Usnesením vlády ze dne 16. května 1946 bylo pověřeno ministerstvo vnitra, aby podalo zprávu o možnostech přestěhování poněmčeného obyvatelstva z obcí Frélichov, Dobré Pole a Nový Přerov do vnitrozemí a o možnostech osídlení těchto obcí reemigranty z Jugoslavie. Československá vláda dospěla k tomuto rozhodnutí na základě opakujících se nepříznivých zpráv o chování se tamního obyvatelstva, jak během okupace, tak i po květnu 1945.

Jest třeba podotknout, že tyto obce v německém prostředí nasákly silně němectvím již za Rakousko-Uherska a že ani za 20 let čs. státu nebyla germanisace chorvatského obyvatelstva zcela zastavena. Tak v r. 1921 dožadovali se obyvatelé ve Frélichově demonstrativně otevření německé školy, v r. 1919 protestovali občané z Nového Přerova proti zrušení německé školy.

V Dobrém Poli chodilo do české školy v r. 1918 jen 30 dětí, do německé 100. Po zrušení tamní německé školy chodily děti Chorvatů ve vysokém počtu do německé školy v Pratelsbrunnu.

Ve volbách do Národního shromáždění v r. 1935 obdržely české strany v Dobrém Poli 138 hlasů, německé 204, ve Frélichově české strany 372, německé 343, v Novém Přerově české strany 216, německé 245.

Při obecních volbách zvítězily zpravidla kandidátky německých stran a proto také úřadování bylo vedeno v německé řeči.

Ve Frélichově byla zavedena úřední řeč česká až v r. 1933. Také společné kandidátky česko-chorvatské, ba dokonce výlučně chorvatské při obecních volbách propadly. V r. 1935 byla ve všech obcích založena místní skupina strany SdP, která se ve volbách stala nejsilnější stranou. Rovněž Deutscher Kulturverband měl v těchto obcích značné úspěchy. Pokud jde o členství v této organisaci, vykazovaly ostatní, ryze německé obce, účast nepřevyšující 25% obyvatelstva, zatím co ve Frélichově byla účast 28%, v Novém Přerově 37% a v Dobrém Poli dokonce 72%. V kritických dnech pro republiku byly z těchto obcí organisovány průvody SdP do blízkého Drnholce, jichž s účastnila většina obyvatelstva. Bylo prokázáno, že obyvatelstvo pašovalo z Rakouska na čs. území zbraně a prapory s hákovým křížem, takže při okupaci byla jimi většina domů ozdobena.

Při odtržení pohraničního území došlo v těchto obcích k výtržnostem. Místní Němci za pomocí některých Chorvatů napadli Čechy a také Chorvaty. Individuálním šetřením bylo zjištěno, že v Dobrém Poli bylo buďto ztýráno neb byl poškozen nábytek u 23 Chorvatů, v Novém Přerově nebyl ztýrán nikdo, avšak trpělo nebo se účastnilo aktivně boje proti nacismu 5 osob, ve Frélichově bylo ztýráno 10 osob. V Novém Přerově vynesli někteří Chorvaté ze školy československé vlajky a veřejně je trhali a šlapali po nich. Ve Frélichově byla zhotovena figurina znázorňující presidenta Dr. Beneše a pak potupně popravována.

Ve všech obcích byly založeny Zelly der NSDAP a část obyvatelstva se stala členy této organisace nebo jejich odnoží. Podle výsledku voleb projevovala se nadpoloviční většina obyvatelstva jako Němci. Tento poměr zůstal zachován také za okupace s tím rozdílem, že Chorvaté, kteří za republiky své pravé smýšlení tajili, za okupace svou německou národnost při sčítání lidu na t. zv. Haushaltslistech výslovně uvedli. Velká část stala se členy různých nacistických organisací. Podle spisového materiálu, zajištěného při různých příležitostech, nebo přivezeného z Rakouska, kam byl okupanty odvezen, mohl být alespoň částečně rekonstruován pravý stav politického a národnostního smýšlení.

