Je obecně známo, že mimořádný rozsah retribuční agendy nemohl býti zdolán jen vlastními silami z řad trestních soudců a státních zástupců a že proto bylo třeba si vypomoci vedle těchto zvlášť v trestním soudnictví školených pracovníků ještě právníky z jiných oborů. Retribuční soudnictví přineslo pak s sebou již pro své množství, závažnost a složitost četných případů přirozeně i skutečnost, že občas ojediněle dojde k nežádoucímu průtahu v některém řízení, neboť i při pilné práci nejsou soudcové a veřejní žalobci mnohdy s to učiniti neprodleně vhodná opatření v běžném chodu agendy, jak by povaha věci vyžadovala, zejména vypomáhají-li i osoby, jež pro trestní soudnictví nejsou zvlášť připraveny.

Ústav pro duševně choré v Bohnicích sdělil sice v červnu 1946 krajskému soudu v Táboře, že Alfréd Schmidt jen simuluje duševní chorobu, naproti tomu však Schmidtův obhájce předložil jmenovanému soudu usnesení ze dne 17. července 1946 od opatrovnického soudu o tom, že je přípustné držet Alfréda Schmidta v ústavě choromyslných pro duševní chorobu. Toto usnesení s působností na 6 měsíců je opřeno o znalecký lékařský posudek soudního znalce.

Z uvedeného plyne, že nešlo o unikání trestu s přímým vědomím soudních orgánů v Táboře.

I když lze míti oprávněné pochybnosti o vhodnosti dalšího opatření krajského soudu v Táboře, podle něhož byl pak v září přezkoumáván duševní stav Alfréda Schmidta dvěma soudními znalci od krajského soudu trestního v Praze, neposkytuje uvedený postup krajského soudu v Táboře podklad k závěru, že šlo o vědomou podporu protistátních živlů soudními orgány, zejména vyzněl-li zmíněný znalecký posudek lékařů u krajského soudu trestního v Praze z 5. října 1946 v tom smyslu, že u Alfréda Schmidta jeho depresivní stav značně pominul a bude-li jeho zlepšení pokračovat, možno s hlediska psychiatrického předpokládat, že odsouzený bude schopen v několika týdnech nastoupit svůj trest. Alfréd Schmidt nastoupil trest dne 12. prosince 1946.

V trestní věci Emila Sluky došlo k průtahu v převzetí obviněného z ústavu choromyslných zpět do soudní vazby jednak postupováním věci od krajského soudu v Kutné Hoře mimořádnému lidovému soudu v Praze, jednak z všeobecných příčin vpředu nadhozených. Bylo učiněno opatření, aby co nejdříve došlo k dodání Emila Sluky do soudní vazby. Podle sdělení věznice krajského soudu trestního v Praze stalo se tak dne 27. listopadu 1946.

Z vylíčeného stavu věci nutno dovodit, že ve zmíněných dvou případech nebylo zjištěno vědomé nebo snad dokonce záměrné porušování zákona a vládního programu, tím méně pak šlo o akce protistátních nebo protilidových živlů.

Z povahy obou případů třeba soudit, že skutečný duševní stav obviněných byl znám jen vyšetřujícím lékařům a později několika osobám, jež byly pověřeny písemným vyřízením sdělení o duševním stavu obviněných, takže veřejné pohoršení v lidu nemohlo být postupem soudu vzbuzeno, ani nebyla přivedena v nevážnost soudcovská nezávislost nebo dokonce zprofanován soudcovsky stav.