Při znárodnění průmyslu bylo silně zdůrazněno, jak v tisku, tak i ústavními činiteli, že pro vedení těchto podniků mohou přijít v úvahu jen lidé s nejlepší kvalifikací a odbornými znalostmi, bez ohledu na politickou příslušnost a jakoukoliv protekci.

Prakse však ukazuje, že těchto zásad není vždycky dbáno. Jsou případy, že na vedoucích místech některých národních podniků, ano i v ústředí těchto podniků, jsou příslušníci jedné rodiny, nebo velmi blízkých příbuzenských vztahů, což vzbuzuje oprávněnou nedůvěru zaměstnanců těchto podniků a jest důvodem stížností z řad osazenstva. (Na př. Pojizerské bavl. závody, nár. pod.).

Projevují se také snahy, aby lidé, kteří jsou již jmenováni na nejpřednějších místech vedení v ústředí znárodněného průmyslu, byli jmenováni jako ředitelé nebo vedoucí úředníci jednotlivých závodů téhož odvětví, takže by se jednalo o kumulaci funkcí a paradox, že by dotyčný byl sám sobě nadřízeným (Schichtovy závody v Ústí n. L.).

Vyskytují se případy, že někteří vedoucí úředníci znárodněných průmyslových podniků nepředložili dosud osvědčení o národní a státní spolehlivosti a při tom zastávají důležitá vedoucí místa, ač musili pro odpor osazenstva svá bývalá působiště opustiti (generál. tajemník Stalinových závodů).

Podepsaní táží se proto pánů ministrů průmyslu a výživy:

1. zda jsou jim uvedené skutečnosti známy,

2. zda jsou ochotni ztrpěti, aby - na rozdíl od státní služby - byla v okruhu jednoho národního podniku vedoucí místa obsazována osobami v blízském příbuzenském poměru,

3. zda jsou ochotni zameziti, aby byly kumulovány funkce, jež jsou podle obecných zásad neslučitelné,

4. zda jsou ochotni postarati se o to, aby všichni, zejména vedoucí úředníci ve znárodněném průmyslu prokázali svoji státní a národní spolehlivost.