Jednací řečí sněmovní je jazyk český nebo slovenský.

(¹) Odchyluje-li se řečník od věci projednávané, volá jej předseda k věci. Za projevy a činy porušující jednací řád, urážející slušnost či mrav anebo trestuhodné, volá předseda k pořádku. Předseda může z naléhavých důvodů řečníka přerušiti.

(²) Řečníkovi, kterého volal za jeho řeči třikrát k věci nebo k pořádku, jakož i řečníkovi, který překročil dobu řeči určenou podle § 45, může předseda odníti slovo. Řečník, jemuž bylo odňato slovo a jehož řeč přestane se pak ihned těsnopisecky zaznamenávati, musí opustiti řečniště.

(³) Bylo-li poslanci odňato slovo, nesmí v téže rozpravě mluviti. Ztratil-li slovo (§ 45, odst. 7), může se v téže rozpravě přihlásiti již jen jednou (§ 45, odst. 5). Poslanec, jemuž bylo slovo odňato, může se odvolati k předsednictvu, které rozhodne před zakončením rozpravy.

(⁴) Projevy a návrhy směřující zřejmě k tomu, aby sněmovní jednání mařily nebo svévolně zdržovaly, může sněmovna k návrhu předsedy bez rozpravy prostým hlasováním vyloučiti z jednání.

(¹) Urazí-li poslanec u výkonu mandátu (§ 23 úst. list.) při jednání sněmovním člena Národního shromáždění, nebo jiné osoby uvedené v § 46, odst. 1 spíláním nebo zlým nakládáním nebo přednese-li obvinění, dotýkající se cti těchto činitelů způsobem, jaký se nesnáší s důstojností sněmovny, může uražený do 8 dnů žádati písemně u předsedy sněmovny, aby proti provinilému bylo zavedeno kárné řízení. Žádost přikáže předseda s urychlením výboru imunitnímu. Urazí-li poslanec u výkonu mandátu (§ 23 úst. list.) při jednání sněmovním sněmovnu nebo její orgán, navrhne předseda do 8 dnů písemně výboru imunitnímu, aby zavedl kárné řízení.

(²) Imunitní výbor vyslechne obviněného, případně uraženého a svědky (§ 30) a podá v určené lhůtě předsedovi sněmovny písemnou zprávu. V ní navrhne buď aby se přešlo k dennímu pořadu nebo aby byl provinilý potrestán veřejnou důtkou spojenou ve vážných případech se ztrátou poslaneckého platu na jeden měsíc.

(³) Konečný návrh výboru se rozdá tiskem a dá se na pořad nejbližší schůze sněmovny. Sněmovna vyslechne toliko zpravodaje, provinilého, po případě i uraženého, a po doslovu zpravodajově rozhodne o návrhu výboru, po případě o návrzích podaných podle §§ 47 a 48.

(¹) Urazil-li poslanec ve schůzi presidenta republiky, nebo urazil-li ve schůzi (§ 51) předsedu sněmovny, předsednictvo sněmovny, nebo jeho členy, vládu, předsedu nebo člena vlády pro výkon jejich funkcí, nebo neuposlechne-li nařízení nebo opatření předsedových, anebo maří-li jednání sněmovní, ač byl napomenut, může ho předseda sněmovny vyloučiti na dobu trvání této schůze, po případě na dobu až šesti schůzí dalších. Z tohoto opatření může se vyloučený odvolati k předsednictvu sněmovny ve lhůtě 8 dnů. Nepodrobí-li se vyloučený poslanec dobrovolně rozhodnutí, kterým byl vyloučen, ztrácí nadto poslanecký plat na jeden měsíc.

(²) Maří-li poslanec jednání takovým způsobem, že se nemůže v jednání pokračovati, nebo dopustí-li se násilností, vyloučí ho předsednictvo sněmovny ze schůzí na dobu jednoho až tří měsíců. Po dobu vyloučení ztrácí vyloučený poslanec nárok na poslanecký plat.

(³) V době vyloučení není vyloučenému poslanci dovolen vstup do zasedací síně a do místností výborových.

(¹) Po skončené rozpravě povšechné hlasuje se, má-li osnova býti základem rozpravy podrobné. O podaném snad návrhu na přechod k dennímu pořadu hlasuje se předtím.

(²) V podrobné rozpravě hned potom zahájené ustanoví předseda, o kterých částech osnovy se má porada a hlasování konati společně nebo zvláště. O námitce proti tomu rozhodne se bez rozpravy prostým hlasováním.