Podle tohoto materiálu bylo ve třech chorvatských obcích 56 členů SdP, 189 členů NSDAP, 10 členů SS, 148 členů SA, 21 členů NSKK, 366 členů NSV, 25 členek Ns-Frauenschaftu, 69 členek Ns-Frauenwerku, 154 členů HJ, 83 členů BdM, 46 členů Deutscher Kulturverband. Z uvedeného počtu mohlo být spolehlivě zjištěno pouze členstvo NSV, ježto byla nalezena úplná kartotéka členstva. Členství v ostatních složkách bylo zjištěno buď v této kartotéce, pokud tam bylo vyznačeno, nebo v materiálu býv. Wehrmeldeamtu, kde každý vojnou povinný Chorvat musil udat členství v každé polovojenské organisaci. Členství v SA bylo zjištěno v t. zv. Diensstbuch der SA, členství NSF a NSFW v zanechaných Sammellistech.

Ku dni 10. října 1943 byl v těchto obcích proveden soupis osob na t. zv. Haushaltslistech. Tyto doklady byly nalezeny toliko v Novém Přerově, zatím co ve dvou zbývajících obcích byly tyto Haushaltslisty ještě před osvobozením zničeny. V Novém Přerově vyplnilo tyto listy celkem 210 rodin. Z toho 109 rodin vyplnilo rubriku Volkszugehörigkeit s označením Deutsch, dalších 100 rodin tuto rubriku vůbec nevyplnilo a pouze jedna rodina uvedla národnost "Kroatisch". Že tyto obce celou dobu, tedy i za prvé republiky, žily německým způsobem života, nejlépe nasvědčuje ta skutečnost, že na př. ve Frélichově na hřbitově z celkového počtu 200 pomníků mají chorvatsky nápis pouze 3 pomníky, zatím co ostatní jsou psány německy. V přítomné době jsou pomníky s německým nápisem pomazány barvivem a vápnem. Pozoruhodné je, že na velkém množství pomníků jsou fotografické snímky osob v chorvatských krojích, s chorvatským jménem, avšak s německým textem. Podobně je tomu i v ostatních dvou obcích.

Pod dojmem těchto skutečností rozhodla se čs. vláda celou situaci přezkoumati a nespolehlivé Chorvaty eventuelně přesídliti do vnitrozemí. Otázka byla ještě komplikována žádostmi partyzánů z Jugoslavie, kteří se ve zmíněných obcích nedávno usadili a ve svých písemných podáních a ústních oznámeních poukazovali na nacistickou minulost četných usedlíků.

K vyjasnění celé věci byla proto vyslána na místo komise, složená ze zástupců ministerstva národní obrany, zemědělství a vnitra. Poněvadž zemský národní výbor v Brně cítil se zásahem této komise omezován ve své pravomoci, bylo s ním dohodnuto, že ZNV bude o věci jednat sám a konečné návrhy předloží čs. vládě s tím, zde zájem státu vyžaduje, aby záležitost byla rozhodnuta ústředními úřady nebo zemským národním výborem v Brně.

Zemský národní výbor pak nařídil výnosy ze dne 8. října, 10. října a 25.listopadu 1946, aby obyvatelstvo v chorvatských obcích bylo znovu prověřeno. Šetření provádí vládní komisaři v obcích za účasti orgánů státní bezpečnosti v Mikulově a hodnověrných místních občanů, kteří jsou s poměry dokonale obeznámeni. Prověřování obyvatelstva v Novém Přerově a Frélichově bylo již skončeno až na několik osob, které pracují t. č. ve vnitrozemí a v Dobrém Poli bude skončeno v nejbližší době.

Pokud jde o stížnosti na činnost správních komisařů v porevoluční době a ve věci krádeží a násilností v chorvatských obcích, bylo po provedeném šetření zjištěno toto:

Okres mikulovský čítal před osvobozením asi 60.000 obyvatel, a to výlučně německých. Ještě před příchodem rudé armády uprchlo asi 10.000 osob, zejména exponenti strany NSDAP. V květnu 1945 provedlo město Brno hromadný odsun svých Němců a také brněnské okolí vyhnalo své staroněmecké usedlíky. Tito vypuzení Němci zůstali v převážné většině na okrese mikulovském a jen část odešla do Rakouska. Tak mikulovský okres zvětšil počet svého německého obyvatelstva na 70.000 osob.

