Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon ze dne 4. července 1923, č. 154 Sb., o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním, ve znění zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 55 Sb., a zákona ze dne 4. dubna 1935, č. 64 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. § 7. odst. 4 zní:

(⁴) Proti rozhodnutí o stížnosti lze si do tří dnů opět stěžovati, a to pokud o stížnosti důstojníka nerozhodne velitel sboru, o stížnosti gážisty mimo služební třídy velitel divise a o stížnostech ostatních vojenských osob velitel vojskového tělesa (útvaru postaveného mu na roveň). Uložil-li trest důstojníku velitel sboru, gážistovi mimo služební třídy velitel divise, v ostatních případech velitel vojskového tělesa (útvaru postaveného mu na roveň) nebo nepodléhá-li představený, který uložil trest, těmto velitelům, rozhoduje o stížnosti s konečnou platností přímý představený toho velitele, který uložil trest.

2. § 13. odst. 1, 2 a 5 zní:

(¹) Kárné výbory 1. stolice jsou:

a) kárný výbor pro generály,

b) kárné výbory pro vyšší důstojníky a

c) kárné výbory pro nižší důstojníky a rotmistry (gážisty mimo služební třídy).

Kárný výbor pro generály se zřizuje u ministerstva národní obrany. Ministr národní obrany určí, u kterých velitelství se zřídí kárné výbory pro vyšší důstojníky a kárné výbory pro nižší důstojníky a rotmistry.

(²) Kárné výbory I. stolice se skládají ze stálého předsedy a čtyř členů. Předsedu ustanovuje velitel, u jehož velitelství je zřízen kárný výbor, z generálů zbraní a podle potřeby též z důstojníků zbraní nižší hodnosti, jsou-li veliteli alespoň vojskového tělesa (útvaru postaveného mu na roveň); členy určuje pro každý případ zvláště velitelství, u něhož je zřízen kárný výbor ze způsobilých vojenských gážistů svého obvodu a co možná ze sídla kárného výboru způsobem, který stanoví vládní nařízení, a to tak, aby jeden z členů byl, pokud lze, práva znalý.

(⁵) O vyloučení a zamítnutí předsedy a členů kárných výborů, jakož i kárného žalobce (§ 16) platí obdobně ustanovení hlavy VII, zákona ze dne 5. července 1912, č. 131 ř. z. o vojenském trestním řádu a zákonného článku XXXIII/1912 o vojenském trestním řádu.

3. Ustanovení § 15. odst. 1. písm. c) a d) a ustanovení § 15. odst. 2 a 3 znějí:

c) na rozkaz příslušného velitele, u jehož velitelství je zřízen kárný výbor pro vyšší důstojníky, proti vyšším důstojníkům, vyjma případy uvedené pod písmeny a) a b), a proti vojenským gážistům nižších hodností, kteří jsou službou přiděleni buď jeho velitelství neb útvarům, které podléhají jeho velitelství a nepodléhají zároveň jinému velitelství, u něhož je zřízen kárný výbor pro nižší důstojníky a rotmistry;

d) na rozkaz příslušného velitele, u jehož velitelství je zřízen kárný výbor pro nižší důstojníky a rotmistry, proti ostatním vojenským gážistům,

(²) Příslušným představeným podle předchozího odstavce jest velitel, jemuž dotčený vojenský gážista v činné službě služebně podléhá nebo v jehož oblasti má nebo naposledy měl vojenský gážista mimo činnou službu stálé bydliště. Byl-li k projednání některé věci podle ustanovení § 14. odst. 4 určen kárný výbor, který není v obvodu působnosti příslušného představeného, přecházejí jeho práva na velitele, u jehož velitelství je zřízen kárný výbor, který byl určen k projednání. Rozkaz nepříslušného představeného nečiní řízení před kárným výborem neplatným, vyslovil-li s ním příslušný představený dodatečně svůj souhlas.

(³) Je-li v téže věci obviněno několik vojenských gážistů a jsou-li k vydání rozkazu na zavedení kárného řízení podle předcházejících ustanovení příslušni různí představení, zavede se kárné řízení nebo se rozšíří již zavedené řízení na rozkaz velitele, u jehož velitelství je zřízen kárný výbor pro vyšší důstojníky, po případě na rozkaz ministra národní obrany (§ 14. odst. 5). Vzejde-li za kárného řízení podezření, že se obviněný vojenský gážista dopustil ještě jiného poklesku (§ 14. odst. 6), jest příslušným představeným ten velitel, na jehož rozkaz bylo řízení před kárným výborem již zavedeno.

