Výbor branný projednal ve svých schůzích,
konaných dne 24. dubna a 29. dubna 1947, uvedený
iniciativní návrh a po podrobné debatě
byl schválen v novém dohodnutém připojeném
znění, jakožto návrh zákona poslanců
celé Národní fronty.
Branný výbor pojal do návrhu zákona
ustanovení, že povolení k sňatku nelze
vázati na vzdání se vyživovacího
příspěvku. Tím se právně
znemožňuje zejména praxe, zavedená vládním
nařízením č. 141/1927 Sb., podle kterého
bylo žádané povolení udíleno
jen tehdy, když se nevěsta vzdala vyživovacího
příspěvku, jenž by jí, kdyby
se provdala, nebo jejím dětem, příslušel.
Poněvadž však tato praxe byla v rozporu i s příslušným
zákonem (č. 120/1921 Sb.), pojal branný výbor
do předlohy také ustanovení, že prohlášení
o vzdání se vyživovacího příspěvku,
učiněná před účinností
projednávaného zákona, jsou právně
bezúčinná od 1. dubna 1947, takže oprávněné
osoby budou dostávat vyživovací příspěvek
již od 1. dubna 1947.
Aby v budoucnu příslušníci rodin oprávněných
osob nemohli býti zbaveni nároku na vyživovací
příspěvek nějakým jiným
způsobem prohlášení o vzdání
se tohoto nároku, ustanovil branný výbor
v druhé větě čl. III. osnovy, že
taková prohlášení jsou právně
bezúčinná i tehdy, byla-li učiněna
po účinností tohoto zákona.
Rozpočtový výbor projednal ve své
schůzi, konané dne 29. dubna 1947, tento iniciativní
návrh a usnesl se doporučiti jej k přijetí
plenu ve znění schváleném výborem
branným, jako návrh zákona poslanců
celé Národní fronty.
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Ustanovení § 36 branného zákona se mění
a zní:
Osoby konající presenční službu
nebo vojenský výcvik příslušníků
náhradní zálohy, jakož i vojenští
gážisté z povolání, potřebují
k sňatku povolení příslušného
vojenského úřadu.
Totéž platí o vojenských osobách
konajících další činnou službu,
o vojenských gážistech ve výslužbě,
povolaných přechodně k činné
službě, a o vojenských osobách, které
jsou v zaopatření vojenské invalidovny, jakož
i o vojenských osobách na trvalé dovolené,
jejichž povinnost k zákonné presenční
službě skončí později než
za 3 měsíce.
Povolení k sňatku podle předchozích
odstavců nelze vázati na vzdání se
vyživovacího příspěvku.
Povolení k sňatku neposkytuje výhod při
plnění branné povinnosti."
Ustanovení § 3 zákona ze dne 18. března
1921, č. 120 Sb., kterým se vydávají
předpisy o poskytování vyživovacích
příspěvků rodinám osob, vykonávajících
činnou službu vojenskou, ve znění předpisů
jej měnících a doplňujících,
se mění a zní:
Nárok na vyživovací příspěvek
nepřísluší manželce osob uvedených
v § 1, č. 1 tohoto zákona, byl-li sňatek
uzavřen bez povolení potřebného podle
§ 36 branného zákona."
Prohlášení podle § 3 zákona č.
120/1921 Sb., učiněná před účinností
tohoto zákona, jsou právně bezúčinná,
a to od 1. dubna 1947. Rovněž právně
bezúčinná jsou prohlášení
tohoto druhu, která budou učiněna po účinnosti
tohoto zákona.
Právní předpisy, odporující
tomuto zákonu, se zrušují.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provedou jej ministři
národní obrany a vnitra v dohodě se zúčastněnými
ministry.