(¹) Zrušují se předpisy, které odporují tomuto zákonu, zejména:

1. tyto všeobecné organisační předpisy:

a) zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 299 Sb., o četnictvu, ve znění zákona ze dne 31. ledna 1928, č. 28 Sb.;

b) ustanovení čl. I a III a § 18, odst. 2 vládního nařízení ze dne 6. března 1936, č. 51 Sb., o organisaci policejní správy a služby a o některých jiných opatřeních v oboru vnitřní správy, jakož i čl. II a § 18, odst. 1, téhož vládního nařízení, pokud obsahují zvláštní ustanovení o státní policejní správě;

2. tyto předpisy platící na Slovensku:

a) vládní nařízení ze dne 19. prosince 1930, č. 195 Sb., o zřízeneckých čekatelích u sborů stráže bezpečnosti;

b) zákon ze dne 8. července 1942, č. 149 Sl. z., o obnovení účinnosti §§ 2 a 11 vl. nař. č. 51/1936 Sb. z. a n.;

c) zákon ze dne 11. května 1944, č. 48 Sl. z., kterým se mění některá ustanovení zákona o četnictvu;

d) nařízení předsednictva Slovenské národní rady ze dne 23. února 1945, č. 6 Sb. n. SNR, o rozpuštění četnických a policejních organisací a formací;

e) nařízení předsednictva Slovenské národní rady ze dne 23. února 1945, č. 7 Sb. n. SNR, o organisaci bezpečnostní služby;

f) nařízení předsednictva Slovenské národní rady ze dne 9. dubna 1945, č. 28 Sb. n. SNR, o organisačním předpise pro Národní bezpečnost.

(²) Zrušuje se použivatelnost:

a) vládního nařízení ze dne 9. července 1942, č. 250 Sb., o obecní výkonné policii, ve znění vládního nařízení ze dne 30. prosince 1942, č. 34 Sb. z roku 1943;

b) vládního nařízení ze dne 28. března 1944, č. 77 Sb., o protektorátní policii;

c) vládního nařízení ze dne 12. dubna 1944, č. 88 Sb., o úpravě některých služebních a platových poměrů příslušníků protektorátní policie;

d) vládního nařízení ze dne 6. listopadu 1944, č. 256 Sb., o organisačních změnách v oboru vládní policie.

(³) Nedotčeny zůstávají zejména:

a) zákon ze dne 11. února 1936, č. 33 Sb., o civilních hlídačích vojenské správy;

b) předpisy o ozbrojených strážních oddílech železničních [(§ 139 zákona ze dne 20. května 1937, č. 86 Sb., o drahách (železničního zákona)];

c) předpisy plavebněpolicejní, zejména zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 315 Sb., o zřízení Československého úřadu plavebního, a vládní nařízení ze dne 8. května 1940, č. 198 Sb., o vydávání plavebněpolicejních řádů a jiných předpisů pro vnitrozemní plavbu.

(¹) Rozhodnutí a opatření, která byla učiněna před účinností tohoto zákona, platí za učiněná podle něho, odpovídají-li jeho ustanovením.

(²) Trestní řízení, která v den počátku účinnosti tohoto zákona jsou zahájena u občanských soudů proti osobám, jež podle tohoto zákona podléhají vojenské trestní pravomoci, a která nejsou ještě v první stolici vyřízena, přecházejí na vojenské soudy.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

(¹) Obnovená republika byla postavena před vážný a naléhavý úkol zajistit vnitřní bezpečnost ve státě, čili, jak praví tato osnova, národní bezpečnost. K tomu cíli bylo třeba postavit jak správu národní bezpečnosti, tak i její výkonné orgány na nový jednotný základ. Na Slovensku bylo s touto organisací započato dříve, a to cestou legislativní (nař. č. 6/1945 Sb. n. SNR, o rozpuštění četnických a policejních organisací a formací; nař. č. 7/1945 Sb. n. SNR, o organisaci bezpečnostní služby). V českých zemích byla obdobná opatření provedena zatím jen cestou faktickou.

