(¹) Zastaví-li jiný cizozemský nositel pojištění, než je uveden v §§ 8 a 10, placení důchodů československým státním občanům, kteří přesídlili nebo přesídlí do 31. července 1947 (§ 1, odst. 9) do Československé republiky jen proto, že přeložili své bydliště do Československé republiky, převezmou zatímní jejich výplatu zálohově českoslovenští nositelé pojištění, pokud nároky ještě nezanikly.

(²) V důchodovém pojištění se poskytnou v případech uvedených v odstavci 1 zálohy ve výši uvedené v § 4, odst. 1. Zálohy se neposkytnou, pokud je tu narok na důchod vůči československému nositeli pojištění.

(³) V úrazovém pojištění se poskytují dávky za podmínek, uvedených v § 10, odst. 2 až 4.

(⁴) V dalším platí obdobně ustanovení §§ 9, 11 až 13 s tím,

a) že československý nositel pojištění zastaví zatímní výplatu, jakmile počne cizozemský nositel pojištění důchod opět vypláceti,

b) že návrhy podají dotyčné osoby do tří měsíců po dni, kterým cizozemský nositel pojištění zastavil placení důchodů; tato lhůta uplyne však nejdříve tři měsíce po vyhlášení tohoto zákona.

(¹) Nároky na dávky z cizozemského pojištění, splatné za dobu, za kterou poskytl dávky československý nositel pojištění, přecházejí až do výše dávek, které poskytl československý nositel pojištění, na stát.

(²) Osoby, které obdrží důchod z cizozemského pojištění, jsou povinny učiniti o tom do osmi dnů sdělení příslušnému československému nositeli pojištění a zároveň uvésti, kolik činí důchod a za jakou dobu se poskytuje, jakož i všechny pozdější změny důchodu a připojiti doklady (výměr, ústřižek poštovní spořitelny a pod.).

(³) Od důchodce lze požadovati náhradu dávek poskytnutých československým nositelem pojištění i tehdy, zanedbal-li povinnost uloženou mu odstavcem 2.

(⁴) K úhradě dávek poskytnutých československým nositelem pojištění, možno použíti i důchodu poskytovaného z československého pojištění.

(⁵) O náhradě dávek podle odstavců 1, 3 a 4 rozhodne nositel pojištění výměrem.

Náklady, které vzniknou nositelům pojištění prováděním tohoto zákona, nahradí jim, pokud se nedosáhne jejich úhrady mezinárodní úpravou, stát každoročně zálohou v hotovosti. Podrobnosti stanoví ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.

Ministerstvo sociální péče může učiniti opatření k odstranění příkrostí, které se vyskytnou při provádění tohoto zákona, zvláště pokud jde o osoby, jimž pro útisk národní, politický nebo rasový nebyly v říšskoněmeckém nebo maďarském pojištění přiznány důchody nebo byly přiznány částkou nižší.

Pokud před vyhlášením tohoto zákona byly na žádost dávky zálohou již poskytovány, považují se za platby podle tohoto zákona. Tyto žádosti se považují za návrhy podle § 12. Případné rozdíly se nevracejí ani nedoplácejí.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Jeho ustanovení se vztahují i na pojistné případy, k nimž došlo před jeho vyhlášením. Provede jej ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

I. Odsunem určitých skupin obyvatelů z Československé republiky uvolnila se řada zaměstnání v nejrůznějších oborech československého národního hospodářství. Jest proto v národohospodářském, sociálním a politickém zájmu, aby na tato místa byli včleněni naši krajané usedlí v cizině. Z toho důvodu se provádí úřední přesidlovací akce do Československa.

V souvislosti s tím usnesla se vláda, jsouc si vědoma důležitosti této akce, dne 31. července 1945 na tom, že našim krajanům, kteří mají v úmyslu se vrátiti do Československé republiky, budou zabezpečeny jejich nároky, získané u cizozemských nositelů pojištění. Stejný účel sleduje obdobné opatření, usnesené vládou ve spojitosti s výměnou obyvatelstva mezi Československem a Maďarskem.

Toto zabezpečení nároků, získaných u cizozemských nositelů pojištění, sleduje předkládaná osnova.

