Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ošetřovatelé nemocných bez diplomové kvalifikace, kteří tuto činnost vykonávají z povolání nebo podle řeholních stanov, budou na žádost podanou do pěti roků ode dne vyhlášení tohoto zákona připuštěni k mimořádné ošetřovatelské diplomové zkoušce:

1. prokáží-li trestní zachovalost;

2. předloží-li potvrzení správy ústavu nebo zařízení, v němž jsou činni, že se osvědčili jako ošetřovatelé, a nejsou-li řeholního stavu, že se písemně zavázali, že zůstanou nejméně pět roků po úspěšném vykonání mimořádné ošetřovatelské diplomové zkoušky ve službách dosavadního zaměstnavatele;

3. prokáží-li, že do dne vyhlášení tohoto zákona vykonali tento předběžný odborný výcvik:

a) nejméně 15 roků ošetřovatelské činnosti v léčebných ústavech, nebo

b) ošetřovatelskou činnost v léčebných ústavech a úspěšné absolvování ústavního běhu ošetřovatelského podle ustanovení § 57, odst. 2 vládního nařízení ze dne 17. března 1927, č. 22 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů světských ošetřovatelů v civilních státních ústavech léčebných a humanitních a ve všeobecné nemocnici v Praze, ve znění předpisů je měnících a doplňujících, nebo rovnocenného ošetřovatelského běhu (§ 7, odst. 1), činí-li celková doba tohoto výcviku nejméně 10 roků, nebo

c) ošetřovatelskou činnost konanou převážně mimo léčebné ústavy, avšak nejméně jeden rok v nemocnici, a úspěšné absolvování ošetřovatelského běhu (§ 7, odst. 1), činí-li celková doba tohoto výcviku nejméně 15 roků.

Ošetřovatelské běhy, uvedené pod písm. b) a c), je možno absolvovati též dodatečně po vyhlášení tohoto zákona.

(¹) O žádostech za připuštění k mimořádné ošetřovatelské diplomové zkoušce rozhoduje příslušný zemský národní výbor, na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví.

(²) Žadatel musí vyhovovati podmínkám uvedeným v § 1. Zemský národní výbor, na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví, může však podle směrnic, které vydá ministerstvo zdravotnictví, v jednotlivých případech hodných zvláštního zřetele zkrátiti po slyšení zaměstnavatele délku závazku podle § 1, č. 2, písm. b), jakož i povoliti úlevy z ustanovení o délce a způsobu předběžného odborného výcviku (§ 1, č. 3).

(¹) Ministerstvo zdravotnictví nebo orgán jím pověřený zřídí po slyšení zemských národních výborů, na Slovensku pověřenectva zdravotnictví, potřebný počet zkušebních komisí při větších nemocnicích a jmenuje jejich členy a náhradníky.

(²) Zkušební komise se skládá z úředního lékaře jako předsedy, z primáře nemocnice, při níž je komise zřízena, nebo z jeho zástupce, a ze sestry představené nebo z vrchní diplomované sestry nebo její zástupkyně, u osob řeholních z řeholní diplomované sestry představené nebo její zástupkyně.

(³) Zkušební komise rozhoduje většinou hlasů.

(⁴) Organisační a zkušební řád těchto komisí vydá ministerstvo zdravotnictví.

(¹) Zkouška je ústní a jejím předmětem je praktická činnost ošetřovatelská.

(²) Zkušební komise vydá kandidátům, kteří zkoušku vykonali s úspěchem, mimořádný ošetřovatelský diplom.

(³) Zkoušku je možno opakovati pouze jednou, a to nejdříve po šesti měsících další ošetřovatelské činnosti v nemocnici.

Osoby, které vykonaly s úspěchem mimořádnou ošetřovatelskou diplomovou zkoušku, se kladou na roveň diplomovaným ošetřovatelkám a diplomovaným ošetřovatelům nemocných podle nařízení ze dne 25. června 1914, č. 139 ř. z., o ošetřování nemocných z povolání provozovaném.

