Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ustanovení § 194 zákona o soudním řízení v nesporných věcech právních (zákona o nesporném řízení) se mění a zní takto:

"(¹) Přípustné způsoby uložení peněz poručenců na užitek jsou: zakoupení nemovitosti, poskytnutí zápůjčky se zákonnou jistotou na nemovitosti, zakoupení dluhopisů vnitřního státního dluhu nebo tuzemských cenných papírů postavených jim podle zvláštních právních předpisů na roveň co do ukládání peněž poručenců a vklady u tuzemských peněžních ústavů, které jsou oprávněny přijímati vklady na vkladní knížky (vkladní listy).

(²) Na návrh poručníkův může soud podle svého uvážení svoliti i k jinému způsobu uložení peněz poručencových. Svolení nutno však odepříti, jestliže by zamýšlený způsob uložení byl podle okolností případu v rozporu se zásadami hospodárné a bezpečné správy jmění."

Ustanovení § 295 zák. čl. XX/1877, o úpravě věcí poručenských a opatrovnických, ve znění § 13 zák. čl. VI/1885 a § 10, č. 2 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 391 Sb., se mění a zní takto:

"(¹) Prípustné spôsoby uloženia peňazí poručencov na úžitok sú: zakúpenie nehnuteľnosti, poskytnutie pôžičky pri zákonnom zaistení na nehnuteľnostiach (odsek 3), zakúpenie dlhopisov vnútorného štátneho dlhu alebo iných tuzemských cenných papierov postavených im podľa osobitných právnych predpisov na roveň čo do ukladania peňazí poručencov a uloženie na vkladné knižky (vkladné listy) tuzemských peňažných ústavov, ktoré sú oprávnené prijímať vklady na vkladné knižky (vkladné listy).

(²) Na návrh poručníka súd môže podľa svojho uváženia svoliť aj na iný spôsob uloženia peňazí poručenca. Svolenie treba však odoprieť, ak by zamýšľaný spôsob uloženia bol podľa okolností prípadu v rozpore so zásadami hospodárnej a bezpečnej správy imania.

(³) Pri poskytnutí pôžičky zaistenie na nehnuteľnostiach je zákonné len vtedy, ak zaťaženie vzniklé zaistením spolu s prípadnými predchádzajúcimi ťarchami nepresahuje pri domoch polovicu a pri pozemkov dve tretiny ich skutočnej ceny.

(⁴) Ustanovenia odsekov 1 až 3 platia primerane aj o uložení peňazí opatrovancov."

(¹) Peněžní ústav, který není národním podnikem nebo za jehož vklady nepřevzal plné a neodvolatelné ručení stát, země, okres nebo obec, je povinen k zajištění peněz soudního chráněnce, uložených u něho jako vklad, složiti na výzvu soudu u některého z míst uvedených v odstavci 2 ve výši vkladu dluhopisy vnitřního státního dluhu nebo tuzemské cenné papíry postavené jim podle zvláštních právních předpisů na roveň co do ukládání peněz soudních chráněnců.

(²) Cenné papíry lze složiti u poštovních spořitelen, u některého zemského peněžního ústavu nebo u místa, které k tomu určí orgán, jehož revisím je peněžní ústav podroben podle platných předpisů, nebo ministerstvo financí. Cenné papíry takto složené jsou osvobozeny od depositního poplatku.

(³) Peněžní ústav je povinen v neprodlužitelné lhůtě jednoho měsíce od doručení výzvy předložiti soudu osvědčení příslušného revisního orgánu nebo místa, které k tomu určí ministerstvo financí, o splnění této povinnosti.

(⁴) Hodnota složených cenných papírů se počítá podle jejich úředního záznamu v den, kdy byly složeny, a není-li ho, podle úředního záznamu nejblíže předcházejícího.

(¹) Nebylo-li osvědčení podle § 3, odst. 3 včas předloženo, postará se soud o jiné uložení vkladu.

(²) Dozírati na řádné splnění povinností uložených peněžním ústavům v § 3 náleží též příslušným revisním orgánům.

(³) Oznámení o porušení ustanovení § 3 jest učiniti ministerstvu financí (§ 6, odst. 3).

Osvědčení podle § 3 a podání zákonných zástupců nebo peněžních ústavů ve věcech uložení peněz soudních chráněnců jsou osvobozena od poplatků.

