Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Aby se mohl uskutečniti dvouletý hospodářský plán, provede se národní mobilisace pracovních sil.

(²) K provedení národní mobilisace pracovních sil mají sloužiti především tato opatření:

a) ekonomické hospodaření pracovní silou;

b) začlenění do práce osob práce schopných a dosud nepracujících;

c) přechod osob, které mohou býti postrádány na dosavadních pracovních místech, do oborů, kde jich je naléhavě třeba;

d) návrat odborně vyškolených nebo vycvičených pracovních sil do původních povolání;

e) zvýšení počtu žen výdělečně pracujících;

f) začlenění osob se sníženou pracovní schopností do práce;

g) zvýšení pracovní výkonnosti a kázně.

(³) Národní mobilisace pracovních sil se provede především podle zásady dobrovolnosti. Nedosáhne-li se ekonomickým hospodařením pracovní silou, dobrovolným začleněním, jakož i dobrovolným přemístěním zaměstnanců potřebného počtu pracovních sil pro splnění dvouletého hospodářského plánu, provedou se přemisťování zaměstnanců a jiná opatření podle ustanovení tohoto zákona a další potřebné pracovní síly se opatří přidělením osob do práce podle příslušných předpisů.

(¹) Předsednictvo vlády určí po dohodě s příslušnými ministry a po slyšení jednotné odborové organisace a pro Slovensko též po slyšení sboru pověřenců zásady a postup použití prostředků k provedení mobilisace pracovních sil a stanoví zejména, ze kterých hospodářských oborů a v jakém počtu mají býti přebytečné a postradatelné pracovní síly uvolněny a ve kterých odvětvích mají býti umístěny, jakož i do kterých oborů (povolání) se mají vrátiti osoby, které jsou v nich odborně vyškoleny nebo vycvičeny. Stejně určí předsednictvo vlády pořadí důležitosti hospodářských odvětví pro umístění pracovních sil dobrovolně se přihlásivších nebo uvolněných. Ministři mohou si v případě potřeby vyžádati vyjádření příslušných hospodářských organisací.

(²) Která povolání jsou důležitá pro splnění dvouletého hospodářského plánu, jakož i stupeň jejich důležitosti, vyhlásí podle zásad usnesených předsednictvem vlády ministr sociální péče v Úředním listě.

(¹) Zaměstnavatelé jsou povinni

a) využíti co nejlépe pracovní síly a odborných znalostí svých zaměstnanců, dbajíce sociálně-politických, zdravotních a bezpečnostních předpisů,

b) organisovati práci tak, aby s vynaložením nejmenšího množství práce bylo dosaženo největšího a nejlepšího podnikového výsledku.

(²) Zaměstnavatelé smějí zaměstnávati jen takový počet zaměstnanců, který jest při plném využití pracovní doby a plném výkonu pracovníků nezbytně nutný ke splnění bezprostředních úkolů, zejména úkolů, uložených jejich podniku, závodu nebo zařízení (v dalším zkráceně "podnik") na podkladě dvouletého hospodářského plánu.

(³) Zaměstnává-li podnik větší počet zaměstnanců než je odůvodněno podle odstavců 1 a 2, jest zaměstnavatel povinen omeziti počet zaměstnanců na míru odůvodněnou podle těchto ustanovení. K tomu účelu je povinen zrušiti pracovní poměry přebytečných zaměstnanců podle ustanovení §§ 8 a 9.

(⁴) Ministr sociální péče může v dohodě s příslušnými ministry vyhlásiti v Úředním listě, buď všeobecně nebo pro jednotlivá odvětví (činnosti), že zaměstnavatelé jsou povinni vésti řádnou evidenci svých zaměstnanců a na výzvu sděliti v rámci pravidelných hlášení Státnímu úřadu statistickému pro potřebu okresních úřadů ochrany práce údaje o počtu, použití a celkového výkonu svých zaměstnanců.

(¹) Nesplní-li zaměstnavatel povinnost podle § 3, odst. 3, může mu okresní úřad ochrany práce uložiti výměrem, aby počet zaměstnanců omezil na míru tam stanovenou.

(²) Ministerstvo sociální péče stanoví v dohodě s příslušným ministerstvem vyhláškou v Úředním listě způsob řízení a podmínky, za kterých okresní úřad ochrany práce jest oprávněn naříditi jednotlivým zaměstnavatelům, kteří neplní povinností, uložených jim v § 3, odst. 1 až 3, aby rozvázali pracovní poměr s přebytečnými zaměstnanci.