II. Vedle této skupiny osob jest třeba pamatovati na další velmi silnou skupinu osob, které v době nesvobody byly nuceny pracovati hlavně na územích okupovaných Německem a Maďarskem a které důsledkem toho byly také pojištěny u cizozemských nositelů pojištění. I u této skupiny osob jest zabezpečení jejich nároků, získaných u cizozemských nositelů pojištění, velmi naléhavé, a to z těchto důvodů:

V podstatě jde o zaměstnání, která byla konána z donucení, t. j. na podkladě t. zv. přikazování, a to v ovzduší politicky a národně nepřátelském a k tomu za okolností, v nichž byli naši občané zhusta vydáni nebezpečím válečných akcí.

Nadto došlo již k pojistným případům a na mezinárodní řešení otázky nelze z důvodů sociálně politických vyčkávati.

Pamatuje proto osnova i na zabezpečení nároků této druhé skupiny, při čemž bylo nutno v některých směrech voliti zvláštní řešení podle toho, jde-li o první či druhou skupinu.

V jednotlivostech se poznamenává k osnově toto:

Výhody navrhované úpravy mají býti přiznány jen za určitých kautel. Všeobecným předpokladem toho druhu jest ustanovení, že dotyčné osoby jsou státně spolehlivé a že se nehlásily dobrovolně do zaměstnání ve státech nepřátelských republice, leč by se do zaměstnání hlásily proto, že byly k tomu donuceny okolnostmi zvláštního zřetele hodnými (odstavec 5). Tento dovětek byl vsunut do zákona na přání slovenského pověřenectva sociální péče. Bylo poukazováno na to, že na Slovensku byl v době nesvobody vysoký stav nezaměstnaných, kteří se pod tlakem hospodářským a hlavně politickým hlásili do práce a byli posíláni do Německa. Hrozilo totiž nebezpečí, že bude zavedena všeobecná pracovní povinnost Německem, což by bylo znamenalo podstatně větší nábor pracovních sil ve prospěch Německa a prakticky úplné spotřebování pracovních sil na Slovensku. Posílání lidí na práce do Německa umožnilo na druhé straně podstatné snížení příslušníků branné moci na Slovensku a utvoření tajných pracovních reserv, které pak přispěly k uskutečnění národního povstání na Slovensku.

Zákon č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, pamatuje na případy, že osoby, kterým přiznává nárok na zaopatření, mohou míti zároveň i nárok na dávky z veřejnoprávního sociálního pojištění. Je proto odůvodněno, aby jeho omezující ustanovení platila i pro osoby, které mají nárok na dávky ze sociálního pojištění podle navrhovaného zákona.

Zkušenosti nositelů pojištění ukazují, že různé osoby byly zaměstnávány v cizině způsobem, který tam zakládal pojistnou povinnost, avšak k pojištění přihlášeny nebyly. Jde hlavně o osoby zaměstnané v Německu a v územích jím obsazených. Také je známo, že v pohraničním území dočasně obsazeném cizí mocí - to platí hlavně o území obsazeném Maďarskem - byla pojistná povinnost užší než podle československého sociálního pojištění. Řada našich občanů nebyla tam proto za doby nesvobody pojištěna. I tuto nesrovnalost je třeba odstraniti. Proto osnova pamatuje na zmíněné skupiny osob.

Započtení cizozemských dob v důchodovém pojištění československém krajanům, kteří se vracejí z ciziny do Československa (§ 2, odst. 3), je vázáno na podmínku, že získají v důchodovém pojištění v Československu aspoň 24 příspěvkových měsíců. Vychází se z názoru, že jest odůvodněno, aby tyto osoby se určitou, třeba kratší dobu, aktivně zúčastnily nové výstavby republiky. Z toho důvodu bylo do třetího odstavce vsunuto ustanovení o zvláštní čekací době. Aby však naši krajané byli chráněni, kdyby u nich došlo před uplynutím této zvláštní čekací doby k pojistnému případu, bylo do § 24 vsunuto ochranné ustanovení.

