Otázka cen stonkových lnů ze sklizně 1946 není dosud NÚC uspokojivě vyřešena, přes všemožné úsilí lnářských organisací. Bylo již konáno několik porad se znárodněnými podniky textilního průmyslu, avšak národní podniky se zdráhají zvýšiti ceny měkkých lnů (od těchto jsou totiž závislé ceny stonků) tvrdíce, že ceny domácích lněných vláken jsou asi o 15% dražší než na západoevropských tržištích a že lnářský průmysl textilní je průmyslem exportním, který i při stávajících cenách surovin není schopen soutěže.

Ministerstvu zemědělství i NÚC byly předloženy spolehlivé kalkulace o výrobních nákladech na 1 q roseného stonkového lnu, ze kterých je zřejmo, že výrobní náklady zemědělce stouply po úpravě mezd a jiných zvýšení při této výrobě nejméně o 50%, takže dnešní průměrná cena roseného stonkového lnu HI. třídy, která obnáší 480.- Kčs za 100 kg, by měla býti zvýšena na 720.- Kčs. Vzhledem k umožnění vývozu nár. textil. podniků, požadovala zemědělská skupina zvýšení pouze o 130.- Kčs na 100 kg, takže HI. tř. roseného stonku by měla býti vykupována za 610.- Kčs. Národní podniky odmítly povoliti jakoukoliv cenovou úpravu vláken vzhledem k tomu, že dle usnesení vlády nesmí býti zvýšena cena hotového výrobku na domácím trhu a NÚC i ministerstvo zemědělství jest názoru, že otázka cen lnu není takové důležitosti, aby musila býti předložena vládě ku rozhodnutí a učiněna příslušná opatření. Ministerstvo zemědělství se spokojilo s kompromisním řešením otázky cen lnu a to tak, že tírny sleví ze své režie ve prospěch zemědělce 30.- Kčs na 100 kg roseného stonku a mimo to má přispěti průmysl přádelnický částkou 3,000.000.- Kčs, kteréžto obnosy přejdou do zvláštního fondu ministerstva zemědělství, ze kterého bude Ústředními lnářskými organisacemi vyplacena pěstiteli soukromá prémie za včasnou dodávku lnu v obnose 40.- Kčs na každý dodaný 1 q roseného stonku. Toto řešení nemůže zemědělce uspokojiti, neboť tírník bude pravděpodobně len stonkový opatrněji od zemědělce vykupovati a v případě, že by měl pracovati se ztrátou, sníží v klasifikaci při ocenění jakosti lnu cenu o ¹/₂ třídy, takže zemědělec tím ničeho nezíská. Pokládáme za nutno projednati cenu lnu ze sklizně 1946 ve vládě, aby prací přemožený zemědělec dostal za svou dřinu alespoň část zvýšených výrobních nákladů spojených s pěstováním riskantního lnu, jinak stává obava, že pěstování lnu v rámci dvouletého plánu - v němž má býti zvýšeno na plochu 23.000 ha v roce 1947 a 28.000 ha v roce 1948 - nedocílíme žádoucích výsledků a v budoucnu nebude míti žádná další hospodářská pomoc tolik účinku, aby toto odvětví opět vzkřísila. Toho si musí býti vědomo ministerstvo zemědělství, NÚC a zejména znárodněné podniky textilní, neboť se lnářstvím domácím rostou nebo upadají tyto podniky.

Domníváme se, že byly na západoevropských tržištích nahromaděny Němci určité zásoby lněného vlákna, které přišly k nám dovozem našemu domácímu průmyslu asi o 8 až 10% levněji než surovina domácí. Tyto nákupy k ukojení potřeby průmyslu však nestačí. Náš průmysl přádelnický byl v minulosti vždy odkázán na východoevropská tržiště, zejména Sovětský Svaz. Totéž se stane po odčerpání surovinových zásob na západě. Ruské lny jsou však pro náš průmysl drahé, dražší dle našeho podrobného zjištění (o 15 až 20%) než dnešní ceny našich domácích lnů. Tak ku příkladu domácí měkký len se 78 % celkové vochlovací výtěžnosti je placen průmyslem 48.- Kčs za 1 kg, kdežto len sovětského původu se 65% vochlovací výtěžnosti přijde na 0.95 dolarů, t. j. asi 47.50 Kčs, takže len se 78% výtěžnosti byl by podle toho v Sovětském svazu hodnocen 56.- Kčs, kdežto naše vlákno stejné jakosti stojí t. č. pouze 48.- Kčs. Domníváme se, že národní podniky textilní vzhledem k neracionelní výrobě zůstávají dnes pasivní a nechtějí si zvyšovati schodek dobrovolně zdraženou surovinou, neboť tento průmysl již v minulosti zvykl si kupovati drahou surovinu cizí na úkor ceny suroviny domácí. Dle našeho odhadu nakoupily již národní podniky textilní asi 380 vagonů lněného vlákna ze západu, asi 400 vagonů lze očekávati z domácí produkce a zbytek, t. j. asi 500 vagonů, bude třeba zakoupiti ze Sovětského svazu.

Aby správně byla cenová záležitost stonkového lnu vyřešena, musíme zemědělci přispěti na ztrátovou výrobu nejméně 130.- Kčs na HH. tř. stonkového lnu roseného.

Také lněné semeno zaslouží náležité cenové úpravy, zejména cena semena šlechtěného. Množitel obdržel asi 690.- Kčs za 100 kg přečištěného a setí schopného uznaného lněného semene, kdežto na zahraničních tržištích jest prodáváno ušlechtilé semeno za 2.200 až 2.400.- Kčs. Náš rolník nemůže věnovati vzhledem k nedostatku pracovních sil a naprosté nerentabilnosti práce pěstování seťového lněného semene tolik pozornosti, aby toto semeno vypěstoval a rozmnožil, čímž vznikají milionové národohospodářské ztráty, neboť ušlechtilého domácího semene pak vůbec nemáme. Ministerstvo zemědělství marně se toho času snaží získati na zahraničních tržištích asi 90 vagonů ušlechtilého lněného semene za ceny 3 X až 4 X vyšší. Naléhavost je odůvodněna pokročilostí doby a nutností stanoviti ceny starého lnu dříve, než bude zaset len nový.

Podepsaní poslanci táží se tedy:

1. Uvědomuje si vláda význam rentabilní ceny lnu pro horské zemědělce, jež souvisí s otázkou dostatečného množství suroviny pro lnářský průmysl ve dvouletém plánu?

2. Je vláda ochotna dáti bezprodleně na pořad své schůze projednání otázky příplatků k cenám lnů ze sklizně 1946?

3. Je vláda ochotna poskytnouti příspěvek k výkupní ceně lnu z r. 1946 tak, aby zemědělec k původně stanovené ceně všech jakostních tříd roseného lnu obdržel příplatek 130.- Kčs za 100 kg?