4. § 16. odst. 1 zní:

(¹) Kárného žalobce ustanovuje velitel, u jehož velitelství je zřízen kárný výbor. Kárný žalobce provádí vyšetřování, podává žalobu, zastupuje ji před kárným výborem a přispívá vhodnými návrhy k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení uvedeného v § 12. odst. 1.

5. § 16. odst. 3 se zrušuje, dosavadní odstavec 4 se přečísluje na odstavec 3.

6. § 17 zní:

(¹) Povinností kárného žalobce při vyšetřování jest zjistiti z moci úřední všechny okolnosti a vyčerpati všechny průvodní prostředky, které jsou rozhodné pro úplné objasnění věci, jakož i dáti obviněnému příležitost, aby se vyjádřil o jednotlivých bodech obvinění a uplatnil své návrhy na doplnění řízení; odepře-li obviněný součinnost, nepřekáží to dalšímu řízení. Svědky a znalce vyslýchá kárný žalobce bez přísahy.

(²) Kárný žalobce může požadovati součinnost všech vojenských velitelství (úřadů). Dále může požádat o součinnost též úřady okresních národních výborů a úřady národní bezpečnosti. Stane se tak zejména, bydlí-li svědkové nebo znalci, kteří nejsou vojenskými osobami v činné službě, mimo obvod okresního národního výboru, v němž je sídlo kárného výboru nebo nevyhoví předvolání kárného žalobce nebo bez zákonných důvodů odpírají vypovídat. Dožadované úřady se řídí při tom předpisy, které u nich platí pro obeslání a výslech.

(³) Je-li k zjištění pravdy nezbytným přísežný výslech svědků nebo znalců, požádá kárný výbor za takový výslech příslušný vojenský soud 1. stupně nebo okresní soud.

(⁴) O svědcích a znalcích platí obdobně předpisy trestního soudního řádu.

(⁵) Je-li po skončeném vyšetřování kárný žalobce toho názoru, že se obviněný nedopustil poklesků nebo, že některými poklesky, kladenými mu za vinu nepoškodil ani neohrozil dobré jméno vojska, předloží příslušnému představenému (§ 15) návrh na zastavení řízení a to buď jen částečné nebo v celém rozsahu. Jinak zašle kárnému výboru spisy se žalobou, v níž navrhne, zda a kteří svědci a znalci mají být předvoláni k závěrečnému projednání a jaká jiná další opatření se mají učinit. Je-li však obviněný podle výsledků vyšetřování podezřelý ještě z jiných poklesků, než pro které bylo kárné řízení zavedeno, podá kárný žalobce pro tyto poklesky žalobu, rozšíří-li příslušný představený na jeho návrh rozkaz ke stíhání pro tyto poklesky.

7. § 18. odst. 4 zní:

(⁴) Zjistí-li se, že obviněný trpí duševní chorobou, zajistí kárný žalobce, je-li toho třeba, průvodní prostředky a předloží příslušnému představenému návrh, aby se řízení přerušilo, dokud se obviněný neuzdraví. Zjistí-li se, že obviněný trpěl v době spáchání poklesku duševní chorobou, pro níž mu nelze poklesek přičítati, navrhne kárný žalobce příslušnému představenému, aby řízení bylo zastaveno.

8. § 20. odst. 2 zní:

(²) K tomuto projednání předvolá předseda obviněného a doručí mu zároveň opis kárné žaloby. Mimo to zpraví o ustanovení závěrečného projednání kárného žalobce a obhájce, po případě zákonného zástupce nezletilého obviněného, a předvolá svědky a znalce, jichž předvolání navrhuje žalobce nebo obviněný a jejichž osobní výslech pokládá za nutný.

9. § 21. odst. 6 zní:

(⁶) Zápis o závěrečném projednání sepíše zapisovatel určený předsedou. Zápis musí obsahovat jména přítomných a vylíčení průběhu jednání ve všech podstatných bodech. O poradách a hlasování budiž sepsán zvláštní zápis.

10. V § 22. odst. 1 se dosavadní ustanovení písm, a) zrušuje a ustanovení písm, b), v němž se vypouští slovo "teprve", a písm. c) se označí jako písm. a) a b).

