V poslední době nás došly následující zprávy:

a) Na lince Hranice-Spálov pod č. 668 pojaté do návrhu na rozšíření sítě autobusové dopravy podle budovatelského programu vlády (oblast Olomouc) provozuje od prvních porevolučních dnů autobusovou dopravu pan J. Ondřej, který si také v roce 1945 podal příslušnou žádost o udělení koncese k pravidelné hromadné dopravě osob se stanovištěm v Luboměři.

Taktéž jest pojata do shora dotčeného plánu linka Hranice-Potštát pod č. 669, provozovaná nyní na základě prozatímního povolení okresního národního výboru v Hranicích panem Bělákem, jehož žádost o udělení koncese k pravidelné hromadné dopravě osob byla podána v roce 1945.

Žádosti obou provozovatelů autobusové dopravy však odmítá ředitelství ČSD, resp. ministerstvo dopravy kladně vyříditi a to proto, že obě linky jsou pojaté do návrhu ministerstva dopravy. Podle našeho soudu jde však o návrh na rozšíření sítě autobusové dopravy, který dává stejné možnosti jak dopravcům soukromým tak i ČSD, neboť se právem domníváme, že tento návrh není monopolním návrhem ČSD na zřízení autobusových linek. Zejména v obou shora dotčených případech by bylo nanejvýše neekonomické, jakož i nemorální vůči p. Bělákovi a p. Ondřejovi, kteří začali dopravu provozovati na těchto linkách, kdy ČSD nemohla absolutně potřebu občanstva obsloužiti a kdy počali provozovati dopravu shora uvedení pánové, kteří dopravu pravidelně a řádně provozují, aby jejich žádostem nebylo zejména se strany ČSD (ministerstvo dopravy) vyhověno. Jest třeba rovněž uvážiti, je-li vhodné, aby ČSD zřizovala linky tam, kde jsou již linky v provozu, zatím co by svůj zájem měla obrátiti na zřízení linek tam, kde dopravy podobné skutečně není.

b) Okresní národní výbory Val. Meziříčí, Hranice, jakož i obce ležící na spojovací silnici obou okresních měst, žádají důrazně spojení obou středisk autobusovým spojem. Toto spojení jest ochoten obstarati pan Pavelka z Kelče, provozující autobusovou dopravu na lince Kelč-Hranice, který vlastní vcelku dva autobusy, z nichž druhý není naprosto využit a který by mohl obstarávati pravidelnou dopravu osob na lince Valašské Meziříčí-Hranice. Rovněž proti zřízení této linky se staví ČSD, které prohlašují, že tuto linku zřídí samy. Jest tedy rozhodně nehospodárné, když jest zde možnost zejména po stránce existence provozního prostředku, jakož i ochota soukromého dopravce tuto dopravu zříditi, čekati až na značně pozdější dobu, kdy bude možno ČSD podle jejich vlastních provozních prostředků tuto dopravu obstarávati. Jest pochopitelné, že tamější zájemce nemůže dopravu započíti, investovati do ní (ve formě zřízení garáže a pod.), když by tímto v pravém slova smyslu riskoval, nevěda, zda nakonec bude vyřazen z této linky autobusovou dopravou ČSD.

c) Na trati Slatinice-Olomouc a zpět provozoval na základě řádné koncese autobusovou dopravu pan Tomáš Tříska, jemuž bylo koncesní oprávnění dne 15. května 1940 na příkaz tehdejšího oberlandratu odňato z toho důvodu, že byl zajištěn bývalým gestapem a odsouzen 1. prosince 1939 bývalým německým vojenským soudem v Olomouci neoprávněně, jelikož nebyl odsouzen pro zločin. Koncese platila do roku 1942. Pan Tříska v předtuše internování okupanty zažádal si o prodloužení již 28. listopadu 1939. Z důvodu internace a zejména z důvodu odnětí koncesního oprávnění nebylo mu možno provozovati živnostenskou dopravu na uvedené trati do konce války. Po okupaci uplatňoval pan Tříska své právo na koncesi s poukazem na to, že správní akt bývalého oberlandratu jest nicotný. Než ČSD tento jeho oprávněný nárok jemu upíraly s poukazem na to, že koncese zanikla neprovozováním. Tím ovšem, když na základě dekretu presidenta republiky o obnovení právního řádu čsl. jakož i v důsledku neplatnosti a nicotnosti některých opatření bývalé okupantské vlády, za které dlužno považovati i odnětí koncese p. Třískovi, jest ovšem shora uvedené stanovisko ČSD naprosto neopodstatněné a mají-li uvedené dekrety nabýti účinnosti v celém svém rozsahu a má-li býti tímto udělena zároveň i satisfakce panu Třískovi, dlužno vycházeti z toho, že mu koncese nezanikla a že má plný nárok na obnovení provozu na této lince.

