Sociálně-politický výbor projednal předložený vládní návrh ve schůzi subkomise soc.-politického výboru dne 11. II. 1947 a ve schůzi soc.-politického výboru dne 19. II. 1947 a usnesl se na těchto změnách:

V § 1, odst. 1, bod č. 2 škrtá se slovo (zařízeních) a nahrazuje se slovem (závodech).

Připojuje se nový bod č. 3 ve znění:

v podnicích (závodech) na dobývání kaolinu, magnesitu, žárovzdorných jílů, lupků, živce, sádrovce a křemence, dále křemene používaného pro výrobu ohnivzdorných výrobků a formovacích písků, pokud se dobývání děje po hornicku a je podrobeno hornopolicejnímu dozoru.

Odst. 3, 4 a 5 se škrtá a nahrazuje se novým odstavcem ve znění:

(3) Ministr sociální péče v dohodě s ministrem průmyslu určí, po slyšení nositele pojištění (§ 80, odst. 1) a Ústřední rady odborů, vyhláškou v Úředním listě, podle skupin zaměstnání, které práce v hornictví se považují za práce pod zemí; stejným způsobem určí, které práce v uhelných lomech se kladou na roveň práci pod zemí. Za práci pod zemí se považuje u zaměstnanců pracujících pravidelně pod zemí také činnost, kterou z provozních důvodů nebo ve funkci člena závodní (podnikové) rady vykonávají na povrchu. U zaměstnanců na povrchu, kteří bývají přechodně zaměstnáváni z provozních důvodů také pracemi pod zemí, přihlíží se při určování doby práce pod zemí jen ke skutečně vykonávané práci pod zemí.

§ 2, odst. 1, bod č. 1 má nové znění:

"1. zaměstnanci zvláštních nehornických podniků, kteří vykonávají v hornických podnicích (závodech) nebo v podnicích (závodech) uvedených v § 1, odst. 1, č. 2 a 3 určitou, časově předem vymezenou práci s báňským provozem jen nepřímo souvisící, na př. stavby domů, silnic, drah, mostů, vodní stavby;".

V § 6, odst. 3, třetí řádce škrtá se druhá věta od slova "Nastane-li podnikový úraz pod zemí" a nahrazuje se slovy "V tomto případě považuje se za splněnou též podmínka § 14, odst. 2. ...".

Dále se škrtají slova "pro zvýšení základní částky" a ukončí se slovy "poslední věty."

§ 9. V § 9 škrtají se odst. 1 a 2 a nahražují se novým odstavcem ve znění:

"(1) Kdo si přivodil invaliditu úmyslně nebo při spáchání úmyslného trestného činu, pro který byl odsouzen trestním soudem, nemá nároku na invalidní pensi.".

Odst. 3 se přečísluje na odst. 2.

V odst. 1, v bodu 2 škrtá se číslice "180 a nahrazuje se číslicí "120".

V odst. 1, bod 3 škrtá se v poslední a předposlední řádce slovo "pensijního" a nahrazuje se slovem "důchodového".

V odst. 2 za závorkou se udělá tečka, škrtne se písmeno "a". Pokračuje se novou větou v původním textu až ke slovu "pod zemí". Za slovo "pod zemí" doplní se slova "zvyšuje se základní částka podle odst. 1" a pokračuje se v původním textu.

V odst. 3 škrtá se celá poslední věta, a nahradí se novou větou ve znění:

"Pokud by zvyšovací částky u osob zaměstnaných pod zemi činily méně než 40 Kčs a u osob zaměstnaných na povrchu méně než 28 Kčs, náležejí jim zvyšovací částky v této výši."

Připojují se dva nové odstavce.

"(4) Za příspěvkové doby, které získaly do 31. prosince 1946 v pojištění zaměstnanců pro případ invalidity a stáří osoby, podléhající od 1. ledna 1947 pojištění podle tohoto zákona (§ 1, odst. 1, č. 3), náležejí zvyšovací částky podle § 111 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.