§ 22. odst. 2 a 3. odst. 4 věta prvá a odst 6 zní:

(²) Kárný výbor učiní konečné usnesení po skončeném závěrečném projednání v neveřejné poradě. Předseda prohlásí ihned konečné usnesení. Zní-li konečné usnesení, že se obviněný zprošťuje, upozorní předseda, že se toto usnesení stane pravoplatným, bude-li potvrzeno vojenským představeným podle odstavce 4; zní-li konečné usnesení, že obviněný jest vinen, poučí předseda obviněného o jeho právu odvolacím a prohlásí, že konečné usnesení se stane pravoplatným, nebude-li ve lhůtě, stanovené v § 24. ohlášeno odvolání a bude-li konečné usnesení potvrzeno vojenským představeným podle odstavce 4.

(³) Bylo-li ve stanovené lhůtě ohlášeno odvolání, dodá se odvolateli konečné usnesení i s důvody rozhodovacími. Je-li obviněný nezletilý, dodá se konečné usnesení vždy jeho zákonnému zástupci.

(⁴) Konečné usnesení, že se obviněný zprošťuje, se předloží do osmi dnů k potvrzení představenému, který nařídil řízení před kárným výborem nebo který nařídil jeho rozšíření.

(⁶) Nebylo-li konečné usnesení kárného výboru, že se obviněný zprošťuje nebo že jest vinen, potvrzeno podle odstavce 4 anebo ohlásil-li obviněný ve stanovené lhůtě odvolání proti konečnému usnesení, jímž byl uznán vinným, předloží se spisy k projednání odvolacímu kárnému výboru u ministerstva národní obrany.

11. § 24 zní:

(¹) Zní-li konečné usnesení, že je obviněný vinen, může obviněný (obhájce) ohlásiti do tří dnů po vyhlášení konečného usnesení odvolání pro výrok o vině a trestu, jakož i pro výrok, že se doba řízení před kárným výborem nezapočítává pro zvýšení služného; totéž právo přísluší zákonnému zástupci nezletilého obviněného, a to i proti jeho vůli. Odvolatel má právo provésti ohlášené odvolání do osmi dnů po dni, kdy mu bylo doručeno konečné usnesení podle § 22. odst. 3. Oprávněná osoba se může zříci práva ohlásiti odvolání nebo je vzíti zpět; zřeknutí se odvolání nebo jeho zpětvzetí nelze více odvolati.

(²) Bylo-li odvolání včas ohlášeno, má odkladný účinek.

(³) Kárný výbor I. stolice zamítne odvolání jako nepřípustné, bylo-li ohlášeno opožděně nebo osobou neoprávněnou nebo zřekla-li se oprávněná osoba práva odvolati se; odvolateli přísluší proti tomuto usnesení do osmi dnů po jeho doručení stížnost k odvolacímu kárnému výboru.

12. V § 25. odst. 5 se pod písmenem b) citace "písm. b) a c)" pozměňuje na "písm. a) a b)".

§ 25. odst. 2 a 6 zní:

(²) Nebylo-li odvolání, ohlášené opožděně nebo osobou neoprávněnou nebo po pravoplatném zřeknutí se práva odvolacího, zamítnuto podle § 24. odst. 3 kárným výborem I. stolice nebo nebyly-li ohlášené odvolání, po případě stížnost podle § 24. odst. 3 provedeny ve stanovené lhůtě nebo jsou-li uplatňovány vůbec jen zřejmě bezpodstatné formální vady řízení, zamítne odvolací kárný výbor bez závěrečného projednání ihned v neveřejné poradě odvolání, po případě stížnost, a vysloví souhlas s usnesením kárného výboru I. stolice; při tom se zároveň usnese, zda a která doba řízení od konečného usnesení kárného výboru I. stolice se nezapočítává pro zvýšení služného. Toto usnesení podléhá schválení ministra národní obrany.

(⁶) Odvolací kárný výbor se ve všech případech, kdy je obviněný uznán vinným ať již jeho novým konečným usnesením nebo usnesením kárného výboru I. stolice, s nímž vyslovuje souhlas, zároveň usnese, zda a která doba řízení od konečného usnesení kárného výboru I. stolice se nezapočítává pro zvýšení služného.

13. V § 27:

a) V odstavci 1 se slovo "k podání" nahrazuje slovem "k ohlášení";

b) v odstavci 2 se slova "do čtrnácti dnů" nahrazují slovy "do tří dnů" a poslední věta tohoto odstavce zní:

"Se žádostí musí býti spojeno ohlášení odvolání";

c) v odstavci 3 se slova "do čtrnácti dnů" nahrazují slovy "do osmi dnů".

