Území města Volyně a jeho okolí
je geologicky složeno z prahorních útvarů
žuly a ruly, které jsou na podzemní vodu i
prameny velmi chudé. Vodu je zde možno získati
jen jako vodu puklinovou nebo jako prameny ssuťové
v údolích, avšak jejich vydatnost bývá
velmi malá a pro zásobení větších
obcí a měst zpravidla nepostačující.
Město Volyně pověřilo roku 1930 fu
Ing. Pštross, Praha pokusným jímáním
pramenů u Starova ve vzdálenosti as 3 km. Vydatnost
těchto pramenů byla v říjnu tohoto
roku, kdy bylo abnormální sucho, 2 l/vteř.,
v listopadu pak 3,85 l/vteř. Město však potřebuje
pro zásobení 5 l/vteř. Je tedy patrno, že
vydatnost pramenů byla nedostatečná, nehledě
k okolnosti, že prameny ve vydatnosti silně fluktuují.
Vzhledem k tomu upustilo město od využití pramenů.
R. 1939 bylo pokusně vrtáno u řeky Volyňky,
kde však již v hloubce 6 m byla kompaktní skála,
takže mocnost ssuťových náplavů
je též nepatrná a nemohou se proto vytvořiti
větší zásoby spodní vody. Výsledek
sondování byl proto neúspěšný.
Sonda Ć 250 mm vrtaná až do hloubky 18 m dávala
pouze 0,28 l/vteř.
Je patrno, že vodovod města Volyně bude nutno
budovati jako vodovod kombinovaný; pro zásobení
bude nutno uvažovati o několik vodních zdrojů
(prameny i vodu podzemní), aby potřebné množství
vody bylo získáno. Je nutno hydrologicky prozkoumati
širší okolí města a podle výsledku
tohoto šetření učiniti potřebná
opatření.
Ministerstvo techniky požádalo již dopisem z
9. října 1946, č. j. 385/1-IB/3-1946 ZNV
v Praze, odd. IV-4d o vyšetření možnosti
zásobení města Volyně vodou. Dotazem
u tohoto oddělení bylo zjištěno, že
zatím toto šetření vykonáno nebylo;
oddělení bylo proto požádáno,
aby šetření bylo vykonáno co nejdříve
a aby ministerstvu techniky byla ihned podána zpráva.
Poznamenává se, že město jako stavebník
může podle platných zákonných
ustanovení získati na stavbu vodovodu příspěvky
z veřejných prostředků (min. techniky,
zdravotnictví a země Česká), asi do
45% stavebního nákladu (včetně prací
přípravných).
Na otázky v interpelaci odpovídám:
1. Ministerstvo techniky nařídilo dopisem z 9. října
1946, č. j. 385/1-IB/3-1946 zemskému národnímu
výboru odd. IV-4d v Praze, aby vyslal odborného
referenta na vyšetření možnosti zřízení
vodovodu ve Volyni a aby navrhl podle výsledků šetření
způsob řešení této otázky.
2. Ministerstvo techniky pamatuje ve svém generálním
plánu pro hospodaření s vodou i na spotřebu
pro zásobování měst a obcí
vodou v povodí toho kterého toku; plánování
vlastní vodovodní stavby je podle platných
zákonných norem (vodního zákona, zákona
o obecních zřízeních) povinností
stavebníka, t. j. města Volyně.
3. Městu se jako stavebníku může dostati
podpory podle zákona čís. 49/1931, a to jednak
z prostředků zemských 10-15% stavebního
nákladu, jednak z prostředků státních,
ministerstva techniky 20-25 % stav. nákladu a ministerstva
zdravotnictví 10-15% stav. nákladu.
Poznamenává se, že celkový státní
příspěvek podle uvedeného zákona
§ 16 nesmí přestoupiti u jednotlivých
vodovodů 35%, u vodovodů skupinových 40%
stav. nákladu.