Za započtenou dobu se poskytnou zásadně pevné zvyšovací částky jednotné pro všecka odvětví důchodového pojištění. K tomuto jednotnému schematu vedly v jádře tyto úvahy:

Navrhovaným ustanovením mají býti zhodnoceny doby, získané v sociálním pojištění všech cizích států. Tato sociální pojištění jsou však velmi odchylná jak co do podmínek pro nápad dávek, tak co do druhu těchto dávek a jejich výše, takže není možná nějaká úprava ani podle sociálně pojišťovacích systémů jednotlivých států ani podle jejich jednotlivých odvětví pojištění, nemělo-li by dojíti k nesrovnalostem a nežádoucím příkrostem. Účast na obnově a nové výstavbě našeho státu musí býti z důvodu equity posuzována a hodnocena jednotně. Konečně se přihlédlo i k okolnosti, že taktéž podle chystaného zákona o sjednocení některých předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění se sbližují zvyšovací částky jednotlivých druhů důchodového pojištění. Pokud však jde o doby získané do 29. září 1938 v československém důchodovém pojištění, hodnotí se podle obecných československých předpisů o sociálním pojištění, a to nejen podle předpisů zákonných, nýbrž i podle ustanovení stanov náhradních ústavů a nositelů pensijního pojištění zaměstnanců soukromých drah.

Viz vysvětlivky k § 2, odst. 3.

Jest zamýšleno sjednati s cizími státy v nejširším rozsahu vzájemnostní úmluvy o sociálním pojištění. Nebylo by proto odůvodněno, aby i po sjednání těchto úmluv zhodnocení dob cizozemského pojištění postihovalo výlučně stát (§ 15).

Je třeba pamatovati na případy, že zaměstnanec, jemuž byly zhodnoceny u československých nositelů pojištění doby pojištění (zaměstnání) v cizině, vstoupí v Československé republice do zaměstnání, vyňatého z pojistné povinnosti důchodového pojištění. Aby se vyloučily pochybnosti, zda a pokud jest československý nositel pojištění v takovýchto případech povinen vydati převodní částky, bylo do § 6 pojato příslušné ustanovení.

Podle zkušenosti našich nositelů úrazového pojištění utrpěly v Německu a v územích jím obsazených četné osoby vážná zranění již roku 1943. Léčení těchto zraněných potrvalo zhusta do roku 1944. V této době byli pak již nositelé úrazového pojištění v Německu postiženi leteckými útoky tak, že z technických příčin nemohlo býti provedeno odškodnění těchto úrazů. Proto osnova pamatuje na takovéto případy. Ježto říšskoněmecké úrazové pojištění bylo rozsahem pojistné povinnosti před r. 1944 širší, pamatuje navrhované ustanovení v odstavci 1 i na tuto okolnost.

Navrhované řešení týká se výlučně nároků na důchody napadlé v říšskoněmeckém a maďarském důchodovém a úrazovém pojištění. Řešení vychází z myšlenky, jako by tyto nároky byly získány v československém veřejnoprávním pojištění. K této úpravě vedla jednak úvaha, že právní předpisy o úrazovém a důchodovém pojištění v zemích České a Moravskoslezské a na Slovensku jsou odchylné, jednak okolnost, že i předpisy říšskoněmecké a maďarské se podstatně od sebe liší. Se zřetelem k tomuto odchylnému stavu zákonodárství o sociálním pojištění by převzetí nároků podle říšskoněmeckých a maďarských předpisů působilo velmi nestejnoměrně podle toho, zda dotyčné osoby získaly nároky v říšskoněmeckém nebo maďarském pojištění a zda nároky by měl převzíti nositel pojištění v zemích České a Moravskoslezské nebo na Slovensku.

Vzhledem k tomu, že nárokové schema v říšskoněmeckém důchodovém pojištění jest poněkud vyšší než nárokové schema československé, přihlíží se k této okolnosti tím způsobem, že důchody z říšskoněmeckého pojištění se přejímají až do výše průměrného důchodu dotyčné skupiny důchodců příslušného československého nositele pojištění dne 5. května 1945. Výši těchto důchodů určí ministerstvo sociální péče.

V konkrétních případech mohou býti takto převzaté důchody říšskoněmeckého pojištění případně nižší, než kdyby byly převedeny podle platného kursu na československou měnu. Tato okolnost jest však vyvážena tím, že dotyčné osoby nemusí vyčkávati nějaké mezistátní úpravy, jejíž uskutečnění nelze v dohledné době předvídati, jakož i skutečností, že jmenovaní poživatelé důchodů se včleňují do našeho pojištění s veškerými právy, která přísluší podle československých právních předpisů a jsou plně účastni i další valorisace důchodů z veřejnoprávního pojištění československého.

Zcela jinak je tomu, pokud jde o sociální pojištění maďarské, jehož nárokové schema nedosahuje úrovně schematu československého. Z toho důvodu, jakož i se zřetelem na kursový poměr měnových jednotek, byla zde zvolena (§ 8, odst. 3) taková úprava, že důchody se přejímají ve výši, která by náležela podle předpisů platných na Slovensku.

