Podepsaní navrhují: Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé rač se usnésti na tomto zákoně:

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Až do účinnosti nové zákonné úpravy právnického studia se státní zkoušky a přísné zkoušky doktorské konají na právnických fakultách jako zkoušky jednooborové v pořádku zkušebních předmětů, jak jsou vypočteny v §u 4 zákona ze dne 20. dubna 1893, č. 68 ř. z., změněného zákonem ze dne 27. května 1919, č. 290 Sb. z. a n.

(2) Posluchači se ke státním zkouškám předvolávají před zákonné zkušební komisaře rigorosní, aby tito, když to uznají za spravedlivé, mohli po vykonané státní zkoušce z příslušného oboru ihned s kandidátem pokračovati v přísné zkoušce doktorské.

(1) Posluchači, kteří měli nebo mají konati první státní zkoušku na konci zimního běhu 1946/47, mohou uvedenou zkoušku vykonati během letního semestru 1947.

(2) V mezích odst. 1 tohoto §u konají posluchači první státní zkoušku během třetího semestru svého právnického studia.

(3) Státní zkoušku judiciální nebo státovědeckou mohou posluchači vykonati během konečných tří měsíců svého právnického studia.

Prvá reprobace u jednooborové státní zkoušky je možná na jeden měsíc, druhá na dva měsíce, třetí a další na dobu čtyř měsíců. Prvá reprobace u jednooborové přísné zkoušky doktorské je možná na dobu tří měsíců, druhá na dobu šesti měsíců.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1947; provede jej ministr školství a osvěty.

Několik desetiletí se v odborných kursích teoretických i praktických volá po reformě právnického studia, která se dnes v lidové demokracii pokládá za nejnaléhavější část nové zákonné úpravy řádů vysokých škol.

Po květnové revoluci byly zavedeny mocí revolučního práva t. zv. dílčí zkoušky místo dřívějších zkoušek kolektivních.

Iniciativní návrh zákona sněmovně předkládaný má pro přechodnou dobu, t. j. až do účinnosti reformy právnického studia zachovat revoluční vymoženost na tomto úseku veřejné správy.

Jednooborové zkoušky jsou opravdovým pokrokem z těchto důvodů:

Zásada sborového řízení musela v praxi v příkrém rozporu se zákony býti dávno opuštěna prostě proto, že by se nebyly vůbec zkoušky zvládly. Státní i přísné zkoušky byly tudíž konány zmatečným způsobem. Obecně rozšířenou propast mezi zákonem a skutečným životem odstranily teprve jednooborové zkoušky. Kolektivní zkoušky nejsou ani v současné době proveditelné podle zákonných předpisů, takže opuštění jednooborových zkoušek by bylo ústupkem byrokratismu.

Po odborné stránce jsou jednooborové zkoušky kvalitnější už proto, že při nich zkoušejí profesoři, kteří jsou mocí samého zákona zkušebními komisaři státních zkoušek.

Kolektivní zkoušky svádějí k povrchnosti, kdežto jednooborové zkoušky vykazují tendenci k větší prohloubenosti, která nikterak není na závadu tomu, aby komisař v učebnicích, přednáškách, cvičeních a u zkoušek zdůrazňoval a požadoval podle své povinnosti, znalosti i obecných a základních pojmů. U jednooborových zkoušek není možné prospěti většinou hlasů, takže je nutné, aby kandidát úspěšně vykonal zkoušku ze všech oborů. I v tomto směru jsou na rozdíl od kolektivních zkoušek jednooborové zkoušky přísnější.

Jednooborové zkoušky jsou úspornější časově i administrativně, což nelze dokonce v době dvouletého plánu přehlížeti.

Složitost právního života si vynucuje jednooborové zkoušky, bez nichž už nemůže existovat na př. lékařská fakulta nebo vysoké školy technické.

Jednooborové zkoušky jsou spravedlivější z toho důvodu, že znemožňují opakování zkoušky ze všech oborů pro neznalost jednoho jediného. To je vysoce důležitý argument pedagogický.

Jednooborové zkoušky jsou pružnější, poněvadž se lze ve zkouškovém procesu více přizpůsobiti posluchačově individualitě. Mimo to se jimi odstraňuje bezduchá podvojnost zkoušek z týchž předmětů, která dělá ze všech kandidátů - i z těch nejsvědomitějších - repetenty a je tudíž jednou z hlavních vyučovacích závad přestárlého systému zkouškového. K tomuto systému se po období moderních zkoušek jednooborových nemůže čs. právní řád vraceti.