(5) Příspěvkové doby uvedené v odstavci 4, pokud byly získány na podkladě zaměstnání v podnicích (závodech) uvedených v § 1, odst. 1, č. 3, jakož i příspěvkové doby uvedené v odstavci 3, se kladou pro nároky podle tohoto zákona na roveň příspěvkovým dobám provisního pojištění".

V odst. 3 se škrtají poslední dvě řádky a pokračuje se za slovy "a to" "té z nich, která má dítě v přímém zaopatření."

V odst. 2 za slovem "funkci" pokračuje se slovy ", a k době studií nebo jiného theoretického či praktického výcviku, kterému se pojištěnec podrobil v důsledku přípravy pro své hornické povolání, pokud nebyl ve služebním poměru".

V odst. 4 škrtá se číslice "45" a nahrazuje se číslicí "40".

V § 30 škrtají se v předposledním a posledním řádku slova "poměrně snižují pense sirotčí" a nahrazují se slovy "pense pozůstalých snižují poměrně".

V prvním řádku za slovem "vdovská" vsune se v závorce slovo (vdovecká).

Odst. 3 se celý škrtá a nahrazuje se novým zněním:

"(3) Odbytné činí pro každého oprávněného 2.000 Kčs."

V poslední řádce škrtnou se slova "po uplatnění tohoto nároku" a nahradí se slovy "po zániku pojištění".

V odst. 5 za slovo "děti" vsune se slovo "družka".

Na konci pokračuje se novou větou ve znění:

"Podmínka společné domácnosti nemusí býti splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí pensi."

V § 79 se škrtají slova "měsíce získané do 31. prosince 1946 v pensijním pojištění (§ 15, odst. 3)" a nahrazují se slovy "doby uvedené v § 15, odst. 3 a 4".

Odst. 3 § 80 zní takto:

"(3) Nositelé nemocenského pojištění hornického provádějí podle předpisů pro ně platných též nemocenské pojištění osob zaměstnaných v podnicích (závodech) uvedených v § 1, odst. 1, č. 3 s výjimkou soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Bližší předpisy vydá ministr sociální péče.".

Dosavadní odst. 3 se označí jako odst. 4 a dosavadní odst. 4 se označí jako odst. 5.

V § 87 v předposlední větě se škrtají slova "uplatnění tohoto nároku" a nahrazují se slovy "zániku pojištění."

V § 91, odst. 2 vkládá se za slovy "... doba nemoci,... " věta "... dále za nepojištěné doby strávené prokazatelně v hornictví".

V posledním řádku odst. 2 výraz "§ 16" se mění na výraz "§ 15".

V odst. 3 za slovy "... zákona č. 26/1929 Sb." se vkládá věta tohoto znění: "Osobám uvedeným v § 115, odst. 4 náleží k dávkám podle tohoto zákona věkový příplatek podle zákona č. 221/1924 Sb."

§ 91 se doplňuje odstavcem 4, který zní:

"(4) Za doby (služby), strávené v československých legiích (zákon ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb., o propůjčení míst legionářům) nebo ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození (zákon ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících čs. armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození) náležejí k pensím podle tohoto zákona zvyšovací částky podle § 15, odst. 2, písm. a). Pokud doby (služby) se podle uvedených zákonů započítávají násobkem (§ 1, odst. 2 zák. č. 462/1919 Sb. a § 16 zák. č. 255/1946 Sb.), náležejí tyto zvyšovací částky týmž násobkem i v pojištění podle tohoto zákona. Ustanovení zákona ze dne 5. března 1946, č. 47 Sb., o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejno-právního sociálního pojištění, se nepoužije v uvedených směrech pro obor hornického pensijního pojištění."

§ 95 se škrtá a nahrazuje tímto novým zněním:

"(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1947.

(2) Ustanovení o dávce z uhlí (§§ 69 až 77) nabývají na Slovensku účinnosti dnem 1. dubna 1947 a vztahují se na všechny dodávky uhlí, k nimž došlo od tohoto dne, i když uzávěrky byly sjednány předtím.

(3) Tento zákon provede ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády." Takto upravený vládní návrh zákona doporučuje výbor sociálně-politický plenu sněmovny ku schválení.