(¹) Porušení povinností uložených v § 3 trestá, není-li čin přísněji trestný, okresní národní výbor jako správní přestupek pokutou do 50.000 Kčs; pro případ nedobytnosti pokuty vyměří se zároveň náhradní trest vězení podle míry zavinění do 6 měsíců.

(²) Porušila-li povinnost uloženou v § 3 právnická osoba, odpovídají trestně osoby, ze kterých se skládá orgán, který je podle zákona povolán ji zastupovati, ačli nedokáží, že je nestihá zavinění.

(³) Přestupky se stíhají jen na návrh ministerstva financí. Návrh může býti odvolán do vyhlášení nálezu.

(⁴) Dohody, kterými se placení pokut přesunuje zcela nebo zčásti na jinou osobu, jsou právně neúčinné.

Jak se počítá hodnota složených cenných papírů (§ 3, odst. 4) po dobu omezení stanoveného v § 19 dekretu presidenta republiky ze dne 20. října 1945, č. 95 Sb., o přihlášení vkladů a jiných peněžních pohledávek u peněžních ústavů, jakož i životních pojištění a cenných papírů, ustanoví ministr financí vyhláškou uveřejněnou v Úředním listě republiky Československé.

Vládní nařízení ze dne 25. června 1925, č. 154 Sb., kterým se provádí § 10 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 391 Sb., jímž se mění některá ustanovení o poručenstvu a opatrovnictví, vládní nařízení ze dne 7. února 1929, č. 16 Sb., kterým se dále provádí § 10 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 391 Sb., a ustanovení § 202, odst. 2 zákona o nesporném řízení se zrušují.

Ustanovením § 1 se nemění nic na uložení hotovostí chráněnců v sirotčích pokladnách. Nedotčeno zůstává i ustanovení § 1, odst. 2 zákona ze dne 16. října 1946, č. 193 Sb., o úpravě některých poměrů sirotčích pokladen.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem financí.

Podle § 194, č. 5 zákona o nesporném řízení (cís. patent ze dne 9. srpna 1854, č. 208 ř. z.) mohou býti peníze chráněnců v zemích České a Moravskoslezské ukládány na užitek u spořitelen. Podobně je tomu podle § 295 zák. čl. XX/1877 o úpravě věcí poručenských a opatrovnických, ve znění § 13 zák. čl. VI/1885 a § 10, č. 2 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 391 Sb., kterým se mění některá ustanovení o poručenstvu a opatrovnictví na Slovensku.

Oprávnění spořitelen bylo převzato do § 14 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 302 Sb., kterým se upravují právní poměry spořitelen. Za závazky spořitelen ručí podle § 5 téhož zákona veřejnoprávní korporace.

Při sloučení zemských peněžních ústavů v Čechách a na Moravě bylo toto oprávnění přiznáno v § 12 vl. nařízení ze dne 26. června 1941, č. 242 Sb. též Zemské bance pro Čechy a Zemské bance pro Moravu a Slezsko. Za závazky zemských peněžních ústavů ručí země.

Ačkoliv za vklady Poštovní spořitelny ručí stát (§ 3, odst. 2 zákona č. 143/1930 Sb.), nebylo jí dosud přiznáno výslovně oprávnění přijímat vklady soudních chráněnců. Nová úprava nyní odstraňuje tento nedostatek.

U okresních záložen hospodářských ručí podle § 8 zákona ze dne 6. června 1924, č. 128 Sb. příslušný okres za část vkladů nezajištěných vlastním jměním záložny a může převzíti ručení též nad tuto výši. Ze 169 okresních záložen hospodářských požívá 140 neomezené a trvalé záruky okresu na tomto podkladě.

Na Slovensku platí až dosud již uvedené ustanovení § 295 zák. čl. XX/1877. Také zde je dána přednost spořitelnám a určení jiných peněžních ústavů, oprávněných přijímat vklady soudních chráněnců, bylo vyhrazeno vládnímu nařízení. Ustanovení to bylo provedeno vládním nařízením ze dne 25. června 1925, č. 154 Sb., kterým bylo oprávnění přijímati vklady soudních chráněnců přiznáno vedle spořitelen zemským úvěrním ústavům a s určitými omezeními některým akciovým bankám; uvedené vládní nařízení bylo pak ještě doplněno vládním nařízením ze dne 7. února 1929, č. 16 Sb.

