Bezpečnostní výbor projednal uvedenou osnovu a přijal ji se změnami v této zprávě uvedenými. Paragraf 3, odst. 2, přijat v tomto znění:

(²) Stejně bude potrestán, kdo ubytuje (poskytne přístřeší) nebo zaměstná vystěhovaného Němce nebo Maďara nevyžádav si průkazu, že nejde o takovou osobu, ačli předem neoznámil správnímu úřadu národní bezpečnosti (okresnímu národnímu výboru, ředitelství národní bezpečnosti) nebo na nejbližším velitelství stanice sboru národní bezpečnosti, že mu osoba, kterou chce ubytovati (poskytnouti přístřeší) nebo zaměstnati, neprokázala, že není vystěhovaným Němcem nebo Maďarem.

Motivem této nové stylisace je vyloučiti, aby nebyly podle tohoto zákona trestány osoby, které ubytují (poskytnou přístřeší), nebo zaměstnají osoby sice bez průkazu totožnosti, ale u nichž se objektivně zjistí, že nejsou vystěhovanými Němci nebo Maďary.

V § 3, odst. 3, byly provedeny některé změny, takže nyní zní:

(³) Kdo v den, kdy tento zákon nabývá účinnosti, poskytuje ubytování (přístřeší) nebo zaměstnává

a) vystěhovaného Němce nebo Maďara,

b) osobu, která nemůže prokázati, že není vystěhovaným Němcem nebo Maďarem,

bude potrestán podle odstavce 1, neoznámí-li to v případě a) do 3 dnů, v případě b) do 15 dnů, správnímu úřadu národní bezpečnosti (okresnímu národnímu výboru, ředitelství národní bezpečnosti) nebo nejbližšímu velitelství stanice sboru národní bezpečnosti.

Důvodem pro tuto změnu byl požadavek, aby pro potřeby evidence byly podchyceny všechny případy pobytů nehlášených, zejména vystěhovaných Němců a Maďarů a pak cizinců a také jiných osob nemajících řádných průkazů. Při tom však bylo třeba v ohlašovacích lhůtách, které budou míti vliv na trestnost, činiti rozdíl přechovává-li někdo vědomě vystěhovaného Němce nebo Maďara, či jiné osoby bez průkazů, které mohou případně dodatečně prokázati, že nejsou vystěhovanými Němci nebo Maďary.

Jako odstavec 4, §u 3 byl přijat tento text:

(⁴) Vedle trestu uvedeného v odstavci 1 může okresní národní výbor u osoby, která se opětovně dopustila činu v tomto odstavci uvedeného, vysloviti, že se vyhošťuje z pohraničního území na čas nebo navždy. Pohraničním územím se rozumí československé území obsazené v r. 1938 Německem a Maďarskem, v r. 1939 Maďarskem, nejméně však celní pohraniční pásmo.

Toto doplňující trestní ustanovení bylo přijato na základě přesvědčení bezpečnostního výboru, že nedovolené přechody by nebyly možné, kdyby na našem území nebylo vědomě a opětovně poskytováno přístřeší, pobyt nebo zaměstnání vystěhovaným Němcům a Maďarům, zejména jejich příbuznými a dřívějšími známými. Tyto nedovolené přechody budou v podstatě znemožněny, když přechovávači si budou vědomi nebezpečí, že při opětovném potrestání pro přechovávání takovýchto osob mohou býti z pohraničí vypovězeni do vnitřních oblastí státu.

Odstavec 4 bude nyní přečíslován na odstavec 5 a přijata textová změna pozůstávající v tom, že slova "na Slovensku po vyjádření pověřence vnitra" budou oddělena pomlčkou od ostatního textu a nikoliv jako v osnově závorkou.

Bezpečnostní výbor uvažoval při projednávání § 5 o tom, zda by ustanovení, že tento zákon pozbude účinnosti dnem, který stanoví vláda nařízením, není protiústavním. Proto vzhledem k této úvaze a také vzhledem k tomu, že zákon má platiti jen na dobu časově omezenou přijal změnu v tom směru, že zákon pozbývá účinnosti dnem 31. prosince 1950.

Vzhledem k obsahu § 3, odst. 2, 3 a 5 a jejich vzájemného vztahu usnesl se bezpečnostní výbor na připojené resoluci.

Návrh osnovy zákona (tisk 498) byl projednán v právním výboru dne 22. května 1947 a schválen se změnami, na kterých se usnesl bezpečnostní výbor dne 14. května 1947. Současně se připojil právní výbor k resoluci, přijaté výborem bezpečnostním.