Rozpočtový výbor prerokoval predložený vládny návrh dna 4. marca 1947 a usniesol sa doporučiť vládny návrh zákona prijať so zmenami, na ktorých sa usniesol výbor sociálne-politický. Pritom rozpočtový výbor sa usniesol doporučiť, aby ministerstvo sociálnej starostlivosti s ministerstvom financií venovalo osobitnú pozornosť pri schvaľovaní finančného plánu, sostaveného nositelom poistenia, na základe ktorého bude určovaný príspevok štátu k úhrade ročného schodku.

Rozpočtový výbor doporučuje súčasne prijať pripojenú rezolúciu.

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Pojištěním podle tohoto zákona je povinen, kdo na podkladě pracovního (služebního) nebo učňovského poměru je zaměstnán pod zemí nebo na povrchu

1. v hornictví (§ 131 obecného horního zákona),

2. v podnicích (závodech) na dobývání živic,

3. v podnicích (závodech) na dobývání kaolinu, magnesitu, žárovzdorných jílů, lupků, živce, sádrovce a křemence, dále křemene používaného pro výrobu ohnivzdorných výrobků a formovacích písků, pokud se dobývání děje po hornicku a je podrobeno hornopolicejnímu dozoru.

(2) Zaměstnanci národních podniků hornických, včetně zaměstnanců Ústředního ředitelství Československých dolů, národní podnik, se považují pro účely tohoto zákona za zaměstnance v hornictví podle odstavce 1, pokud nejsou vyňati z pojistné povinnosti podle § 2, odst. 1, č. 3 a 4.

(3) Ministr sociální péče v dohodě s ministrem průmyslu určí, po slyšení nositele pojištění (§ 80, odst. 1) a Ústřední rady odborů, vyhláškou v Úředním listě, podle skupin zaměstnání, které práce v hornictví se považují za práce pod zemí; stejným způsobem určí, které práce v uhelných lomech se kladou na roveň práci pod zemí. Za práci pod zemí se považuje u zaměstnanců pracujících pravidelně pod zemí také činnost, kterou z provozních důvodů nebo ve funkci člena závodní (podnikové) rady vykonávají na povrchu. U zaměstnanců na povrchu, kteří bývají přechodně zaměstnáváni z provozních důvodů také pracemi pod zemí, přihlíží se při určování doby práce pod zemí jen ke skutečně vykonávané práci pod zemí.

(1) Z povinného pojištění podle tohoto zákona jsou vyňati:

1. zaměstnanci zvláštních nehornických podniků, kteří vykonávají v hornických podnicích (závodech) nebo v podnicích (závodech) uvedených v § 1, odst. 1, č. 2 a 3 určitou, časově předem vymezenou práci s báňským provozem jen nepřímo souvisící, na př. stavby domů, silnic, drah, mostů, vodní stavby;

2. osoby, které vykonávají služby za účelem rychlé pomoci při nehodách nebo přírodních pohromách nebo za účelem rychlého odstranění provozních nebo dopravních poruch, pokud se dá předvídati, že tyto služby podle své povahy nebudou trvati déle než měsíc;

3. zaměstnanci závodů, sloužících výhradně obchodnímu odbytu těžby;

4. zaměstnanci závodů zemědělských, hostinských, ozdravoven, podniků zábavních a vzdělávacích, jakož i jiných závodů, které neslouží přímo těžbě nebo zušlechťování nerostů a živic.

(2) Revírní báňské úřady jsou povinny podati na žádost nositele pojištění posudek, zda jde o zaměstnance nebo skupinu zaměstnanců podle odstavce 1.

(1) Výdělkem podle tohoto zákona jest všechen příjem za smluvenou práci.

(2) K výdělku náležejí vedle mzdy (služebních požitků) zejména také podíly na zisku, jakkoliv nazvané přídavky, proměnlivé požitky jako tantiémy a pod., opakující se odměny, jako remunerace a novoročné, naturální a jiné požitky, které pojištěnec dostává, byť i jen obvykle, od podniku nebo od třetí osoby místo mzdy nebo vedle ní.

