Právní výbor projednal ve své schůzi,
konané dne 12. února 1947, vládní
návrh zákona (tisk 399) o vrácení
některých záloh poukázaných
z ciziny na plnění dodávkových nebo
některých jiných smluv a vyplacených
pod tlakem okupace. Právní výbor pozastavil
se nad tím, že v tomto návrhu zákona
nebylo pamatováno na případy obdobných
záloh poukázaných z ciziny na Slovensko v
době jeho okupace Němci. Spokojil se však vysvětlením
úředních zástupců Národní
banky ve výboru přítomných, že
takových případů bude velmi málo,
takže prakticky by nepřicházely v úvahu.
Výbor dále k § 3 osnovy upozorňuje na
výslovné prohlášení Národní
banky, že žádosti o to, aby příjemce
nemusel vracet vyplacenou zálohu buď vůbec
nebo zčásti, bude Národní banka projednávat
v dohodě s ministerstvem průmyslu a zahraničního
obchodu. V návrhu právní výbor opravil
zjevnou tiskovou chybu v § 1 odstavec 1 na 14. řádce
"právní zástupci" na správné
"právní nástupci" a v § 6
v poslední větě navrhuje toto znění:
"provede jej ministr spravedlnosti v dohodě s ministry
financí, průmyslu a zahraničního obchodu."
S těmito změnami doporučuje právní
výbor ústavodárnému Národnímu
shromáždění, aby osnova byla schválena.
Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Devisoví tuzemci (§ 2 zákona ze dne 11.
dubna 1946, č. 92 Sb., o vázaném devisovém
hospodářství), kterým byla vyplacena
v korunách nebo v říšských markách
hodnota částek poukázaných jim z ciziny
jako záloha na plnění dodávkových
nebo některých jiných smluv, a to
a) v době od 1. října 1938 do 5. května
1945 na území republiky Československé,
obsazeném v roce 1938 německou brannou mocí,
nebo
b) v době od 1. října 1940 do 5. května
1945 v ostatních částech zemí České
a Moravskoslezské,
nebo jejich právní nástupci, jsou-li rovněž
devisovými tuzemci, jsou povinni vrátit tuto zálohu
jako plnění, kterého se jim dostalo pod tlakem
okupace, do tří měsíců ode
dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, tuzemskému
peněžnímu ústavu (peněžnímu
podniku), který jim ji vyplatil, nebo jeho právnímu
nástupci, pokud do uvedeného dne nesplnili závazek
ze smlouvy, v souvislosti s níž byl poukaz z ciziny
proveden. Splnili-li svůj závazek jen zčásti,
nejsou povinni vrátit vyplacenou zálohu do výše
částky zúčtované na plnění,
které se uskutečnilo. Obdržel-li peněžní
ústav (peněžní podnik), který
zálohu vyplatil, nebo přímo příjemce
zálohy úhradu od Národní banky nebo
od filiálky Říšské banky, zřízené
na československém území, buďtež
zálohy vráceny Národní bance Československé
v Praze.
(2) Ustanovení předchozího odstavce se nevztahuje
na poukazy provedené z Německé říše
v jejích hranicích z konce roku 1937 smluvní
stranou, která tam měla bydliště nebo
sídlo.
(3) Povinnost stanovená v odstavci 1 netýká
se částek, které byly odvedeny jako nadměrné
zisky bývalému ministerstvu hospodářství
a práce po případě podle směrnic
německého ministra hospodářství.
O vrácení těchto částek, pokud
ještě nevplynuly do státní pokladny,
se dohodne Národní banka Československá
v Praze s ministerstvy zahraničního obchodu a financí.
Nedojde-li k dohodě, rozhodne vláda.
K vrácení záloh podle § 1 lze použít
vkladů vázaných podle § 7 dekretu ze
dne 19. října 1945, č. 91 Sb., o obnovení
československé měny.
Národní banka Československá v Praze
může stanovit v případech hodných
zvláštního zřetele, že příjemce
nebo jeho právní nástupce nemá vracet
vyplacenou zálohu buď vůbec nebo zčásti.
(1) Byla-li záloha vrácena, nemá smluvní
strana, která ji poskytla, proti devisovému tuzemci
žádné nároky z toho důvodu, že
mu byla záloha poukázána nebo že ji
přijal.
(2) Peněžnímu ústavu (peněžnímu
podniku) uvedenému v § 1, odst. 1 ani Národní
bance Československé v Praze nevzcházejí
z tohoto uspořádání žádné
závazky vůči smluvním stranám.
Zálohy, které mají být vráceny
Národní bance Československé v Praze
podle § 1 a které nebudou vráceny do stanovené
lhůty, mohou být vymáhány soudní
exekucí podle výměru Národní
banky Československé v Praze, opatřeného
doložkou vykonatelnosti.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti
v dohodě s ministry financí, průmyslu a zahraničního
obchodu.