Na základě dohody uzavřené mezi vládou
Československé republiky a vládou Svazu sovětských
socialistických republik o právu opce a vzájemného
přesídlení občanů české
a slovenské národnosti, žijících
v SSSR na území bývalé Volyňské
gubernie, byla větší část občanů
- volyňských Čechů - přesídlena
do ČSR. V důvodové zprávě k
vládnímu návrhu, předloženému
ÚNS, se praví, že potomci českých
vystěhovalců, kteří v minulém
století opustili svou vlast, nikdy nezapomněli svůj
mateřský jazyk ani na svou vlast. Na důkaz
toho se jich z celkového počtu 35 až 40 tisíc
přihlásilo asi 12.000 do řad československých
vojsk v SSSR a bojovalo po boku slavné Rudé armády
za osvobození své staré vlasti. Přes
4.000 volyňských Čechů položilo
své životy a kolem jednoho tisíce z nich, v
důsledku svých těžkých zranění,
jsou válečnými invalidy. Volyňští
Češi, příslušníci naší
zahraniční armády, pokryli se tak nesmrtelnou
slávou a svým statečným postojem v
těžkých dobách ukázali se být
důstojnými syny své staré vlasti.
Tito stateční synové českého
národa projevili ještě během bojových
akcí přání vrátiti se se svými
rodinnými příslušníky do ČSR.
Tomuto jejich přání vyhovuje dohoda podepsaná
v Moskvě dne 10. července 1946. Vláda tu
na sebe převzala veliký úkol a mravní
závazek vytvořit vhodné předpoklady
pro jejich návrat a zajistit těmto rodinám
i jednotlivcům možnosti založit si nové
existence. Poněvadž jde převážně
o zemědělské obyvatelstvo a pěstitele
chmele, bylo určeno v Čechách několik
okresů jako Žatecko, Podbořansko, Litoměřicko,
Mostecko a Chomutovsko, kde mají být volyňští
Češi usídleni.
Domnívali jsme se, že bylo učiněno se
strany úřadů všechno, aby tito reemigranti
po svém návratu mohli ihned obsadit určitá,
pro ně reservovaná místa, domky, zemědělské
usedlosti, živnosti a pod. To se však ve většině
případů nestalo. Tito reemigranti jsou soustřeďováni
v t. zv. táborech, odkud potom mají být přemísťováni
do přikázaných oblastí. Podle zjištění
tyto tábory nebyly pro takové účele
vůbec připraveny a v důsledku toho vznikla
řada obtíží. Lidé jsou špatně
živeni, nehygienické ubytování, špatná
lékařská péče, nedostatek prádla,
oděvů a obuvi a zejména nedostatečný
příděl topiva (uhlí). Zdravotní
stav, zejména dětí je velmi špatný
a na příklad z transportu, který byl ubytován
v táboře č. 43 v Dolním Jiřetíně
bylo 12 lidí odvezeno do nemocnice s poznámkou TBC.
V mnohých táborech je důvodná obava,
aby nevznikl tyfus. Téměř ve všech táborech
je naprostý nedostatek slámy (do slamníků
i pro dobytek), stejně jako ječmene a jiných
krmiv.
Podepsaní se proto táží:
1. Proč úřady ve spolupráci s místními
a okresními národními výbory včas
nepřipravily tábory tak, aby byly způsobilé
k dočasnému obývání?
2. Je vláda ochotna uložiti zúčastněným
ministrům, aby byly okamžitě odstraněny
všechny závady a nedostatky a reemigrantům
poskytnuty urychleně zvláštní příděly
potravin, prádla, šatstva, obuvi, mýdla, uhlí,
lékařských potřeb a jiných
nezbytností?
3. Kdo zavinil, že nebyla včas připravena důkladná
organisace transportů, když bylo známo o jaký
počet lidí jde, aby nemuselo dojíti k chaosu
a improvisaci. Proč nebyly reservovány určité
oblasti výlučně jen pro volyňské
Čechy?
4. Co hodlá vláda všechno učinit, aby
tento nedůstojný stav, v němž se naši
krajané po návratu do staré vlasti bez své
viny ocitli, byl změněn a volyňským
Čechům dány za jejich věrnost k národu
i se zřetelem k obětem, všechny možnosti
spokojené práce, záruka právní
i majetkové jistoty a klidného života?