Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) K zabezpečení snížení
cen některého zboží lidové potřeby
a k ustálení cen jiných důležitých
statků se použije výtěžků
cenových vyrovnávacích částek,
které jsou podnikatelé povinni odváděti
podle dalších ustanovení tohoto zákona
ze své hrubé tržby, dosažené počínajíc
1. dubnem 1947 za dodávky a výkony.
(2) Cenové vyrovnávací částky
podle odstavce 1 činí:
a) u podniků průmyslových | 4%, |
b) u výrobních podniků řemeslných | 1%, |
c) u podniků velkoobchodních | 2%, |
d) u komisionářů | 2%, |
e) u podniků maloobchodních | 1%, |
vesměs z dosažené hrubé tržby za
dodávky a výkony,
f) u jednatelů | 10% |
z hrubých úplat, dosažených prováděním
jednatelských výkonů.
(3) Dodává-li průmyslový
výrobce přímo spotřebiteli, platí
cenovou vyrovnávací částku ve výši
5% z hrubé tržby za dodávky, t. j. 4% jako
výrobce [odstavec 2, písm. a)] a 1% jako maloobchodník
[odstavec 2, písm. e)].
(4) Vláda může podle hospodářských
poměrů měniti nařízeními
sazby cenových vyrovnávacích částek,
uvedené v odstavci 2, po případě i
jen pro jednotlivé druhy zboží nebo výkonů,
pokud by tím účel tohoto zákona nebyl
ohrožen.
(5) V pochybnostech stanoví ministerstvo financí
v dohodě s ostatními příslušnými
ministerstvy a za účasti nejvyššího
úřadu cenového, na Slovensku ministr financí
v dohodě s ostatními příslušnými
ministry prostřednictvím pověřenectva
financí a ostatních příslušných
pověřenectev, na které podniky se vztahují
ustanovení odstavce 2 a do které ze skupin tam uvedených
patří jednotlivý podnik nebo skupina podniků.
(1) Povinnost stanovená v § 1 se až
na další nevztahuje na tyto výrobky:
1. ani u podniků výrobních, ani u podniků
obchodních na:
zemědělské výrobky kromě květin,
mlýnské výrobky,
pekařské výrobky,
sýry a všechny jiné mléčné
výrobky,
jedlé rostlinné tuky,
umělé jedlé tuky,
maso a masné výrobky,
těstoviny,
cukr a vedlejší výrobky při výrobě
cukru,
sůl,
tabákové výrobky,
výrobky průmyslu báňského,
elektřinu, plyn, páru, vodu,
cement;
2. toliko u podniků výrobních na:
výrobky průmyslu hutního,
výrobky průmyslu a řemesel kovozpracujících
včetně výrobků elektrotechnických,
avšak kromě kovové bižuterie, ozdobného
zboží kovového, zboží z ušlechtilých
kovů, alpaky a double,
láhve na mléko, limonádu, sodovku, pivo a
minerální vody,
tankové dříví, jehličnaté
a listnaté řezivo, pražce, měrné
dříví a lyžiny, dřevitou vlnu,
bedny;
3. toliko u podniků obchodních na:
potraviny, poživatiny a pochutiny nejmenované pod
č. 1,
umělá sladidla, výbušniny,
líh, pokud je předmětem státního
finančního monopolu,
losy státních loterií a provise prodejen
z jich rozprodeje,
staré železo a staré kovy.
(2) Pokud splnění účelu
tohoto zákona to dovoluje, může vláda
nařízením vyjmouti další výrobky
nebo výkony z povinnosti stanovené v § 1, po
případě stanoviti, že tato povinnost
se vztahuje i na výrobky uvedené v odstavci 1.
(3) Vláda podrobně určí,
co se rozumí výrobky, na něž se vztahují
výjimky podle odstavců 1 a 2; přitom může
jednotlivé výrobky vymeziti podle jejich celně-sazební
příslušnosti.
(4) Vláda může dále na návrh
ministra zahraničního obchodu vyjmouti z povinnosti
stanovené v § 1 některé výrobky
určené pro vývoz.