(³) Zaměstnavatel, který nedodržuje ustanovení § 3 a odstavců 1 a 2 nebo předpisy podle nich vydané, nemůže požadovati, aby mu byly zprostředkovány nebo přiděleny další pracovní síly.

Dozor nad plněním povinností, plynoucích z ustanovení § § 3 a 4 vykonává ministerstvo sociální péče v dohodě s příslušným ministerstvem.

Osobám, které dosud nejsou v pracovním poměru nebo nevykonávají dovolenou samostatnou výdělečnou činnost, nebo nejsou v těchto činnostech plně zaměstnány a které se dobrovolně začlení do pracovního poměru při provádění národní mobilisace pracovních sil a zvolí si zaměstnání, po případě podnik, podle potřeb dvouletého hospodářského plánu, se poskytnou podle předpisů o podporách při začleňování do práce z účelového jmění podpory, jichž je třeba, aby jim bylo umožněno, po případě usnadněno, nastoupení zaměstnání.

(¹) Mění-li zaměstnanec dobrovolně zaměstnání s předchozím souhlasem okresního úřadu ochrany práce za tím účelem, aby přispěl hospodářsky důležitější prací k splnění dvouletého hospodářského plánu, může okresní úřad ochrany práce zkrátiti výpovědní lhůtu. Při tom není vázán zákonnými předpisy, že výpovědní lhůta má končiti určitými dny. O zkrácení výpovědní lhůty rozhodne po slyšení zaměstnavatele okresní úřad ochrany práce, uděluje souhlas k rozvázání pracovního poměru se zřetelem k důležitosti a naléhavosti potřeb zúčastněných závodů a s hlediska dvouletého hospodářského plánu. Lhůta nesmí býti zkrácena pod 14 dnů, pokud obě strany nesouhlasí s kratší lhůtou. Proti rozhodnutí okresního úřadu ochrany práce není opravných prostředků.

(²) Zaměstnanec, který vykonává dosavadní zaměstnání až do uplynutí zkrácené výpovědní lhůty podle odstavce 1 a nastoupí do nového zaměstnání do jednoho týdne po skončení dosavadního pracovního poměru, má při prvé dobrovolné změně zaměstnání vůči dosavadnímu zaměstnavateli nárok na náhradu mzdy (platu), která by mu náležela při zachování řádné výpovědní lhůty, nejvýše však za dobu 6 týdnů.

(³) Ustanovení § 6 platí obdobně.

(⁴) Byla-li by plněním povinnosti uložené v odstavci 2 zaměstnavateli způsobena mimořádná újma a jde-li o případ hodný zvláštního zřetele, může mu okresní úřad ochrany práce poskytnouti příspěvek z účelového jmění podle předpisů o podporách při začleňování do práce.

(¹) Ministr sociální péče vyhlásí podle zásad usnesených předsednictvem vlády (§ 2, odst. 1) v Úředním listě, ve kterých pracovních oborech nebo povoláních jsou zaměstnavatelé povinni uvolniti své zaměstnance.

(²) Opatření podle odstavce 1 může býti učiněno buď všeobecně nebo pro určité oblasti nebo skupiny, po případě kategorie zaměstnanců. Ve vyhlášce se stanoví podle potřeb dvouletého hospodářského plánu, kdo určí počet zaměstnanců pro přemístění do jiného zaměstnání a jakým způsobem se tak stane, po případě se také může vyhláškou blíže vymeziti okruh zaměstnanců.

(¹) Výběr zaměstnanců, kteří mají býti uvolněni podle vyhlášky ministra sociální péče, vydané podle § 8, provede zaměstnavatel v dohodě se závodním zastupitelstvem zaměstnanců do 14 dnů ode dne, kdy mu byl sdělen počet zaměstnanců určených k uvolnění. Při výběru jsou povinni říditi se zásadami, stanovenými podle § 8 a nesmějí vybrati pro uvolnění zaměstnance nemocné nebo tělesně či duševně vadné. Při uvolňování z příslušné kategorie (§ 8, odst. 2) budiž přihlédnuto k zaměstnancově upotřebitelnosti v dosavadním i novém podniku, k jeho věku a k jeho sociálním poměrům (rodinnému stavu a podobně). Seznam zaměstnanců, kteří mají býti uvolněni, předloží zaměstnavatel příslušnému okresnímu úřadu ochrany práce k přezkoušení a schválení a zároveň oznámí dotčeným zaměstnancům, že byli pojati do tohoto seznamu.

