Vláda odpovídajíc na interpelaci posl. Zeminové
a druhů ve věci soustavného potírání
alkoholismu v celém státě (č. t. ÚNS
384), sděluje toto:
Vláda, jsouc si vědoma nutnosti soustavného
boje proti alkoholismu, uložila již dne 17. září
1946 komisi ministrů, aby navrhla vládě s
urychlením v této věci vhodná administrativní
a legislativní opatření. Na podkladě
tohoto usnesení, doplněného dne 21. ledna
1947, rozšířením uvedené komise,
připravuje se celkový plán tažení
proti všem sociálním neřestem, jehož
součástí je důsledné zesílení
již dříve zahájeného boje proti
alkoholismu.
K jednotlivým požadavkům interpelace sděluje
se toto:
1. V nejbližší době bude rozeslána
do připomínkového řízení
osnova zákona, pozměňujícího
a doplňujícího zákon ze dne 17. února
1922, č. 86 Sb., jímž se omezuje podávání
alkoholických nápojů. V osnově se
navrhuje zvýšení věkové hranice
pro podávání alkoholických nápojů,
stanovené v citovaném zákoně, na 18,
resp. na 20 let a zákaz jakéhokoliv podávání
alkoholických nápojů a dětem mladistvým,
a to i v tom případě, kdy odnášejí
alkoholické nápoje mimo výčep k požívání
osobám třetím.
2. Pro zadržení určité části
alkoholikovy mzdy a její vyplácení alkoholikově
rodině není zákonného podkladu. Takové
opatření dalo by se provésti pouze nepřímo
určitým omezením alkoholikovy svéprávnosti,
při čemž na př. by soud vyřkl,
že v konkretním případě smí
zaměstnavatel vyplatiti jen část mzdy zaměstnanci
a zbytek musí zadržet a vyplatit alkoholikovu podpůrci.
O účelnosti takového omezení nutno
však pochybovat. Jednak by totiž toto opatření
mohlo postihnout jen osoby v zaměstnaneckém poměru,
takže by odpadla celá skupina osob samostatně
výdělečně činných, jednak
by rozdělování mzdy na alkoholika a na osoby,
které jest podle zákona povinen živiti, bylo
by v praxi dosti obtížné. Konečně
zde bude vždy nebezpečí, že si náruživý
alkoholik vynutí na příslušnících
rodiny vydání části mzdy jim přikázané.
3. Opilství není u nás podle zákona
okolností polehčující. Pokud jde o
opilství úplné, do kterého se pachatel
připravil, nemaje trestný čin v úmyslu,
je opilství důvodem vyloučení příčetnosti.
Základní zásadou našeho trestního
práva je totiž odpovědnost za vinu. Podle této
zásady může být jen člověk
příčetný činěn trestně
odpovědným ze své jednání.
Příčilo by se obecnému právnímu
cítění činiti odpovědným
nepříčetného. Při tom nezáleží
na tom, co bylo příčinou poruchy vědomí.
To, že byla způsobena nadměrným požitím
alkoholu, není důvodem k nějakému
jejímu odlišnému posouzení, pokud jde
o otázku přičitatelnosti trestného
činu. U trestných činů spáchaných
z nedbalosti může býti samo uvedení
do stavu opilosti posuzováno jako jednání
nedbalé. To platí zejména u řidičů
aut a ministerstvo spravedlnosti přikázalo státním
zastupitelstvím, aby byli s náležitou přísností
stíháni šoféři, kteří
v podnapilosti neopatrnou jízdou zaviní tělesné
poškození nebo smrt člověka. Pokud jde
o správní přestupky, má být
podle výslovného pokynu ministerstva vnitra posuzováno
opilství jako okolnost přitěžující
a odůvodňující přísnější
potrestání. Rovněž tato směrnice
platí zejména u opilých řidičů
aut. Správní orgány stíhají
ovšem i jiné pohoršlivé a odpor vzbuzující
případy opilství a tato povinnost jim byla
znovu připomenuta.
4 Propagační boj proti alkoholismu je veden již
delší dobu plakáty, diapositivy, přednáškami
veřejnými i ve školách a pod. Příslušné
zdravotní, sociální a kulturní instituce
hodlají tento propagační boj ještě
prohlubovati a připravují četná další
vhodná opatření. Ministerstvo sociální
péče zapojí do tohoto boje Domovy mladých
pro dorost v těchto domovech sídlících
a Kluby mladých pro širší okruh dorostu,
některé instituce dobrovolné sociální
péče, okresní nemocenské pojišťovny,
okresní úřady ochrany práce a živnostenské
inspektoráty. Toto ministerstvo vybudovává
též pracovní styk mezi okresními péčemi
o mládež a odděleními úřadů
národní bezpečnosti pro ochrannou péči.