14. § 29. odst. 1. věta prvá zní:

(¹) Potvrdil-li podle § 22. odst. 4 konečné usnesení, ukládající trest písemné výstrahy, jiný představený než ministr národní obrany, může ministr národní obrany zrušiti toto rozhodnutí, zjistí-li se při zkoumání spisů, že provedené řízení má podstatné vady.

15. Na všech místech zákona, kde se užívá slov "oblast velitelství" se tato slova nahrazují slovy "obvod působnosti".

Ministr národní obrany se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení uveřejnil úplné znění zákona č. 154/1923 Sb., jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 55/1927 Sb., zákonem č. 64/1935 Sb. a tímto zákonem.

Tento zákon nabývá účinnosti měsíc po vyhlášení; provede jej ministr národní obrany.

Všeobecně.

Zákon o vojenském kázeňském a kárném právu ve znění vyhlášky ministra národní obrany č. 65/1.935 Sb. nevyhovuje ve své dosavadní úpravě nynější organisaci ani plně novým potřebám armády. Některá jeho ustanovení příliš zatěžují těžkopádností formálního řízení, zaměstnávají zbytečně velký počet osob působících v řízení a způsobují, že trvá kárné řízení příliš dlouho, mnohdy déle než předcházející řízení trestní.

Proto osnova přizpůsobuje kárné řízení v mnohých směrech jednak kárnému řízení za branné pohotovosti státu podle vl. nařízení č. 211/1936 Sb., jednak přímo vojenskému trestnímu řízení, při čemž zejména zkracuje různé lhůty a upouští od zbytečných, čistě formálních usnášení kárných výborů. Podrobnosti jsou uvedeny u jednotlivých ustanovení novelisace.

Toto ustanovení bylo upraveno v souhlase se služebním řádem, v němž byla již pravomoc zemského vojenského velitele přenesena ve věci stížnosti proti rozhodnutí o stížnosti do kázeňského trestu, jde-li o důstojníka, na velitele sboru.

Armáda se musí stále přizpůsobovat měnícím se poměrům a proto její organisace nemůže být trvalá, nýbrž podléhá častým změnám. Není proto žádoucí, aby přímo zákon spojoval kárné výbory s určitými velitelstvími nebo to vyhrazoval vládnímu nařízení, byť poněkud pružnějšímu. Tak byly kárné výbory pro vyšší důstojníky zřizovány původně u zemských vojenských velitelství a když v roce 1936 byla správní působnost zemských vojenských velitelství přenesena na velitelství sborů, bylo třeba zákonné úpravy, aby kárné výbory pro vyšší důstojníky mohly být zřízeny u velitelství sborů. Podobně nyní bylo by nutno zřídit zákonem kárné výbory pro vyšší důstojníky u velitelství oblastí, na něž byla správní působnost přenesena. Aby při každé změně organisace vyšších velitelství nebylo nutno měnit kárný zákon nebo vládní nařízení, je vhodné stanoviti v zákoně jen kárný výbor pro generály u ministerstva národní obrany a ministru národní obrany ponechati právo určovati, u kterých vyšších velitelství mají být zřízeny kárné výbory pro vyšší důstojníky a kárné výbory pro nižší důstojníky a rotmistry. Prosté určení, u kterých velitelství se kárné výbory zřídí, nemůže mít vliv ani na jejich složení ani na objektivnost rozhodování ani konečně na jejich příslušnost, jež jsou stanoveny a zaručeny zákonem; pro brannou pohotovost státu bylo by nutno zmocnit k určení těchto velitelství ministra národní obrany.

Není dále třeba, aby zákon upravující kárné řízení, vysvětloval, kdo je vyšším nebo nižším důstojníkem a kdo je vojenským gážistou mimo služebm třídy. To ustanovuje Služební řád. Zavede-li vojenská správa jinou hodnost nebo nové jmenování pro hodnost stávající, je zákon v rozporu se stávajícím řádem a byla by nutna novelisace. Tak je v § 13. odst. 1 kárného zákona uvedeno, že vojenskými gážisty mimo služební třídy jsou rotmistři, štábní rotmistři a praporčíci, ačkoli ve skutečnosti k nim patří ještě štábní praporčíci, jichž hodnost byla zavedena v r. 1938. Postačí proto, bude-li zákon mluvit v tomto paragrafu jen o vyšších a nižších důstojnících a rotmistrech, u nichž je třeba jen vysvětliti, že jde o gážisty mimo služební třídy, tedy o rotmistry všech hodností.