(²) Neprovedl-li zaměstnavatel v dohodě se závodním zastupitelstvem zaměstnanců výběr včas, provede jej podle zásad uvedených v odstavci 1 okresní úřad ochrany práce po slyšení jednotné odborové organisace, zaměstnavatele a závodního zastupitelstva. Úřad sdělí zaměstnavateli jména zaměstnanců, které vybral, aby vyrozuměl zaměstnance o tom, že mají býti uvolněni.

(³) Zaměstnanci, vybraní podle odstavce 1 nebo 2, mohou do 8 dnů ode dne oznámení uplatňovati u okresního úřadu ochrany práce námitky proti výběru.

(⁴) Okresní úřad ochrany práce urychleně přezkouší předložený seznam, uváží případné námitky (odstavec 3) a rozhodne, zda dává souhlas k rozvázání pracovního poměru s navrženými zaměstnanci. Má-li okresní úřad ochrany práce pochybnosti o správnosti výběru zaměstnanců (odstavec 1) nebo o správnosti postupu, projedná věc znovu se všemi zúčastněnými činiteli (odstavec 1); při tom nepřihlíží k jiným okolnostem, které jinak mají význam při udělování souhlasu k rozvázaní pracovního poměru podle platných předpisů.

(⁵) Výměr o tom, že dává souhlas k rozvázání pracovního poměru s navrženými zaměstnanci, doručí okresní úřad ochrany práce zaměstnavateli. Odvolání proti rozhodnutí okresního úřadu ochrany práce nemá odkladného účinku.

(¹) Zaměstnavatel je povinen dáti podle dalších ustanovení zaměstnancům, určeným k uvolnění, výpověď nejpozději do 3 dnů ode dne doručení výměru podle § 9, odst. 5 a sděliti jim zároveň rozhodnutí okresního úřadu ochrany práce o souhlasu k rozvázání pracovního poměru.

(²) Výpovědní lhůta pro rozvázání pracovního poměru podle odstavce 1 činí 30 dnů. Jiné výpovědní lhůty, stanovené podle zákonných předpisů, smluv, služebních řádů, stanov nebo jakýmkoliv způsobem, neplatí pro rozvázání pracovního poměru podle ustanovení § 8 tohoto zákona. Zákonné předpisy o zrušení pracovního poměru bez dodržení výpovědní lhůty nejsou však dotčeny.

(³) Zaměstnanci mají právo vybrati si do 14 dnů ode dne, kdy jim byla dána výpověď (odstavec 1) v rámci vymezeném okresním úřadem ochrany práce pracovní obor, po případě závod. Okresní úřad ochrany práce může, schvaluje-li nový pracovní poměr, přiměřeně zkrátit výpovědní lhůtu (odstavec 2), o čemž vyrozumí zaměstnance a zaměstnavatele. Proti tomuto rozhodnutí není opravného prostředku.

(¹) Nesjedná-li zaměstnanec ve lhůtě stanovené v § 10, odst. 3 se souhlasem okresního úřadu ochrany práce novou pracovní smlouvu, umístí ho okresní úřad ochrany práce (pobočka) v zaměstnání, jehož výkon lze od něho spravedlivě požadovati podle jeho tělesné a duševní způsobilosti, odborných znalostí a sociálních poměrů, se zřetelem na potřeby dvouletého hospodářského plánu. Zaměstnance mladšího 18 let lze takto umístiti jen, má-li podnik zařízení, která zabezpečují dostatečnou péči s hlediska jeho mravní a zdravotní ochrany.

(²) Umístění zaměstnance provede okresní úřad ochrany práce (pobočka) výměrem, který doručí zaměstnanci, jakož i novému a dosavadnímu zaměstnavateli. Ve výměru musí býti uvedeno označení a místo závodu, druh práce (zaměstnání) a den, kdy zaměstnanec má nastoupiti práci. Tento den budiž stanoven tak, aby pokud možno navázal na skončení dosavadního pracovního poměru.

