Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Dohodou o zachování nebo obnově práv živnostenského vlastnictví, dotčených druhou světovou válkou se závěrečným protokolem a závěrečným dodatkovým protokolem, podepsanými v Neuchâtelu dne 8. února 1947.

K návrhu ratifikace Neuchâtelské dohody dne 8. února 1947 o zachování nebo obnově práv živnostenského vlastnictví, dotčených druhou světovou válkou a dvou závěrečných protokolů.

Druhá světová válka zasáhla rušivě do práv živnostenského vlastnictví, zejména práv, týkajících se patentů, živnostenských vzorků a ochranných známek. Tato práva nemohla býti v mnoha případech buď vůbec uplatněna anebo aspoň nikoli včas a proto nemohla býti jednak získána a jednak práva již získaná nemohla býti udržena.

Těmto nepříznivým důsledkům snažila se čelit vnitřní zákonodárství jednotlivých států. Československá republika upravila tuto otázku, pokud jde o ochranné vzorky a ochranné známky, zákony ze dne 8. května 1946, č. 124 a 125 Sb. Pokud pak jde o ochranu vynálezů, řeší otázku mimořádných poměrů osnova zákona o některých opatřeních v oboru ochrany vynálezů a ochrany užitných vzorků.

Výsledky těchto snah nemohly v mezistátních poměrech plně uspokojiti, jelikož jde jednak o řešení jednostranná, a jednak ovšem nejednotná.

K určité úpravě mezistátních poměrů ochrany práv živnostenského vlastnictví došlo též v uzavřených již mírových smlouvách. Též snahy o uzavření dvoustranných smluv, upravujících uvedené otázky, mají zjednati odpomoc.

Všechny zmíněné úpravy mají však tu nevýhodu, že důsledky války na práva živnostenského vlastnictví neřeší jednotně a závazně pro pokud možno největší počet států. Pokud pak jde o mírové smlouvy, třeba podotknouti, že upravují jen poměry mezi poraženými a vítězi, netýkají se neutrálů a neřeší ani poměry mezi poraženými navzájem, jakož i mezi vítězi.

Důsledkům první světové války, v oboru živnostenského vlastnictví čelila se zdarem Bernská dohoda ze dne 30. června 1920, ratifikovaná též Československou republikou (č. 340/1921 Sb.). Důsledky druhé světové války, jež byly složitější nežli důsledky první světové války, vyvolaly potřebu podobného řešení jako zmíněná Bernská dohoda z r. 1920. Proto byly na podnět Československa i jiných států svolány členské země Pařížské unie na ochranu živnostenského vlastnictví, založené v r. 1883, na mezinárodní konferenci v Neuchâtelu, která se skončila dne 8. února 1947 podpisem dohody o zachování nebo obnově práv živnostenského vlastnictví, dotčených druhou světovou válkou a dvou závěrečných protokolů. Československo podepsalo jak dohodu tak i oba protokoly.

Neuchâtelská dohoda má tato ustanovení:

Čl. 1 prodlužuje prioritní lhůty stanovené v čl. 4 Pařížské unijní úmluvy jednotně do 31. prosince 1947, avšak za podmínek, že tyto lhůty neuplynuly dne 3. září 1939, anebo vznikly po tomto datu, avšak přede dnem 1. ledna 1947.

Priority, opírající se o přihlášky podané v Německu nespadají pod ustanovení čl. 1 dohody, ježto Německo není signatářem dohody. Československým státním příslušníkům byly však podle článku II. závěrečného protokolu uznány priority jejich přihlášek z doby, kdy podatelna pražského patentního úřadu byla z nařízení okupantů uzavřena. Podmínkou je však, že vynález nebyl učiněn v Německu.

Ustanovení čl. 2 dohody se týká lhůt, vyplývajících ze zákonů a nařízení jednotlivých unijních zemí. Jeho účelem je napraviti újmy, jež vznikly majitelům práv v důsledku toho, že nebyly dodrženy vnitrostátní předpisy. Rozeznávají se tu dvě skupiny práv, totiž práva, jichž bylo již dne 3. září 1939 nebo po tomto datu nabyto, ale nebyla udržena a které tudíž mají býti nadále zachována, a dále práva, kterých mohlo býti v době od 3. září 1939 na žádost podanou přede dnem 30. června 1947 nabyto, kdyby bylo války nebylo a která tudíž mohou býti teprve získána. K uplatnění těchto práv se povoluje lhůta do 30. června 1948.