Ustanovení odstavce 2 je upraveno pouze stylisticky; jen ustanovení předsedy kárného výboru se vyhrazuje přímo veliteli, u jehož velitelství je zřízen kárný výbor, právě tak jako v §. 16. odst. 1 o ustanovení kárného žalobce, aby byla již v zákoně vyjádřena nejen příslušnost, ale i osobní zodpovědnost tohoto velitele za řádné ustanovení a výběr těchto v kárném řízení tak důležitých osob. Způsob určování členů kárných výborů bude možno stanoviti vládním nařízením jednodušším způsobem, než se dělo doposud podle vládním nařízením stanoveného pořadu. Ustanovení poslední věty tohoto odstavce lze vypustit v důsledku zrušení ustanovení o usnášeních kárného výboru pokud bylo čistě formální, jak bude vidno z odůvodnění k těmto jednotlivým ustanovením.

Nově upravené znění odstavce 5 je nutné, neboť kárnému žalobci je svěřeno §§ 16 a 17 vyšetřování a je tedy nutno právě tak jako v trestním řízení stanoviti možnost jeho vyloučení a zamítnutí.

Navrhovaná ustanovení osnovy, kterými se stanoví, kteří velitelé jsou příslušnými představenými, jimž přísluší právo naříditi zavedení kárného řízení, vyplývají ze změn ustanovení § 13. odst. 1 o druzích kárných výborů. Pojem příslušného představeného jako velitele, který nařizuje zavedení kárného řízení, je nyní jasný. Odstranění příslušného představeného a přenechání rozhodujícího slova v kárném řízení jedině kárným výborům jako stavovským čestným tribunálům není možné se zřetelem na vliv kárných poklesků na vojenskou službu a kázeň vůbec. Protože není možno ani v lidové a demokratické armádě odstranit kázeň a vojenskou podřízenost a tím ani představeného, nelze ani upřít představenému právo vlivu na ukázněnost vojenských osob ve službě i mimo službu. Služební řád ukládá vojenským představeným přímo povinnost dbáti i na mimoslužební chování svých podřízených, což je zajisté odůvodněno v neposlední míře i přísnější posuzování vojenských osob veřejností, zejména u důstojníků ve stejnokroji. Je tedy zachování vlivu příslušného představeného na kárné řízení v dosavadním rozsahu v zájmu vojenské služby a podřízenosti i kázně, zejména když rozhodující vliv a posouzení připadá, jak bylo již i výše zdůrazněno, jedině kárným výborům, resp. odvolacímu kárnému výboru a ministru národní obrany.

V těchto ustanoveních jde osnově v prvé řadě o odstranění nevyhovujícího rozdělení funkcí mezi kárného žalobce, jehož úkolem je zastupovat před kárným výborem rozkaz k stíhání, a mezi zpravodaje, který provádí vyšetřování. Nevhodné rozdělení těchto funkcí vede nevyhnutelně k tomuto postupu a zbytečným formálnostem řízení.

Příslušný představený vydá rozkaz k stíhání a odevzdá ho i se spisy kárnému žalobci, který nemůže nic jiného dělat, než postoupit spisy i s rozkazem předsedovi kárného výboru; ten ustanoví zpravodaje a odevzdá mu spisy k provedení vyšetřování. Po skončeném vyšetřování zašle zpravodaj spisy kárnému žalobci k podání návrhů (§ 17. odst. 7). Navrhne-li kárný žalobce doplnění vyšetřování, požádá zpravodaj, nemíní-li návrhu vyhovět pětičlenný kárný výbor o rozhodnutí (§ 17. odst. 3). Bude-li pak řízení doplněno, zašlou se spisy zase kárnému žalobci. Shledá-li kárný žalobce, že není dostatečných důvodů k dalšímu stíhání, může sice podat kárnému výboru návrh na zastavení řízení, poněvadž však není sám dominus litis, musí si předem vyžádat souhlas příslušného představeného k podání takového návrhu. Vyhoví-li kárný výbor návrhu žalobce, k němuž již dal souhlas příslušný představený a usnese se řízení zastavit, potřebuje toto usnesení potvrzení tedy vlastně znovu souhlas příslušného představeného, aby nabylo moci práva, takže toto usnesení má vlastně zase jen povahu návrhu pro příslušného představeného. Podobně je tomu i při jiných návrzích kárného žalobce. Svolává se tedy v nynější době nedostatku důstojníků pětičlenný kárný výbor k poradě jen proto, že je názor zpravodaje na vyšetřování odlišný od názoru kárného žalobce, nebo je-li třeba požádat trestní soud o provedení přísahy svědků (§ 17. odst. 5) a p. Tak zdlouhavé a mnoho osob zaměstnávajících řízení nemůže přirozeně vyhovovat nynějším potřebám.