(³) Zaměstnance lze umístiti bez jeho souhlasu mimo místo jeho bydliště (pobytu) toliko, vyžadují-li toho potřeby dvouletého hospodářského plánu. Jinak má okresní úřad ochrany práce (pobočka) umístiti mimo místo bydliště zaměstnance svobodné před ženatými. Svobodným jsou na roveň postaveny osoby rozloučené, rozvedené, ovdovělé, pokud nepečují o žádného rodinného příslušníka, který s nimi žije ve společné domácnosti a k němuž mají vyživovací povinnost. Vdané ženy nelze umístiti podle ustanovení tohoto paragrafu bez jejich souhlasu.

(⁴) Opravné prostředky proti výměru o umístění nemají zásadně odkladného účinku. Vznese-li však zaměstnanec v opravném prostředku námitky s hlediska své zdravotní způsobilosti, přezkouší je neprodleně úřední lékař okresního úřadu ochrany práce, pokud podobné námitky již nebyly přezkoušeny v řízení podle § 9, odst. 3 a okresní úřad ochrany práce o nich rozhodne podle jeho posudku; při tom může přiznati opravnému prostředku odkladný účinek. Úřední lékaři okresních úřadů ochrany práce podléhají při své činnosti podle tohoto odstavce dozoru úředních lékařů zemského úřadu ochrany práce. Na Slovensku mohou vykonávati působnost úředních lékařů úřadů ochrany práce jiní úřední lékaři, určení k tomu pověřenectvem sociální péče.

(⁵) Dosavadní zaměstnavatel musí zaměstnance včas zprostiti výkonu zaměstnání, aby mohl nastoupiti nové zaměstnání ve stanovenou dobu. Zaměstnanec je povinen nastoupiti práci ve stanovenou dobu a nový zaměstnavatel je povinen ho zaměstnati pracemi, k nimž byl určen (odstavec 2), pokud okresní úřad ochrany práce neprojeví souhlas se změnou. Na pracovní poměr, založený na podkladě výměru podle odstavce 2, se vztahují předpisy o soukromoprávním pracovním poměru.

(¹) Ustanovení § 9, § 10, odst. 1 a 2 a § 11 platí přiměřeně pro zaměstnance, kteří budou přemístěni do jiného povolání u téhož zaměstnavatele v rámci opatření, jimiž zaměstnavatel plní povinnost uloženou mu v § 3, odst. 1 až 3.

(²) Zaměstnavatel jest povinen zaplatiti přemístěnému zaměstnanci, který nastoupí práci následující pracovní den po skončení původního pracovního poměru, případnou vyšší mzdu (plat) z dosavadního pracovního poměru za smluvenou nebo zákonnou výpovědní lhůtu, je-li delší 30 dnů.

(¹) Pro zaměstnance, jež v podniku nelze dále zaměstnati pro úředně nařízené a vykonatelné organisační opatření v hospodářství, platí - pokud vláda nařízením nestanoví něco jiného - obdobné předpisy §§ 9 až 11.

(²) Úředním opatřením podle odstavce 1 je zejména opatření podle §§ 1 a 2 dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 109 Sb., o řízení výroby, dále nařízené sloučení podniku s jiným podnikem, převod pobočného závodu (pobočky, prodejny, skladu a podobně) na jiný podnik, prodej strojního zařízení jednoho podniku druhému, přeměna dosavadní výroby na jinou, přemístění podniku nebo jeho části, omezení provozu podniku nebo dočasné nebo trvalé zastavení, jakož i rozdělení zemědělského podniku za účelem přidělení novým vlastníkům.

(¹) Úřad, který činí opatření uvedené v § 13, odst. 1, je povinen neprodleně o tom zpraviti okresní úřad ochrany práce, v jehož obvodu je podnik.

(²) Okresní úřad ochrany práce (pobočka) vyzve zaměstnavatele, aby ve lhůtě, kterou zároveň stanoví, určil v dohodě se závodním zastupitelstvem zaměstnanců ty zaměstnance, které je třeba přemístiti, a sdělil bližší údaje o tom, zejména též, do kdy může uvedené zaměstnance zaměstnávati.

Na zaměstnance, kteří se dobrovolně vrátí do pracovního oboru nebo povolání důležitého nebo důležitějšího (§ 2, odst. 2) pro splnění dvouletého hospodářského plánu, v nichž jsou odborně vyškoleni nebo vycvičeni, vztahují se ustanovení § 7.

