(1) Zvláštní fond pro zmírnění
ztrát povstalých z poválečných
poměrů (dále jen "Zvláštní
fond"), který byl zřízen zákonem
ze dne 9. října 1924, č. 237 Sb., a jehož
právní poměry byly dále upraveny zákonem
ze dne 21, dubna 1932, č. 54 Sb., a vládním
nařízením ze dne 30. června 1937,
č. 160 Sb., se zrušuje dnem 31. prosince 1945 bez
likvidace.
(2) Veškerá práva a závazky
Zvláštního fondu včetně pohledávek
a závazků, které na Slovensku měly
býti upraveny podle § 33, odst. 2 zákona ze
dne 22. července 1941, č. 172 Sl. z., o zřízení
Pomocného fondu peněžních ústavů
(dále jen "Pomocný fond"), a práv
a závazků vůči subjektům, na
které se vztahuje nařízení s mocí
zákona ze dne 31. března 1944, č. 34 Sl.
z., kterým se mění a doplňuje nařízení
s mocí zákona č. 242/1940 Sl. z., přecházejí
dnem 1. ledna 1946 na Československý stát.
(1) Úroková sazba dluhopisů Zvláštního
fondu se snižuje dnem 1. ledna 1946 na 3%.
(2) Dluhovou službu dluhopisů Zvláštního
fondu, která byla dosud obstarávána podle
ustanovení vládního nařízení
ze dne 9. listopadu 1939, č. 28 Sb. z roku 1940, o odkupu
kuponů dluhopisů Zvláštního fondu
pro zmírnění ztrát povstalých
z poválečných poměrů a dluhopisů
Všeobecného fondu peněžních ústavů,
a podle § 8 nařízení s mocí zákona
ze dne 24. září 1940, č. 223 Sl. z.,
o povinném soupise a nucené úschově
dluhopisů Zvláštního fondu pro zmírnění
ztrát povstalých z poválečných
poměrů a dluhopisů Všeobecného
fondu peněžních ústavů a o hlášení
jiných závazků a pohledávek proti
těmto fondům, jakož i podle § 1 nařízení
s mocí zákona č. 34/1944 Sl. z., bude obstarávati
od 1. ledna 1946 ministerstvo financí podle zásad
platných pro dluhovou službu vnitřního
státního dluhu. Ministerstvo financí též
rozhodne o dluhové službě dluhopisů
Zvláštního fondu, které nespadají
pod ustanovení první věty.
(1) Povinnost peněžních ústavů
platiti svépomocné příspěvky
a příspěvkovou přirážku
(§§ 7 až 11 zákona č. 237/1924 Sb.
ve znění předpisů jej měnících
a doplňujících a § 10 a § 11, odst.
1 až 6 zákona č. 172/1941 Sl. z.) zaniká
dnem 31. prosince 1945,
(2) Za rok 1945 a roky předchozí vybírá
v zemích České a Moravskoslezské příspěvky
a přirážku (odstavec 1) pro Československý
stát Zemská banka pro Čechy - ústřední
banka spořitelen v Čechách a na Moravě
- ještě podle ustanovení zákona č.
237/1924 Sb. ve znění předpisů jej
měnících a doplňujících;
tuto činnost může přenésti na
kancelář Všeobecného fondu peněžních
ústavů v republice Československé
(dále jen "Všeobecný fond"), který
byl zřízen zákonem ze dne 10. října
1924, č. 238 Sb., a jehož právní poměry
byly upraveny zákonem ze dne 21. dubna 1932, č.
54 Sb., a vládním nařízením
ze dne 30. června 1937, č. 161 Sb. Dozor na vybírání
příspěvků vykonává ministerstvo
financí.
(3) Ostatní působnost, která podle
zákona č. 237/1924 Sb. ve znění předpisů
jej měnících a doplňujících
a podle jiných předpisů přísluší
kuratoriu Zvláštního fondu a jeho orgánům,
a která se týká práv a závazků,
jež měly býti upraveny nařízením
vlády podle § 33, odst. 2 zák. č. 172/1941
Sl. z., přechází na ministerstvo financí.
Úrokování a proplácení dluhopisů
Všeobecného fondu jde od 1. ledna 1946 v zemích
České a Moravskoslezské výlučně
na vrub tohoto fondu, na Slovensku na vrub Pomocného fondu,
jemuž se může poskytnouti státní
příspěvek podle § 13 zák. č.
172/1941 Sl. z.
Veškeré pohledávky a závazky Všeobecného
fondu, které na Slovensku měly býti upraveny
podle § 33, odst. 2 zák. č. 172/1941 Sl. z.,
jakož i závazky z výpomocí uvedené
v tomto ustanovení, včetně práv a
závazků vůči subjektům, na
které se vztahuje nařízení s mocí
zákona č. 34/1944 Sl. z., přecházejí
dnem 1. ledna 1946 na Pomocný fond podle stavu k 31. prosinci
1945.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provede jej ministr financí.
Účelem Zvláštního fondu pro zmírnění
ztrát povstalých z poválečných
poměrů, který byl zřízen v
roce 1924 zákonem ze dne 9. října 1924, č.
237 Sb., bylo poskytovati peněžním ústavům
a výdělkovým a hospodářským
společenstvům podpory k úhradě ztrát,
které utrpěly v důsledku poměrů
způsobených první světovou válkou,
zejména znehodnocením válečných
půjček a otřesem úvěrového
trhu.