Bylo by tudíž spravedlivé přiznati oprávnění přijímati vklady soudních chráněnců všeobecně peněžním ústavům, za jejichž vklady ručí stát nebo země, okres či obec. Vzhledem k povaze a významu národních podniků je vhodné přiznati oprávnění to bez dalších podmínek i peněžním ústavům, které jsou národními podniky (§ 7 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 102 Sb., o znárodnění akciových bank).

Nutno uvážit, že spořitelny získaly oprávnění přijímati peníze soudních chráněnců v době, kdy byla vydána původní ustanovení o ukládání peněz soudních chráněnců, když však nebylo jiných vhodných peněžních ústavů pro ukládání těchto peněz. Vzhledem k tomu, že důvěryhodnost jiných, zejména místních peněžních ústavů by mohla být ohrožena tím, že podle platných předpisů nelze u nich ukládati hotovosti soudních chráněnců (v běžné mluvě: že vklady nepožívají sirotčí jistoty), má být připuštěno (§§ 1 a 2) uložení hotovostí chráněnců na vklady zásadně u všech tuzemských peněžních ústavů, oprávněných přijímati vklady na vkladní knížky. Ústavy, které nejsou národními podniky nebo za jejichž vklady neručí stát, země, okres nebo obec, budou však k úplnému zajištění vkladů soudních chráněnců povinny složiti u některého místa uvedeného v § 3 státní půjčky nebo jiné tuzemské cenné papíry jim na roveň postavené.

Aby se usnadnilo peněžním ústavům přijímání hotovostí soudních chráněnců podle nové úpravy, přiznává se listinám a jiným podáním poplatkové osvobození (§ 5).

V § 1 osnovy se doplňuje dosavadní ustanovení § 194 zákona o nesporném řízení ustanovením, podle něhož může soud svoliti též k jinému uložení peněz poručencových. Svolení k jinému uložení může soud uděliti podle svého uvážení a na návrh poručníkův. Svolení nesmí býti uděleno, jestliže by uložení bylo v rozporu se zásadami hospodárné a bezpečné správy jmění, může však být podle uvážení soudu odepřeno i v ostatních případech. Proti slovnému znění § 230 obč. zákona zjednává toto ustanovení právní oporu pro to, aby bylo možno užíti v odůvodněných případech, za současného uvážení hospodářských prospěchů i bezpečnosti uložení, též jiných vhodných způsobů uložení. Tyto jiné možnosti budou poručenskými soudy nepochybně uváženy skutečně zrale a bude jich užito v případech jen výjimečných. Vzhledem k tomuto všeobecnému ustanovení se v § 8 zrušuje užší předpis § 202, odst. 2 zákona o nesporném řízení.

Podobně upravuje osnova v § 2 předpisy platné na Slovensku t. j. ustanovení § 295 zák. čl. XX/1877, ve znění § 1 zák. čl. VI/1885 a § 10 zákona č. 391/1922 Sb. Ježto toto ustanovení obsahuje i předpis o zákonné jistotě, který je shodný s ustanovením poslední věty § 230 obč. zákona, bylo nutno předpis ten zvláště reprodukovat v samostatném odstavci. Ustanovení § 194 zákona o nesporném řízení mluví sice výslovně toliko o jmění poručenců, avšak podle § 219 téhož zákona platí totéž i o jmění opatrovanců. Zák. čl. XX/1877 podobného všeobecného předpisu nemá a dosavadní znění § 295 mluví o jmění poručenském a opatrovnickém; bylo proto nové znění § 295 zák. čl. XX/1877 v úpravě § 2 doplněno dalším odstavcem o tom, že ustanovení platí přiměřeně i o jmění opatrovanců.

Podle zákona ze dne 16. října 1946, č. 193 Sb., o úpravě některých poměrů sirotčích pokladen, není přípustné, aby hotovosti soudních chráněnců byly napříště ukládány v sirotčích pokladnách. Hotovosti, které byly až do účinnosti uvedeného zákona již uloženy v sirotčí pokladně, mohou býti v ní nadále ponechány. Mění-li se znění § 194 zákona o nesporném řízení nyní tak, že se ukládání hotovostí do sirotčích pokladen již neuvádí mezi přípustnými způsoby uložení jmění soudních chráněnců, mohlo by býti z této úpravy vyvozováno, že snad v sirotčích pokladnách nesmějí býti ponechány ani starší vklady; proto bylo nutno připojiti o tom výslovné ustanovení (§ 9).

Ostatní navržené předpisy nevyžadují podrobnějšího vysvětlení.