Otázku kooptování zástupců
národních podniků do národní
správy některých podniků nelze řešiti
jen s hlediska dekretu presidenta republiky č. 5/45 Sb.
Nutno si uvědomiti, že tento dekret byl vydán
těsně po skončení okupace a měl
býti jakýmsi zajištěním z nouze
do té doby, než zákonná úprava
umožní definitivní uspořádání
hospodářských poměrů. Ustanovení
tohoto dekretu a jeho poslání nutno vykládati
proto tak, aby účelně sloužilo hospodářství
a zapadlo v organický celek s ostatními zákony,
zejména dekrety č. 100/45 Sb. a 108/45 Sb.
Vzhledem k požadavkům dvouletého hospodářského
plánu bylo nutno učiniti opatření,
aby národní podniky pro případ, že
jim podnik bude přidělen, mohly se blíže
obeznámiti s jeho zařízením a připraviti
plány, jež by umožnily jejich hladké zapojení,
V mnohých případech pak v důsledku
neodborného vedení národních správců,
kteří neměli dostatek zkušeností
nebo potřebných znalostí, vykazovalo hospodářství.
svěřených podniků velmi nepříznivé
výsledky; bylo třeba, aby národní
podniky vyslaly do těchto podniků brigády
technických a administrativních odborníků
a uchránily je tak od dalších škod. Pro
tato nezbytná prozatímní opatření
byla volena forma kooptace národního správce.
Proto nelze tvrditi, že jmenování národní
správy zemským národním výborem,
opatřením podle dekretu č. 5/45 Sb., §
10, bylo nesprávné, neboť bylo diktováno
zájmem veřejným, čili jak interpelace
žádá, "s hlediska prospěšnosti
celé státní pospolitosti".
Pokud se v interpelaci praví, že postup odporuje dekretu
c. 5/45 Sb., nelze z tohoto dekretu podobný závěr
dovoditi. Nanejvýše by byl dotčen § 17,
odst. 1, podle něhož jedna osoba nemá býti
národním správcem více podniků.
Stává se totiž, že jeden exponent národního
podniku je jmenován jako spolusprávce do více
podniků. Jestliže však uvážíme,
jak již na počátku bylo uvedeno, že dekret
č. 5/45 Sb. byl vydán za poměrů, jež
později doznaly značně změněné
úpravy, zejména dekretem č. 108/45 Sb., nelze
v tomto postupu spatřovati nezákonnost. Stát
se stal majitelem těchto podniků, pročež
přestal účel, který zmíněný
paragraf sledoval, aby totiž soukromník se neobohacoval
správou více podniků. Nyní naopak
je příkazem, aby stát, jehož zástupcem
je zde národní podnik, měl ingerenci nad
řízením svého majetku. Zástupce
národního podniku nezasahuje hlouběji do
vedení podniku, pokud to není v zájmu veřejném,
nýbrž pečuje jen s vyššího
hlediska o to, aby celkové vedení podniku nevybočovalo
z rámce, který je mu dán se stanoviska dvouletky
a budoucího zaměření podniku v rámci
národního podniku, do něhož má
býti začleněn. Výnosem ministerstva
průmyslu z 28. srpna 1946, č. j. IV/9-23.843/46
bylo národním podnikům zakázáno
prováděti jakékoliv větší
změny v konfiskátech. Národní správce
také není zbaven své funkce a tudíž
hmotně poškozen, nýbrž zůstává
jako skutečný vedoucí podniku. Tímto
postupem nevznikne též finanční zatížení
konfiskátů, neboť kooptovaní národní
správci nepožadují odměny. Ustanovení
§ 17, odst. 2 cit. dekretu jím není porušeno,
protože jeho široká formulace přenechává
rozhodnutí volné úvaze úřadu.
V otázce příslušnosti normované
§ 7 dekretu nastává podle § 10 téhož
devoluce na zemský národní výbor ve
všech případech, kde toho vyžaduje veřejný
zájem.
Kdykoliv ministerstvo průmyslu dalo zemským národním
výborům pokyn k dosazení národního
podniku jako národního správce v podniku
konfiskovaném, stalo se tak vždy na základě
dohody se zástupci všech činitelů spolurozhodujících
podle dekretu presidenta republiky č. 108/45 Sb., t. j.
Osidlovacího úřadu, Fondu národní
obnovy, samosprávy, jakož i odborníků
ze zájmových hospodářských
organisací. Předběžná rozhodnutí
učiněná na konferencích těchto
činitelů budou tvořiti podklad pro vlastní
přídělové řízení,
takže nelze očekávati podstatné změny
v rozhodnutí konečném. Přípravou
k němu jest rámcový plán vydaný
vyhláškou Osidlovacího úřadu
č. 1587/46 Úř. listu, jímž byly
podniky, které mají býti začleněny
do národního průmyslu, vyňaty z přídělu
soukromým osobám.
Opatření ministerstva průmyslu, jichž
se interpelace dotýká, jsou proto oprávněná:
1. Neodporují dekretu presidenta republiky č. 5/45
Sb., protože široká formulace § 10, cit.
dekretu dává zemským národním
výborům pravomoc prováděti změny
v osobách národních správců,
při čemž zájmem veřejným
je vybudovati co nejrychleji průmysl odpovídající
potřebám našeho řízeného
hospodářství, v němž není
místa pro kolisi zájmů národních
podniků a podniků pod národní správou.
Pokud se vyskytují takovéto protichůdné
zájmy, jest dekretem č. 109/45 Sb. dána ministerstvu
průmyslu možnost řešiti je s hlediska
zájmů celku.
2. Nemají žádných právních
účinků, pokud jde o možnost národního
správce žádati o přidělení
podniku do vlastnictví; ustanovení národním
správcem nezakládá však na druhé
straně nárok na přidělení spravovaného
podniku.
3. Konfiskáty jsou již vlastnictvím státu
a uvedená opatření nemění nic
na jejich právním postavení. Dekret č.
108/45 Sb. a vl. nař. č. 6/46 Sb. předvídají
začlenění některých konfiskátů
do národních podniků, takže nejde o
změnu vládního programu ve věci znárodnění.
Ministerstvo průmyslu nezjistilo škodlivé hospodářské
důsledky těchto zásahů do národních
správ, jak je uvádí interpelace. Připouštím,
že mezi dosavadním národním správcem
a zástupcem národního podniku může
býti různost nazírání na správu
podniku, zejména tam, kde národní správce
hledí na spravovanou podstatu jako na vlastní podnik,
jehož samostatnost se snaží uhájiti ze
všech sil obyčejně proti zájmům
řízené výroby, hlavně pak proti
racionalisaci prováděné v rámci větších
celků, jimiž jsou národní podniky, Národní
správce je však na základě uděleného
mandátu povinen sledovati při správě
věřeného podniku zájem veřejný
a nikoli zájem vlastní a říditi se
směrnicemi dozorčího orgánu. Jestliže
použil vlastních prostředků k provedení
investic, stal se tím pouze věřitelem podniku.
Na otázky položené v interpelaci odpovídám:
1. Nelze odvolati příkaz, na základě
kterého byly národní podniky dosazeny do
národních správ konfiskovaných podniků,
protože by se tím porušila struktura našeho
hospodářství a oddálila jeho konsolidace,
2. změnou v národní správě
a přijmenováním kumulativního národního
správce do konfiskovaného podniku nenastalo ještě
jeho přičlenění k národnímu
podniku.