(¹) Ministr sociální péče vyhlásí podle zásad usnesených předsednictvem vlády (§ 2, odst. 1) v Úředním listě pracovní obory nebo povolání, do nichž se musí vrátiti zaměstnanci, kteří jsou v nich odborně vyškoleni nebo vycvičeni, pokud nepracují ve svém oboru nebo povolání (zaměstnání) a pokud nejsou z důležitého veřejného nebo hospodářského zájmu na svém dosavadním místě nepostradatelni.

(²) Ustanovení § 8, odst. 2 se vztahují též na opatření podle předchozího odstavce.

(¹) Seznam zaměstnanců, na které se vztahuje vyhláška ministra sociální péče, vydaná podle § 16, odst. 1, sestaví okresní úřad ochrany práce po slyšení zaměstnavatele a závodního zastupitelstva zaměstnanců a sdělí dotčeným zaměstnancům, že byli zařazeni do seznamu osob, které se musí vrátiti do pracovního oboru nebo povolání, ve kterém jsou odborně vyškoleni nebo vycvičeni. Zaměstnanci mohou podati do 8 dnů ode dne doručení tohoto oznámení námitky z důvodů svého zdravotního stavu.

(²) Pokud nebylo shledáno, že zaměstnancův zdravotní stav nedovoluje, aby se vrátil do pracovního oboru nebo povolání (zaměstnání), ve kterém jest odborně vyškolen nebo vycvičen, oznámí okresní úřad ochrany práce zaměstnavateli výměrem, že se na dotyčné zaměstnance vztahuje vyhláška ministra sociální péče podle § 16, odst. 1. Tento výměr nahrazuje souhlas s rozvázáním pracovního poměru. Ustanovení § 11, odst. 4 platí zde obdobně.

(³) O rozvázání pracovního poměru zaměstnanců (odstavec 1) a jejich umístění v jiném povolání platí obdobně ustanovení §§ 10 a 11, pokud v dalším není stanoveno jinak. Lhůta podle § 10, odst. 1 se počíná dnem doručení výměru podle odstavce 2. Námitky podle § 11, odst. 4 nelze uplatňovati.

Ministr sociální péče může v dohodě se zúčastněnými ministry a po slyšení jednotné odborové organisace a příslušné hospodářské organisace vyhlásiti v Úředním listě, že se některé druhy práce nebo zaměstnání vyhrazují především ženám. Toto opatření může býti učiněno buď všeobecně nebo pro určitá hospodářská odvětví nebo pro jednotlivé obory, po případě podniky.

(¹) Zaměstnavatelé, v jejichž podnicích jsou pracovní místa uvedená ve vyhlášce podle § 18, jsou povinni zaměstnati na takových místech především ženy. Zaměstnavatel si může do 21 dnů ode dne vydání vyhlášky nebo ode dne uprázdnění, po případě zřízení pracovního místa (§ 18) nalézti sám ženskou pracovní sílu na pracovní místo vyhrazené ženám, je však povinen oznámiti to bez průtahu okresnímu úřadu ochrany práce (pobočce). Nenajde-li si zaměstnavatel v této lhůtě ženskou pracovní sílu sám, oznámí to ihned okresnímu úřadu ochrany práce, který mu zprostředkuje vhodnou zaměstnankyni z řad uchazeček, které má v patrnosti.

(²) Nemůže-li zaměstnavatel se souhlasem okresního úřadu ochrany práce zaměstnati mužského zaměstnance, který pracuje na místě, vyhrazeném ženám a pro které přijal ženu (odstavec 1), na jiném pracovním místě, jest povinen rozvázati dosavadní pracovní poměr s dotyčným zaměstnancem podle ustanovení § 10. Výpověď musí zaměstnavatel dáti do 3 dnů ode dne, kdy mu okresní úřad ochrany práce doručil výměr o udělení souhlasu k tomu, aby na pracovním místě vyhrazeném ženám zaměstnal ženskou pracovní sílu, kterou si sám nalezl, nebo do 3 dnů ode dne, kdy mu okresní úřad ochrany práce vhodnou ženskou pracovní sílu zprostředkoval.

(³) Nedotčeny zůstávají zvláštní předpisy, podle nichž okresní úřad ochrany práce (pobočka) může uděliti nebo odepříti souhlas k sjednání pracovního poměru z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 18.

(⁴) Nemůže-li okresní úřad ochrany práce (pobočka) zprostředkovati zaměstnavateli uchazečku do 14 dnů po dni oznámení podle odstavce 1, může zaměstnavatel dosavadního zaměstnance dále zaměstnávati na vyhrazeném pracovním místě, po případě obsaditi toto místo mužským zaměstnancem při zachování platných předpisů.