(²) Navenek se nová opatření v obou částech republiky projevují hlavně ve dvou směrech:

a) Správa národní bezpečnosti přechází v nižších stolicích z rukou monokratických státních orgánů do rukou kolektivních orgánů lidových (národních výborů).

b) Dosavadní roztříštěnost výkonných bezpečnostních orgánů se zásadně odstraňuje. Místo četnictva, uniformované a neuniformované státní policie a obecní výkonné policie nastupuje jednotně organisovaný státní sbor národní bezpečnosti, jehož základem se stali přijatí účastníci národního boje za osvobození a s nímž splynuly po provedené očistě i vpředu jmenované dosavadní sbory. V celku se pro tento Sbor recipují předpisy o četnictvu.

(³) Zmíněný vývoj se nedál na Slovensku a v českých zemích zcela stejně. Je však nezbytné, aby národní bezpečnost měla organisační předpisy jednotné. Tak je stanoveno také v dohodě mezi vládou a předsednictvem Slovenské národní rady ze dne 2. června 1945, podle níž je zásadní úprava otázek vnitřní bezpečnosti věcí společnou, a v dohodě ze dne 28. června 1946, podle jejíhož dodatku patří ke společným věcem i organisace vnitřní správy, tedy také organisace správních úřadů a sboru národní bezpečnosti. Definitivní úprava tohoto správního oboru bude ovšem záviseti na znění základních ústavních zákonů, takže podle okolností bude snad třeba novelisace tohoto zákona. Zatím vychází osnova ze stavu vytvořeného dohodou o slovenských poměrech, usnesenou ve schůzi vlády dne 28. června 1946. Podle této dohody je pověřenec vnitra a jeho úřad v celostátních věcech výkonným orgánem ministra vnitra. Jeho bude ministr vnitra zásadně používati při provádění úkolů národní bezpečnosti na Slovensku. Při vydávání vyhlášek ve věcech celostátních je ministr vnitra dohodou politicky vázán, aby si předem opatřil vyjádření pověřence vnitra. Těmito zásadami se řídí i osnova v jednotlivých ustanoveních.

a) Označení "národní bezpečnost" je sice nové, nikoliv však jeho obsah. Jsou to podle dosavadní obvyklé terminologie "policejně chráněné právní statky", a to tytéž, jež jsou uvedeny v čl. 2, odst. 1 org. zák. č. 125/1927 Sb. Nová formulace těchto veřejných zájmů jest zčásti odezvou výpočtu úkolů sboru národní bezpečnosti, jak jsou uvedeny v budovatelském programu Gottwaldovy vlády. Chce se tím zdůraznit, že úřady národní bezpečnosti nemají být jen policií ve starém smyslu, jež chránila vnější pořádek panujícího společenského systému, nýbrž že je jejich úkolem naplňovat staré předpisy duchem nového právního řádu, vyplynuvšího z národní revoluce.

b) Přívlastek "národní" neznamená, že by šlo o bezpečnost národa, nýbrž naznačuje se tím, že jde o právní statky celonárodního zájmu. Srovnej podobný význam termínu "národní správa".

c) V této souvislosti je třeba hned upozornit na § 2, odst. 3, podle něhož působnost jiných úřadů a orgánů v oboru národní bezpečnosti zůstává nedotčena. Jsou tedy nedotčeny i předpisy, podle nichž je přípustno dovolávati se ochrany jiných správních úřadů, po případě i soudů při porušení uvedených právních statků, na př. ústavních svobod občanských.

Úkoly národní bezpečnosti se svěřují zásadně oněm úřadům, kterým přísluší ostatní věci vnitřní správy, nepřikázané úřadům speciálním.

a) Při kolektivní povaze národních výborů jako správních úřadů národní bezpečnosti bylo třeba stanoviti též možnost individuálního rozhodování. Toto ustanovení je v souladu s prozatímním organisačním řádem zemských a okresních národních výborů v zemích českých (Úř. l. I, č. 17/1946, běž. č. 299), resp. s prozatímním organisačním řádem statutárních měst. (Úř. l. I, č. 189/1946, běž. č. 1903). Má ovšem míti povahu zákona, kdežto organisační řád je normou terciérní.