(3) Nedostává-li pojištěnec ani mzdy (služebních požitků) na hotovosti ani naturálních požitků nebo má-li výdělek nižší 600 Kčs měsíčně, považuje se za jeho výdělek částka 600 Kčs měsíčně.

(4) Ministr sociální péče stanoví hodnotu naturálních požitků po slyšení nositele pojištění (§ 80, odst. 1), Nejvyššího úřadu cenového a Ústřední rady odborů.

(1) Podniky jsou povinny zaznamenávati údaje rozhodně k provádění pojištění (výši - výdělku, způsob zaměstnání, služební dobu) a záznamy uschovávati po dobu, kterou určí ministr sociální péče.

(2) Nositel pojištění (§ 80) jest oprávněn dáti si předložiti záznamy, nahlížeti do nich a požadovati opisy nebo výpisy z nich.

Dávky hornického pensijního pojištění jsou

1. invalidní pense,

2. starobní pense,

3. vdovská (vdovecká) pense,

4. sirotčí pense,

5. pense rodičů a jiných pozůstalých,

6. příspěvek na sňatek,

7. odbytně,

8. léčebná péče.

(1) K nabytí nároků na dávky uvedené v § 5 je třeba, aby byly zachovány nároky na ně, u dávek pod č. 1 až 6, aby též uplynula čekací doba, dříve než nastal pojistný případ.

(2) Čekací doba činí 60 příspěvkových měsíců. Získá-li však pojištěnec do konce kalendářního roku, v němž dovrší 45. rok věku, 36 příspěvkových měsíců, považuje se čekací doba za dokončenou.

(3) Čekací doba se považuje těž za dokončenou, nastal-li pojistný případ následkem podnikového úrazu. V tomto případě se považuje za splněnou též podmínka § 14, odst. 2, po slední věty.

Příspěvkové měsíce jsou kalendářní měsíce, za které se stalo splatným pojistné na podkladě pojistné povinnosti podle tohoto zákona nebo za které v případě dobrovolného pokračování v pojištění bylo pojistné zaplaceno.

(1) Nárok na invalidní pensi má pojištěnec, který je pro svůj zdravotní stav neschopen k výkonu svého povolání (invalidní).

(2) Pojištěnec, který byl bezprostředně před vznikem invalidity alespoň po dobu pěti let zaměstnán pod zemí, nebo který z celkové doby od prvého vstupu do důchodového pojištění (zaopatření) do vzniku pojistného případu strávil alespoň polovinu doby při výkonu prací pod zemí, je invalidní, nemůže-li pro svůj zdravotní stav vykonávati práce svého posledního nebo jiného přiměřeného povolání pod zemí. Nárok na invalidní pensi podle tohoto ustanovení přísluší však jen, vznikne-li tato invalidita do 24 měsíců od výstupu ze zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost podle tohoto zákona.

(3) Pojištěnec, u něhož nejsou splněny podmínky předchozího odstavce, je invalidní, nemůže-li pro svůj zdravotní stav dále vykonávati práce svého posledního povolání, ani jiného povolání, přiměřeného dosavadnímu povolání, způsobu, jakým byl v něm zaměstnán, jeho postavení v něm, jakož i jeho praktickému i theoretickému vzdělání.

(1) Kdo si přivodil invaliditu úmyslně nebo při spáchání úmyslného trestného činu, pro který byl odsouzen trestním soudem, nemá nároku na invalidní pensi.

(2) V případech, uvedených v odstavci 1, může býti invalidní pense poskytována příslušníkům pojištěncovy rodiny, pokud jest podle zákona povinen je živiti.

(1) Nárok na invalidní pensi vzniká dnem, kdy nastala invalidita. Nelze-li jej zjistiti nebo nastala-li invalidita pozvolným zhoršováním zdravotního stavu, vzniká nárok dnem, kdy pojištěnec byl již prokazatelně invalidní, nejpozději však dnem ohlášení nároku.

(2) Nároku na invalidní pensi nemá však pojištěnec, pokud má nárok na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění.