Proto se zrušením odstavce 1. § 17 a změnou ustanovení § 16. odst. 3 navrhuje, aby kárný žalobce převzal veškeré povinnosti zpravodaje a sám prováděl vyšetřování. Tím se řízení značně zjednoduší a urychlí, zejména bude-li kárným žalobcem ustanoven právník, jak se podle možnosti děje. Shledá-li kárný žalobce po skončeném vyšetřování, že není důvodů k dalšímu stíhání, předloží příslušnému představenému návrh na zastavení řízení. Vysloví-li příslušný představený souhlas s tímto návrhem, bude řízení zastaveno, aniž tím bude zatěžován předseda, čtyři členové kárného výboru, zpravodaj a dvakrát příslušný představený.

Pro tuto změnu mluví i ta okolnost, že podle § 6 vl. nař. č. 211/1936 Sb. za branné pohotovosti státu provádí již vyšetřování kárný žalobce. Proto působí přechod z mírového kárného řízení do řízení za branné pohotovosti a naopak značné obtíže; jednou musí být kárné spisy zpravodaje odevzdány kárnému žalobci k pokračování ve vyšetřování a po druhé naopak.

Navrhovaná změna usnadní také v kárných řízeních přechod do branné pohotovosti, kdy je vojenská správa plně zaměstnána jinými důležitými úkoly, v míru pak bude značně zjednodušeno.

Svěření vyšetřování kárnému žalobci má svoji analogii ve voj. trestním řádu, podle něhož vyhledávací řízení koná zpravidla vojenský prokurátor. Rovněž částečné nebo úplné zastavení řízení příslušným představeným, který i dosud potvrzoval zastavovací usnesení kárného výboru, odpovídá zastavení stíhání vojenským prokurátorem. To platí i o přerušení kárného řízení podle § 18. odst. 4 v novelisaci navrhované osnovou.

Nové znění § 16, odst. 1 a § 17, odst. 1 vyslovuje obdobně k § 4 v. tr. ř. zásadu materiální pravdy, jejíž zjištění je především povinností kárného žalobce. Dostatečnou zárukou jejího dosažení v kárném řízení a po případě potřebnými korektory jsou jednak výslovně zdůrazněné právo obviněného v § 17, odst. 1 osnovy na uplatnění návrhů na doplnění řízení, jež může učinit i při závěrečném projednání za přítomnosti až tří důvěrníků (§ 21), jednak stanovení možnosti vyloučení kárného žalobce a jeho zamítnutí novým zněním § 13, odst. 5, jednak zásada zjišťování materiální pravdy kárným výborem I. stolice vyslovená v § 21, odst. 5, ba i pro řízení odvolací, v § 25, odst. 1. K záruce objektivnosti řízení přispívá pak i nové ustanovení, že obviněnému postačuje ohlášení odvolání k tomu, aby se věcí zabýval odvolací kárný výbor, právě tak, jako když konečné usnesení nepotvrdí příslušný představený. Devolvuje-li se rozhodnutí v kárné věci na odvolací kárný výbor prostým odepřením potvrzení konečného usnesení, které příslušný představený nemusí ani odůvodnit, je při zásadě rovnosti stran spravedlivé, aby i obviněný prostým ohlášením odvolání dosáhl, aby konečné usnesení přezkoumal odvolací kárný výbor. Leč i podle dosavadního ustanovení § 24, odst. 3 stačilo i opožděné podání odvolání a stížnost proti jeho zamítnutí kárným výborem I. stolice, aby odvolací kárný výbor v neveřejné poradě podle § 25, odst. 1, jakož i podle § 49, odst. 1 prov. nař. prozkoumal spisy a konečné usnesení kárného výboru I. stolice v celém rozsahu, nejsa vázán ani vývody odvolání, ani vyjádřením příslušného představeného, který odepřel potvrdit konečné usnesení. Odvolací kárný výbor v ohlášeném odvolání v souhlasu s kárnými spisy, zejména zápisem o závěrečném projednání, snadno zjistí, v čem obviněný napadá konečné usnesení, zda ve výroku o vině a trestu, či jen ve výroku o trestu. Konečně odvolací kárný výbor se nebude ohlášeným, ale pozdě nebo vůbec neprovedeným odvoláním zabývat nejprve v neveřejné poradě a pak znovu při závěrečném projednání, nýbrž rozhodne-li se vyslovit souhlas s konečným usnesením kárného výboru I. stolice, zamítne je již v neveřejné poradě právě tak, jako i řádně ohlášené a provedené opravné prostředky, jsou-li jimi uplatňovány jen zřejmě bezpodstatné formální vady řízení. Proti svévolnému vyvolávání rozhodnutí odvolacího kárného výboru postačuje ustanovení nově upraveného § 25, odst. 2, že odvolací kárný výbor se zároveň usnese, zda a která doba řízení od konečného usnesení kárného výboru I. stolice se nezapočítává pro zvýšení služného. Uvážíme-li i citelné ustanovení § 15, odst. 7 o vyloučení možnosti povýšení po dobu kárného řízení, jsou zde dostatečné záruky proti průtahům se strany obviněného.