Ministerstvo vnitra jmenovalo pro okres Mikulov správní komisi, v jejímž čele stál JUDr. Václav Hanzlíček. Při jejím příchodu do okresu nebylo tam ještě českého obyvatelstva. Okresní správní komise povolala tedy ze sousedního okresu hodonínského mladé schopné muže, zejména ty, kteří trpěli nacistickým terorem, nebo aktivně se účastnili boje proti okupantům. Tito byli jmenováni správními komisaři v jednotlivých obcích a později jim byli přidělováni pomocníci. Úkolem komisařů bylo řídit osidlování, starat se o zásobování, zajistit válečné zločince a pečovat o veřejný klid a pořádek. Bylo pravidlem, že takto jmenovaní komisaři přišli první do německých obcí, neměli spojení se sousedními okresy a byli odkázáni sami na sebe. Museli provést soupis národního majetku, postarat se o obdělání polí a splnit dodávkové povinností hospodářských produktů, protože v okrese hrozil hlad. V té době řádily ještě v okrese tlupy Vlasovců a Němců, kteří se snažili vyvézti veškerý majetek do Rakouska.

Jest nutno uvážit, že v této době byly ve všech pohraničních obcích poměry značně neuspořádané, které byly ještě zvyšovány přítomností cizích vojenských jednotek. Bylo nutno plnit povinné dodávky pro tyto jednotky a Chorvaté tyto dodávky, které nebyly vždy poskytovány dobrovolně, považují ještě dnes za krádeže nebo loupeže.

Funkce správních komisařů ve všech chorvatských obcích skončila dne 30. září 1945, kdy zemský národní výbor určil z řad svých správních zaměstnanců nové vládní komisaře. Tímto dnem končí také veškeré stížnosti Chorvatů a od té doby nedošlo také k žádnému zákroku se strany bezpečnostních orgánů.

V říjnu 1945 bylo tehdy ještě "úřadu národní bezpečnosti" v Mikulově sděleno, že prý ve Frélichově bylo chorvatské obyvatelstvo okrádáno a že prý někteří starousedlíci byli komisaři ztýráni. Případy nebyly vyšetřovány okresní kriminální úřadovnou v Mikulově. Hlášené případy se sběhly těsně po osvobození, v době všeobecného chaosu a charakterisovaly první poválečné doby. Komisař po svém nástupu převzal 31 jízdních kol, většinou bez vzdušnic, zabavených Němcům a uskladněných v budově místní správní komise. Tato kola byla později předána posádkovému velitelství v Mikulově na potvrzení. Jedno kolo dal místnímu obchodníkovi s potravinami pro účely zásobovací, dále řídícímu učiteli v Drnholci a dvě kola pro potřebu obce. Skutečnost, že kola byla převážena, vyvolala v místním obyvatelstvu přesvědčení, že komisař je prodal pro svůj osobní prospěch. Také akce zabavování cukru, který ještě před příchodem fronty místní usedlíci odcizili v cukrovaru v Hrušovanech a který byl převezen okresní správní komisí do Mikulova k zásobování obyvatelstva, vyvolala vlnu pověstí o svévolném postupu komisařů a jejich touze po obohacení.

Dne 21. června 1945 provedl předseda místní správní komise v Novém Přerově za asistence C. Blažka a J. Koláčka domovní prohlídku u německého příslušníka Michala Kocha, nar. 4. února 1917 v Novém Přerově, bytem tamtéž, čp. 15, pro podezření, že přechovává neoprávněně zbraně. Byla nalezena pistole, 25 nábojů a 7 bodáků. Okresní správní komise v Mikulově v té době vydala již dvě vyhlášky o povinném odevzdání zbraní, střeliva a třaskavin a zákaz nosit zbraně civilním obyvatelstvem. Místní správní komisaři na tuto okolnost obyvatelstvo upozornili a obsah vyhlášky si nechali písemně potvrdit. Koch a jeho rodiče vyhlášení této vyhlášky vlastnoručně podepsali a prohlásili, že žádné zbraně nemají. Bezpečnostní referent okresní správní komise v Mikulově Adolf Kurt tedy rozhodl, že Koch bude pro výstrahu veřejně popraven na náměstí v Novém Přerově. Koch o tomto rozhodnutí věděl a bral ho pravděpodobně vážně, protože dne 22. června 1945 byl o 6. hod. ranní nalezen oběšen na okně cely na svém vlastním řemenu od kalhot.

Případ byl oznámen stanicí SNB v Novosedlích okresnímu soudu v Mikulově, který přípisem ze dne 22. června 1945, č. j. Nt-1/45-2 sdělil, že s hlediska soudního řízení není překážek proti pohřbení Michala Kocha v Přerově, což se také stalo.

Rodiče jmenovaného, kteří byli zatčeni současně s Michalem Kochem, byli dáni do internačního tábora v Mikulově, odkud se jim po několika dnech podařilo uprchnout do Rakouska.

