto potřeby jsou tak drahé, kdy příjem vdovy-matky nestačí ani na výživu její a dítěte, resp. dětí, může prý býti uvolněno ze sirotčích peněz pouze tolik, aby spolu se sirotčím důchodem nebyla překročena částka Kčs 700.-.

Podepsaní se táží proto pana ministra financí:

1. Zda jsou mu tyto skutečnosti známy?

2. Zda je ochoten upraviti uvedené poměry tak, aby z těch sirotčích vkladů, jichž převážnou část tvoří vklady před koncem roku 1939, bylo možno uvolňovati částky, potřebné k ošacení, obutí a studiu sirotků i částku Kčs 700.- spolu se sirotčím důchodem převyšující?

3. Zda je ochoten vydati resp. i další opatření k ochraně sirotčích peněz a jejich uvolňování?