Poslední fondové podpory byly poskytnuty po vydání
novely č. 54/1932 Sb. ke shora uvedenému zákonu,
a od té doby spočívá činnost
tohoto fondu hlavně jen ve správě titrového
dluhu, který činil původně 2.410 mil.
Kčs jmenovité hodnoty a ke konci roku 1945 asi 1.510
mil. Kčs. Náklad na dluhovou službu, t. j.
umořování těchto dluhopisů
a jejich 4% úročení, vyžaduje ročně
částky cca 80 mil. Kčs, která jest
uhrazována asi ze 4/5 státní
pokladnou a z 1/5 příspěvky
fondových příslušníků,
t. j. peněžních ústavů. V důsledku
ustanovení dekretu č. 95/1945 Sb. jest dluhová
služba, zejména proplácení kuponů,
od 1. listopadu 1945 zastavena.
Z uvedeného jest zřejmo, že další
existence tohoto fondu není pro peněžnictví
nezbytnou a že dluhová služba může
býti převzata a obstarávána jednodušším
způsobem finanční správou. Tato rozhodne
také o náhradě za dluhopisy, u kterých
nebyla plněna dluhová služba podle vládního
nařízení č. 28/1939 Sb. z r. 1940
(t. zv, tuzemský blok). V praxi půjde ovšem
o celkem řídké případy proplácení
dluhopisů, které jsou mimo hranice našeho státu
v rukou spřátelené nebo neutrální
ciziny.
Tento celkový obraz se v podstatě nezměnil
ani, když přihlédneme ke slovenským
poměrům, Při rozdělení majetku
Zvláštního fondu a Všeobecného
fondu v důsledku okupace mezi země české
a Slovensko, připadlo na Slovensko z celkové emise
dluhopisů Zvláštního fondu jmenovité
hodnoty 203 mil. Kčs. Zálohové proplácení
kuponů provádělo se podle § 8 nařízení
s mocí zákona č. 242/1940 Sl, z. a §
1 nařízení s mocí zákona č.
34/1944 Sl. z. O tuto slovenskou kvotu se zvyšuje celkový
titrový dluh.
Zvláštní fond se zrušuje dnem 31. prosince
1945 a jeho závazky a práva přecházejí
na Československý stát universální
sukcessí bez likvidace. Na Československý
stát přecházejí též práva
a závazky slovenského bloku Zvláštního
fondu (§ 1, odst. 2). Vyšší zatížení
státní pokladny, způsobené na první
pohled odpadnutím svépomocných příspěvků,
které dosud odváděly peněžní
ústavy (§ 3), jest jen zdánlivé, neboť
bude vyrovnáno jednak snížením úrokové
míry zmíněného titrového dluhu
se 4% na 3% (§ 2, odst. 1), jednak zrušením státního
příspěvku, který byl dosud zařazován
do státního rozpočtu na základě
příslušného ustanovení finančních
zákonů ve prospěch Všeobecného
fondu peněžních ústavů. Protože
Pomocný fond peněžních ústavů
na Slovensku, nemaje potřebných reserv ani dostatečných
příjmů na příspěvcích
od peněžních ústavů, nemohl by
sám hraditi dluhovou službu Všeobecného
fondu na Slovensku, umožňuje osnova státu,
aby mu poskytl potřebný příspěvek.
Výše státního příspěvku
bude závislá na úhrnné výši
3%ních příspěvků, které
na Slovensku odvedou peněžní ústavy.
Vzhledem k tomu ponechává se také Pomocnému
fondu výtěžek splatných avšak dosud
nezaplacených svépomocných příspěvků
Zvláštnímu fondu za rok 1945 a roky předchozí,
kdežto v zemích českých plynou tyto
příspěvky do pokladny státní.
Osnova stanoví také, že funkci úkolů
Všeobecného fondu peněžních ústavů
na Slovensku plní Pomocný fond peněžních
ústavů, zřízený zákonem
č. 172/1941 Sl. z. V tomto směru znamená
tedy osnova první etapu na cestě reorganisace poměrů
Všeobecného fondu peněžních ústavů.
Druhou etapou bude uskutečnění jednotné
celostátní úpravy v tomto směru.
Zákon má nabýti působnosti svými
účinky již od 1. ledna 1946. Vzhledem k tomu
neplatí již fakticky peněžní ústavy
svépomocné příspěvky Zvláštnímu
fondu, připadající na rok 1946, a ani stát
nepočítá již s tím, že vyplatí
na rok 1946 podle § 12 zákona č. 237/1924 Sb.
ve znění čl. IV bankovního zákona
připadající příspěvek.
Protože Zvláštní fond nevyvíjí
v roce 1946 již žádnou subvenční
činnost, nelze míti ani po stránce právní,
zejména s ohledem na převzetí práv
a závazků proti zpětné účinnosti
zákona námitek. Na druhé straně nutno
uchovati právní základnu pro činnost
v běžné agendě, kterou orgány
fondu vykonávaly ještě po 31. prosinci 1945.
Proto účinnost zákona má nastati dnem
jeho vyhlášení.
Klement Gottwald v. r. | Dr. Jaromír Dolanský v. r. |