(³) Ustanovení §§ 44 až 48 platí i pro rozpravu podrobnou.

(¹) Sněmovna je způsobilá usnášeti se zpravidla za přítomnosti aspoň třetiny všech poslanců a ku platnosti usnesení je třeba nadpoloviční většiny přítomných (§ 32 úst. list.).

(²) Při rovnosti hlasů je návrh zamítnut.

(³) K usnesení o vypovědění války a ke změně ústavní listiny a jejích součástí je třeba třípětinové většiny všech poslanců (§ 33 úst. list.).

(⁴) K usnesení ústavního zákona týkajícího se ústavně právního postavení Slovenska je třeba také souhlasu většiny přítomných členů sněmovny zvolených na Slovensku (úst. zák. č. 65/1946 Sb.).

(⁵) K usnesení o vyslovení nedůvěry vládě je třeba přítomnosti nadpoloviční většiny poslanců a nadpoloviční většiny hlasů (§ 75 úst. list.).

(¹) Po skončené rozpravě ustanoví předseda pořad hlasování.

(²) Aby se hlasování zjednodušilo, může předseda vyvolati usnesení o některé otázce zásadní.

(¹) Hlasuje se pro návrh nebo proti návrhu bez udání důvodu.

(²) Zpravidla se hlasuje zdvižením ruky nebo povstáním. Je-li výsledek prostého hlasování podle názoru předsedy anebo padesáti poslanců pochybným, dá předseda, opakuje otázku, buď sečísti hlasy nebo hlasovati podle jmen. Oboje provede gen. tajemník sněmovny nebo jeho náměstek se zapisovateli za dozoru předsedy.

(³) Hlasy jest sečísti i tehdy, nařídí-li to předseda anebo žádá-li toho alespoň padesát poslanců před hlasováním.

(⁴) Vyjde-li při hlasování najevo, že není přítomna ani třetina poslanců, předseda přeruší nebo skončí schůzi.

(¹) Podle jmen se hlasuje:

a) vrátil-li president republiky usnesený zákon s připomínkami (§ 48 úst. list.),

b) v případě § 75 úst. list.,

c) jinak jen z rozhodnutí předsedy.

(²) Hlasuje se podle jmen tak, že každý poslanec odevzdá sedě na svém místě tištěný hlasovací lístek obsahující jeho jméno a slovo "ano" nebo "ne". Výsledek prohlásí předseda, avšak podrobný výčet jmen budiž uveden jen ve zprávě těsnopisecké (§ 70).

(¹) Volby nebo návrhy na jmenování dějí se zpravidla hlasovacími lístky prostou většinou hlasů. Lístky sčítají zapisovatelé.

(²) Není-li námitek, může se voliti zdvižením ruky nebo povstáním, vyjma volbu předsedy sněmovny.

(¹) Nedosáhne-li se při prvé volbě prosté většiny hlasů, koná se volba užší, do níž se pojme z těch, kdo při prvé volbě obdrželi poměrně nejvíce hlasů, dvakráte tolik jmen, kolik jich má býti voleno.

(²) Při rovnosti hlasů v prvé neb užší volbě rozhodne předseda losem, kdo se má dostati do volby užší nebo kdo je zvolen.

(¹) Výbory se volí podle zásady poměrného zastoupení.

(²) Při této volbě odevzdají hlasovací lístky jen poslanci, kteří nejsou členy žádného klubu a klubovní předsedové (místopředsedové je zastupující) za všechny členy svého klubu, byť i tito přítomni nebyli. Sdružování klubů, jakož i poslanců mimo kluby je přípustno. Součet všech odevzdaných hlasů (kromě prázdných) dělí se počtem mandátů, které se mají obsaditi. Nejbližším celým číslem vyšším (číslem volebním) dělí se součet každé skupiny hlasovacích lístků v celém obsahu stejně znějících a přikáže se každé skupině tolik mandátů, kolikrát je volební číslo obsaženo v součtu a to v pořadí, jak kandidáti na hlasovacích lístcích jsou uvedeni. Jsou-li na takových hlasovacích lístcích napsáni kandidáti v různém pořadí, rozhodují o jejich pořadí hlasovací lístky tvořící většinu dotčené skupiny. Mandáty zbylé přidělí se skupinám vykazujícím při dělení číslem volebním největší zbytky. Jsou-li zbytky dělení u více skupin sobě rovny, rozhodne los. Byl-li by takto někdo zvolen dvakráte, prohlásí, za kterou skupinu mandát chce podržeti a skupině, ze které ubyl, přidělí se mandát další.

