Ad a): Ačkoliv podnik ČSD uplatnil přednostní
nárok na provozování autobusové dopravy
na trati Hranice - Spálov, projeví ministerstvo
dopravy, jelikož jde o trať pouze místního
významu, souhlas s tím, aby byla J. Ondřejovi
udělena koncese pro trať jím žádanou,
a to za předpokladu, že její platnost bude
omezena na dobu nejvýše tří let.
K žádosti Jar. Běláka, který
žádá o koncesi pro pravidelnou hromadnou dopravu
osob na trati Hranice - Potštát, neuplatní
podnik ČSD přednostní nárok a ministerstvo
dopravy dá souhlas k udělení koncese žadateli
na dobu nejvýše tří let.
Ad b): K žádosti Františka Pavelky o udělení
koncese k pravidelné hromadné dopravě osob
na trati Kelč - Valašské Meziříčí
nedošlo také dosud k uplatnění přednostního
nároku se strany podniku ČSD. Poněvadž
však jde o navázání přepravy
na jeho koncesovanou trať Kelč - Hranice, bude nutno
uplatniti přednostní nárok i z toho důvodu,
že žadatel, kdyby mu koncese byla udělena pro
tuto novou žádanou trať, provozoval by dopravu
ve skutečnosti přímo z Hranic do Valašského
Meziříčí a tím by konkuroval
železniční dopravě kolejové.
Ad c): Ve věci Tomáše Třísky
zrušilo ministerstvo dopravy výnos býv. ministerstva
obchodu ze dne 29. května 1940, č. j. 36.153/40-IV-E,
i výměr býv. zemského úřadu
v Brně ze dne 11. dubna 1940, č. j. 6.966/V-12,
jímž byla Tomáši Třískovi
ze Slatinic odňata koncese k pravidelné hromadné
dopravě osob na trati Slatinice - Lutín - Hněvotín
- Olomouc a zpět, udělená mu výměrem
býv. zemského úřadu v Brně
ze dne 12. února 1937, č. j. 4346/37-V-12, na dobu
pěti let.
Obě citovaná rozhodnutí opírala se
o ustanovení § 29, písm. a), ve spojení
s ustanovením § 6, odst. 1, písm. a) zákona
č. 77/1935 Sb., jehož předpokladem jest odsouzení
jmenovaného pro zločin rozsudkem býv. polního
soudu v Brně ze dne 1. prosince 1939. Usnesením
krajského soudu v Olomouci ze dne 25 května 1946,
č. j. Nt VI-2/45-6, byla k žádosti Tomáše
Třísky vyslovena podle čl. 9, odst. 2, ústavního
dekretu presidenta republiky ze dne 3. VIII. 1944, č. 30/1945
Sb., nicotnost výše citovaného rozsudku býv.
polního soudu v Brně, poněvadž šlo
o odsouzení v době nesvobody a pro čin, který
není trestný podle platného práva
československého. Tím odpadly i důvody,
které vedly k odnětí koncese jmenovanému.
Z toho důvodu uložilo ministerstvo dopravy Zemskému
národnímu výboru v Brně, aby žádost
Tomáše Třísky o prodloužení
koncese projednal kladně, bude-li zjištěna
potřeba obyvatelstva v této trati. Kromě
toho bylo v těchto dnech T. Třískovi sděleno,
že bude moci zahájiti dopravu na zmíněné
trati ihned, jakmile se dohodne s ředitelstvím státních
drah o příslušném jízdním
řádu.
Ad d): Na poradě v Luhačovicích, svolané
obchodní a živnostenskou komorou v Olomouci na 20.
ledna 1947, bylo jednáno se zástupci ministerstva
dopravy a ředitelství státních drah
v Brně o úpravě autobusových i kolejových
jízdních řádů. Na dotaz z kruhů
mimodrážních, jaký program mají
ČSD v automobilovém provozu v obvodu okresu uhersko-brodského,
bylo sděleno, že pro rok 1947 je plánováno
zřízení automobilové trati Uherský
Brod - Trenčín a že ČSD mohou obstarati
i přepravu z nácestných stanic této
trati, bude-li toho třeba. V úseku Starý
Hrozenkov - Uherský Brod provozuje dopravu sice podle zatímního
povolení vydaného okresním národním
výborem v Uherském Brodě autodopravce Michal
Šupina, poněvadž však byly stížnosti
z kruhů obyvatelstva, že dopravní potřeba
obyvatelstva mezi Starým Hrozenkovem a Bojkovicemi není
kryta, byl výnosem ze 13. 3. 1947, č. j. 17041/47-S/d,
požádán zemský národní
výbor v Brně, aby pokračoval v řízení
o udělení koncese Michalu Šupinovi pro pravidelnou
hromadnou dopravu osob na trati Starý Hrozenkov - Komňa
- Bojkovice podle jeho původní žádosti.
Ježto podnik ČSD na této trati přednostní
nárok nemíní uplatniti, bylo zemskému
národnímu výboru uloženo, aby Michala
Šupinu vyzval, aby bezodkladně zahájil dopravu
na této trati ve smyslu své původní
žádosti.
Dálková doprava ČSD na trati Uherský
Brod - Trenčín nedotkne se ani dopravy Buráňové,
ani Mahdalovy, které jsou místní povahy.
Ad e): Názor, že ČSD považují t.
zv. pohraniční území za výhradnou
doménu pro vlastní silniční dopravu,
není odůvodněný. Naopak jsou projednávány
žádosti soukromých živnostenských
autodopravců o udělení koncesí na
tomto území, při čemž jsou předpoklady
zřízení nových tratí s hlediska
potřeby obyvatelstva zkoumány stejně jako
kdekoliv jinde.
Ad f): Důvodem umístění nákladních
automobilů ČSD v uvedených místech
byla potřeba urychleného odvozu zásilek ze
železničních skladišť, o který
nebylo u soukromých autodopravců valného
zájmu. Železniční správa se proto
rozhodla tento rozvoz prováděti ve vlastní
režii svými vozidly, neboť jedině tato
opatření zaručí plynulý odvoz
zásilek.
Pokud jde o žádosti o koncese nákladní
autodopravy soukromých provozovatelů v osidlovaném
pohraničí, jest jejich počet, proti počtu
žádostí, resp. již udělených
koncesí ve vnitrozemí, tak nepatrný, že
železniční správa, jak s hlediska dopravní
potřeby, tak i s hlediska dopravního plánu,
nemá a nemůže míti proti ní námitek.
Ad g): Jde o pověsti, které postrádají
podkladu. Poměr živnostenské silniční
dopravy k silniční dopravě ČSD je
dán pro přítomnost zákonem č.
77/1935 Sb., pro budoucnost pak směrnicemi vypracovanými
reglementační komisí, která byla zřízena
při Generálním sekretariátu Hospodářské
rady. Na jejich podkladě vypracuje pak ministerstvo dopravy
návrh osnovy příslušného zákona,
který nad to projde ještě meziministerským
připomínkovým řízením,
takže k znepokojení jakýchkoliv hospodářských
složek ve státě není a nebude příčin.
Pokud jde o konkrétní dotazy na konci interpelace,
vyplývají odpovědi již z toho, co bylo
výše uvedeno o jednotlivých případech.
Závěrem mohu jen znovu ubezpečiti pány
tazatele, že učiním, zvláště
pokud jde o poměr mezi soukromou živnostenskou dopravou
a silniční dopravou ČSD, opatření,
která zaručí soukromé živnostenské
dopravě existenční možnost v mezích
slučitelných s celkovým hospodářským
a státním zájmem.