(⁵) Okresní úřad ochrany práce může zkrátiti denní pracovní dobu vdaných žen, které zprostředkoval na pracovní místa vyhrazená ženám podle odstavce 1, až na 4 hodiny denně nebo až na 24 hodiny týdně; v tomto případě může zaměstnavatel zaměstnati místo mužského zaměstnance dvě síly ženské. Vdaným ženám jsou v tomto směru postaveny na roveň neprovdané ženy, které vedou samy domácnost a pečují aspoň o jednoho příslušníka rodiny. Zvláštní předpisy o ochraně života a zdraví žen nejsou tím dotčeny.

(¹) Ministr sociální péče může v dohodě se zúčastněnými ministry a po slyšení jednotné odborové organisace a příslušné hospodářské organisace vyhlásiti v Úředním listě, že některé druhy práce nebo zaměstnání jsou především vyhrazeny osobám, jejichž pracovní schopnost jest trvale snížena, a stanoviti druhy práce a činností, vyhrazené určitým stupňům nebo druhům snížené pracovní schopnosti. Toto opatření může býti učiněno buď všeobecně nebo pro určitá hospodářská odvětví nebo pro jednotlivé obory, po případě podniky.

(²) Průkazem o stupni a druhu snížené výdělečné schopnosti jsou výměry příslušného nositele sociálního pojištění nebo státního úřadu pro válečné poškozence nebo jiná veřejná listina a, není-li jich, posudek úředního lékaře okresního úřadu ochrany práce.

(¹) Zaměstnavatelé, v jejichž podnicích jsou pracovní místa uvedená ve vyhlášce podle § 20, odst. 1, jsou povinni zaměstnati na takových místech osoby se sníženou pracovní schopností. Tuto osobu si může zaměstnavatel do 21 dnů ode dne vydání vyhlášky nebo ode dne uprázdnění, po případě zřízení pracovního místa uvedeného v § 20, odst. 1, nalézti sám, je však povinen to oznámiti bez průtahu okresnímu úřadu ochrany práce (pobočce). Nenajde-li si zaměstnavatel tuto osobu v uvedené lhůtě sám, oznámí to ihned okresnímu úřadu ochrany práce, který mu ji zprostředkuje z řad osob se sníženou pracovní schopností, které má v patrnosti.

(²) Nemůže-li zaměstnavatel se souhlasem okresního úřadu ochrany práce zaměstnati zaměstnance s plnou pracovní schopností, který pracuje na místě, vyhrazené osobám se sníženou pracovní schopností a pro které přijal takovou osobu (odstavec 1), na jiném pracovním místě, jest povinen rozvázati dosavadní pracovní poměr s dotyčným zaměstnancem podle ustanovení § 10. Výpověď musí zaměstnavatel dáti do 3 dnů ode dne, kdy mu okresní úřad ochrany práce doručil výměr o udělení souhlasu k tomu, aby na pracovním místě vyhrazeném osobám se sníženou pracovní schopností zaměstnal pracovní sílu, kterou si sám nalezl (odstavec 1), nebo do 3 dnů ode dne, kdy mu okresní úřad ochrany práce vhodnou pracovní sílu zprostředkoval z řad osob se sníženou pracovní schopností.

(³) Nedotčeny jsou zvláštní předpisy, podle nichž okresní úřad ochrany práce (pobočka) může uděliti nebo odepříti souhlas k sjednání pracovního poměru z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 20.

(⁴) Nemůže-li okresní úřad ochrany práce (pobočka) zprostředkovati zaměstnavateli osobu se sníženou pracovní schopností, mající potřebnou způsobilost k výkonu příslušného druhu práce, do 14 dnů po dni oznámení podle odstavce 1, může zaměstnavatel dosavadního zaměstnance dále zaměstnávati na vyhrazeném pracovním místě nebo obsaditi toto místo jiným zaměstnancem při zachování platných předpisů.

Zaměstnavatel, u kterého se konají výlučně nebo z převážné části práce, které jsou vyhrazeny osobám, jejichž pracovní schopnost je snížena, není povinen obsaditi více než polovinu všech míst osobami se sníženou pracovní schopností.

Ustanoveními §§ 20 až 22 nejsou dotčena ustanovení §§ 96 až 108 zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce.