1. Skutečnosti, uvedené v interpelaci, jsou ministrům
vnitra, spravedlnosti a národní obrany známy.
2. Politováníhodné události v České
Kamenici je nutno přičísti na vrub revolučním
a porevolučním poměrům, převládajícím
v pohraničí vůbec. Jest třeba zdůrazniti,
že v květnových dnech 1945 bylo v České
Kamenici celkem asi 60 Čechů, t. j. asi jedno procento
obyvatelstva. Byly to osoby české národnosti,
které byly v České Kamenici již za prvé
republiky a zůstaly tam již za okupace; několik
osob české národnosti přišlo
do České Kamenice v důsledku pracovního
nasazení za doby nesvobody a měly v úmyslu
se v městě trvale usaditi. Vzhledem k tomuto stavu
je pochopitelné, že české obyvatelstvo
vítalo v porevolučních dnech každého
Čecha, který přišel posíliti
posici českého živlu. Není tudíž
divu, že také Adolf Charous, jenž se nad to vykazoval
různými partyzánskými výkazy
a potvrzeními, a jeho skupina, byli přijati s uspokojením
v České Kamenici. Zjištění, že
někteří členové prvního
národního výboru v době nesvobody
žádali o říšské občanství,
dále skutečnost, že několik jich žilo
ve smíšeném manželství, to vše
nepřispělo k uklidnění poměrů.
Vzhledem k těmto skutečnostem doporučil štkpt.
Dovara, velitel jednotky OBZ v České Kamenici, okresní
správní komisi v Děčíně,
aby Adolf Charous byl jmenován komisařem v České
Kamenici. Okresní správní komise v Děčíně
jmenovala pro Českou Kamenici místní správní
komisi a jejím předsedou se stal jmenovaný
A. Charous. Po té došlo k zatčení u
několika osob, mezi nimiž byli i členové
bývalého národního výboru.
Jak bylo pozdějším vyšetřováním
zjištěno, byli zatčení během
vazby týráni.
Stížnosti, podané ministerstvu vnitra a spravedlnosti
v březnu 1946 bývalými členy prvního
místního národního výboru,
daly podnět k rozsáhlému vyšetřování
celého případu. Z příkazu ministerstva
vnitra provedla oblastní kriminální úřadovna
v Ústí nad Labem dne 13. března 1946 šetření
o poměrech v České Kamenici. Přímým
důsledkem tohoto šetření bylo odvolání
Adolfa Charouse z funkce předsedy místní
správní komise v České Kamenici dne
26. března 1946. Šetření, zahájené
na základě těchto stížností,
vedlo dále k podání trestních oznámení
jak se strany orgánů ministerstva vnitra dne 30.
června 1946 pod č. 2145/46 u krajského soudu
v České Lípě, tak se strany orgánů
ministerstva spravedlnosti, z jejichž popudu bylo na návrh
státního zastupitelství dne 9. dubna 1946
u téhož soudu zahájeno trestní řízení
proti A Charousovi a spol.
Ministerstvo národní obrany vyšetřovalo
události v České Kamenici, zejména
činnost štkpt. Dovary, již od 6. září
1945. Stížnost, podaná občany českokamenickými
údajně dne 15. března 1946, ve spisech vojenské
správy, případ projednávající,
není.
V průběhu šetření byl A Charous
v listopadu 1946 zatčen. V druhé polovici ledna
1947 byl jmenovaný na návrh státního
zástupce podle § 191 tr. ř. na slib propuštěn,
protože podle nálezu vězeňského
lékaře trpěl Charous akutní tuberkulosou
a srdeční vadou, což jej činilo další
vazby neschopným.
Dne 14. března 1947 dodaly orgány SNB do soudní
vazby obviněného Rudolfa Klapku, Františka
Pošepného, Jana Vondrušku, Zdeňku Sýkorovou
a Terezii Machuldovou, dne 15. března 1947 byl do soudní
vazby znovu dodán Adolf Charous. Trestní řízení
proti jmenovaným se vede pro podezření ze
zločinu zneužití moci úřední,
rušení domovního míru, omezování
osobní svobody, vydírání, nebezpečného
vyhrožování, těžkého ublížení
na těle a nepřekážení cizím
zločinům.
3. Je věcí soudu, u něhož se trestní
řízení vede, aby rozhodl o vině a
případném trestu těchto provinivších
se osob. Rozsudkem vojenského soudu ze dne 28. února
1947 byl štkpt. Dovara již pro některé
činy odsouzen, vedle propuštění z hodnosti,
k trestu žaláře ve výši 5 měsíců.
Pro další činy, kladené Dovarovi za
vinu, vede se dále vyhledávací řízení
u vojenského soudu I. stolice.
Osoby, které byly trestnými činy poškozeny,
mají právo, aby se jako soukromí účastníci
se svými návrhy na náhradu škody připojily
k trestnímu řízení.