Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Odškodné poskytované při ztrátách zvířat podle předpisů o odškodněních a podporách při nákazách a hromadných onemocněních zvířat se rovná, jde-li o nakažlivou obrnu vepřů, u selat a běhounů plné tržní ceně, u ostatních vepřů plné jateční ceně zvířete.

(2) Do odškodného, jež se poskytuje při nakažlivé obrně vepřů (odstavec 1), se započte mimo cenu těch částí usmrceného zvířete, které se ponechají majiteli s úředním souhlasem, náhrada poskytnutá po případě podle pojistné smlouvy plnou částkou.

Podle tohoto zákona se poskytuje odškodnění ve všech případech ztrát, které nastaly po 31. prosinci 1946.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v zemích České a Moravskoslezské; provede jej ministr zdravotnictví v dohodě s ministrem financí.

Odškodnění při ztrátách zvířat vzniklých zvířecí nákazou bylo upraveno vládním nařízením ze dne 28. září 1943, č. 262 Sb., o odškodněních a podporách při nákazách a hromadných onemocněních zvířat. V § 3, odst. 1 citovaného nařízení se stanoví odškodné při nakažlivé obrně vepřů ve výši 4/5 ceny zvířete, a to tržní ceny, jde-li o selata a běhouny, a jateční ceny, jde-li o ostatní vepře. Maso zvířete je však při obrně vepřů téměř nezměněno; je ho používáno k výrobě konserv a výtěžek se proto rovná zpravidla 100 % výtěžku při normální porážce jatečních vepřů. Zemědělci vytěží tedy při prodeji nutně poražených vepřů nemocných touto nákazou více, než jim podle citovaného nařízení poskytuje stát při poražení těchto zvířat na úřední příkaz. Touto skutečností vzniklo nebezpečí zatajování nákazy a obcházení předpisů veterinárně ochranných, což by mohlo míti za následek daleko větší ztráty spojené s vyššími výdaji na odškodném.

Vzhledem k těmto okolnostem došlo k vydání vyhlášky nákazové pokladny při ministerstvu zdravotnictví ze dne 2. července 1946, běž. č. 1487, Ú. l. I, částka 116/1946, jíž se stanoví 20% příspěvek k dosavadnímu odškodnění při nakažlivé obrně vepřů, takže odškodněný celkem obdrží plných 100 % ceny, vypočtené podle odškodňovacích předpisů.

K vydání uvedené vyhlášky se závazkem nákazové pokladny přispívati 20 % z vlastních prostředků došlo za předpokladu, že se ministerstvo zdravotnictví postará o patřičné zákonné ustanovení, podle kterého by bylo odškodné v plné výši 100 % uhrazováno ze státní pokladny. Tento požadavek byl odůvodňován též tím, že zemědělci uplatňují v poslední době též nároky na podpory při jiných nákazách vepřů (chřipce, mrtvici a pod.) a že nákazová pokladna přispívá též značně na pokusná očkování proti nákazám vepřů, pročež je nutno počítati v budoucnosti s většími výdaji z prostředků nákazové pokladny pro tyto účely.

Provedením tohoto zákona při nynějším rozšíření nakažlivé obrny vepřů a nynějším způsobu tlumení této nákazy by se zvýšily výdaje státu o 1,200.000 Kčs. Úhradu tuto možno v preliminované částce rozpočtu veterinární správy pro rok 1947 považovati za zajištěnou.

Výše odškodného je dosud stanovena v § 3, odst. 1 vl. nař. č. 262/1943 Sb., a činí u zvířat stižených nakažlivou obrnou vepřů čtyři pětiny ceny vypočtené způsobem tam uvedeným. Na toto ustanovení navazuje § 9 Stanov nákazové pokladny, jež tvoří přílohu k vl. nař. č. 263/1943 Sb. Směrnice pro odškodné u vepřů, uvedené v odstavci 2 právě citovaného paragrafu, zůstávají nedotčeny.

Pojistná náhrada od pojišťovny, splatná podle soukromých smluv, se započítává do odškodného v témže poměru, v jakém je poskytované odškodnění k ceně zvířete. Je proto nutno upraviti v souladu s touto zásadou předpis obsažený v § 3, odst. 3 vl. nař. č. 262/1943 Sb. a § 10 Stanov nákazové pokladny.