Němci nadiktovali přepočítání
naší koruny na říšskou měnu
pro t. zv. Sudety, t. j. pro území, okupované
dne 10. října 1938, poměrem 1 Kč =
12 Pf. Po obsazení celé ČSR stanovili pro
t. zv. "Protektorát" přepočítávací
kurs 1 Kč:10 Pf. Tyto rozdílné přepočítávací
kursy byly pak příčinou různý§
nesrovnalostí, z nichž následující
dvě uvádím:
1. Občané, kteří zůstali po
10. říjnu 1938 v obsazeném území
a také ti, kteří zde měli nějaký
majetek (nebo i neměli), měli k tomuto datu také
snad i nějaké dluhy, které podle nařízení
okupantů musely býti předány německým
(říšským) bankám, a to podle
onoho kursu 1 Kč:12 Pf. Sirotčí hypotekární
dluhy pak byly v roce 1942 usnesením soudů předány
bankám a spořitelnám. Tak na př. v
Moravském Krumlově převzala tyto sirotčí
dluhy "Sparkasse" ve Znojmě. Splátky i
úroky byly od té chvíle ovsem zvýšeny,
neboť pro tento ústav neplatily podmínky, za
nichž byly zápůjčky ze sirotčí
pokladny svého času poskytnuty. Naznačeným
kursem byly přepočítány dluhy ve své
začáteční výši, a podobně
i dosud vykonané splátky na kapitál. Uvádím
příkladem skutečný případ:
v roce 1926 zapůjčených 20.000 Kč
ze sirotčí pokladny bylo v roce 1938, po př.
při převzetí spořitelnou ve Znojmě
v roce 1942 přepočítáno na 2.400 RM.
Splátky do té doby vykonané byly v témž
kursovním poměru, ovšem odpočítány.
Tím by se vlastně ničeho velkého nestalo.
Ale přišel den osvobození a německá
"Sparkasse" se stala českou spořitelnou
města Znojma a převzala také všechny
pohledávky, které musela ovšem přepočítati
zpět na měnu ČSR. Učinila to poměrem
1 Kč:10 Pf. Během okupace se ovšem musel dluh
spláceti a zůstalo ke dni osvobození ještě
jako zbytek dluhu 900 RM, které podle kursu, kterým
byl dluh přepočítán z čs. měny
na měnu německou (t. j. 1 Kč:12 Pf) znamenaly
7.500 Kč. spořitelna však přepočítala
900 RM na 9.000 Kčs. Takto tedy je příslušný
občan poškozen částkou 1.500 Kčs
a s ním mnoho jiných, kterým byly diktátem
přeneseny dluhy z českých peněžních
ústavů na ústavy říšskoněmecké.
Věc se týká totiž i všech ostatních
podobných dluhů, ne jen sirotčích.
2. Na území obsazeném v roce 1938 zůstalo
mnoho Čechů, obzvláště pensistů,
kteří pobírali své pensijní
požitky z pozdějšího "Protektorátu".
Nejlépe osvětlí tyto nesrovnalosti opět
skutečný případ:
Pro listopad a prosinec 1938 obdrželi pensisté v Moravském
Krumlově pensijní požitky zálohově
z radnice v přepočítávacím
poměru, jak byl Němci nadiktován, 1 Kč:12
Pf. Po prosinci 1938 byl ale tento způsob vyplácení
zastaven a pensisté byli poukázáni na své
vlastní úřady. Těm, kteří
se vyslovili pro občanství německé
říše, byla pense vyplácena pak od úřadů
německých, později pak, když výplata
byla přenesena na úřady "Protektorátu",
mohli oni v případě poškození
žádati o vyrovnání u příslušného
úřadu německého, jak v dalším
ještě naznačím. Ti však, kteří
podle berlínské smlouvy mezi ČSR a něm.
říší optovali pro ČSR, obdrželi
pensijní požitky teprve asi po půl roce, až
tato otázka byla mezi říší a
ČSR, po př. pozdějším "Protektorátem",
vyřešena. Čechům byla pak podle německého
diktátu poukazována z "Protektorátu"
pense v přepočítávacím poměru
1 Kč:10 Pf, ačkoliv, jak řečeno, v
Sudetech platil jinak kurs 1 Kč:12 Pf. Dostávali
tudíž němečtí příslušníci,
po př. ti, kteří neoptovali a tak německé
státní občanství neodmítli,
o 2 pfeniky na 1 Kč více než dobří,
poctiví Češi, kteří nechtěli
s Němci ničeho míti.
Za celou dobu okupace bylo na př. v konkretním případě
poukázáno z "Protektorátu" od zemského
fin. ředitelství-pensijní likvidatury 190.113
Kč a obdržel tak tedy onen pensista méně
než němečtí příslušníci,
po př. než jak v Sudetech platil přepočítávací
kurs o 3802.26 RM (t. j. 190.113 Kč X 2 Pf, o něž
dostával méně). Přepočteno
podle nyní stanoveného kursu min. financí
pro přepočet říšské měny
na měnu čs. po osvobození znamená
to poškození 38.022.60 Kčs.
Že německé úřady o tomto poškození
věděly, dokazuje ta okolnost, že měly
svůj vlastní úřad pro vyrovnání
takových nesrovnalostí, a to (v překladu):
Hlavní zaopatřovací úřad Sasko
IVb v Drážďanech. Odpověď tohoto
úřadu, kterou tehdy dostal jeden občan, zní
v překladu takto:
"K Vašemu návrhu ze dne 2. dubna 1940 u hlavního
zaopatřovacího úřadu pro východní
marku:
Vyrovnání tvrdostí mohou obdržeti jen
takoví příjemci zaopatřovacích
požitků (ku př. odpočivné, pense,
požitky z dílenských pensí) německé
státní příslušnosti, jimž
na podkladě dřívějšího
pracovního nebo služebního poměru jsou
vypláceny tyto příjmy z protektorátu
Čechy a Morava nebo z území Olzy v kursu
1 Kč = 10 řpf. Dalším předpokladem
jest, že oprávnění příjemci
od 10. října 1938 bydlí na sudetoněmeckém
území a že tohoto dne měli nárok
na výplatu těchto požitků. Příjemci
sociálních rent (invalidní, úrazové,
starobní, zaměstnanecké renty) nemohou vyrovnání
tvrdostí obdržeti.
Ve Vašem případu nejsou dány tyto předpoklady
v té míře, poněvadž jste podle
Vašich udání státním příslušníkem
protektorátu Čechy a Morava.
Vašemu návrhu na povolení vyrovnání
tvrdosti (vyrovnání kursu) nemůže proto,
bohužel, býti vyhověno."
Kulaté razítko: Hlavní zaopatřovací úřad Sasko.
Podpisy.
Jak patrno, měli Němci jinou míru pro Němce
a jinou pro Čechy, neboť občané německé
národnosti a ti, kteří neoptovali, stali
se podle zmíněné berlínské
smlouvy eo ipso občany německé říše
a měli tudíž nárok na "vyrovnání
tvrdostí". Nesmíme pak zapomínat, že
mnozí z těch občanů něm. říše
(jsou mezi nimi i Češi), kteří pobírali
svou pensi o ony 2 Pf na každou korunu vyšší,
než příslušníci "Protektorátu",
zůstávají z toho či onoho důvodu
u nás v republice a pobírají svou pensi od
českých úřadů dále v
téže výši, jako jejich kolegové,
poctiví Češi, kteří byli po celou
dobu okupace proti nim poškozováni a v duchu se jim
snad smějí.
Podepsaní poslanci táží se proto p.
ministra financí:
1. zda je mu tento vylíčený stav věci
znám,
2. zda je ochoten vyrovnati stávající rozdíly
způsobené nestejným přepočítávacím
kursem Kč na RM a odčiniti křivdy a škody,
vzniklé tím právě těm našim
spoluobčanům, kteří v době
německé okupace se osvědčili jako
věrní a pevní vlastenci.