(³) Ubyl-li člen výboru, jmenuje zaň náhradníka předseda klubu (místopředseda jej zastupující), jehož byl členem; nebyl-li členem žádného klubu nebo nejmenuje-li předseda klubu (místopředseda jej zastupující) do lhůty předsedou sněmovny dané náhradníka, zvolí se náhradník podle §§ 58 a 59.

Členu vlády je dáti slovo také k prohlášením, která nejsou v souvislosti s denním pořadem.

K písemnému návrhu kteréhokoliv poslance může se sněmovna bez rozpravy prostým hlasováním usnésti, že o prohlášení jest zahájiti rozpravu ihned anebo v některé schůzi příští. Tuto rozpravu zakončiti jest hlasováním, schvaluje-li či neschvaluje-li sněmovna toto prohlášení; sněmovna může se však usnésti, že hlasování odkládá.

(¹) Vláda může podati návrh na vyslovení důvěry. O návrhu tom se jedná, aniž byl přikázán výboru (§ 77 úst. list.).

(²) Sněmovna může vládě vysloviti nedůvěru.

(³) Návrh na vyslovení nedůvěry musí býti podepsán nejméně sto poslanci a přikáže se výboru iniciativnímu, který o něm podá zprávu nejdéle do 8 dnů. Iniciativní výbor projednává přikázaný mu návrh na vyslovení nedůvěry vládě meritorně podle ustanovení pro jiné výbory platných a podává zprávu sněmovně (§ 76 úst. list.).

Každý poslanec může se písemně dotazovati vlády neb člena vlády po činech vlády a jejích orgánů a po zamýšlených opatřeních. Na dotaz je dotázaný povinen odpověděti ústně nebo písemně do 15 dnů. Dotaz a písemná odpověď se podávají sněmovní kanceláři, ale netisknou se. Sněmovní kancelář dodá dotaz i písemnou odpověď.

(¹) Je-li takový dotaz podepsán vedle prvého z tazatelů uvedených v záhlaví ještě aspoň dvaceti jinými poslanci, je interpelací; na interpelaci je dotázaný povinen odpověděti písemně nebo v plné schůzi ústně nebo týmž způsobem odpověď odepříti s udáním důvodů. Jestliže vláda nebo dotázaný její člen do 30 dnů na interpelaci neodpoví nebo neodepře odpověděti, vyzve předseda sněmovny dotázaného, aby odpověděl nejdéle do 7 dnů. Nedojde-li v této lhůtě odpověď nebo její odepření, bude věc dána na pořad nejbližší schůze sněmovny. Jednání omezí se na projev k věci jednoho z tazatelů a dotázaného.

(²) Interpelace i písemná odpověď nebo její odepření podává se kanceláři sněmovní a rozdává se tiskem. Tazatelé mohou interpelaci a svoje podpisy, podpisovatelé pak svoje podpisy odvolati, dokud interpelace nebyla rozdána tiskem.

(³) Nejpozději ve schůzi, která následuje po rozdání odpovědi nebo jejího odepření, může býti navrženo, aby se o odpovědi nebo jejím odepření rokovalo. Pro návrh a rokování platí § 62.

(⁴) K žádosti člena vlády musí předseda pro odpověď na interpelaci prohlásiti schůzi za důvěrnou; v tom případě se odpověď nevytiskne, leč by se sněmovna jinak usnesla. Případný návrh na zahájení rozpravy učiniti jest ihned ve schůzi důvěrné a sněmovna usnášejíc se o zahájení rozpravy rozhodne zároveň, zda rozprava provede se ve schůzi veřejné či důvěrné (§§ 37 a 38).

(⁵) Tato ustanovení nevztahují se na interpelace, které v době, kdy tento zákon nabyl účinnosti, jsou již předmětem sněmovního projednávání.

(¹) Je-li interpelace mimo podpisy tazatelů uvedených v záhlaví opatřena ještě dalšími padesáti podpisy poslanců a je-li označena výslovně jako naléhavá s uvedením důvodů, musí dotázaný odpověděti do 7 dnů buď písemně nebo v plenární schůzi ústně nebo stejným způsobem odpověď s udáním důvodů odepříti. Nejpozději v nejbližší schůzi po rozdání odpovědi tiskem nebo po uplynutí sedmidenní lhůty bez odpovědi může tazatel navrhnouti, aby se rokovalo o předmětu interpelace. O návrhu tom usnáší se sněmovna prostým hlasováním a v usnesené rozpravě náleží slovo nejprve jednomu z tazatelů uvedených v záhlaví interpelace. Dotázaný musí se v rozpravě ujmouti slova, jestliže do zahájení rozpravy nebyla odpověď rozdána tiskem.

