Středem pozornosti tělovýchovných
a sportovních organisací stalo se vládní
nařízení č. 40, podle kterého
se od 1. května t. r. zvyšuje dávka z tělovýchovných
a sportovních podniků. Výnos zvýšené
dávky má zejména přispět k
ozdravění neutěšených finančních
poměrů obcí v zemi České a
Moravskoslezské (na Slovensko se vládní nařízení
nevztahuje).
Není sporu o tom, že naše obce potřebují
velkorysé finanční pomoci, aby mohly zdolat
všechny své poválečné úkoly.
Je však otázkou, zda cesta k tomu zvolená je
správná. Tímto opatřením totiž
sport a tělovýchova je stavěna na stejnou
úroveň jako taneční zábavy
a jiné podniky vysloveně výdělečné
povahy. Zapomnělo se na důležité poslání
sportu s hlediska zdravotního, rekreačního
i s hlediska branného. Jestliže má sport úspěšně
plnit tuto funkci, bylo by zcela přirozenější,
aby stát i samospráva nikoliv odčerpávala
prostředky sportem a tělovýchovou získané,
ale spíše tyto s ohledem na jejich význam,
všemožně podporovala. Vidět jenom některé
druhy sportu, jako na př. kopaná a hockey, které
pro početné návštěvy tu a tam
vydělávají, bylo by nesprávné,
protože se nesmí zapomenout, že od těchto
disciplin je hospodářsky odvislo mnoho dalších
sportovních odvětví, jako na př. lehká
atletika, míčové hry, vodní sporty
a celá řada dalších druhů her,
důležitých pro brannou výchovu, které
nemají návštěv obecenstva a musí
být vydržovány ze společné pokladny.
V červenci a srpnu příštího roku
budou v Londýně uspořádány
olympijské hry za účasti téměř
všech států. Všechny národy, malé
i velké, mobilisují proto své mravní
i fysické síly a nešetří hmotnými
prostředky, aby byly důstojně v této
mezinárodní soutěži representovány.
Bohužel, naším sportovcům, kteří
tolikrát v mezinárodních sportovních
utkáních se osvědčili a proslavili
jméno republiky, se bere možnost, aby se mohli důkladně
připravit.
Jak již uvedeno, dávka podle vládního
nařízení č. 40 se nebude vybírat
na Slovensku. I zde je třeba v zájmu unifikace celostátních
poměrů, aby bylo postupováno jednotně.
Zvláštní péči mimo to je třeba
věnovat stavbě nových stadionů, hřišť,
koupališť, závodních drah a pod., což
všechno si vyžaduje velikého nákladu.
Při dnešním stavu, zhoršeném ještě
odváděním dávky, není možno,
aby kluby samy mohly i sebemenší investice podnikat.
Podepsaní dotazují se pana ministra vnitra a financí,
zda všechny tyto okolnosti jsou jim známy a zda jsou
ochotni novelisovat vládní nařízení
č. 40, a to tak,
1. aby dávkové zvýšení nemělo
trvalý ráz a bylo dodatečně časově
omezeno,
2. aby dávka vybíraná ze sportovních
podniků byla prohlášena za dávku účelovou,
jak to již provedlo město Praha, a aby, když
ne celá, tedy alespoň podstatná část
byla sportu vrácena jako celku, t. j. všem sportovním
odvětvím, nikoliv jen těm, které ji
svými podniky přinesly,
3 aby u velkých celků samosprávných
z dávky odvedené při příležitosti
tělovýchovných a sportovních podniků
byl zřízen zvláštní fond a aby
byl získán přehled o tom, co tělovýchova
a sport odevzdaly a co jim bylo pro jejich účely
opět vraceno,
4. aby pro sportovní a tělovýchovné
podniky stanoveny byly pro dávku tytéž sazby,
jako je tomu u podniků kulturních.