K převzatým důchodům se poskytnou veškerá nadlepšení, která naše zákonodárství po 4. květnu 1945 zavedlo nebo zavede.

Ustanovení § 10, odst. 2, věta první pamatuje na případy, kde výše výdělku není rozhodná pro úpravu důchodu - srovnej valorisaci úrazových důchodů podle vl. nař. č. 216/1940 Sb., o úrazovém pojištění, provedenou podle ztráty schopnosti k výdělku.

Ustanovení řeší věcnou a místní příslušnost nositelů pojištění pro hodnocení dob pojištění a pro převzetí napadlých důchodů. Při určení místní příslušnosti se vychází ze zásady, že příslušným jest nositel pojištění, v jehož obvodě má nebo měla dotyčná osoba domovské právo, pokud se týče v jehož obvodě má své řádné bydliště. Výjimka platí pro úrazové pojištění (odstavec 2, poslední věta). Touto výjimkou bude umožněno, aby výplata důchodu, přiznaného původně československým nositelem úrazového pojištění, připadla opět onomu československému nositeli, který o nároku původně rozhodl. Rozhodl-li o nároku z úrazu, k němuž došlo na území republiky Československé, říšskoněmecký nebo maďarský nositel pojištění, připadne výplata stejně i v tomto případě nositeli úrazového pojištění, v jehož obvodu je podnik, v němž došlo k úrazu. Tím se předejde nežádoucím důsledkům, jež by plynuly z toho, kdyby úrazy, přihodivší se na území republiky, byly posuzovány s jiného hlediska, než by tomu bylo, kdyby nedošlo k okupaci a kdyby tudíž důchod se neřídil podle právních předpisů československého nositele úrazového pojištění, v jehož obvodě leží dotyčný podnik.

Obdobnou myšlenku sleduje ustanovení odstavce 5.

Zvláštní řešení bylo nutno voliti z důvodů praktických i v oboru pojištění u náhradních ústavů a u nositelů pensijního pojištění zaměstnanců soukromých drah (odstavec 3 a 6). Ustanovení odstavce 7 má na mysli případy, kde účastníci Fondu (zařízení) byli přikázáni na práce do stejného podniku (zařízení) do Německa nebo do území jím okupovaných, aniž by se zrušil služební poměr k vysílajícímu podniku (zařízení).

Oprávněné osoby jsou povinny předložiti doklady potřebné k rozhodnutí o nároku. Jak zkušenosti ukazují, tyto doklady nebudou moci býti vždy předloženy, protože na př. důsledkem válečných akcí se ztratily. Bude proto nutno spokojiti se jiným hodnověrným průkazem.

Výplata převzatých důchodů počíná prvním dnem měsíce, který následuje po dni podání návrhu. Výjimka platí pro úrazy v říšskoněmeckém a maďarském úrazovém pojištění, o nichž rozhodli teprve českoslovenští nositelé pojištění (§ 7).

Důchody napadlé v sociálním pojištění jiných států než Německa a Maďarska se vyplácejí pouze zálohově, protože jest zamýšleno sjednati s dotyčnými státy vzájemnostní úmluvy, takže by nebylo vhodno, aby důchody byly definitivně převáděny na československé nositele pojištění. Při tom nejsou tu ani po stránce sociálně politické tak závažné důvody, jako pro nostrifikaci důchodů říšskoněmeckého pojištění (viz úvodní část důvodové zprávy). V proudu je již jednání o vzájemnostní úmluvu s Francií a navrženo bylo jednání i s jinými státy. Také bylo již učiněno opatření za účelem obnovení výplaty důchodů cizozemskými nositeli pojištění našim občanům.

Řešení vychází z úvahy, že není možno, aby za jednu a tutéž dobu byly poskytovány dávky jak z československého tak z cizozemského sociálního pojištění. Proto se upravuje přechod práva na dávky na stát.

Náklady, spojené s prováděním zákona, má uhraditi nositelům veřejnoprávního sociálního pojištění stát, protože jde jednak o osoby, jejichž přesídlení se provádí v zájmu výstavby republiky, jednak o osoby, jež po dobu nesvobody byly pod tlakem okupace včleňovány do zaměstnání, zakládajícího pojistnou povinnost u cizozemských nositelů pojištění. V obou těchto případech jest tudíž shledáváno odůvodněným, aby náklady postihovaly stát. Zatížení státu bude však zmírněno, případně odpadne, jakmile budou sjednány finanční klausule mírového uspořádání a mezistátní úmluvy o sociálním pojištění.