(²) Ustanovení §§ 62 a 65 platí obdobně.

(³) Tato ustanovení nevztahují se na naléhavé interpelace, které v době, kdy tento zákon nabyl účinnosti, jsou již předmětem sněmovního projednávání.

Každý poslanec může se dotázati předsedy sněmovny nebo předsedy výboru po jejich opatřeních; dotaz jest podati písemně kanceláři sněmovní a jest naň do 7 dnů ve sněmovně odpověděti, při čemž tázaný obsah dotazu sdělí. Dotaz se tiskem nerozdává.

(¹) Petice znějící sněmovně dodati jest sněmovní kanceláři. Nepředčítají se ve schůzi a nerozdávají tiskem.

(²) Podání neb petice nepodepsané se neprojednávají.

(³) O peticích rozhodne předsednictvo sněmovny podle zprávy sněmovní kanceláře.

(¹) O jednání ve schůzi sněmovny nebo výboru sepíše se zápis. Má se v něm zaznamenati, kolik členů bylo přítomno (§ 1), jaké návrhy byly podány při jednání (§§ 47 a 48), jaký byl postup rozpravy se jmény řečníků a jaký byl výsledek hlasování.

(²) Zápisy o schůzi sněmovny, ověřené předsedou, zapisovatelem a gen. tajemníkem sněmovny, mají býti po 48 hodin vyloženy v kanceláři k nahlédnutí. Nepodá-li žádný poslanec v této lhůtě písemných námitek, pokládá se zápis za správný. Nevyhoví-li předseda námitce, rozhodne o ní příští schůze sněmovny bez rozpravy prostým hlasováním.

(¹) O každé schůzi sněmovny sepíše se a vytiskne zpráva těsnopisecká, podávající přesný obsah celého jednání.

(²) Zprávy ty buďtež v obyčejném písmě po schůzi vyloženy v sněmovní kanceláři.

(³) Každý řečník může prohlédnouti ve sněmovní kanceláři část zprávy obsahující jeho řeč a naznačiti, jaké omyly nebo nedostatky obsahuje; kdyby sněmovní kancelář nemohla přáním těmto vyhověti, vyžádá si rozhodnutí předsedova, který se dohodne s úřadujícími zapisovateli.

(⁴) Spisy rozdané tiskem jsou přílohami zpráv těsnopiseckých.

(¹) Do schůzí sněmovny a výborů kromě poslanců a osob úřadem svým k tomu povolaných nemá nikdo přístupu.

(²) Ústních žádostí ani deputací sněmovna nepřijímá.

(³) Deputace vyslané k poslancům do budovy sněmovní nemají přístupu, je-li v nich více než 10 osob.

(⁴) Ve dny, kdy zasedá sněmovna nebo některý sněmovní výbor, nejsou v obvodu jednoho kilometru od budovy, kde sněmovna (výbor) zasedá, dovoleny na místech sloužících veřejné dopravě ani schůze, ani jakékoli průvody.

Připojený návrh jednacího řádu ústavodárného Národního shromáždění vychází z jednacího řádu dosavadního, to jest z jednacího řádu bývalé poslanecké sněmovny, jehož ustanovení podle úst. zák. čís. 65/1946 Sb. platí až do vydání vlastního jednacího řádu přiměřeně i pro ústavodárné Národní shromáždění (čl. 8, odst. 2 cit. úst. zák.). Bylo to uznáno za účelné již z toho důvodu, že jednací řád v četných svých ustanoveních navazuje na dosud platné předpisy ústavní. Teprve po projednání a uzákonění nové ústavy bude možno uvažovati o dalekosáhlejších změnách jednacího řádu budoucího zákonodárného sboru.

Změny, jež byly v jednacím řádě nyní provedeny, jsou jednak důsledkem nynějšího právního stavu i politických poměrů, rozdílných od poměrů dřívějších (jedna komora, ustanovení zajišťující práva menšin a pod.), jednak sledují ten účel, aby jednání sněmovny bylo urychleno a zjednodušeno, při čemž by však zároveň byla sněmovně zaručena možnost předložené jí osnovy skutečně řádně projednati. Potřeba dalších změn vyplynula pak z praktických zkušeností, zejména také v Prozatímním Národním shromáždění i za dosavadní činnosti ústavodárného Národního shromáždění samého.