Ustanovení kárného žalobce přímo velitelem, u jehož velitelství je kárný výbor zřízen, bylo již odůvodněno v důvodové zprávě k § 13, odst. 2 o ustanovení předsedy kárného výboru.

Zrušení původního odstavce 3 § 17 odůvodňuje pojetí práva obviněného k návrhům během vyšetřování do nového odstavce 1, že kárný žalobce musí dáti obviněnému možnost, aby se vyjádřil nejen k jednotlivým bodům obvinění, ale aby i uplatnil své návrhy na výslech svědků a jiné průvodní prostředky a mohl nahlížeti do spisů. Povinností kárného žalobce je pak návrhům vyhověti. Kdyby jim nevyhověl jako zřejmě bezpodstatným, má obviněný možnost je uplatniti při závěrečném projednání (viz § 21, odst. 1 zákona).

Zrušení tohoto ustanovení právě tak jako změna ustanovení § 17, odst. 3 a jeho přizpůsobení k ustanovení § 18, odst. 2, jakož i nové ustanovení § 17, odst. 5 a § 18, odst. 4 o zastavení a přerušení kárného řízení, mají za účel vyloučiti čistě formální usnášení kárných výborů. Požádati o přísežný výslech svědka nebo znalce může kárný výbor bez předchozího usnesení tím spíše, mohl-li podle dosavadního ustanovení § 18, odst. 2 požádati bez usnesení za prozkoumání duševního stavu obviněného. Tato dožádání kárných výborů plynou z důsledků ustanovení § 17, odst. 2, že kárný žalobce má právo požadovati součinnost kromě vojenských velitelství (úřadů) toliko úřadů politických I. stolice a úřadů bezpečnostních.

Kárné výbory budou se tedy nadále scházeti jen k rozhodování o vině a trestu, tedy jen k závěrečnému projednání. Tím pozbývají použivatelnosti dosavadní ustanovení zákona o poradách kárných výborů mimo závěrečné projednání - § 13, odst. 2, poslední věta § 17, odst. 7, § 18, odst. 4 a § 22, odst. 1, písm. a) a možno je zrušiti, po případě nahradit jinými.

Změnu těchto ustanovení vynucuje si zrušení funkce zpravodaje kárných výborů a nepotřebují vysvětlivek. Ustanovení § 20, odst. 2 bylo doplněno, aby o konání závěrečného projednání byl uvědoměn také zák. zástupce nezletilého obviněného z toho důvodu, aby měl možnost být přítomen, po případě i proti vůli obviněného ohlásiti odvolání ihned při závěrečném projednání. Jako zapisovatel při závěrečném projednání bude předsedou kárného výboru určena osoba z kancelářského personálu kárného výboru, která bude v této funkci zapracována a sběhlá.

Zrušení ustanovení odstavce 1, písmeno a) je v souvislosti s navrhovaným ustanovením § 17, odst. 5 o zastavení kárného řízení příslušným představeným.

Novelisovaným ustanovením odstavce 2 a násl. se zavádí ohlášení odvolání, tedy ustanovení obdobné ohlášení opravných prostředků ve voj. trestním řádu a nové znění odstavce 3 je jeho důsledkem. Lhůta třídenní odpovídá též lhůtě ve vojenském trestním řádu pro ohlášení opravných prostředků. Bližší o významu ohlášení odvolání bylo již řečeno v důvodové zprávě k § 16 a k § 17.

Vypuštění ustanovení druhé věty odstavce 3 a úprava věty prvé odstavce 4 vyžaduje nové ustanovení § 17, odst. 5 o zastavení kárného řízení příslušným představeným. Ustanovení druhé věty odst. 3 je nutné, aby zákonný zástupce nezletilého obviněného mohl uplatnit své právo podle § 24, odst. 1.