(1) Cenové vyrovnávací částky
nesmějí podnikatelé započtením
do ceny (úplaty) ani jiným způsobem přesunouti
na příjemce dodávky nebo výkonu.
(2) Cenové vyrovnávací částky,
které odvede podle § 1 poplatník daně
důchodové, všeobecné daně výdělkové
nebo zvláštní daně výdělkové,
jsou odčitatelnou položkou při zjištění
základu těchto daní.
(3) Částky, přijaté z všeobecného
cenového vyrovnávacího fondu (§ 6, odst.
1), jsou u příjemců součástí
dani podrobeného důchodu a výtěžku
na příslušný berní rok; jsou
též součástí úplaty podle
§ 9, odst. 1 zákona ze dne 21. února 1946,
č. 31 Sb., o dani z obratu.
(1) Dodávkami a výkony, uvedenými
v § 1, odst. 1, se rozumějí dodávky
a výkony, na něž se vztahují ustanovení
§§ 1, 2 a 3 zákona o dani z obratu. Cenové
vyrovnávací částky se platí
z hrubé tržby za tyto dodávky a výkony
bez ohledu na to, zda tyto dodávky a výkony jsou
osvobozeny od daně z obratu, či zda jsou této
dani podrobeny.
(2) Hrubou tržbou (§ 1, odst. 2) se rozumí
úplata podle § 9, odst. 1 zákona o dani z obratu,
jakož i souhrn těchto úplat. Ustanovení
§ 9, odst. 3 až 6 zákona o dani z obratu platí
obdobně.
(3) Pro pojem podnikatele podle tohoto zákona
platí ustanovení § 6 zákona o dani z
obratu.
(1) Ustanovení oddílů I, IV a
V, jakož i ustanovení § 22 vládního
nařízení ze dne 29. května 1941, č.
297 Sb., o záznamních povinnostech pro účely
daňové a provozní, se použije v zemích
České a Moravskoslezské i pro hrubou tržbu,
ze které jsou podnikatelé povinni odváděti
cenové vyrovnávací částky.
(2) Podnikatelé jsou povinni odváděti
cenové vyrovnávací částky ještě
před jejich vyměřením bez úřední
výzvy ve čtvrtletních splátkách,
splatných dvacátého dne po uplynutí
každého kalendářního čtvrtletí,
a to z hrubé tržby (§ 4, odst. 2) za uplynulé
kalendářní čtvrtletí. Cenové
vyrovnávací částky se platí
a účtují u berního úřadu,
který je u podnikatele, povinného platiti cenové
vyrovnávací částky, místně
příslušný pro obor daně z obratu.
V případě prodlení se použije
obdobně ustanovení § 20, odst. 6 a 7 zákona
o dani z obratu. Podrobnosti způsobu placení stanoví
ministerstvo financí vyhláškou v Úředním
listě.
(3) Podnikatel je povinen do 14. února každého
roku podati berní správě, která je
u něho místně příslušná
pro obor daně z obratu, za minulý kalendářní
rok zvláštní sestavení, obsahující
údaje, potřebné pro zjištění
základů k vyměření cenových
vyrovnávacích částek za minulý
kalendářní rok, rozčleněné
podle jednotlivých kalendářních čtvrtletí.
Vzorec tohoto sestavení vydá ministerstvo financí
v dohodě s nejvyšším úřadem
cenovým po slyšení pověřenectva
financí a příslušného cenového
orgánu na Slovensku. Podnikatel je povinen přesně
a určitě vyplniti veškeré rubriky zvláštního
sestavení, připojiti předepsané doklady
a podepsati zvláštní sestavení, prohlašuje
zároveň, že veškeré údaje
učinil podle svého nejlepšího vědomí
a svědomí. Pro toto zvláštní
sestavení platí obdobně ustanovení
§ 17, odst. 2, 3, 5 a 6 zákona o dani z obratu.
(4) Jinak platí pro cenové vyrovnávací
částky podle tohoto zákona obdobně
ustanovení §§ 5, 8, 11, 13, 14, 16, § 17,
odst. 7, §§ 18, 19, § 20, odst. 3, 4, 8, 9 a 10
a §§ 21, 23 až 31 zákona o dani z obratu,
avšak s výjimkou ustanovení, která se
vztahují na vlastní spotřebu a dovoz; přitom
jsou přestupky zkrácení, zatajení
nebo ohrožení cenových vyrovnávacích
částek samostatnými trestnými činy.
Trestní řízení o těchto přestupcích
může však býti spojeno s trestním
řízením pro přestupky v oboru daně
z obratu. Peněžité pokuty vyměřené
v oboru cenových vyrovnávacích částek
plynou do všeobecného cenového vyrovnávacího
fondu (§ 6, odst. 1). Ve stejném rozsahu platí
obdobně ustanovení vládního nařízení
ze dne 10. prosince 1946, č. 233 Sb., jímž
se provádí zákon ze dne 21. února
1946, č. 31 Sb., o dani z obratu. Povolení, udělená
podle § 17, odst. 7 zákona o dani z obratu, platí
i pro cenové vyrovnávací částky.
(1) Cenové vyrovnávací částky,
zaplacené podle § 5, odst. 2, plynou do všeobecného
cenového vyrovnávacího fondu, který
se zřizuje u ministerstva financí. Fond je veden
účetně odděleně od ostatního
státního hospodářství. Účetní
závěrka fondu se zprávou ministra financí
o hospodaření fondu bude přílohou
státního závěrečného
účtu.
(2) Vláda stanoví, které další
prostředky určené nebo sloužící
k účelům, jež jsou podobné účelům
uvedeným v § 1, odst. 1, tvoří příjem
tohoto fondu a k jakým dalším účelům
hospodářské politiky může býti
prostředků fondu používáno.
(3) O použití prostředků
všeobecného cenového vyrovnávacího
fondu k účelům uvedeným v § 1,
odst. 1 a v § 6, odst. 2 rozhoduje vláda; k provedení
svého rozhodnutí může vydati směrnice.
(1) Ministr financí se zmocňuje, aby
z pokladní hotovosti, v případě potřeby
úvěrovými operacemi, opatřil prostředky
na poskytnutí záloh všeobecnému cenovému
vyrovnávacímu fondu, potřebných k
dosažení účelů, stanovených
v § 1, odst. 1.
(2) Prostředky takto poskytnuté jest,
jakmile to poměry fondu dovolí, vrátiti státní
pokladně, a pokud byly opatřeny úvěrovými
operacemi, i s příslušnými úroky.
Vláda může nařízením stanoviti
podrobnosti k provedení tohoto zákona.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. dubna 1947; provedou jej předseda vlády
a ministr financí v dohodě se zúčastněnými
ministry.
Podle budovatelského programu vlády je jednou z
cest ke zvýšení životní úrovně
lidu stoupající výroba za současného
snižování cen výrobků. Předpokládá
se tedy, že zvýšená výroba bude
míti příznivý vliv na kalkulační
základy ve výrobě a v distribuci. Stoupající
průmyslová výroba, jak se jeví podle
prvých výsledků dvouletého hospodářského
plánu ve srovnání s výsledky výroby
v předešlém roce, opravňuje k závěrům,
že nastala doba, kdy lze započíti se snižováním
cen. Záměrnou politikou snižování
cen především důležitých
spotřebních statků se dospěje k takovému
zvýšení reální náplně
pracovních důchodů, že nebude nutno
sáhnouti k obecnému zvyšování
mezd a platů, které je v některých
odvětvích, na př. v zemědělství,
lesnictví, hornictví a stavebnictví požadováno.
Vzhledem k tomu, že není dobře možno vyšetřiti,
zda a o kolik klesly výrobní náklady u toho
kterého zboží a se zřetelem k nezbytnosti,
aby ceny byly sníženy především
u zboží lidové potřeby, a to podstatně,
byť i jen u několika druhů, dospělo
se k závěru, že předpokládané
úspory, vyplývající ze snížení
výrobních nákladů v celém hospodářství,
mají býti odčerpány generálním
a paušálním opatřením, jehož
výtěžku má býti použito
k podstatnému snížení cen několika
málo statků lidové potřeby. K provedení
tohoto snížení cen má být použito
intervence, jakožto nejvhodnějšího prostředku,
který umožní spravedlivé rozdělení
národního důchodu.