K jednotlivým ustanovením resp. změnám se poznamenává:

V odst. 5 uveden také odst. 1; člen vlády nemůže se účastniti nepřetržitě všech jednání a prací sněmovních jako poslanec; o jeho účasti jako člena vlády viz §§ 46, 29 a j.

Dosavadní ustanovení o tom, že legitimace podpisuje také zapisovatel, vypuštěno jako nepraktické.

K ztrátě mandátu výborového postačí nyní, nezúčastní-li se člen výboru bez platné omluvy dvou za sebou jdoucích, ale v různé dny konaných schůzí výboru; je totiž třeba, aby účast ve výborech, do nichž se stále více přesunuje hlavní práce sněmovny, byla co největší. Rovněž zpřísněno bylo ustanovení týkající se neúčasti poslance v plenárních schůzích tím, že postačí, neúčastní-li se poslanec bez platné omluvy čtyř plenárních schůzí za sebou jdoucích, ale v různé dny konaných. Naproti tomu bylo vypuštěno ustanovení dosavadního jednacího řádu o vyhlášení usnesení sněmovny o udělení veřejné důtky poslanci v Úředním listě a jejím rozhlášení úřední korespondencí vzhledem k tomu, že prakticky je sotva účelné.

V případě, že by president republiky v dekretu, kterým prohlašuje zasedání za skončené, prohlásil, že se práce sněmovny přerušují, platí i nadále důsledky v dosavadním jednacím řádě pro tento případ stanovené avšak s tou odchylkou, že nebude třeba souhlasu vlády k pokračování v pracích výborových.

Nově se stanoví, že i po rozpuštění sněmovny může se nově zvolená sněmovna usnésti na návrh iniciativního výboru nebo vlády, aby se pokračovalo v projednávání návrhu zákona, předloženého již rozpuštěné sněmovně. Ustanovení to je považovati za účelné, jak také bylo patrno při skončení funkčního období Prozatímního Národního shromáždění a zahájení prací ústavodárného Národního shromáždění.

Ustanovení o ustavení se nově zvolené sněmovny je, pokud jde o ústavodárné Národní shromáždění, pro něž je určen tento jednací řád, ponecháno pro případ rozpuštění nynějšího ústavodárného Národního shromáždění a nových voleb do ÚNS.

Řízení ustavující schůze jakož i další práva s tím souvisící, zejména přijetí slibu poslanců a provedení volby předsedy, svěřuje se nejstaršímu přítomnému členu sněmovny (namísto, jak tomu bylo dosud, předsedovi vlády). Má tím býti zdůrazněna autonomie sněmovny; je tomu tak i v parlamentech jiných. Počet místopředsedů upraven tak, jak to odpovídá dnešnímu skutečnému stavu.

Volby, vykonané v ustavující schůzi, nebudou jako dosud pouze prozatímní, takže odpadá ustanovení o tom, že volba konečná vykoná se po uplynutí jednoho měsíce po schůzi ustavující.

Pozměněno bylo také ustanovení o tom, jak postupovati, nastala-li by nutnost během funkčního období sněmovny voliti znovu celé předsednictvo. Opatření potřebná k sejití se sněmovny podle § 4, odst. 7, věta 2, je povinna provésti sněmovní kancelář (srv. § 13. odst. 1 j. ř.).

Změna provedená v odst. 1 tohoto paragrafu souvisí s § 49 j. ř.

Již vzhledem k tomu, že ústavodárné Národní shromáždění nemá dvou komor, je samozřejmé, že musí býti také jednotná sněmovní kancelář. Těsnopisecká služba jakož i knihovna tvoří oddělení této kanceláře, jak bude stanoveno v organisačním řádě (srv. § 13, odst. 2 j. ř.).

Účelem toho, aby předsednictvo usnášelo se o přikazování vládních návrhů příslušným výborům, je urychliti co nejvíce projednání těchto návrhů, aniž by ovšem, jak to vyplývá z jiných ustanovení nového jednacího řádu, byla vzata sněmovně možnost vládní návrhy řádně a důkladně projednati. Jinak kompetence předsednictva zůstává v podstatě jako dosud.

Vypuštěna slova "na jeho příkaz".

Pořadatelé jsou povinni pečovati o pořádek v síni i budově sněmovní podle směrnic předsednictva, kterému přísluší podle jednacího řádu vésti sněmovnu a spravovati věci jí se týkající.

Ustanovení o kanceláři sněmovní upravena tak, jak to odpovídá potřebám služby.