Tato součinnost bude moci býti zesílena zejména
po dobudování instituce ženské policie
ministerstvem vnitra. Ministerstvo informací hodlá
propagačně podporovati boj proti alkoholismu v dohodě
s ministerstvy sociální péče a zdravotnictví,
jakožto ressorty, vedoucími celou akci.
5. Ve vládním návrhu zákona o některých
opatřeních k provedení národní
mobilisace pracovních sil, jsou stanoveny soudní
tresty za nadměrné a opětovné požívání
alkoholických nápojů, vzbuzuje-li opilý
zaměstnanec pohoršení v pracovním prostředí.
Otázka snížení mezd a platů následkem
opilství se částečně řeší
v témže návrhu, který zavádí
kázeňskou pravomoc vykonávanou zaměstnavatelem
v dohodě se závodním zastupitelstvím
zaměstnanců v případech provinění
proti pracovnímu pořádku. Pijáctví
samo o sobě nemůže však být postiženo
nepříznivými důsledky, pokud jde o
pracovní poměr. K takovýmto nepříznivým
důsledkům může dojíti teprve
tehdy, projeví-li se pijáctví snížením
zaměstnancovy výkonnosti. V tom případě
je zde důležitý důvod k rozvázání
pracovního poměru buď okamžitému
nebo výpovědí.
6. Pokud budou legislativní opatření v boji
proti alkoholismu upravovat věci společné
ve smyslu ústavního zákona ze dne 11. dubna
1946, č. 65 Sb, o ústavodárném Národním
shromáždění, budou platit automaticky
také na Slovensku, takže nebude třeba dalších
legislativních opatření Slovenské
národní rady.
7. Vláda podporuje boj proti alkoholismu také svou
celkovou dovozní a vývozní politikou. Vývozu
lihu dostává se podpory jednak radikálním
zjednodušením formalit při odběru zlevněného
lihu, jednak tím, že se cena lihu určeného
na vývozní výrobky snižuje z 200 Kčs
na pouhých 30 Kčs za litr.
8. Odpověď na tento bod je obsažena v odpovědi
na bod 4.
V boji proti alkoholismu mají do jisté míry
význam také opatření ke zvýšení
výroby nealkoholických nápojů, moštů,
ovocných šťav, jakož i zlepšení
jakosti piva a zlevnění cen vína, jakožto
nápojů s malým množstvím alkoholu.
Bude též podporováno zřizováni
mléčných barů, jídelen, zdravotních
restaurací a pod. Není ani bez omezujícího
účinku okolnost, že se líh na výrobu
alkoholických nápojů uvolňuje podle
operativního plánu, nikoliv podle poptávky,
která není ani zdaleka kryta. S jistým poklesem
konsumu lihovin možno počítat také v
důsledku cenové politiky vlády, která
zvýšila postupně cenu pitného lihu na
částku přesahující pětinásobek
ceny předválečné. Další
zvýšení ceny by však mohlo mít
následky právě opačné, neboť
by asi vedlo k zvýšení tajné výroby
v domácnostech a zvyšovalo by nebezpečí
jiných narkotik, pití denaturovaného lihu,
pašování levného lihu cizozemského
a pod.
Cíle interpelace sleduje též připravovaná
osnova zákona, jímž se živnost výroby
lihovin prohlašuje za živnost koncesovanou. Možno
ostatně předpokládat, že počítáno
na hlavu není nynější odběr alkoholu
za plnou cenu vyšší, nýbrž naopak
nižší, srovná-li se s odběrem v
době po první světové válce
a v celku by tedy snad nemusel vzbuzovat zvláštních
obav; je hlavně třeba odstraniti extrémy
ve spotřebě individuální. Průměrný
odbyt zdaněného lihu byl totiž u nás
maximální v období 1920 - 1921, kdy dosáhl
asi 326.000 hl, zatím co v roce 1946 činil 241000
hl. Nutno ovšem přiznat, že dosud nepominul nešvar
tajného pálení kořalky, vzniklý
v důsledku omezení výroby lihovin.