b) O soukromém zájmu je zde nutno hovořit proto, že správním úřadům národní bezpečnosti náleží obstarávat též mnoho úkolů administrativních, kde soukromý zájem strany je velmi výrazný (na př. agenda pasová).

a) Osnova opustila systém monokratických státních policejních úřadů. Příslušný administrativní aparát bude napříště výkonným zařízením národních výborů, a to i v statutárních městech (v městech se zřízeným magistrátem). Těmto městům však budou přiděleni státní úředníci. Tím se jednak ulehčí obcím náklady, jednak se zabezpečí, že úřednický aparát, přesaditelný podle potřeby služby, může být řádně a jednotně vyškolen.

b) Zřízením jednotných bezpečnostních referátů se sleduje, aby zodpovědnost za úkoly národní bezpečnosti a všechna pravomoc spočívaly u správních úřadů v rukou jediného voleného zástupce lidu.

c) Souhlas ministerstva vnitra ke zřízení obvodních úřadoven národní bezpečnosti je odůvodněn tím, že státní správa je má dotovat personálem.

Celý tento oddíl nahrazuje dosavadní předpisy zákona o četnictvu (zák. č. 299/1920 Sb. ve znění zák. č. 28/1928 Sb.) a je ovšem přizpůsoben nové koncepci sboru národní bezpečnosti.

a) O jednotném Sboru jako výkonném orgánu správních úřadů národní bezpečnosti viz všeobecnou část důvodové zprávy.

b) Zvláštními předpisy, jež jsou uvedeny v poslední větě odst. 1, nemíní se §§ 12 až 14 tohoto zákona, nýbrž předpisy materiální, zejména pak zákon o obraně státu.

c) Mezi úkoly Sboru se uvádí také výkonná služba k zajištění Československé republiky před útoky na její svrchovanost, samostatnost, celistvost a demokraticko-republikánskou formu, bezpečnost a obranu. Toto ustanovení je formulováno podle § 4 dekretu č. 5/1945 Sb. Stejná formulace je ve znárodňovacích dekretech č. 100 až 103/1945 Sb. (v předpisech o náhradě) a v konfiskačních dekretech č. 12/1945 a 108/1945 Sb.

a) K ustanovení odst. 1, č. 1 srovnej zákon ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození.

b) Převedení likvidovaných sborů (četnictva, státní policie, obecní výkonné policie) nastává ze zákona. Pokud jde o příslušníky neuniformované státní policie, dopadá formulace osnovy nejen na gážisty (členy policejního sboru), nýbrž i na právní a aktuárské úředníky z tohoto oboru služby. Ex lege se přejímají hromadně obecní sbory, vytvořené v českých zemích podle vl. nař. č. 250/1942 Sb. a č. 34/1943 Sb., o obecní výkonné policii. Ty již byly také podrobeny velitelstvím Sboru.

c) Kriminální službu vykonávají někdy i úředníci, kteří nejsou v osobním stavu zaměstnanců této služby. Zaměstnanci státní bezpečnosti pak nemají dosud vůbec zvláštního osobního stavu. Protože tedy jejich přidělení k těmto agendám není formálně dosti nepochybně zachyceno, pověřuje se ministerstvo (pověřenectvo) vnitra, aby je jednotlivě určilo pro začlenění do Sboru.

d) Odstavec 3 zaručuje, že se členy Sboru nemohou státi osoby nespolehlivé. U členů Sboru je však třeba vyžadovati vyššího stupně spolehlivosti a bezúhonnosti, jak je zdůrazněno též poukazem na "zřetel k úkolům služby". Pomýšlí se na vydání zvláštního zákona, podle kterého by se prověřila mravní a státo-občanská kvalifikace všech osob jež se staly členy Sboru při tomto prvním náboru. Srovnej obdobnou vedoucí myšlenku zákona ze dne 6. března 1946 č. 72 Sb., o úpravě některých právních poměrů důstojníků a rotmistrů z povolání a o převzetí některých osob do československé branné moci. Tomuto prověřování budou ovšem podléhat i členové Sboru, kteří se jimi stali individuálním výběrem (t. j. členové přijatí).

a) Předpisy o vojenské organisaci Sboru jsou převzaty z §§ 12, 21 a 23 zákona o četnictvu.

b) Ustanovením odstavce 2 se nic nemění na vojenských předpisech o služebním stáří.

c) Zavedení mravněpolitické a osvětové výchovy ve Sboru je provedením budovatelského programu Gottwaldovy vlády.

a) Ustanovení o jednotnosti Sboru je formulováno podle budovatelského programu vlády.

b) K otázce hlavního velitele Sboru srovnej § 2 a § 18, odst. 2 zákona o četnictvu.

c) Možnost odchylné úpravy podle posledního odstavce je předvídána na př. pro kriminální ústřednu (jež je oddělením ministerstva vnitra), jakožto pro nejvyšší orgán služby kriminální.

O bezpečnostním letectvu srovnej vyhlášku ministerstva vnitra ze dne 25. března 1946, o zřízení letectva sboru národní bezpečnosti (Úř. l. I, č. 58/1946, běž. č. 954).

K podrobné organisaci Sboru srovnej dosud § 3 zákona o četnictvu.

K předpisu o ubytování Sboru srovnej dosud § 25 zákona o četnictvu.

Předpisy o zabezpečení účasti Sboru na obraně státu jsou recipovány z §§ 4 až 6 zákona o četnictvu.

Předpisy o podřízenosti Sboru jsou v celku recipovány z § 2 a z §§ 7 až 11 zákona o četnictvu. Představeným úřadem Sboru však nebude vždy správní úřad národní bezpečnosti v první stolici. Útvary se zvláštním posláním, zmíněné v § 15, odst. 1, jsou na př. letecké hlídky.

a) Předpisy o právním postavení členů Sboru při vykonávání služby jsou recipovány z §§ 13 až 15 zákona o četnictvu.

b) Ustanovení o právu použití zbraně bylo rozšířeno o čtyři body, totiž č. 5, 6, 7 a 8. První ustanovení (použití zbraně při střežení objektu) bylo převzato z práva slovenského (§ 13, odst. 1, písm. e) novely k zákonu o četnictvu č. 48/1944 Sl. z.). Podobné ustanovení je také ve vládním nařízení č. 270/1936 Sb. o stráži obrany státu [§ 5, odst. 1, písm. b)]. Druhé ustanovení (použití zbraně v celním pohraničním pásmu) je modifikovaný předpis z vl. nař. č. 270/1936 Sb., § 1, odst. 1, písm. e). Třetí ustanovení (použití zbraně při letecké službě) je rozvinutý předpis § 19, odst. 3 vlád. nař. č. 148/1934 Sb., který se však dosud vztahoval jen na cizozemská letadla. Čtvrté ustanovení (použití zbraně při bezpečnostní službě na pohraničních vodách) je nové a bylo formulováno obdobně k bodu č. 7. Ve vnitrozemí není třeba takového ustanovení, protože neuposlechnuvší plavidlo je stále možno stíhat.

a) Ustanovení o doplňování Sboru a propouštění jeho členů jsou vcelku recipována z §§ 17 až 20 a z § 22 zákona o četnictvu.

b) Ženy budou přijímány do Sboru (§ 21, odst. 4) zpravidla pro výkonnou službu sociálně bezpečnostní (zejména pro úkoly preventivních a represivních opatření v oboru kriminality mládeže). V tomto případě budou přičleněny ke složce kriminální. Bylo by však možno použít jich i při pořádkově službě. Budou podrobeny dodatečnému vojenskému výcviku ve Sboru a budou ovšem i podléhati vojenské trestní pravomoci; nikoli však vojenským cvičením, protože k nim nejsou povinny podle branného zákona.

c) Kompetence přijímati uchazeče a prováděti jmenování ve Sboru se bude říditi obecnými předpisy. To znamená: až do šesté platové stupnice osobní úřad, do páté a čtvrté vláda, od třetí president republiky. Pokud jde o Slovensko, bude postupováno podle čl. IV dohody o slovenských poměrech, usnesené ve schůzi vlády dne 28. června 1946.

Tímto ustanovením mají býti odstraněny pochybnosti, zda člen Sboru, který je přidělen správnímu úřadu národní bezpečnosti, nadále podléhá vojenskému soudnictví a má práva výkonného orgánu (právo zatýkat, právo použít zbraně atd.).

K přemísťování členů Sboru srovnej § 16 zákona o četnictvu.

K povolování sňatků pro členy Sboru srovnej § 24 zákona o četnictvu. Povolení k sňatku se již neomezuje věkem žadatele ani požadavkem definitivy.

Služební a osobní úřad jsou pojmy práva personálního. (Srov. § 151, odst. 5 platového zákona č. 103/1926 Sb., § 9 služ. pragm., § 2 vl. nař. č. 420/1942 Sb. atd.). Je třeba zmocnění pro ministra vnitra k jejich určení, ježto pro zvláštní povahu bezpečnostní služby a její vojenský charakter a organisaci nebude možno přiznati povahu služebního úřadu nejnižším organisačním složkám (na příklad velitelství stanice).

a) Pro Slovensko viz nařízení Slovenské národní rady č. 28/1946 Sb. n. SNR., o úpravě služebních a platových poměrů členů sboru národní bezpečnosti a k tomu prováděcí nařízení č. 74/1946 Sb. n. SNR.

b) Současně s tímto zákonem má vyjít vládní nařízení o služebních kategoriích ve Sboru pro služební třídu Ib. Rovněž vládním nařízením, jež se zde předvídá, bude upraveno schéma pro zařadění úředníků výkonné služby neuniformované státní policie.

Toto ustanovení má zabrániti, aby v oboru národní bezpečnosti, za nějž je resortně odpovědný ministr vnitra, nevznikaly další bezpečnostní sbory nad rámec připuštěný zákonem.

Tato osnova je rázu organisačního, kdežto v materiálním právu nepřináší novot. Proto také nic nemění na dosavadních úkolech obcí v oboru národní bezpečnosti, jak je znají platná obecní zřízení. Obce jsou však omezeny tím, že nemohou napříště míti vlastních bezpečnostních sborů pro své všeobecné úkoly národní bezpečnosti, jak je předvídal bod č. 15 Směrnic pro národní výbory místní a okresní, schválených vládou dne 19. května 1945 (Úř. l. č. 7, běž. č. 6). Protože Sbor národní bezpečnosti nebude orgánem místních národních výborů a nebude podléhati jejich příkazům, bude poměr všech obcí k správním úřadům národní bezpečnosti takový, jak býval u oněch obcí, jež ani dosud neměly vlastních bezpečnostních sborů. Kde nestačí obec svými silami, nastupuje odpovědnost státu (srov. § 28, odst. 1 a § 60 čes. obec. zříz., § 27, odst. 1 a § 55 mor. a slez. ob. zříz. a § 10 čet. zák. č. 299/1920 Sb.).

a) Zřizování státních policejních úřadů v českých zemích se dálo v různých dobách na podkladě odchylných právních předpisů a lze je v tom směru zařaditi do tří skupin. První skupinu tvoří státní policejní úřady zřízené do vydání zákona č. 165/1920 Sb., druhou ty, které byly zřízeny podle tohoto zákona; třetí skupinu pak tvoří státní policejní úřady zřízené podle vládního nařízení č. 51/1936 Sb.

Do první skupiny patří především státní policejní úřady v Praze a v Brně, zřízené r. 1785. Předpisy o jejich organisaci byly původně vydávány jen interně, teprve později byly publikovány v zemském zákoníku. O státním policejním úřadě pražském viz vyhlášku č.35/1851 čes. z. z. a o brněnském vyhlášku č. 44 a 45/1910 mor. z. z. Územní obvod pražského státního policejního úřadu byl pak neustále rozšiřován celou řadou předpisů, nejposléze vyhl. č. 99/1944 Sb. Z dalších sem patří zejména státní policejní úřad v Ostravě (vyhl. č. 210/1894 ř. z.) a v Plzni (vyhl. č. 33/1918 čes. z. z.).

Některé z těchto předpisů byly pak nahrazeny normami, vydanými na podkladě cit. zák. č. 165/1920 Sb. Tak na př. státní policejní úřad brněnský byl nově organisován vyhl. č. 285/1922 Sb. Podle zmocnění v tomto zákoně obsaženého byla pak zřízena řada státních policejních úřadů. Patří sem ku příkladu státní policejní úřady v Liberci (vyhl. č. 286/1922 Sb.), v Ostravě (vyhl. č. 344/1922 Sb.), v Opavě (vyhl. č. 341/1922 Sb.), v Plzni (vyhl. č. 664/1920 Sb.) atd. O podrobnostech lze se poučiti ze "Slovníku veřejného práva čs.", sv. III., str. 160 a násl.

Do třetí skupiny patří státní policejní úřady a jejich expositury, zřízené na základě vl. nař. č. 51/1936 Sb. Viz zejména vyhl. č. 124/36 Sb., dále vyhlášky č. 292/1936 Sb., č. 10/1937 Sb., č. 59/1937 Sb., č. 222/1937 Sb., č. 43/1938 Sb., č. 131/1938 Sb., č. 169/1938 Sb., č. 273/1938 Sb., č. 274/1938 Sb. a pak řadu pozdějších vyhlášek, vydaných v době nesvobody.

b) Na Slovensku byly zvláštní policejní úřady (zvané většinou policejní kapitanáty) v městech s právem municipálním nebo v městech s regulovaným magistrátem. Po převratě byla r. 1919 převzata státem policie v Bratislavě a v Košicích. Další vývoj se dál už podle zmíněných československých předpisů.

c) Za okupace nastoupila v pohraničí policejní organisace německá. Ve vnitřní oblasti českých zemí zůstaly tyto státní policejní úřady, které pod změněným názvem ředitelství národní bezpečnosti existují dosud: Praha, Kladno, Plzeň, České Budějovice, Hradec Králové, Náchod, Brno, Jihlava, Olomouc a Ostrava. Na Slovensku byly státní policejní úřady zrušeny nařízením č. 6/1945 Sb. n. SNR, a pak administrativní cestou obnoveny v Bratislavě a v Košicích.

d) Jedním z důsledků tohoto předpisu ve spojení s § 4 bude, že místní působnost městských úřadů národní bezpečnosti ve statutárních městech a v městech se zřízeným magistrátem bude omezena jen na území obce.

e) Podle obecních zřízení v zemích českých se vrací obcím zejména tato kompetence: péče o bezpečnost osoby a majetku, péče o bezpečnost a snadnost dopravy na cestách, povolování zábav, policie mravnostní, policie čelední a záležitosti ohlašovací.

f) V této souvislosti je třeba uvésti, že ustanovením zákona (§§ 2 a 5) zanikají i zvláštní kriminální úřadovny. K tomu se podotýká: Organisace kriminální služby se rovněž dála odchylně v obou oblastech republiky: Na Slovensku je zvláštním potřebám tohoto oboru činěno zadost zřizováním speciálních výkonných orgánů uvnitř Sboru. Proti tomu v zemích českých byly pro kriminální službu zřízeny zvláštní úřady, totiž kriminální ústředna, zemské kriminální úřadovny, oblastní kriminální úřadovny a okresní kriminální úřadovny (viz výnos min. vnitra o organisaci kriminální služby, Úř. l. č. 68/1945, běž. č. 133). Nyní se stav v českých zemích přizpůsobuje stavu slovenskému. Likvidaci těchto zvláštních úřadoven, jež vznikly výnosem, není třeba zvlášť upravovat zákonem.

Toto ustanovení platí jen pro první nábor do Sboru.

a) Není nutné vypočítávat v derogační klausuli všechny normy o organisaci jednotlivých státních policejních úřadů; tím spíše, že mnohé z nich nebyly ani publikovány. Srovnej výklady k předchozímu paragrafu.

b) Není třeba výslovně se zmiňovat o tom, že zůstávají nedotčeny předpisy o finanční stráži a o vězeňské stráži, ježto jejich úkoly, speciálně zaměřené, nelze počítati k úkolům národní bezpečnosti ve smyslu této osnovy.