(¹) Ošetřovatele nemocných bez diplomové kvalifikace, kteří tuto činnost vykonávají z povolání nebo podle řeholních stanov, připustí komise zřízená podle § 5 nař. č. 139/1914 ř. z. na žádost podanou do pěti let od vyhlášení tohoto zákona k jednoročnímu doplňovacímu výcviku v ošetřovatelské škole (§ 7, odst. 1),

a) vyhovují-li podmínkám stanoveným v § 1, body 1.a 2,

b) vyhovují-li podmínkám stanoveným v § 4 nař. č. 139/1914 ř. z.,

c) prokáží-li, že do podání žádosti vykonali tento předběžný odborný výcvik:

1. nejméně 4 roky ošetřovatelské činnosti v léčebných ústavech, nebo

2. činnost v ošetřovatelské a zdravotní službě v rodinách nebo v charitativním ošetřování nemocných v domácnostech, a úspěšné absolvování ošetřovatelského běhu této služby (§ 7, odst. 1), činí-li celková doba tohoto výcviku nejméně 4 roky.

(²) Komise uvedená v odstavci 1 může podle směrnic, které vydá ministerstvo zdravotnictví, povoliti v jednotlivých případech hodných zvláštního zřetele úlevy z ustanovení o délce doplňovacího výcviku v ošetřovatelské škole podle odstavce 1, z ustanovení o délce a způsobu předběžného odborného výcviku podle odstavce 1, písm. c), a z ustanovení § 4, odst. 1, č. 5 a 6 nař. č. 139/1914 ř. z.

(³) Absolventi doplňovacího výcviku v ošetřovatelské škole mají nárok na připuštění k diplomové zkoušce podle §§ 7 a násl. nař. č. 139/1914 ř. z.

(¹) Ministerstvo zdravotnictví stanoví směrnicemi, jež vyhlásí v Úředním listě, které ošetřovatelské běhy se považují za rovnocenné ústavním běhům ošetřovatelským podle § 57, odst. 2 vl. nař. č. 22/1927 Sb. [§ 1, č. 3, písm. b)], které ošetřovatelské běhy se považují za běhy uvedené v § 1, č. 3, písm. c) a v § 6, odst. 1, písm. c), č. 2, která služba se považuje za ošetřovatelskou a zdravotní službu v rodinách, která za charitativní ošetřování nemocných v domácnostech (§ 6, odst. 1, písm. c), č. 2), a jak se provádí doplňovací výcvik v ošetřovatelské škole (§ 6, odst. 1).

(²) Bude-li toho vyžadovati veřejný zájem zdravotní, může ministerstvo zdravotnictví na návrh zemského národního výboru, na Slovensku pověřenectva zdravotnictví, v jejich oblasti všeobecně prodloužiti vyhláškou v Úředním listě (Úředním věstníku) lhůtu pro připuštění k mimořádné ošetřovatelské diplomové zkoušce (§ 1), jakož i pro připuštění k doplňovacímu výcviku v ošetřovatelské škole (§ 6, odst. 1).

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ministry.

Ministerstvo zdravotnictví připravuje v rámci dvouletého plánu pronikavou celostátní reformu ošetřovatelství, která bude uskutečněna vydáním nového ošetřovatelského zákona. Tento zákon nahradí staré a požadavkům dnešní doby nevyhovující nařízení ze dne 25. června 1914, č. 139 ř. z., o ošetřování nemocných z povolání provozovaném, a sjednotí a zreformuje všechny předpisy týkající se ošetřovatelství.

Poněvadž příprava tohoto zákona si vyžádá delší doby, je třeba vyřešiti prozatím rychle alespoň jednu z nejnaléhavějších potřeb v tomto oboru, totiž umožniti ošetřovatelskému personálu bez diplomové kvalifikace, aby svou kvalifikaci doplnil a byl postaven na roveň ošetřovatelskému personálu diplomovanému. Jde o splnění dávného přání ošetřovatelského personálu, které je v přítomné době plně podporováno zejména též Ústřední radou odborů.

Výcvik v ošetřovatelských školách a diplomové zkoušky upravuje shora zmíněné nařízení č. 139/1914 ř. z. K přijetí žákyně do ošetřovatelské školy vyžaduje se kromě jiných podmínek stáří 18 let a absolvování měšťanské školy nebo přiměřené všeobecné vzdělání. Školení je dvouleté a skládá se z roku učebního (theoretického) a z roku zkušebního, během něhož žákyně konají praktický výcvik v nemocnicích jako ošetřovatelky na zkoušku. Osvědčí-li se, mají nárok na připuštění k diplomové zkoušce, po jejímž úspěšném vykonání získávají titul diplomovaných ošetřovatelek a mohou vykonávati ošetřovatelské povolání. Obdobné předpisy platí pro muže, kteří se chtějí věnovati ošetřovatelskému povolání (muži tvoří však sotva ¹/₁₀ ošetřovatelského personálu).

Služební a platové zařazení ošetřovatelského personálu v civilních státních ústavech léčebných a humanitních a ve všeobecné nemocnici v Praze upravilo vládní nařízení č. 22/1927 Sb. Rozeznává dvě služební kategorie: ošetřovatele a pomocné ošetřovatele. Ošetřovatelem může býti ustanoven jen ten, kdo kromě splnění ostatních podmínek uvedených v § 3 cit. vl. nař. prokáže odbornou způsobilost diplomovou zkouškou podle nařízení č. 139/1914 ř. z. Do kategorie pomocných ošetřovatelů je možno přijmouti kromě ošetřovatelů diplomovaných (první služební skupina) též ošetřovatele nediplomované (druhá služební skupina); u těchto se vyžaduje (kromě splnění všeobecných podmínek) vzdělání vyšší než je obecná škola a vykonání závěrečné zkoušky po absolvování šestiměsíčního ošetřovatelského běhu. Poněvadž podle tohoto vládního nařízení jsou na základě § 212 platového zákona upraveny i poměry ošetřovatelského personálu, zaměstnaného u veřejnoprávních korporací a ústavů, na něž se vztahuje § 19 zákona č. 394/1922 Sb., jsou ve všech veřejných ústavech léčebných a ošetřovacích zaměstnáni vedle ošetřovatelů diplomovaných a od počátku plně ke své práci kvalifikovaných též ošetřovatelé nediplomovaní; obdobně je tomu ve vojenských ústavech léčebných a ošetřovacích, i ve službách soukromých.

Mezi nediplomovaným ošetřovatelským personálem je dnes však mnoho sil, které dlouholetou praxí, účastí v různých odborných kursech a intensivním sebevzděláváním dosáhly ve svém povolání vysoké úrovně. Mnohé z nich nemohly v mladších letech dosáhnouti diplomové kvalifikace pro nedostatek ošetřovatelských škol, pro finanční obtíže, nebo pro nedostatek předběžného vzdělání, a nyní již většinou dávno překročily věkovou hranici 35 let, kterou je omezeno přijetí do ošetřovatelských škol. Jsou zařazeny do nižší služební skupiny a jsou hůře placeny a často i méně respektovány než síly diplomované, ač mívají stejnou zodpovědnost a stejné povinnosti a vykonávají je stejně svědomitě. Tato okolnost bývá zdrojem neshod a nespokojenosti mezi ústavním personálem; je třeba ji co nejrychleji odstraniti a zhodnotiti dosavadní poctivou práci staršího ošetřovatelského personálu.

Proto se dává skupině nediplomovaného ošetřovatelského personálu s dlouholetým předběžným odborným výcvikem možnost zrovnoprávnění s personálem diplomovaným, a to vykonáním mimořádné diplomové zkoušky (I. oddíl zákona). Podmínky, za kterých se tak děje, jsou zárukou, že diplomovanému ošetřovatelskému personálu budou takto postaveny na roveň jen síly kvalitou rovnocenné.

Nediplomovanému ošetřovatelskému personálu, který má kratší předběžný odborný výcvik, dává osnova možnost, aby za jistých podmínek se podrobil pouze jednoročnímu doškolení v ošetřovatelské škole a tím získal nárok na připuštění k diplomové zkoušce podle nařízení č. 139/1914 ř. z. (II. oddíl zákona).

Jakmile tento zákon nabude účinnosti, přikročí se k novelisaci vládního nařízení č. 22/1927 Sb. Ošetřovatelský personál, který získá mimořádný diplom, bude s ošetřovatelským personálem diplomovaným zrovnoprávněn i ve svých služebních a platových nárocích; dále nediplomovanému personálu, zaměstnanému ve veřejných ústavech se umožní doplňovací výcvik, aniž by trpěl provoz ústavu, a konečně v budoucnu se ze shora uvedené druhé služební skupiny stane jen průpravný stupeň tím, že bude přijímán jen personál, který má předpoklady k doplnění řádného ošetřovatelského výcviku. Konečným cílem pak je nahraditi postupně ve všech veřejných ústavech personál bez diplomové kvalifikace personálem diplomovaným, což se stane, jakmile pomine nynější katastrofální nedostatek ošetřovatelského personálu.

K vykonání zkoušky (odd. I.) ani k doškolení (odd. II.) nikdo nebude nucen. Těm, kdo se jim nepodrobí, budou ovšem zachována všechna dosud nabytá práva.

Ustanovení tohoto zákona platí stejně pro civilní i řeholní ošetřovatelstvo. Jsou přechodné povahy; předpokládá se, že během pěti let budou skončeny nejen mimořádné diplomové zkoušky všech podmínky splňujících osob, pokud se ke zkouškám přihlásí, ale také doškolení podle II. oddílu osnovy. Průběh doškolení je závislý na kapacitě ošetřovatelských škol (zejména jejich povinných internátů) a na přílivu nových žákyň, kterým se ovšem ošetřovatelské školy musí věnovati v prvé řadě. Proto většina ze stávajících 20 ošetřovatelských škol bude moci v jednom školním roce vyhraditi jen několik míst silám doškolovaným.

Předpokládá se, že bude možno doškolovati vjednom školním roce asi 200 sil. Roční náklad na toto doškolování (zejména na internátní poplatky za doškolované osoby, plat potřebných instruktorek, honoráře za přednášky a j.) se odhaduje přibližnou částkou 1,000.000 Kčs. Bude hrazen z rozpočtu ministerstva zdravotnictví. Pro rok 1946 bylo na doškolování a mimořádné diplomové zkoušky zajištěno v mimořádném rozpočtu 400.000 Kčs (B, hlava I, tit. 1, odd. 20, § 2, pol. 13); pro další léta provádění tohoto zákona bude na tento účel zařazována do řádného rozpočtu (kap. 22, tit. 1, § 6, pol. 101) částka 1.000.000 Kčs ročně. Podle prozatímního odhadu nepřesáhne počet všech doškolovaných osob výše 1000. Z výše uvedených rozpočtových částek bude též hrazena náhrada skutečných výloh, spojených s mimořádnými diplomovými zkouškami; podle předběžného odhadu to bude asi 50 - 100.000 Kčs ročně.

Tento náklad se státní správě vrátí ve formě úspor, kterých se docílí zaměstnáváním pouze kvalifikovaného ošetřovatelského personálu. Odborným ošetřováním nemocných se totiž zabraňuje škodám na zdraví a na životech, které někdy vzniknou neodbornými ošetřovatelskými zásahy, a zkracuje se neproduktivní doba nemoci a rekonvalescence; účelným zacházením s ústavním inventářem, léky, obvazovým materiálem a prádlem se pak dociluje značných úspor věcných.

Podmínky v tomto paragrafu mají zaručiti, že k mimořádným diplomovým zkouškám budou připuštěny jen osoby odbornými i osobními kvalitami rovnocenné těm, kdo prošli normálním dvouletým výcvikem v ošetřovatelské škole a diplomovou zkouškou, a že dosavadní ošetřovatelský diplom nebude znehodnocen snadnou možností získat diplom mimořádný.

Podmínka č. 1 nepotřebuje bližšího vysvětlení. Podmínka č. 2, písm. a) má zaručiti, že ke zkouškám budou připuštěny jen osoby svědomité a schopné, k ošetřovatelskému povolání se hodící. Podmínka č. 2, písm. b) se ukládá civilnímu ošetřovatelstvu, aby se zabránilo odcházení zapracovaných sil z dosavadních míst, zejména z menších venkovských ústavů. Při stanovení podmínky č. 3, písm. a) až c) se vychází z úvahy, že patnáctiletá praxe v léčebných ústavech, nebo desetiletá praxe v léčebných ústavech, spojená s absolvováním ošetřovatelského kursu, nebo patnáctiletá ošetřovatelská praxe, získaná sice převážně mimo léčebné ústavy, ale z toho po dobu alespoň 1 roku ztrávená v nemocnici a v ošetřovatelském běhu, dostatečně nahrazují intensivní dvouletý výcvik v ošetřovatelské škole.

Poněvadž zejména na Slovensku neměli všichni v úvahu podle tohoto zákona přicházející zájemci příležitost absolvovati ústavní ošetřovatelské běhy podle § 57 vl. nař. č. 22/1927 Sb., dovoluje se jejich absolvování i po vyhlášení tohoto zákona.

Zkoušky podle tohoto zákona jsou institucí mimořádnou a proto bylo nutno je časově omeziti; nově nastupující ošetřovatelský personál nebude míti důvodu spoléhati na možnost podobných úlev v budoucnu a musí se podrobiti včas pravidelnému školení.

Rozhodování o žádostech za připuštění k mimořádné diplomové zkoušce je řešeno obdobně, jako je tomu u diplomových zkoušek podle nařízení č. 139/1914 ř. z. (§ 9, odst. 3).

Aby nebyli vyloučeni z výhod tohoto zákona žadatelé, kteří nesplňují podmínky § 1, č. 3 zcela přesně, ale přece natolik, že je záruka dostatečného předběžného odborného výcviku, může zemský národní výbor, na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví, při rozhodování o připuštění ke zkoušce povoliti úlevy zde uvedené podle směrnic ministerstva zdravotnictví. Půjde ovšem je o výjimečné, zvláštního zřetele hodné případy, zejména u osob za okupace persekvovaných. Tam, kde pro zvláštní okolnosti případu by se jevil příliš tíživým závazek podle § 1, č. 2, písm. b), bude možno jej po slyšení dosavadního zaměstnavatele zkrátiti, pokud to ovšem nebude v rozporu s veřejným zájmem zdravotním.

Podle počtu a místního rozložení přihlášených kandidátů se zřídí potřebný počet zkušebních komisí a jmenují se jejich členové a náhradníci. Tato působnost se svěřuje ministerstvu zdravotnictví. Ministerstvo rozhodne po slyšení zemských národních výborů, na Slovensku pověřenectva zdravotnictví, může však k tomu pověřiti i jiný orgán. To bude praktické zejména pro Slovensko, kde bude moci ministerstvo pověřiti výkonem pověřenectvo zdravotnictví. Pro zřízení komisí budou pak ministerstvem zdravotnictví vybrány větší nemocnice dobré úrovně, jejichž odborní zaměstnanci budou vhodnými examinátory. Přihlášení kandidáti budou zkoušeni pokud možno komisí jim nejbližší, ne-li přímo v nemocnici, kde pracují. Složení komise bylo voleno tak, aby v ni byl zastoupen jak zájem veřejného zdravotnictví (úředním lékařem), tak zájem lékařské a odborně-ošetřovatelské složky nemocniční správy. Komise, jejíž všichni tři členové budou zkoušeti, rozhodne většinou hlasů. Podrobnosti budou upraveny v organisačním a zkušebním řádu.

Cílem zkoušky, které nepředchází žádná ucelená theoretická průprava, je zhodnotiti kandidátovy praktické znalosti a zručnosti a posouditi, zda může býti v tomto ohledu postaven na roveň ošetřovatelům diplomovaným. Proto jsou předmětem zkoušky otázky z praktického ošetřovatelství.

Ustanovení odstavců 2 a 3 jsou obdobou příslušných ustanovení nařízení č. 139/1914 ř. z.

Cílem zákona je zrovnoprávniti ošetřovatelský personál, který získal mimořádný ošetřovatelský diplom, s ošetřovatelským personálem, který získal diplom podle nařízení č. 139/1914 ř. z. Na základě tohoto ustanovení vztahuje se na ně na př. právo na titul (§ 10 a § 16 cit. nař.), povinnost zachování tajemství v povolání (§ 17), ohlašovací povinnost (§ 18) atd. Chystanou novelisací vládního nařízení č. 22/1927 Sb., provede se i služební a platové zrovnoprávnění ošetřovatelského personálu s mimořádným diplomem s ostatním diplomovaným ošetřovatelským personálem.

Dalším cílem zákona je poskytnouti určité skupině nediplomovaného ošetřovatelstva možnost dosáhnouti řádného diplomu podle nařízení č. 139/1914 ř. z. za snazších podmínek, než jsou stanoveny pro nové žákyně. Od této skupiny se požaduje kromě vyhovění podmínkám, které jsou v § 1, č. 1 a 2 uloženy skupině první, ještě splnění podmínek pro přijetí žáků do ošetřovatelské školy, zejména předepsané předběžné všeobecné vzdělání a dále předběžný ošetřovatelský výcvik, uvedený v odstavci 1, písm. c), č. 1 a 2. Ročním výcvikem v ošetřovatelské škole doplní si tato skupina ošetřovatelstva své theoretické i praktické odborné vzdělání tak, že bude dostatečně připravena k vykonání diplomové zkoušky podle cit. nařízení, ke které je možno jinak přistoupit až po dvouročním školení. Podmínky cit. nařízení pro připuštění k diplomové zkoušce byly zachovány i pro tuto skupinu; je však možno obdobným způsobem jako v ustanovení § 2, odst. 2 povoliti úlevy, a to z ustanovení o délce doplňovacího výcviku, o způsobu a délce předběžného odborného výcviku, o všeobecném vzdělání, a dále z podmínky, že žadatelka nemá míti povinnost pečovati o nezletilé dítě nebo vésti vlastní domácnost.

Kromě ústavních běhů ošetřovatelských ve veřejných léčebných ústavech, pořádaných pro nediplomované ošetřovatelstvo II. skupiny, existovala celá řada různých i soukromých ošetřovatelských kursů, všeobecných i speciálních, rozličné délky i kvality. V době, kdy nebylo dostatek ošetřovatelských škol, byly četně navštěvovány těmi, kdo se chtěli věnovati ošetřovatelství a nemohli věnovati potřebný čas a náklad na dvouleté školení. Mezi kandidáty mimoř. diplomových zkoušek bude mnoho těch, kdo takové kursy absolvovali; ministerstvo zdravotnictví si tedy ponechává možnost rozhodnouti, které z těchto kursů jest považovati za rovnocenné běhům podle § 57 vl. nař. č. 22/1927 Sb.

Ošetřovatelská a zdravotní služba v rodinách byla za okupace normována směrnicemi ministerstva vnitra ze dne 30. března 1942, č. K-3120-30/3-1942 a provádí se podle nich až do nové úpravy ministerstvem zdravotnictví. Ošetřování nemocných v domácnostech konají dále některé kongregace jako službu charitativní. I zde ministerstvo zdravotnictví vymezí v zájmu jednotnosti praxe směrnicemi, která služba se považuje za ošetřovatelskou službu v rodinách a za charitativní ošetřování nemocných v domácnostech. Směrnice o doplňovacím výcviku v ošetřovatelských školách upraví jednak jeho organisaci s ohledem na to, aby jím nebyl rušen výcvik řádných žákyň školy, jednak jeho náplň tak, aby obě skupiny doškolovaných osob [§ 6, odst. 1, písm. c), č. 1 a 2] získaly ty znalosti nebo ten druh praxe, který jim k všestrannému ošetřovatelskému výcviku chybí.