Nynější městská nemocnice v Mariánských
Lázních neodpovídá plně požadavkům,
kladeným na veřejné ústavy tohoto
druhu, zejména nevyhovuje nárokům, které
dlužno vyžadovati od nemocnic v lázeňském
místě světového významu, jako
jsou Mariánské Lázně. Nemocniční
budovy jsou zastaralé a nevyhovující po stránce
stavební i po stránce provozní, neboť
nemocnice založená původně v nedostatečném
objektu byla postupně rozšiřována většinou
nevhodnými improvisacemi.
Město, které je provozovatelem tohoto ústavu,
je si vědomo tohoto neudržitelného stavu a
nutnosti co nejdříve odpomoci těmto nedostatkům,
a zabývá se otázkou přebudování
ústavu, příp. vybudováním ústavu
nového. Z tohoto důvodu, k němuž přistupuje
jako další důvod určité zatížení
města z titulu provozních nákladů
této nemocnice, uchází se město o
její zveřejnění, neboť tím
by bylo jednak definitivně rozhodnuto o budoucnosti tohoto
ústavu a dána základna i pro stanovení
investičního programu, jednak město by bylo
oprostěno od břemene provozních nákladů,
neboť nedobytné útraty ošetřovací
by nesla země.
Ministerstvo zdravotnictví je si vědomo toho, že
nemocnice je pro Mariánské Lázně nezbytností
již také proto, aby bylo možno v případě
potřeby poskytovati nemocniční ošetřování
i lázeňským hostům. Rovněž
však považuje za nutné, aby o zveřejnění
této nemocnice a o její další výstavbě
bylo rozhodnuto v rámci celé nemocniční
sítě v Čechách, připravené
zemským národním výborem v Praze.
Je to nutné tím spíše, že jde o
ústav v pohraničí, kde některé
úseky jsou nemocnicemi přesaturovány a kde
bude nezbytně nutno provésti restrikci ústavů,
resp. jejich přeměnu na jiné speciální
ústavy léčebné a ošetřovací.
Problém bude nutno řešiti zejména také
s hlediska výsledků osidlovací akce a s hlediska
plánování sídel politických
okresů.
Do definitivního uspořádání
právních poměrů mariánsko-lázeňské
nemocnice nebude dosavadní provoz tohoto ústavu
nijak ohrožen, neboť ministerstvo zdravotnictví
již prakticky s tímto ústavem nakládá
jako s ústavem veřejným a také pomáhá
udržovati jeho provoz poskytováním provozních
záloh, jako u jiných veřejných nemocnic
(v prosinci 1946 poukázáno 600.000 Kčs).
Rovněž po stránce investiční
nebude tím ohrožen další rozvoj ústavu,
neboť země Česká do programu dvouletého
plánu investičního v oboru nemocničních
staveb územní samosprávy zařadila
přípravu projektu nové mariánskolázeňské
nemocnice.