Zodpovědění této interpelace bylo předstiženo tím, že ústavodárné Národní shromáždění přijalo dne 20. prosince 1946 na základě poslaneckého iniciativního návrhu zákon o vyvlastnění Pražského sanatoria v Praze-Podolí (zák. č. 251/46 Sb.), který ustanovil, že vláda určí způsob jeho využití. Již usnesením ze dne 26. února 1946 vláda rozhodla, že Podolského sanatoria bude využito k účelům porodnicko-gynaekologické kliniky s klinikou kojeneckou a novorozeneckou, s klinickým oddělením mateřským a s příslušnými poradnami. Současně vláda zmocnila ministry školství a osvěty, zdravotnictví, financí a techniky, aby učinili vše nezbytně nutné k okamžitému zahájení příslušných adaptačních prací.

Na základě tohoto usnesení pověřilo ministerstvo techniky již v březnu m. r. prováděním adaptačních prací Zemský národní výbor v Praze. Při provádění projektů adaptací Podolského sanatoria vyskytla se celá řada technických potíží, které velmi brzdily adaptační práce. Původní projekt adaptací také neodstraňoval všechny závady a bylo nutno dodatečně vypracovati detailnější plány. Rovněž otázka převodu vlastnického práva k nemovitostem Podolského sanatoria, která narážela na značné obtíže, nepřispívala nijak ke zrychlení realisace projektu investičních prací. Nyní, kdy tato otázka je vyřešena, půjdou práce investiční rychleji kupředu. Se strany shora jmenovaných ministerstev bude učiněno vše potřebné k urychlenému aktivování ústavu.