Podepsaní navrhují: Ústavodárné
Národní shromáždění republiky
Československé rač se usnésti:
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 16. zákona č. 320/1919 doplňuje se
novým odstavcem d) tohoto znění:
"I když manželství nebylo soudně
rozvedeno, může kterýkoliv manžel žádati
v řízení nesporném o povolení
rozluky manželství, jestliže manželé
nežijí v manželském společenství
nepřetržitě po dobu nejméně 5
let.
Otázka viny na zrušení manželského
společenství se v tomto případě
řeší jen k návrhu některého
manžela za účelem rozhodnutí o nárocích
podle § 1266 obč. zák."
V praxi se vyskytuje řada případů,
kdy manželství bylo rozvedeno z viny některého
manžela a uplynulo již mnoho let, aniž by bylo
došlo k obnovení manželského spolužití.
Tímto přerušením manželského
spolužití přestalo manželství vlastně
existovati a to nejen fakticky, nýbrž i celým
svým smyslem, účelem a mravním obsahem.
Zákon však přes to požaduje zachovávání
manželské věrnosti i mezi rozvedenými
manželi, kteří se třeba po několik
let již neviděli, což pokládáme
za stanovisko alespoň fisiologicky pokrytecké. Stává
se však i mravně pokrytecké, když manžel,
t. zv. vinný chce uzavříti nový sňatek,
nemůže však pro odpor druhého manžela
dosáhnouti rozluky. Zde dnešní právní
stav chrání manželství, které
ve skutečnosti dávno neexistuje a nemůže
tedy plniti svůj úkol v rodině i národě,
brání uzavření nového sňatku,
který by tento úkol plniti mohl. Tento stav nutí
pak t. zv. vinného manžela k žití v konkubinátě.
Děti z tohoto konkubinátu jsou pak nemanželské,
ačkoliv lidsky i mravně s hlediska účelu
a smyslu manželství, měly by býti pokládány
za manželské. Poněvadž odpor druhého
manžela proti povolení rozluky ve většině
případů jest jen rozmar a zlá vůle,
jest mravnější a pro národ prospěšnější,
aby v těch případech, kdy manželé
již spolu nežijí alespoň 5 let, byla povolena
rozluka manželství, třebas i na žádost
t. zv. vinného manžela.
Zajištění druhého manžela nebude
tím nijak dotčeno, neboť bude-li se druhý
domáhati výživného po př. odbytného,
může býti o otázce viny rozhodnuto sporem
a tím i o nárocích druhého manžela.
Státní pokladně tímto zákonem
žádné výlohy nevzniknou.