Před zahájením jarních zemědělských
prací v r. 1947 vznikl na okrese prostějovském
t. zv. řepařský boj.
Řepařící zemědělci žádali
zejména:
1. vyhlášení rentabilních cen zemědělských
produktů, dřív než rolníci vyjedou
do polí,
2 urychlené združstevnění rolnických
akciových cukrovarů,
3. stanovení jednotné ceny cukrovky ze sklizně
1947, ve výši 70 Kčs za 100 kg, podle propočtu
výrobních nákladů.
Základní tyto požadavky projednali zemědělci
v řepařských komisích, řádně
zvolených podle pokynů Mor.-slezského přípravného
výboru Jednotného svazu českých zemědělců
a přičleněných k Jednotnému
svazu českých zemědělců. Okresní
řepařští důvěrníci
na celé Moravě prohlásili solidaritu s hanáckými
zemědělci. Na dalších poradách
usnesli se řepaři okresu prostějovsko-plumlovského
žádat kategoricky splnění svých
požadavků. Kdyby státní správa
ignorovala jednomyslná přání řepařů,
byli by odhodláni vydat výzvu k zastavení
odběru řepného semene až do příznivého
vyřešení sporu.
Za požadavky řepařů postavil se jednomyslně
okresní přípravný výbor Jednotného
svazu českých zemědělců v Prostějově
v řádné schůzi konané dne 14.
března 1947.
V důsledku těchto událostí byl okamžitě
svolán moravskoslezský výbor Jednotného
svazu českých zemědělců, který
po poradách s řepařskými komisemi
doporučil úřední jednání
o situaci vzniklé řepařským bojem.
Dne 17. března 1947 svolána do zasedací síně
zemského národního výboru v Brně
porada za účasti zástupců řepařících
zemědělců, členů moravskoslezského
i ústředního výboru Jednotného
svazu českých zemědělců, rady
zemského národního výboru, ministerstev
zemědělství, výživy, průmyslu,
a zahraničního obchodu. Poradu řídil
p. předseda zemského národního výboru
Píšek. V závěru porady shodli se v celku
zástupci ministerských resortů, že podle
možnosti státu budou podporovat požadavky řepařů
a zejména p. předseda zemského národního
výboru přislíbil, že předloží
ihned požadavky řepařů do schůze
rady zemského národního výboru, svolané
na příští den v předpokladu,
že tento vrcholný orgán v zemi Moravskoslezské
obrátí se k vládě se žádostí
o urychlené a kladné rozhodnutí.
Dne 28. března 1947 pojednal o zemědělských
cenách sklizně 1947 komitét hospodářských
ministrů a v nejbližší schůzi učinila
vláda konečné rozhodnutí. Cena cukrovky
stanovena byla na 60 Kčs včetně bezplatného
přídělu semene.
Vláda zamítla požadavky řepařů
v plném rozsahu a nepokládala za nutné, jakýmkoliv
způsobem odůvodnit své stanovisko a odpovědět
moravskoslezským řepařům, jejich organisacím
i radě zemského národního výboru.
Odpověď obstarali bezpečnostní orgány
ministerstva vnitra. Členové státní
bezpečnosti přikročili k vyšetřování
okresních řepařských důvěrníků.
Mezi jinými byl vyšetřován p. Josef
Obzina, rolník a okresní důvěrník
řepařů Jednotného svazu českých
zemědělců v Předmostí u Přerova.
V druhé polovině března - jednoho pozdního
večera, když se rodina jmenovaného rolníka
chystala ke spánku po celodenní dřině,
ohlásili se v jeho domě tři muži v civilním
obleku. Zahájili vyšetřování.
Označili Josefa Obzinu za podněcovatele ke stávkám.
Výpovědi jmenovaného diktoval jeden z přítomných
do psacího stroje. Drsným způsobem napomínali
vyšetřovaného rolníka, aby mluvil pravdu.
Akce působila takovým dojmem, že přítomné
děti během vyšetřování
se rozplakaly.
V této souvislosti byli vyšetřováni
Fr. Křížek, rolník z Buku, Jos. Lochman,
rolník z Bukové, předseda mor.-slezských
řepařů Smýkal, z Prostějovska
a četní jiní.
V současné době byli orgány státní
bezpečnosti vyšetřováni činovníci
Jednotného svazu českých zemědělců
zúčastnění na známém
hnutí žďárských zemědělců.
Podepsaní poslanci táží se pana ministra:
1. Uvědomuje si pan ministr jak hrubě psychologicky
působí policejní vyšetřování
rolníků v důsledku jejich sociálního
boje a v době nesmírného pracovního
přetížení zemědělského
lidu?
2. Je ochoten pan ministr sdělit, kolik rolníků
bylo v této souvislosti vyšetřováno
a kdo dal k vyšetřování příkaz?
3. Je ochoten pan ministr sdělit jakého nákladu
si vyžádalo vyšetřování
a kdo tento náklad uhradil?
4 Je pan ministr ochoten učiniti neprodleně opatření,
aby v budoucnu nedošlo k podobným přehmatům
a zásahům do občanských práv?