Zatížení státu sestává ze dvou složek:

1. náklady na převzaté důchody,

2. náklady na dávky z nových pojistných případů.

První složka bude v budoucnu postupně klesati, druhá se bude postupně zvyšovati. V obou případech přichází jako nové zatížení státu z titulu osnovy v úvahu jen rozdíl mezi celkovou výší vypláceného důchodu a jeho součástmi, které jdou státní správě k tíži již podle obecných právních předpisů o veřejnoprávním pojištění (přídavky podle zákona č. 156/1945 Sb. ve všech odvětvích důchodového pojištění, základní částka v pojištění invalidním a provisním, zvláštní přídavek v pojištění invalidním, ²/₃ přídavku podle čl. III vlád. nař. č. 316/1941 Sb. v pojištění pensijním a pod.).

Pro zjištění nákladu na převzaté důchody vyšlo se z úhrnných částek dosud nositeli pojištění vyplácených. Po vyloučení součástí, které má stát uhrazovati již podle obecných předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění, činí zde nové zatížení státu v Čechách a na Moravě v r. 1946 v důchodovém pojištění 119 mil. Kčs, v úrazovém pojištění 80 mil. Kčs, celkem 199 mil. Kčs. Doplatky za rok 1945 činí asi 111 mil. Kčs. V této částce jest zahrnuto i odhadem určené zatížení z úrazových důchodů osobám s invaliditou pod 20%, které byly německými nositeli pojištění zastaveny a jejichž výplata nebyla dosud obnovena.

Zatížení z nových pojistných případů nebylo možno pro nedostatek podkladů zatím zjistiti ani odhadem. Lze očekávati, že toto zatížení bude v roce 1946 poměrně malé. Uvážíme-li dále, že omezení výše převzatých důchodů přiznaných říšskoněmeckým nositelem důchodového pojištění průměrnou výší důchodů z československého pojištění podle stavu k 5. květnu 1945 bude míti za následek určité snížení částek vpředu uvedených, lze očekávati, že celkové nové zatížení státu z obou zmíněných složek v Čechách a na Moravě za r. 1946 nebude se příliš lišiti od částky 199 mil. Kčs. Pro rok 1947 se počítá s částkou asi 220 mil. Kčs, pro rok 1948 částkou asi 240 mil. Kčs.

K tomu přistupují ještě náklady nemocenského pojištění důchodců, které lze v roce 1946 odhadnouti na částku asi 6 mil. Kčs ročně.

Výsledný úhrnný náklad v Čechách a na Moravě tedy činí za rok 1945 asi 115 mil. Kčs, za rok 1946 asi 205 mil. Kčs, za rok 1947 asi 225 mil. Kčs, za rok 1948 asi 245 mil. Kčs.

Ministerstvo sociální péče požádalo, aby doplatky za rok 1945 a 1946 v úhrnné částce 320 mil. Kčs, jakož i náklad pro rok 1947 v celkové částce 225 mil. Kčs byly zařaděny do potřeby státního rozpočtu na rok.1947. Obdobný postup byl uplatněn, pokud jde o Slovensko.

Různorodost otázek, které mají býti navrhovaným zákonem řešeny, jest tak obsáhlá, že nelze předvídati mimořádné případy, které by se v praksi mohly vyskytnouti a proto se vsouvá do zákona zmocnění, na podkladě něhož bude možno takovéto nepředvídatelné případy vyřešiti urychleně administrativní cestou.

Z důvodů sociálních bylo nutno reemigrantům a repatriantům poskytnouti již zálohy na důchody napadlé jim u cizozemských nositelů sociálního pojištění, jejichž výplata byla vzhledem k mimořádným poměrům cizozemskými nositeli pojištění zastavena a dosud neobnovena. Také bylo nutno při pojistných případech, k nimž došlo u zmíněných osob po 4. květnu 1945, zatímně zhodnotiti doby (nároky), získané u říšskoněmeckých nositelů pojištění. Bylo proto nutno pojmouti do zákona ustanovení, jakým způsobem má býti vyřízeno zálohové poskytování důchodů.