Zemřelý Michal Koch navštěvoval sice za prvé republiky české školy, avšak 2. května 1939 stal se členem strany NSDAP a za pomoci svého strýce z Vídně zakoupil si další dvě léta členství. Jeho otec, který byl za republiky národnostně vlažným Chorvatem, stal se v době, kdy strana SdP začala vyvíjet svou protistátní činnost, jejím členem a pašoval přes hranice z Rakouska zbraně a prapory s hákovým křížem, takže při obsazování Nového Přerova Němci byla celá obec vyzdobena říšskoněmeckými prapory.

V r. 1939 nastoupil Michal Koch k německé finanční stráži a v r. 1942 k německé armádě, kde dosáhl hodnosti poddůstojníka. Dne 13. listopadu 1944 byl po zranění superarbitrován a pobíral 45 RM renty měsíčně.

Při zatčení vypověděl, že pistoli, nalezenou při prohlídce, měl od 16. března 1945 zakopanou, po vyhlášení zprávy o odevzdání všech zbraní ji nakonservoval, aby byla k použití a znovu uschoval. Učinil tak proto, poněvadž se prý mluvilo, že tamní území připadne k Rakousku.

Z uvedeného je zřejmo, že Michal Koch a jeho rodiče jsou sice chorvatského původu, chovali se však jako Němci a za takové jest nutno je považovat. Když později chorvatská otázka na Mikulovsku se stala věcí politické prestiže a o případu Michala Kocha bylo psáno v tisku, bylo zdůrazňováno, že šlo o věrného Chorvata a dobrého Čechoslováka.

Okresní kriminální úřadovna v Mikulově obdržela počátkem r. 1946 různá sdělení, že v obci Nový Přerov dopustili se bývalí správní komisaři několika vražd, a to na zmíněném již Michalu Kochovi a dále pak na dvou rakouských státních příslušnících neznámého jména. Při šetření a prováděných výsleších bylo zjištěno, že obyvatelé neví nic konkretního a většinou šlo jen o dohady. Protože v té době byla již řešena t. zv. chorvatská otázka a informátoři byli vesměs lidé, exponující se pro nacismus, nemohly být jejich údaje, které mimo to nebyly původní, brány za věrohodné. Věc byla pak znovu vyšetřována na podzim r. 1946 pobočkou oblastní úřadovny státní bezpečnosti v Mikulově. Při novém vyšetřování bezpečnostních orgánů, při kterém bylo vyslechnuto mnoho svědků, kteří byli bubnováním vyzváni, aby se přihlásili u místní správní komise, bylo zjištěno, že v kritické době, t. j. v červenci 1945, byli skutečně dva rakouští státní příslušníci zabiti a pohřbeni v katastru obce Nový Přerov. V souvislosti s tímto případem byli zatčeni Stanislav Pechal, nar. 11. 1. 1924 v Újezdě a Jiří Koláček, nar. 21. 1. 1921 v Moskvě. Oba byli dodáni do policejní zajišťovací vazby. V kritické době byl předsedou správní komise v Novém Přerově Rudolf Veselský, nar. 28. 11. 1917 ve Starém Podvorově. Jeho pomocníkem byl zmíněný Jiří Koláček a Stanislav Pechal, dále pak Cyril Blažek, nar. 17. 9. 1921 ve Starém Podvorově, Alois Sova, nar. 6. 8. 1923 v Němčicích a Alois Černobil, nar. 15. 3. 1926 v Újezdě u Vizovic.

Stanislav Pechal doznal při výslechu, že v červenci 1945 byli zadrženi pro ukrývání uprchlých dvou SS-mannů dva rakouští státní příslušníci, a to Eduard Eder, nar. 17. 3. 1890 ve Wildendürnbachu, a Jiří Siegel, nar. 10. 4. 1893 ve Wildendürnbachu, a zabiti. Po zjištění všech okolností bylo zahájeno pátrání po ostatních pachatelích, kteří již v r. 1945 opustili mikulovsky okres. Mimo Rudolfa Veselského, který t. č. koná vojenskou presenční službu, byli během 7 dnů všichni zatčeni a dodáni do vazby krajského trestního soudu ve Znojmě. Vojenský prokurátor v Brně byl požádán o zatčení Rudolfa Veselského.

Na pachatele bylo učiněno trestní oznámení a případ jest t. č. předmětem soudního řízení.