d) Na poradě o úpravě jízdních řádů v Luhačovicích dne 20. ledna 1947 zástupci ČSD prohlásili, že v tomto okrese, resp. tímto okresem budou probíhati dálkové autobusové linky ČSD, mezi jinými dálková autobusová linka Uherský Brod-Trenčín, která však má krýti místní potřebu obcí St. Hrozenkov, Bystřice p. Lop. a Bánov, která však jest plně kryta tamějšími třemi soukromými dopravci (Šupina, Buráňová, Mahdal) a to linkami St. Hrozenkov-Uherský Brod, Bystřice p. Lop.-Uherský Brod a Bánov-Uherský Brod. Na tuto námitku prohlásil zástupce ČSD (oblastní ředitelství Brno) nepřihlížeje k rozdílu mezi dopravou dálkovou a místní, že autobusová doprava bude stejně postátněna a to už vzhledem k tomu, že soukromým dopravcům vyprší vesměs v roce 1947 koncese, které jim prakticky dále prodlouženy nebudou.

e) Je třeba nanejvýš nutně zříditi autobusové linky na bývalých okrajových územích ČSR, které byly okupovány. Z nepochopitelných důvodů prohlašuje ČSD jednotlivé pohraniční okresy za svoji výsadní doménu pokud jde o zřizování autobusových spojů, znemožňujíc tím zřízení soukromých autobusových linek v našem osidlovaném území v celku odříznutém jednak od důležitých hospodářských center a od vnitrozemí, zejména pro nedostatek autobusových linek, ač na druhé straně by zde měli zájem soukromí dopravci zříditi autobusové linky zvláště proto, že mají potřebné provozní prostředky. Jen nejistota a risiko, že tyto linky na konec převezme ČSD, je odrazuje od této tak důležité služby veřejnosti a zejména přísunu dělnictva do průmyslových podniků.

f) Obdobné snahy uplatňuje ČSD, silniční doprava, i v dopravě nákladové, zřizujíc nákladné garáže a přečetný vozový park s příslušným počtem zaměstnanců v těch okresech a místech, kde pro místní potřebu plně stačí soukromí dopravci nákladní. Rovněž toto počínání jest nanejvýš nehospodárné, neboť se tímto ubírají jak provozní prostředky, tak i jiný materiál a zejména lidské síly jiným sektorům. Tak zřídily ČSD na př. garáže a vozový park ve Vsetíně, kde má zatím 3 vozy, na druhé straně zde soukromá doprava disponuje 30 vozy, v Kroměříži ČSD 4 vozy, soukromá doprava 33 vozů, Litovel ČSD 5 vozů, soukromá doprava 13 vozů, Přerov ČSD 21 vozů, soukromá doprava 35 vozů, Zlín ČSD 11 vozů, soukromá doprava 185 vozů, Olomouc ČSD 32 vozy, soukromá doprava 36 vozů, Prostějov ČSD 23 vozy, soukromá doprava 49 vozů, Šumperk ČSD 23 vozy, soukromá doprava 22 vozů atd.

V osidlovaném pohraničí provozují rovněž nákladní autodopravu soukromí provozovatelé na základě prozatímního povolení okresního národního výboru, kteří pak nemají naprosto žádné jistoty a záruky, že za své průkopnické snahy a práce ve velmi obtížných poměrech po všech stránkách se jim dostane odměny alespoň ve formě udělení koncesí pro nepravidelnou dopravu nákladů, o které si zažádali vesměs v roce 1945 a jež do dnešního dne průtahem ČSD, resp. ministerstva dopravy, nejsou vyřizovány.

g) Jak jsme již uvedli, nejen z prohlášení zástupců ČSD na poradě v Luhačovicích, ale i z denních zpráv v tisku zřejmě informovaném se strany ČSD jest veřejnosti tlumočeno, že soukromá doprava nákladová i autobusová má býti nahražena dopravou ČSD, čili postátněna. Tato prohlášení, jakož i neodůvodněné a neodpovědné zprávy, rozšiřované ČSD, nemohou rozhodně přispěti k patřičnému uklidnění hospodářského života, tím méně pak ke konsolidaci našeho státu v rámci dvouleté rekonstrukce. Dodnes platí o vzájemném poměru ČSD a soukromé dopravy zákon 77/1935, podle něhož může ministerstvo dopravy, t. j. ČSD, uplatniti přednostní nárok na pravidelnou dopravu do určité lhůty - dvou měsíců. Rovněž vládní košický program, který přejaly všechny strany národní fronty za svůj, zaručuje možnost rozvoje drobným podnikatelům a živnostníkům. Kdopak jiný může býti drobným podnikatelem a živnostníkem, kdyby ne soukromý dopravce, který plní řádně a poctivě veřejný zájem a spoustu povinností veřejnoprávních, zejména finančních.

Jest tedy nanejvýš žádoucno a spravedlivo, aby všechny tyto případy a z toho plynoucí poměr mezi ČSD a živnostenskou soukromou dopravou, který má býti upraven na základě již připravené reglementace, byly vyřešeny ve smyslu a zásad naší nové lidově-demokratické republiky, abychom se vyhnuli jednostrannému monopolisování a neúčelnému plýtvání prostředků, hmot a lidských sil.

Dovolují si proto podepsaní učiniti tímto dotaz na pana ministra dopravy:

1. Zda-li jsou mu všechny tyto případy a okolnosti dostatečně známy.

2. Jaká opatření hodlá pan ministr v těchto případech a zejména v poměru mezi soukromou dopravou živnostenskou a silniční dopravou ČSD učiniti?

3. Jaká opatření pan ministr na vyřešení všech těchto problémů a případů již učinil?