(3) Nárok na invalidní pensi zaniká:

a) úmrtím pensisty,

b) není-li poživatel pense již invalidní.

(1) Nárok na starobní pensi na místě a ve výši pense invalidní má bez průkazu invalidity podle § 8 pojištěnec, který

1. dovršil 55. rok věku a získal alespoň 300 příspěvkových měsíců v zaměstnání pod zemí, nebo

2. dovršil 55. rok věku a získal nejméně 420 příspěvkových měsíců zaměstnání v hornictví, z toho alespoň 120 příspěvkových měsíců v zaměstnání pod zemí, nebo

3. dovršil 60. rok věku a získal 180 příspěvkových měsíců povinného pojištění, z toho nejméně 120 příspěvkových měsíců v zaměstnání v hornictví,

pokud není zaměstnán způsobem zakládajícím pojistnou povinnost v kterémkoli odvětví důchodového pojištění.

(2) Nárok na starobní pensi podle odstavce 1, č. 1 nebo 2 nepřísluší, dokoná-li pojištěnec 55. rok věku až po uplynutí 24 měsíců od výstupu ze zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost podle tohoto zákona.

(3) Ministr sociální péče může v dohodě s ministrem financí a po slyšení Ústřední rady odborů stanoviti vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení, že nárok na starobní pensi podle odstavce 1 náleží i tehdy, vykonává-li pojištěnec práce podléhající pojistné povinnosti. Toto opatření může ministr sociální péče učiniti též jen pro určité pracovní obory nebo pro určité oblasti.

(1) Nárok na starobní pensi vzniká splněním podmínek stanovených v § 11 a zaniká úmrtím pensisty nebo vstupem do zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost důchodového pojištění.

(2) Ustanovení § 10, odst. 2 platí obdobně.

Invalidní pense se skládá z částky základní a z částek zvyšovacích.

(1) Základní částka invalidní pense činí 6000 Kčs ročně.

(2) Základní částka podle odstavce 1 se zvyšuje o 14% průměrného ročního výdělku pojištěncova (§ 18, odst. 2 a 3). Dokonal-li pojištěnec 120 příspěvkových měsíců práce pod zemí, zvyšuje se základní částka podle odstavce 1 o 20% tohoto průměrného ročního výdělku.

(1) Roční zvyšovací částka invalidní pense se vyměřuje z pojištěncova výdělku (§ 3), nejvýše však z částky 6000 Kčs měsíčně, a činí

a) při zaměstnání pod zemí 2%,

b) při zaměstnání na povrchu 1.4% tohoto základu.

(2) Za každý příspěvkový měsíc získaný před 1. lednem 1946 v provisním pojištění činí ročně zvyšovací částka:

a) při zaměstnání pod zemí 40 Kčs,

b) při zaměstnání na povrchu 28 Kčs.

(3) Za příspěvkové měsíce, které získaly do 31. prosince 1946 v pensijním pojištění osoby podléhající od 1. ledna 1947 pojištění podle tohoto zákona (§ 1), náležejí zvyšovací částky podle § 21, odst. 1 a § 177, odst. 1 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících. Pokud by zvyšovací částky u osob zaměstnaných pod zemí činily méně než 40 Kčs a u osob zaměstnaných na povrchu méně než 28 Kčs, náležejí jim zvyšovací částky v této výši.

(4) Za příspěvkové doby, které získaly do 31. prosince 1946 v pojištění zaměstnanců pro případ invalidity a stáří osoby, podléhající od 1. ledna 1947 pojištění podle tohoto zákona (§ 1, odst. 1, č. 3), náležejí zvyšovací částky podle § 111 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.

(5) Příspěvkové doby uvedené v odstavci 4, pokud byly získány na podkladě zaměstnání v podnicích (závodech) uvedených v § 1, odst. 1, č. 3, jakož i příspěvkové doby uvedené v odstavci 3, se kladou pro nároky podle tohoto zákona na roven příspěvkovým dobám provisního pojištění.

Invalidní pense podle §§ 13 až 15 činí nejméně 14.400 Kčs ročně.