Odstavec 6 stanoví nově, že spisy se předloží odvolacímu kárnému výboru k projednání, ohlásil-li obviněný odvolání, to se stane i v případě, kdy odvolatel ohlášené odvolání neprovede v osmidenní stanovené lhůtě § 24, odst. 1. Odvolací kárný výbor řídí se pak předpisy § 25 a prozkoumá spisy podle zásady materiální pravdy.

Změny v ustanoveních těchto paragrafů plynou ze změn v § 22, zejména pokud jde o ustanovení o ohlášení odvolání a jeho důsledcích. Ustanovení § 22, odst. 3 nařizovalo zasílat obviněnému každé konečné usnesení, kterým byl uznán vinným, k podání odvolání, vyjma případ, že se písemným prohlášením vzdal práva odvolání. V praksi se obviněný velice zřídka vzdával písemným prohlášením práva odvolání a proto se téměř každé konečné usnesení znějící na vinu zasílalo obviněnému, ale jen nepatrná část obviněných podávala pak odvolání. Tím se jen řízení prodlužuje. Postačí, jak je navrhováno, aby se konečné usnesení zasílalo jen tomu obviněnému (obhájci), který do tří dnů po prohlášení konečného usnesení ohlásí odvolání. K provedení odvolání postačí lhůta osmidenní a není důvodu, aby byla o tolik delší než v řízení trestním. Lhůty byly zkráceny v zájmu urychlení kárných řízení a stanoveny jednak třemi dny k ohlášení odvolání a k žádosti za navrácení k předešlému stavu (shodně s voj. trest. řádem), jednak osmi dny ve všech ostatních případech, kde byly dosud stanoveny lhůty čtrnáctidenní.

Ustanovení § 25, odst. 2 bylo doplněno tak, aby bylo jasně stanoveno, že odvolací kárný výbor zamítne nejen sice ohlášené, ale pozdě nebo vůbec neprovedené odvolání, po případě pozdě provedenou stížnost podle § 24, odst. 3, ale i řádně ohlášené a provedené tyto opravné prostředky ihned v neveřejné poradě při prozkoumání kárných spisů podle § 25, odst. 1 uzná-li, že jsou uplatňovány jen zřejmě bezpodstatné formální vady řízení; v takových případech odvolací kárný výbor zároveň a vlastně již tímto zamítnutím vysloví, jak již bylo řečeno v důvodové zprávě k §§ 16 a 17, svůj souhlas s konečným usnesením kárného výboru I. stolice. Nařídí tedy závěrečná projednání jen v těch případech, kdy uzná, že je třeba věc meritorně projednati, a pak tehdy, nepotvrdí-li jeho zamítavé rozhodnutí ministr národní obrany. Ustanovení o tom, že se odvolací kárný výbor v neveřejné poradě při zamítavém usnesení zároveň usnese, zda a která doba řízení od konečného usnesení kárného výboru I. stolice se nezapočítává pro zvýšení služného, je nejen potřebným prostředkem proti svévolnému vyvolávání rozhodnutí odvolacího kárného výboru, ale i nutné, neboť kárné řízení je ukončeno teprve schválením ministra národní obrany a je tedy třeba rozhodnouti i o započtení této doby řízení, neboť jde vesměs o případy, kdy byl obviněný uznán vinným; ustanovení § 25, odst. 6 nelze tu použít, neboť jde o usnášení při závěrečném projednání odvolacího kárného výboru.

V odstavci 5 bylo nutno změnit citaci písmen § 22, odst. 1 v důsledku zrušení dosavadního písm. a) a změny v označení dalších provedené pod č. 9 osnovy.

V odstavci 6 bylo nutno nejasná slova "při uznání viny" nahradit ustanovením, z něhož by bylo patrno, že odvolací kárný výbor se o započtení doby usnáší i tehdy, vyslovil-li pouze souhlas s usnesením kárného výboru I. stolice, jímž byl uznán vinným. K výroku o započtení doby kárného řízení nedojde tedy jedině, je-li obviněný zproštěn.

Odstavec 1 byl pouze upraven podle nového znění § 15, odst. 1, písm. c) a d).

Jde o obvyklá závěrečná ustanovení, která nevyžadují zvláštního odůvodnění. Obsáhlost a důležitost změn odůvodňuje zmocnění k vydání vyhlášky plného znění novelisovaného zákona o kázeňském a kárném právu. Stanovení účinnosti měsíc po vyhlášení zákona je nutné pro organisační změny u kárných výborů a formální změny v kárném řízení.