Pokud jde o obnovu zápisů ochranných známek, a to jak národních tak i mezinárodních, upravuje tuto otázku vlastně již čl. 2 dohody. Pokud přece jen došlo k zvláštní úpravě zařazením čl. 3 a 4, z nichž prvý se týká známek národních a druhý známek mezinárodních, stalo se tak vlastně jen proto, aby bylo výslovně vyjádřeno, že doba, která uplynula mezi dvěma ochrannými obdobími, připočítává se k novému ochrannému období.

Ustanovením čl. 5 dohody se poskytuje majitelům ochranných práv odklad povinnosti, aby předmět těchto práv byl v zemi, kde je chráněn, v náležitém rozsahu prováděn. Odstavec 1 cit. článku ustanovuje, že období mezi dnem 3. září 1939 a dnem 30. června 1947 nebude započteno ani do lhůty stanovené pro započetí využitkování patentu, pro užívání ochranné známky nebo pro využitkování živnostenského vzorku nebo modelu, ani do tříleté lhůty stanovené v čl. 6bis, odst. 2 Pařížské unijní úmluvy, t. j. do lhůty stanovené pro žádost (žalobu) o výmaz poznámky totožné nebo zaměnitelně podobné.

V odst. 1, čl. 6 dohody se ustanovuje, že třetí osoby, které po dni 3. září 1939 až do dne 31. prosince 1946 bezelstně počaly užívati vynálezu, užitného vzoru, nebo živnostenského vzorku nebo modelu, budou moci v tomto užívání pokračovati. Za jakých podmínek se pokračování v užívání bude díti se v dohodě nepředpisuje, nýbrž jich stanovení se přenechává vnitřnímu zákonodárství. Ochranné známky jsou z tohoto ustanovení vyloučeny.

Ustanovením odst. 2, čl. 6 dohody se umožňuje, aby bezelstnému uživateli byl naroveň postaven vynálezce, který prokáže, že je původcem a který podal patentovou přihlášku mezi dnem 3. září 1939 a dnem 1. ledna 1946, a to vzhledem k některé patentové přihlášce, podané s použitím výhody čl. 1, tato výhoda mu pak přísluší, i když svého vynálezu skutečně neužíval, avšak prokáže-li, že započetí užívání bylo zabráněno válkou.

Články 7 a 8 upravují poměr k jiným právním úpravám, totiž k vnitrostátnímu zákonodárství, k mezistátním dohodám a mírovým smlouvám.

Podle čl. 9 dohody má býti tato dohoda jednotlivými státy ratifikována co nejdříve. Nabude pak ihned účinnosti mezi zeměmi, které ji budou ratifikovat.

Článek 1 závěrečného protokolu a závěrečný protokol dodatkový upravují podmínky amnestie v oboru ochranných známek a patentů. Podmínkou jest, že dovoz zboží se stal na účet vlády v době mezi dnem 3. září 1939 a dnem 30. června 1947. Tato amnestie se týká především dodávek válečného materiálu, dodávek organisace UNRRA a pod.

Neuchâtelská dohoda je významným přínosem pro stabilisaci hospodářských poměrů po druhé světové válce. Vyvěrá z osvědčených základů stále životné a národům prospěšné, Pařížské unijní úmluvy na ochranu živnostenského vlastnictví z roku 1883.

Dohodu podepsalo 24 zemí a zbývající unijní země v počtu 14 mají podle čl. 9, odst. 2 možnost dodatečného přístupu. Lze očekávati, že převážná většina unijních zemí, zejména země hospodářsky nejvýznamnější budou dohodu ratifikovat.

Ratifikace Československou republikou přinese československému hospodářství značný prospěch v oboru živnostenského vlastnictví. Českoslovenští chranitelé, jichž převážnou část tvoří národní podniky a podniky v národní správě, budou mít tak příležitost, a to příležitost poslední, aby napravili škody, které jim v důsledku druhé světové války vznikly na právech živnostenského vlastnictví v cizině. Má-li však Neuchâtelská dohoda splnit svůj účel, musí být ratifikována co nejdříve, jelikož lhůty v ní stanovené jsou poměrně krátké a neprodlužitelné.

Poněvadž včasné rozmnožení těchto dohod tiskem působí značné obtíže, rozhodlo předsednictvo ústavodárného Národního shromáždění upustiti od úplného jich vytištění. Úplné znění těchto dohod je v kanceláři pomocných úřadů k nahlédnutí.