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Cizinec, který neoprávněně vstoupí na území Československé republiky, bude potrestán - nejde-li o čin přísněji trestný - okresním národním výborem pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do 6 měsíců nebo oběma těmito tresty. Byla-li uložena pokuta, buď pro případ její nedobytnosti zároveň vyměřen náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění do 6 měsíců. Byl-li vedle pokuty uložen i trest na svobodě, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem vězení (uzamčení) činiti více než 6 měsíců.

(¹) Vstoupí-li na území Československé republiky neoprávněně osoba národnosti německé nebo maďarské, která pozbyla československého státního občanství podle ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945, č. 33 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, a která byla z Československé republiky odsunuta nebo přestěhována anebo se z ní dobrovolně vystěhovala, po případě uprchla (v dalším jen "vystěhovaný Němec nebo Maďar"), bude potrestána - nejde-li o čin přísněji trestný - okresním národním výborem vězením (uzamčením) do 6 měsíců a pokutou do 50.000 Kčs. Pro případ nedobytnosti pokuty buď zároveň vyměřen náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění do 6 měsíců. Trest na svobodě spolu s náhradním trestem vězení (uzamčení) za nedobytnou pokutu nesmí činiti více než 6 měsíců. V trestním nálezu může býti vysloveno, že potrestaný odpyká trest na svobodě zcela nebo zčásti v donucovací pracovně.

(²) Potrestání podle odstavce 1 je důvodem pro vyhoštění z území Československé republiky.

(¹) Kdo ubytuje (poskytne přístřeší) nebo zaměstná vystěhovaného Němce nebo Maďara nebo mu jakýmkoliv jiným způsobem umožní nebo usnadní pobyt na území Československé republiky nebo mu poskytne pomoc při neoprávněném přechodu státních hranic, ač ví, že jde o takovou osobu, bude potrestán - nejde-li o čin přísněji trestný - okresním národním výborem vězením (uzamčením) do 6 měsíců a pokutou do 50.000 Kčs. Pro případ nedobytnosti pokuty buď zároveň vyměřen náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění do 6 měsíců. Trest na svobodě spolu s náhradním trestem vězení (uzamčení) za nedobytnou pokutu nesmí činiti více než 6 měsíců.

(²) Stejně bude potrestán, kdo ubytuje (poskytne přístřeší) nebo zaměstná vystěhovaného Němce nebo Maďara nevyžádav si průkazu, že nejde o takovou osobu, ačli předem neoznámil správnímu úřadu národní bezpečnosti (okresnímu národnímu výboru, ředitelství národní bezpečnosti) nebo na nejbližším velitelství stanice sboru národní bezpečnosti, že mu osoba, kterou chce ubytovati (poskytnouti přístřeší) nebo zaměstnati, neprokázala, že není vystěhovaným Němcem nebo Maďarem.

(³) Kdo v den, kdy tento zákon nabývá účinnosti, poskytuje ubytování (přístřeší) nebo zaměstnává

a) vystěhovaného Němce nebo Maďara,

b) osobu, která nemůže prokázati, že není vystěhovaným Němcem nebo Maďarem,

bude potrestán podle odstavce 1, neoznámí-li to v případě a) do 3 dnů, v případě b) do 15 dnů, správnímu úřadu národní bezpečnosti (okresnímu národnímu výboru, ředitelství národní bezpečnosti) nebo nejbližšímu velitelství stanice sboru národní bezpečnosti.

(⁴) Vedle trestu uvedeného v odstavci 1 může okresní národní výbor u osoby, která se opětovně dopustila činu v tomto odstavci uvedeného, vysloviti, že se vyhošťuje z pohraničního území na čas nebo navždy. Pohraničním územím se rozumí československé území obsazené v roce 1938 Německem a Maďarskem, v roce 1939 Maďarskem, nejméně však celní pohraniční pásmo.

(⁵) Ministr vnitra - na Slovensku po vyjádření pověřence vnitra - stanoví vyhláškou v Úředním listě, jaké doklady postačují k podání průkazu podle odstavců 2 a 3.

Všeobecné předpisy o hlášení pobytu, jakož i předpisy o pobytu cizinců a předpisy o jejich zaměstnávání zůstávají nedotčeny.

Tento zákon nabývá účinnosti osmého dne po vyhlášení a pozbude jí dnem 31. prosince 1950; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Ministerstvo vnitra se žádá, aby vyhlášku uvedenou v § 3, odst. 5 vydalo současně s vyhlášením tohoto zákona. Včasným vydáním této vyhlášky se zamezí tomu, aby nebyla nesprávně aplikována ustanovení § 3, odst. 2 a 3, což by se mohlo státi, když nebude určeno včas, které doklady postačují k podání průkazu podle odstavce 2 a 3.