Odčerpání úspor, vyplývajících
ze snížení výrobních nákladů,
se děje formou cenových vyrovnávacích
částek. Poněvadž tyto částky
odvádějí podnikatelé z hrubé
tržby za dodávky a výkony, používá
se pro jejich vybírání také orgánů,
které vybírají daň z obratu. Rovněž
se obdobně používá četných
ustanovení zákona o dani z obratu.
Cenové vyrovnávací částky se
soustřeďují ve všeobecném cenovém
vyrovnávacím fondu, který má sloužit
vládě k provádění intervenční
politiky.
K jednotlivým ustanovením osnovy se uvádí:
V odstavci 1 je vytčen účel, t. j. snížení
cen některého zboží lidové potřeby
a ustálení cen jiných důležitých
statků, k jehož dosažení se zavádějí
cenové vyrovnávací částky a
stanoví se povinnost podnikatelů k jejich odvádění.
Sazby cenových vyrovnávacích částek
jsou stanoveny v odstavcích 2 a 3. Ustanovení odstavce
4 umožňuje vládě přizpůsobovati
tyto sazby hospodářským poměrům.
Odstavec 5 je nutným doplňkem odstavce 2.
Z povinnosti stanovené v § 1 se vyjímají
statky, u nichž by zatížení cenovou vyrovnávací
částkou nebylo únosné buď ve
všech odbytových stupních nebo jen v některém
z nich. Výpočet těchto statků je shodný
s odpovídajícím výpočtem statků,
které podle zákona č. 31/1946 Sb. podléhají
jednoprocentní dani z obratu. Nutnost této shody
vyplývá z již zmíněné
recepce předpisů zákona o dani z obratu pro
techniku vybírání cenových vyrovnávacích
částek.
Možnost povolovati výjimky z ustanovení §
1 a § 2, odst. 1 je, pokud to splnění účelu
navrhovaného zákona dovolí, odůvodněna
požadavkem rychlého přizpůsobování
se změnám hospodářských poměrů.
Ustanovení o zákazu přesunu cenových
vyrovnávacích částek je nutné,
aby nebyl mařen účel sledovaný osnovou,
t. j. odčerpání částek, o které
se snížily výrobní nebo distribuční
náklady v důsledku zvýšených
obratů.
Ustanovení o odčitatelnosti cenových vyrovnávacích
částek od daňového základu,
stejně jako ustanovení o zdanitelnosti částek
přijatých ze všeobecného cenového
vyrovnávacího fondu, nepotřebují bližšího
vysvětlení.
Tyto paragrafy vysvětlují některé
pojmy osnovy, upravují způsob odvádění
a vyměřování cenových vyrovnávacích
částek, při čemž opět
recipují vhodná ustanovení zákona
o dani z obratu.
Intervenční cenovou politiku připravovaného
rozsahu lze nejúspěšněji prováděti
poskytováním intervenčních příspěvků
z jediného místa, do kterého by se též
všechny prostředky k tomuto účelu určené
soustřeďovaly. Tímto místem má
být všeobecný cenový vyrovnávací
fond, který se zřizuje u ministerstva financí
a do něhož plynou cenové vyrovnávací
částky. Fond nemá míti povahu právnické
osoby. Ustanovení odstavce 2 umožňuje, aby
již existující porůznu rozptýlené
vyrovnávací fondy a prostředky sloužící
k podobným účelům mohly být
po provedeném soustředění po případě
se všeobecným cenovým vyrovnávacím
fondem sloučeny, jestliže jejich samostatná
existence se nebude jevit účelnou.
Podle odstavce 3 rozhoduje o použití prostředků
všeobecného cenového vyrovnávacího
fondu vláda, která tím má možnost
říditi intervenční cenovou politiku.
Poněvadž výtěžky cenových
vyrovnávacích částek, vybírané
podle obdoby daně z obratu, poplynou do všeobecného
cenového vyrovnávacího fondu až po určité
době, je nutno umožniti ministru financí, aby
mohl opatřiti prostředky na výplatu záloh,
potřebných k okamžitému dosažení
účelu podle § 1, odst. 1.