Páni poslanci Pexa, Fusek, Brukner, Hořínek
a Horák podali interpelaci, v níž se dožadují
obnovení volnosti obchodování pro obchodníky
koňmi.
Obchodem koňmi po živnostensku zabývalo se
v Čechách a v zemi Moravskoslezské poměrně
málo osob, majících k tomu zvláštní
kvalifikaci osobní i odbornou a zvláštní
zařízení. Po většině provozovali
tuto živnost a ještě dnes o její provozování
se ucházejí povozníci, hostinští,
koňští řezníci, obchodníci
s dobytkem i jiní drobní živnostníci
a též někteří malí i větší
rolníci. Ti, vedle svého jiného zaměstnání
provozovali, případně by chtěli provozovati
obchod koňmi spíše příležitostně
a docílili tak snadno značných zisků,
případně výhod. Z nepřípustných
praktik, používaných v obchodě koňmi,
uvádím příkladem tento: Obchodníci
koňmi, kteří byli zároveň koňskými
řezníky, kupovali opotřebované nebo
starší koně za cenu jatečných
koní, patřičným ošetřením
a krmením docílili lepšího vzhledu těchto
koní a pak je prodávali dále jako užitkové
koně s velkým ziskem. Praktiky obchodníků
koňmi byly jak před okupací, tak v době
nesvobody v četných případech předmětem
stížnosti se strany zemědělců,
kteří při tom utrpěli mnohdy značnou
ztrátu. Nereelnost v obchodě koňmi nepodařilo
se vymýtit ani vyhláškou ministra zemědělství
č. 292/43 Sb.
Stav a chov koní v našem zemědělství
byl válkou a okupací velmi poškozen. V Čechách
a zemi Moravskoslezské nenastalo sice zmenšení
početního stavu, neboť armády přecházející
tímto územím, zanechaly zde větší
počet koní, jimiž byl úbytek vyvážen.
Za to však nastalo velké zhoršení co do
jakosti a též tím, že se v jednotlivých
oblastech promísily různé druhy koní.
Na Slovensku však nastal i velký úbytek početní,
takže zde byl po skončení války velký
nedostatek koní.
Za tohoto stavu musilo ministerstvo zemědělství
přikročiti k plánovitým opatřením
jednak k vyrovnání počtu koní v jednotlivých
oblastech státu, jednak k zlepšení kvality
stavu koní a dalšího chovu. Zejména
je třeba docíliti toho, aby v jednotlivých
oblastech byli chováni jen koně jednoho druhu.
Tato opatření by však nemohla míti výsledku,
kdyby byl připuštěn volný soukromý
obchod koňmi, který se přirozeně řídí
jen hledisky zisku.
To se ukázalo hned po skončení války,
kdy nezodpovědní jednotlivci ze všech částí
státu skupovali v Čechách koně a hříbata
za přemrštěné ceny a vyváželi
je do pohraničních krajů a na Slovensko,
kde byla nouze o koně a prodávali je tam za dvojnásobné
ceny. Při tom docházelo i k řetězovému
obchodu.
Z tohoto důvodu musilo ministerstvo zemědělství
dne 29. září 1945 zakázati volný
prodej koní a hříbat. Výnosem č.
j. 16.024/II/2-1946 ze dne 6. února 1946, nebyl prodej
koní a hříbat uvolněn, a to ani pro
hospodářská družstva. Tímto výnosem
bylo jenom povoleno zcizování a nabývání
koní starších dvou let cestou okresního
národního výboru v rámci nezbytného
vyrovnání stavu koní, prováděného
okresním národním výborem uvnitř
hranic okresu, případně zemským národním
výborem uvnitř hranic země; dále byl
povolen prodej hříbat uvnitř okresu anebo
do sousedního okresu za účelem dochovu zemědělcům,
majícím potvrzení Jednotného svazu
českých zemědělců o nutné
potřebě koně mladšího dvou let;
taktéž bylo povoleno zcizování plemenných
klisen a klisniček uvnitř hranic země jen
na členy organisace chovatelů koní, které
byly přiděleny individuálně Jednotným
svazem českých zemědělců; disposicí
s hříbaty, pro která nebylo zájemců
v okresu nebo v sousedství, a disposicí s plemennými
klisničkami a klisnami, pokud šlo o jejich přesun
do jiných okresů, byl pověřen Jednotný
svaz českých zemědělců, jelikož
bylo třeba dbáti toho, aby přesuny nebyla
v okresech porušována jednosměrnost chovu koní.
Při tom ministerstvo zemědělství stanovilo,
aby přesuny koní a hříbat byly pověřovány
výlučně družstevní organisace,
hlavně za účelem přesné evidence
pohybu koní a hříbat a k zajištění
zájmu plánovité plemenitby koní.
Při přesunu koní z Čech na Slovensko
šlo o úředně organisovanou výpomoc
českých zemědělců koňmi
zemědělcům na Slovensku v krajích
postižených válkou. Věc musila býti
provedena s největším urychlením jednotně
a s vyloučením každého zisku a proto
mohly býti jejím provedením pověřena
jen hosp. družstva.
Tak, jak tomu bylo v interpelaci č. 195, podané
poslanci Křepelou, Kobylkou a Tornem v zájmu obchodníků
dobytkem, i v této interpelaci se páni interpelující
poslanci odvolávají na zájem a přání
zemědělců, avšak neprávem. Zemědělci
nejsou poškozeni vyřazením obchodníků
koňmi, ale byli by poškozeni, kdyby těmto obchodníkům
bylo znovu ponecháno volné pole. Zemědělci
si nepřejí, aby byli znovu vydáni pověstným
obchodním methodám obchodníků koňmi
a aby zásahem těchto obchodníků byl
mařen plán zvelebení chovu koní.
Na druhé straně družstevní organisace,
jejichž prostřednictvím se uskutečňuje
přesun koní a hříbat, pokud jest přípustný,
poskytují plnou záruku, že při těchto
přesunech bude dbáno zájmů celého
zemědělství. Zemědělské
družstevnictví jest totiž pověřeno
zvelebováním zemědělské výroby
a bude tudíž i při přesunech koní
plně přihlížeti k zájmům
plánovaného zlepšení chovu koní.
Tvrzení, že zemědělská družstva
nemají potřebných stájí, neodpovídá
skutečnosti. Ministerstvo zemědělství
se přesvědčilo, že hospodářská
družstva mají vlastní nebo najaté stáje.
Počet obchodníků koňmi, u kterých
tento obchod byl jediným zaměstnáním,
je velmi malý. Tito mohou při dnešní
velké potřebě pracovních sil bez těžkostí
nalézt práci a slušný výdělek
při činnosti produktivní a v řádné
distribuci. Ti, kteří provozovali obchod koňmi
vedle jiného zaměstnání, se budou
moci plně věnovati tomuto druhému zaměstnání.
Výtka, že ministerstvo zemědělství
nezachovává své vlastní vyhlášky,
je neopodstatněn. Vyhlášky 133/43 a 292/43
týkaly se úpravy obchodu koňmi a živnostenských
oprávnění k obchodu koňmi. Opatření
ministerstva zemědělství, vytýkaná
v interpelaci, týkají se však zákazu
volného prodeje koní a hříbat, tedy
jiného předmětu. Ostatně úřad,
který vyhlášku vydal, může ji i
změnit, resp. může upravit materiál,
jehož se vyhláška týká, jinak.
Je dávným, dnes konečně alespoň
částečně splněným požadavkem
zemědělců, aby obchod s jejich výrobky
byl v rukou zemědělských družstev. Teď,
když se konečně přistupuje k reorganisaci
celé distribuce, ministerstvo zemědělství
musí trvat v zájmu zemědělství
na obchodu prostřednictvím družstev, i když
ještě tu a tam i v družstvech jsou určité
zbytky starého ducha obchodování.