Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé 1947.

2. zasedání.

321.

Odpověď

ministrů vnitra a sociální péče

na naléhavou interpelaci poslance Jiráska (tisk 280)

ve věci náhrady škod, odškodnění nebo vrácení domovního majetku zanechaného na Podkarpatské Rusi a Slovensku.

Škody, jež utrpěli státní občané republiky Československé v souvislosti s politickými událostmi v letech 1938 - 1939, byly přihlášeny k soupisu podle vládního nařízení z 26. října 1939, čís. 93 Sb. Zjišťování těchto škod bylo svěřeno podle § 5 cit. vládního nařízení zvláštním smíšeným komisím zřízeným k tomuto účelu u býv. zemských úřadů. Otázka náhrady těchto škod resp. otázka poskytování záloh nebyla cit. vládním nařízením řešena.

Na základě usnesení byv. t. zv. protektorátní vlády z 30. dubna 1941 poskytovaly se však těmto poškozeným zálohy na utrpěné škody, a to nejprve do maximální výše 20.000 K, později pak do výše 60.000 K. O výši zálohy rozhodovalo ministerstvo vnitra a býv. Ústav pro přestěhovalce (původně při býv. ministerstvu zdravotnictví a sociální správy, později při ministerstvu vnitra), a to tak, že ministerstvo vnitra rozhodovalo o zálohách na škody, jež utrpěli veřejní zaměstnanci, Ústav pro přestěhovalce pak o zálohách na škody ostatních osob.

Pokud je ministerstvu vnitra známo, byly všechny osoby, které si u ministerstva vnitra podaly žádosti o zálohy, uvedeným způsobem odškodněny.

Zvláštní úpravy náhrad utrpěných škod dostalo se vlastníkům nemovitého majetku, jehož nabyli z pozemkové reformy (t. zv. kolonistům z jižního Slovenska a jižní části byv. Podkarpatské Rusi). Těmto osobám dostalo se odškodného podle předpisů vládního nařízení čís. 317/1941 Sb. Určiti odškodné příslušelo komisi pro odškodňování osadníků z Maďarska, zřízené u ministerstva vnitra. Těmto kolonistům byly z větší části vyplaceny zálohy na škody, které utrpěli a vypořádány závazky proti jejich věřitelům, pokud tito se přihlásili; tím bylo mnohým postiženým umožněno, že se mohli zapojiti do pracovního procesu nebo že jejich sociální poměry v době pro ně nejvíce kritické se částečně upravily ve smyslu pro ně příznivém.

Osoby, které podle obou cit. předpisů nebyly vůbec nebo přiměřeně odškodněny, mají možnost žádati o poskytnutí záloh podle zákona čís. 161/1946 Sb., pokud ovšem vyhovují předpokladům tohoto zákona a směrnicím vydaným ministerstvem vnitra k tomuto zákonu. Osnova zákona o náhradách válečných škod a škod způsobených mimořádnými poměry, jímž bude upravena definitivně náhrada válečných škod a škod způsobených mimořádnými poměry se připravuje.

Otázka restituce zabraného majetku (§ 1 dekretu presidenta republiky čís. 5/1945 Sb. a předpisy zákona čís. 128/1946 Sb.) se dotýká resortu ministerstva spravedlnosti. V této otázce po dohodě se zúčastněným ministerstvem spravedlnosti podotýká ministerstvo vnitra, že dne 27. září 1946 upozornil pan ministr spravedlnosti pana pověřence spravedlnosti v Bratislavě, že vládní návrh restitučního zákona, připravený původně jen pro zemi Českou a Moravskoslezskou, byl v době jeho parlamentního projednávání, a to zejména na přání slovenských členů Prozatímního Národního shromáždění přepracován na normu celostátní a upraven se zvláštním zřetelem k poměrům slovenským. Pro vydání prováděcího vládního nařízení není v zákoně opory. Zároveň požádal, aby pověřenectvo spravedlnosti se postaralo o provádění zákona soudy slovenskými.

Pověřenectvo spravedlnosti vyhovělo tomuto pokynu výnosem ze dne 6. listopadu 1946, čís. 40.882/1946-5.

Pokud by pak šlo o náhradu škod přikázáním nemovitostí z majetku konfiskovaného, poukazuje se na ustanovení § 6, odst. 3 dekretu č. 108/1945 Sb., podle něhož při přidělování konfiskovaného majetku má býti přihlíženo především též k osobám postiženým válkou, národní, rasovou nebo politickou persekucí a k osobám vracejícím se do pohraničí, které byly svého času nuceny opustiti. Tento předpis se v praxi dodržuje.

Pokud pak osoby tyto zanechaly svůj majetek na býv. Podkarpatské Rusi připojené nyní k SSSR, bude náhrada za nemovitý majetek zanechaný na tomto území čs. optanty a přestěhovalci poskytnuta podle zásad stanovených Likvidační komisí československo-sovětskou, zřízenou podle článku 3 protokolu ke smlouvě mezi ČSR a SSSR o Zakarpatské Ukrajině z 29. června 1945, která byla vyhlášena pod čís. 186/1946 Sb.

Tato komise zahájila dne 2. prosince 1946 jednání, které není skončeno.

Chystá se provedení soupisu majetkových nároků optantů ze Zakarpatské Ukrajiny.

V Praze dne 30. prosince 1946.

Ministr sociální péče:
Ministr vnitra:
Dr. Zdeněk Nejedlý v. r.
V. Nosek v. r.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP